Nebyl žádný James Bond, ale trpělivý vyšetřovatel, říká o lovci nacistů Simonu Wiesenthalovi historik
Simon Wiesenthal zemřel přesně před 20 lety – 20.9.2005. Stal se symbolem neúnavného pátrání po nacistických zločinech. Přesto jeho práce vypadala úplně jinak, než jak ji líčily filmy a komiksy. „Byla to detektivní práce – dopisy, archivní rešerše, skládání střípků,“ vysvětluje Jochen Böhler, ředitel Vídeňského Wiesenthalova institutu pro studium holokaustu.
Proč bylo založen Vídeňský Wiesenthalův institut pro studium holocaustu?
Myšlenka vznikla ještě za života Simona Wiesenthala. On sám tehdy cítil velkou potřebu, aby jeho archiv – obrovský soubor dokumentů, který jeho organizace shromažďovala šedesát let – měl bezpečné místo. Po jeho smrti v roce 2005 se spojilo rakouské ministerstvo školství a město Vídeň a vznikla instituce, která není jen archivem. Má tři úkoly: spravovat a chránit tyto dokumenty, bádat nad nimi a výsledky předávat veřejnosti.
47:56
Nacista řval, že ji oběsí a pak pošle do Polska, Židovka se rozesmála. Příběh Doris Grozdanovičové
Číst článek
Co všechno se v jeho archivu nachází?
Nejde o osobní Wiesenthalův archiv, ale o dokumenty jeho organizace pro židovské oběti nacismu, která je dodnes vlastníkem. Jsou tam tisíce takzvaných „případových spisů“ o nacistických pachatelích a podezřelých – shromážděná svědectví, adresy, fotografie. Často se k nim připojovaly i výpovědi přeživších, které Wiesenthal a jeho spolupracovníci vyhledávali v Izraeli nebo jinde, aby mohly posloužit u soudu. Dále je tam rozsáhlá korespondence, časopis, který jeho organizace vydávala, i sbírka materiálů o pravicovém extremismu. V institutu dnes tyto materiály digitalizujeme a zpřístupňujeme, samozřejmě jen tam, kde to právně jde.
Jak byste popsal Wiesenthalovu roli v Evropě po roce 1945?
První rovina byla ta detektivní – hned od osvobození začal systematicky sbírat důkazy o nacistických zločinech. Snažil se, aby se rozběhla trestní řízení, protože soudy v Rakousku a Německu o to často neměly zájem. Neustále ukazoval: tady jsou svědci, tady jsou dokumenty, je povinností státu s tím něco udělat.
23:28
‚Co jsme kde přehlédli?‘ Nacistická cenzura doběhla i novináře-kolaboranty, popisuje historička
Číst článek
Druhá rovina byla veřejná. Po procesu s Adolfem Eichmannem na začátku 60. let se sám stal světově známou osobností a využíval tu popularitu k tomu, aby udržoval paměť na zločiny nacismu a apeloval, aby se z nich společnost poučila.
A třetí rovina byla až kulturní – Wiesenthal se stal postavou popkultury. Objevoval se v knihách, filmech, komiksech. Z něj samotného se stala ikona, mnohdy stylizovaná do obrazu „lovce nacistů“, což mělo jen málo společného s jeho každodenní prací.
Často se o něm mluví jako o „lovci nacistů“. Je to správné označení?
Je to spíš zavádějící. Ten termín vzbuzuje představu Jamese Bonda, který cestuje po Evropě a pronásleduje nacisty. Ve skutečnosti jeho práce vypadala úplně jinak. Byla to pečlivá, často únavná detektivní práce – psaní dopisů, telefonáty, rešerše v archivech, skládání stovek drobných indicií do celkového obrazu. To je možná ještě působivější než hollywoodská představa „lovce nacistických zločinců“.
48:57
‚Už toho máme dost!‘ zařval kdosi při promítání nacistického filmu. Odnesl to nevinný kluk
Číst článek
Jak institut dnes navazuje na jeho práci?
Navazujeme v těch třech oblastech: dokumentace, výzkum a zprostředkování. Spravujeme Wiesenthalův archiv – fyzicky chráníme dokumenty, digitalizujeme je, zapisujeme metadata a zpřístupňujeme badatelům. Druhá oblast je výzkum: nabízíme stipendia pro vědce z celého světa, pořádáme konference, vydáváme časopis SIMON. A třetí oblast je práce s veřejností – od filmových projekcí přes akce přímo na místech spojených s nacistickými zločiny až po letní školy pro studenty.
Když většina pachatelů i obětí už nežije – co je dnes nejdůležitější úkol?
Právě ta práce směrem k veřejnosti. V Evropě i jinde dnes vidíme zhoršující se politickou kulturu, sílící antisemitismus, populismus. V takové době je důležitější než kdy dřív ukazovat, co se stane, když dostane rasismus a nenávist volný průchod.
Pokud byste měl shrnout Wiesenthalův odkaz jednou větou – jak by zněla?
Že jeden člověk může změnit dějiny. Ne tím, že čeká, až se spravedlnost dostaví sama, ale tím, že ji sám neúnavně vyžaduje.
