Hacienda bez teplé vody, tak bydleli před 50 lety vicemistři světa v Chile
Fotbaloví reprezentanti si užívají pohodlí lázeňského hotelu na soustředění v Rakousku. Během červnového mistrovství Evropy je pro změnu čeká pobyt v prvotřídním hotelu Monopol ve Vratislavi. My se teď ale v našem seriálu k padesátému výročí mistrovství světa v Chile, kde Čechoslováci vybojovali stříbrné medaile, přeneseme do jiné doby. To ještě luxusní ubytování pro fotbalové reprezentanty rozhodně nebylo samozřejmostí.
Aspoň pro ty československé, kteří v květnu 1962 přijeli do Zelené rokle nedaleko města Viňa del Mar, kde hráli zápasy základní skupiny, a nestačili se divit.
„Vystoupili jsme z letadla a tam na nás čekal autobus, jeli přes Viňa del Mar, kde jsme viděli ty rezidence a hotely… A pořád jsme jeli dál, až jsme vyjeli za město. Tak jsme si říkali, že jsme asi zabloudili, zavezli nás asi dva kilometry za město k takové hoře a tam bylo něco jako motorest, kde jsme pak bydleli. Bylo to, jako kdybyste jeli z Prahy někam na Šárku,“ vzpomíná na první chilské překvapení útočník Jozef Štibrányi a podobně to cítil i jeho tehdejší spoluhráč Václav Mašek.
S pamětníky stříbrné medaile z fotbalového mistrovství světa v Chile 1962 natáčel reportér Jan Kaliba
„Byly tam kovové postele, netekla tam teplá voda, takové zařízení v horách… V první chvíli jsme to brali jako vtip, že nám někdo řekne, že hotel máme támhle a tam budeme ubytovaní. Jenomže ono to tak nebylo. Vtipálci říkali, že to je kvůli hráčům z Dukly, protože ti jsou zvyklí na vojenské kavalce, tak aby se tam cítili jako doma.“
Čechoslovákům tak zbyl jenom černý humor a trocha závisti hvězdám ostatních týmů ze skupiny ve Viňa del Mar.
„Španělé bydleli v nádherném hotelu, Brazilci dokonce v Histonu. A my jsme jeli někam tam… Pamatuju si, že první dvě noci bylo dost chladno, první trénink jsme měli na nějaké snad dostihové dráze, protože jsme neměli ani zaplacené hřiště.“
Klid v divočině
Ale polní podmínky, ve kterých přebývali a trénovali českoslovenští fotbalisté při mistrovství světa v Chile, měly podle Štibrányiho také své výhody.
„Byl tam totální klid. Jen hoteliér s manželkou a dvě studentky, co nás obsluhovaly, to byl celý personál. Měli jsme tam takovou velkou halu, kde byl billiardový stůl, obrovský krb, křesla, divan a gramofon s deskami známého rockera Billa Haleyho, který nám hrál prakticky pořád
Luxusu přímo ve Viňa del Mar si Čechoslováci užili až díky postupu do semifinále, před kterým už bydleli přímo v dějišti zápasu v hotelu O´Higgins, který po základní skupině vyklidili Mexičané. Na finále s Brazílií už se ale znovu chystali ve spartánských podmínkách, vzpomíná útočník Josef Jelínek.
„Když jsme postoupili do finále a byli jsme v Santiagu de Chile, bydleli jsme před finálovým zápasem ve vojenských kasárnách, abychom měli klid. U každého pokoje stáli Američané se samopaly. Byli jsme izolovaní tak, že nás nikdo neotravoval, protože se tam nikdo nedostal.“
Jestli vedení české reprezentace shání pro Rosického, Čecha a Baroše bydlení v kasárnách pro případnou přípravu na kyjevské finále blížícího se mistrovství Evropy, to teprve zjišťujeme.
