Ostrov se chystá na válku
Tchaj-wan se chystá na válku. Ne proto, že by ji chtěl, ale aby jí zabránil, nebo v ní alespoň obstál. Proto má za sebou největší vojenské, ale také civilní cvičení ve svých dějinách. Tchajwanci pochopitelně nacvičovali jedinou variantu ohrožení, o které se reálně uvažuje, a to je útok ze strany čínské lidové armády. Proto se obyvatelé severu ostrova, tedy Tchaj-peje a okolí, učili, co dělat, pokud dojde na nejhorší scénář.
Lidé na pokyn museli vystoupit z aut, opustit restaurace a obchody, vyhledat nejbližší kryt a chovat se tak, jako kdyby jejich země byla skutečně napadena.
Nebyl to zdaleka první podobný nácvik, jak ale někteří z Tchajwanců říkají, bylo to poprvé po dlouhé době v měřítku a podobě, která vyvolávala dojem, že jde o seriózní věc a nikoli PR akci.
Proč právě teď? Tlak Čínské lidové republiky, která se nároků na ostrov Tchaj-wan nikdy nevzdala, v posledních několika letech značně vzrostl. A ještě více vzrostl od loňska, kdy v čele Tchaj-wanu stojí Laj Čching-te, kterého v Pekingu považují za separatistu.
Projevuje se to i v neustálém testování tchajwanské obrany pomocí čínských letounů, které se téměř denně ocitají v blízkosti ostrova. Zkoušejí pozornost, obranné systémy, schopnost reakce, ale i odolnost společnosti.
Peking také vyhlásil rok 2027 za okamžik, kdy bude čínská lidová armáda schopna dobýt Tchaj-wan násilím. A zcela otevřeně nacvičují obklíčení ostrova a vylodění.
Pokud by Čína zaútočila na Tchaj-wan, chtěla by, aby Rusko zaútočilo na území NATO, myslí si Rutte
Číst článek
Tchaj-wan má jen 24 milionů obyvatel, a proti miliardové Čínské lidové republice má jen omezené možnosti se bránit v případě, že k válce dojde. Tchajwanci tedy spoléhají hlavně na efekt odstrašení, ale také se snaží zvýšit odolnost společnosti i institucí pro případ, že k válce dojde.
V pátek skončilo desetidenní cvičení Han Kuang, které se koná už od 80. let, letos trvalo ale dvakrát déle než v minulých letech, účastnilo se ho také o polovinu víc vojáků.
Tchaj-wan rozšířil povinnou vojenskou službu a investuje do obrany. Mimo jiné ukázal nové přírůstky ve svém arzenálu, jako jsou tanky Abrams nebo mobilní raketové systémy HIMARS, ale také zbraně domácí výroby.
Inspirace a kooperace
Na čtvrtek připadla zvláštní civilní část výcviku, které se zúčastnili obyvatelé hustě obydleného severu. Tchajwanci uvádějí, že je zaujal izraelský příklad rozvinutého systému civilní obrany, tedy systém krytů, včetně zpevněných místností v každém bytě, speciální aplikace, v níž se soustřeďují informace a disciplinovaná reakce společnosti během nedávného íránského ostřelování.
Invaze na Tchaj-wan? Čína se na ni necítí, cvičení je jen demonstrace síly, věří analytička
Číst článek
Jde v obou případech o malé, hustě obydlené země s vysokou mírou technologického pokroku. Tchajwanci mají zájem o zkušenosti z obrany proti vzdušnému útoku, schopnosti proniknout do řad vedení nepřítele, a také být včas varován.
Je tu ještě jedna věc, a to role mezinárodních aliancí. Během izraelsko-íránského střetu mohli i Tchajwanci pozorovat, že se Izraelcům podařilo zapojit do věci i Američany. Bez nich by operaci nedokončili úspěšně.
Pro Tchaj-wan to platí ještě více než pro Izrael – pokud nebudou schopni přesvědčit Spojené státy, že jejich svoboda je i v americkém zájmu, válku nemusí odvrátit, nebo ji případně vyhrát. V tomto případě Donald Trump zřejmě jednal na základě úvahy, že pokud se nepřidá ke spojenci, sníží to vážnost i jeho vlastní země a jeho vlastního prezidentství.
Tchaj-wan má tedy za sebou velké vojenské i civilní cvičení, aby dal světu, sobě i Čínské lidové republice najevo, že hodlá bojovat.
Jenže to je jen jedna část problému. Na Tchaj-wanu soudí, že největší nebezpečí pochází z neustálého tlaku pomocí balancování na pomezí války a míru. Z kyberútoků, a ze systematické snahy otupit odhodlání se bránit. Tedy dosáhnout vítězství Pekingu bez války.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Pokračujme v dovozu potravin z Ukrajiny. Snižuje to ceny
Luboš Palata
Cenzura v Rusku je zakázána, ale musí být ještě tužší
Alexandr Mitrofanov
Rigidní česká politika v rukou Stačilo!
Petr Fischer
Babišův bolehlav jménem SPD
Kateřina Perknerová