Samice opic mandrilů si zřejmě vybírají takové partnery, kteří co nejlépe doplní jejich vlastní geny, a potomstvu tak zajistí větší šanci na přežití.

0:00 26. listopadu 2009 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Podle jedné teorie jsou lidé přitahováni k takovým partnerům, kteří mají odlišné geny. Tím je v lidské populaci udržována genetická diverzita, která zajišťuje šance na vznik zdravých a životaschopných potomků. Teorii teď nově podpořily také výsledky studie největších žijících opic - pestře zbarvených afrických mandrilů (Mandrillus sphinx), kteří mohou vážit až 40 kg.

Vědci z univerzit v Durhamu, Cambridgi a Montpelieru studovali asi 200 mandrilů, kteří divoce žijí v rovníkovém Gabonu. Zjistili, že samičky častěji rodí mláďata samcům, kteří se od nich liší v genech pro hlavní histokompatibilní komplex (MHC). Produkty těchto genů jsou významnou součástí imunitního systému a mládě, které po rodičích zdědí co nejpestřejší kombinace genů, má větší šanci odolávat různým chorobám.

Podle čeho samička mandrila pozná toho správného otce svých potomků, zatím není zcela jasné, ale vědci sázejí na pach. Mandrilové mají na prsou velké pachové žlázy, pomocí kterých samci zanechávají značky na kmenech stromů. Podle toho, nakolik se pach samce liší od jejího vlastního, pak samice může vyčenichat vhodného partnera. Sofistikovanější možností je, že samice se páří s větším počtem samců, ale dokážou ovlivňovat, které spermie dostanou šanci oplodnit vajíčko.

Zdroj: Durham University

Martina Otčenášková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít