Caracallovy lázně v Římě nepatří k těm nejnavštěvovanějším památkám, protože leží trochu stranou tradičních turistických tras, jen kousek od začátku antické silnice Via Appia. Velkolepé ruiny lázní ale za návštěvu rozhodně stojí. Těsně před vánočními svátky zpřístupnili v Caracallových lázních část podzemních prostor, aby si návštěvníci mohli udělat lepší představu o tom, jak antické veřejné lázně fungovaly.

14:50 27. prosince 2012 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Římský císař Caracalla vládl v letech 211 až 217 našeho letopočtu, kdy se už římská říše propadala do velké krize. Do historie se zapsal ediktem, kterým udělil římské občanství všem svobodným obyvatelům říše, tedy nejen Římanům. Někteří historikové to považují pouze za trik, kterým získat více peněz pro státní kasu, jiní za předzvěst dnešní Evropy.

Někteří z římských císařů stavěli na oslavu bohů a sebe samých nádherné chrámy a fóra. Císař Caracalla ale postavil Římanům nádherné lázně. Velkolepé ruiny lázní se tyčí na vyvýšenině u pahorku Aventinu. Byly obrovské a úžasně krásné, jak o nich vypráví odborná ředitelka monumentu, archeoložka Marina Piranomonte:

„Caracallovy lázně měly kryté a nekryté bazény, calidarium s horkou vodou a osm saun, frigidarium - to byla velká a bohatě dekorovaná bazilika, nechyběly šatny, tělocvičny, knihovny a ani obchody s potravinami. Všude byly velkolepé dekorace, fresky, mozaiky, sochy, mramor a kamenné vany z jediného kusu žuly či jiného nerostu. Zářily barvami. Každý svobodný Říman mohl strávit v lázních skoro celý den. Byl to dar císaře Římanům. Lázně sloužily i ženám. Otvírací doba ale byla jiná pro ženy a pro muže.“

Ta krása a pohodlí byly nad zemí. Budovy byly vysoké až 37 metrů. Ale pod zemí byla tři patra, kde pracovaly stovky otroků a specializovaní dělníci. Archeologové právě zpřístupnili část těchto prostor. Jsou to vysoké klenuté sklepy, které sloužily pravděpodobně jako sklad dříví, kterého se konzumovalo obrovské množství na vytápění.

Sklepy a chodby byly větrané, aby dřevo neplesnivělo a nehnilo a vysoké, aby se do nich vešly povozy tažené koňmi s nákladem dřeva. Připravuje se otevření jednoho a půl kilometru dalších chodeb a sklepů, sloužících pro vytápění a rozvod vody. Caracallovy lázně měly totiž neustále protékající vodu.

Z původní výzdoby lázní zbylo málo. Dvěma velkým sochám Herkula se dnes můžete obdivovat v Casertě a Neapoli, dvě velké vany z jediného kusu kamene zdobí římské náměstí piazza Farnese a několik sloupů skončilo až v Pise.

Caracallovy lázně inspirovaly například architekty Nového světa. Hala nádraží Union Station v Chicagu je věrnou kopií frigidaria Caracallových lázní a inspiraci tu našli také architekti newyorského Grand Central.

Vědunka Lunardi Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít