Prezident jmenuje premiérem, koho uzná za vhodné, říká politolog. Pokusů na složení vlády by dal víc

Praha 3. října 2025 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Budu se vás ptát na otázky, s nimiž mi pomohli naši posluchači a posluchačky. Na sociálních sítích nám psali, na co by se chtěli ptát k volbám. Díky, že nám s tím pomůžete. Je pátek, volební průkazy si už asi nestihnu vyřídit. Musím fyzicky přijít do volební místnosti a tam s občankou odvolit. Je to tak?
Je to tak, s občankou nebo pasem. V tuhle chvíli už není možné žádat o voličský průkaz. Je tedy potřeba dojít do příslušné volební místnosti, která je mi v místě mého bydliště určena. 

Letos se ale poprvé volí i korespondenčně. 
Ano, ale to se týká pouze voličů, kteří žijí v zahraničí a kteří si o to v dostatečném předstihu zažádali.

Takže teď už na to prostě čas není, zajít na poštu a tam odeslat svůj hlas. To už je všechno uzavřené…?
Ano. Bylo potřeba se nechat dopředu zapsat do speciálního seznamu voličů a zažádat o korespondenční hlasování. Ostatně v tuhle chvíli už má možná řada voličů korespondenčně odhlasováno.

Proč stále nemůžu volit elektronicky? Na to se spousta lidí ptá, protože to vidí třeba v Estonsku. Proč to u nás není?
Mám pocit, že v rámci legislativních debat jsme to zatím vyhodnotili tak, že bezpečnostní rizika jsou příliš vysoká ve srovnání s přínosem, který by to mělo. Obavy, aby nedošlo k narušení spravedlivých voleb, asi vedly k tomu, že jsme k tomuto kroku zatím nepřistoupili. Na druhou stranu jsme viděli, že velmi složité bylo i zavést a prosadit korespondenční hlasování. U elektronického nebo online hlasování je to ještě složitější.

Pojďme se vžít do situace – mám doma hlasovací lístky, došly mi poštou… To by se asi mělo stát úplně všem, kteří jsou způsobilí k tomu, aby v letošních volbách volili…?
Je to tak. Všichni by měli najít hlasovací lístky ve svých stránkách. Pokud je nenašli, není to problém. Hlasovací lístky mohou dostat přímo ve volební místnosti, kde budou volit.

Kdo hlasovací lístky tiskne? To musí stát spoustu peněz.
Ano, musí to stát hodně. Na druhou stranu je to významný demokratický prvek a myslím si, že náklady, které to obnáší, nejsou zas tak velké v poměru k výhodám, které to přináší.

Proč je mám ve schránce, když je najdu i ve volební místnosti?
To by samozřejmě bylo na diskuzi, ale máme tu prostě zavedenou praxi, že volební lístky chodí do schránky. Lidé jsou na to zvyklí.

Abych si třeba mohl dopředu pročíst kandidáty?
Jednak. Taky je to i připomínka, že se volby budou konat. Třeba u senátních voleb vidíme, jak velké rozpaky ve společnosti budí, když před druhým kolem už volební lístky nepřijdou. Lidé jsou pak nespokojení a stěžují si, že jim před druhým kolem nepřišly a tak dále. Takže je to zažitý úzus, který se asi těžko ruší, byť by to samozřejmě bylo ekonomičtější. Dneska jsou možnosti, jak si informace zjistit, kdo kandiduje a tak dále, mnohem širší než jen skrze volební lístky. Ale myslím si, že v tuhle chvíli jsme zatím stále v situaci, že to není společenský průchozí a spíše by to vytvářelo rozpaky a nespokojenost.

A kdo je teda tiskne? Jsou to státní tiskárny?
Ministerstvo vnitra si zadává, kde se vytisknou.

Kroužky a vzkazy

Dobře, mám tedy před sebou hlasovací lístek. Ve vrchní části je číslo kandidátky, strana, která kandiduje, pak číselný seznam kandidátů. V těchto volbách se kroužkuje. Co to znamená?
Začal bych tím, že se kroužkovat nemusí. Je to možnost, kterou volič má, ale nemusí ji využít. Důležité je to, že vyberete jeden z volebních lístků a ten odevzdáte. Primárně jsou rozhodující hlasy pro politické strany, to znamená ten lístek, který vyberete. Ale současně máte na volebním lístku předurčené pořadí kandidátů, tak jak vyšlo z vnitrostranického jednání. Pokud se vám pořadí nelíbí nebo vám nevyhovuje, můžete některé kandidáty upřednostnit. Zakroužkujete tedy jejich číslo, přičemž celkem můžete přidělit až čtyři preferenční hlasy. Nemusíte přidělit žádný, můžete přidělit jeden… Z hlediska toho, jaké bude rozdělení mandátů nebo poslaneckých křesel mezi politické strany, to výrazný vliv nemá. Ale v okamžiku, kdy se pak budou obsazovat poslanecká křesla konkrétními lidmi, tak může preferenční hlasování ovlivnit, kdo bude zvolen.

A kroužkovat můžu jenom na tom jednom hlasovacím lístku? Není to tak, že by se mi líbili čtyři potenciální poslanci nebo poslankyně ze čtyři různých stran a já jim dal kroužky napříč lístky?
Ano, není možné panašovat. Tak se říká systému známého z obecních voleb, kde máme volební lístky upraveny tak, že všechny kandidátní listiny máme na jednom volebním lístku. 

Ta obrovská plachta. 
Přesně tak. Proto to tady máme oddělené, na každém volebním lístku máme jenom jednu kandidátní listinu a do obálky můžeme vložit jenom jeden lístek. Logicky tedy musíte vybrat kandidáta té příslušné politické strany.

Takže na jednom lístku politické strany, kterou si vyberu, můžu zakroužkovat čtyři kandidáty nebo kandidátky, které bych chtěl vidět v Poslanecké sněmovně. Takhle ten lístek vezmu, dám do obálky a odhlasuju do urny.
Přesně tak.

Když je tam jenom hlasovací lístek, bez kroužkování, je to taky v pořádku a můj hlas dostane celá strana? Respektive kandidáti a kandidátky od jedničky dál.
Hlas dostane celá politická strana. Přednostní hlasy zohledňujeme pouze v určitém okamžiku, a to tehdy, pokud některý z kandidátů získá více než 5 procent přednostních hlasů, než byl celkový počet hlasů pro stranu v daném volebním kraji. Až potom se posouvá na přední místa kandidátní listiny a pouze v tomto případě se k přednostním hlasům přihlíží. Pokud je to méně než 5 procent, tak je potom jedno, kolik přednostních hlasů kandidáti mají a pořadí zůstává stejné, jak bylo dané předem.

Tak to jsou tedy kroužky kolem čísel, která jsou před jmény kandidátů a kandidátek. Když na lístek udělám jakýkoliv jiný znak – přeškrtnu je, napíšu, co si o těch lidech myslím – tak se hlas bude počítat?
Bude se určitě počítat hlas pro politickou stranu. Aby byl hlas neplatný, tak by muselo dojít k poškození volebního lístku. Musel by být třeba přetržený.

Lehce natržený už se nepočítá?
Tady bude nejspíš záležet na vyhodnocení volební komise. Asi by se mělo přistupovat k tomu, že když je lehce natržený, tak není přetržený, čili není poškozený a je tedy platný. Takže pokud bude lehce poškozený, tak bych to jako problém neviděl. Pokud tam napíšu jakýkoliv vzkaz, nakreslím jakýkoliv obrázek nebo uděláme jakoukoliv jinou úpravu, tak to na hlas nemá vliv, pokud bychom to vztahovali k přednostním hlasům. Tedy dokud je čitelné, které čtyři kandidáty jsem vybral, tak by měly být zohledněny i přednostní hlasy. Pokud to čitelné není, tak se počítá pouze hlas pro stranu a přednostní hlasy se nezohledňují. Přeškrtávat můžete, ale nemá to žádný dopad. Nemáme zavedený institut negativního hlasování. To znamená, že když zaškrtáte všechny kandidáty, tak stále platí hlas pro celou stranu.

Volební místnosti jsou otevřené od pátečních 14:00 do sobotních 14:00. Stále se v Česku volí dva dny. Patrně to bude směřovat k tomu, že se bude hlasovat jen v jeden den. Jeden z dotazů, které nám dorazily, byl, jak komise zajistí, že se s lístky v noci něco nestane? Jsou urny zapečetěné?
Ano. V okamžiku, kdy se zavírá volební místnost, tak se urny zapečeťují. Předseda volební komise zamyká a zapečeťuje i samotnou místnost, ve které se volí. Komise odchází a přichází druhý den ráno. Stejně tak, za přítomnosti členů volební komise, dochází k odpečetění volební místnosti. Zkontrolují, že pečeť není narušená, zkontroluje se i urna, odpečetí se a pokračuje se v hlasování.

Volební komise – co je to za lidi?
Primárně by volební komise měla být nominována politickými stranami. Každá politická strana tedy může nominovat člena volební komise tak, aby mohli dohlížet na řádný průběh voleb. Ale zdaleka ne vždy se podaří naplnit volební komise jenom členy politických stran, takže potom se obsazují různými lidmi, kteří o to projeví zájem.

Dostanou za to zaplaceno?
Dostanou. Je tam, dovolím si tvrdit stále ještě symbolický poplatek na to, jak zodpovědná a významná práce to je, ale ano, dostanou zaplaceno. Pak dohlíží na řádný průběh voleb. Projdou školením, vědí, jak se mají v různých situacích chovat a dohlíží, aby volby proběhly.

Dohlíží na férovost voleb.
Tak.

Brány Sněmovny na dosah

Když se uzavřou volební místnosti, tak nastane ten úžasný okamžik, kdy se ve školách srazí lavice k sobě, odhodí se židle do kouta, vezme se urna, vysypou se lístky a začne se sčítat.
Přesně tak. Potom se zapíše protokol, který se předává statistickému úřadu. Současně se dají volební lístky z volebního okrsku na kupu, odvezou se na sběrné místo v rámci daného teritoria a odvážejí se na Český statistický úřad. 

Fyzicky?
Ano, fyzicky. 

Takže se to neposílá elektronicky?
První vyhodnocení, tedy ten protokol se zapisuje a posílá elektronicky. Samozřejmě je ale současně potřeba mít lístky k dispozici. 

Kvůli kontrole? 
Přesně tak, třeba pro pozdější soudní přezkumy.

Jak se potom na statistickém úřadě přepočítávají hlasy na mandáty? Protože to je to, co nás ve výsledku zajímá samozřejmě nejvíc.
To se pak odehrává na statistickém úřadě, který dá dohromady všechny informace a sečte hlasy za jednotlivé okrsky. Potom podle zákona dochází k přepočtu hlasů na mandáty a následně k obsazování mandátu jednotlivými poslanci.

Politologicky nejzajímavější otázka je, jak přepočet vypadá?
Od roku 2021 se používá Imperialiho kvóta. Zavedli jsme si metodu, která se používá asi ve dvou zemích na světě. Kromě nás je to ještě Ekvádor. Mandáty se rozdělují ve volebních obvodech, tedy na úrovni volebních krajů. A postupuje se tedy tak, že se vezme celkový počet hlasů, který byl v daném volebním kraji odevzdán, vydělí se počtem křesel, který připadá na daný volební kraj zvětšeným o dva. Tím se získá hodnota volebního čísla. A kolikrát se hodnota volebního čísla vejde do zisku hlasů politické strany, tolik získává strana mandátů. Jinak řečeno – vezmu celkový počet hlasů strany v kraji, vydělím to volebním číslem a výsledek – to celé číslo, které mi vyjde – je počet hlasů, který připadá straně na úrovni volebního kraje. Současně tím, že tam máme dělení, se nám pravděpodobně nepodaří rozdělit všechny mandáty na úrovni volebních krajů. To je důvod, proč dneska máme druhé skrutinium, které se pak odehrává na celostátní úrovni.

Takové druhé kolo rozdělování hlasů.
Všechny mandáty, které se nepodaří obsadit na úrovni volebních krajů – které nám zůstaly jako zbytky po dělení – převedeme na celostátní úroveň. Ten zbytek přerozdělíme. Tentokrát už ne Imperialiho kvótou, ale Hagenbach-Bischoffovou kvótou. To je podobný postup, jenom se počet zbývajících křesel nezvyšuje o dva, ale o jedno.

Aby kandidáti a kandidátky stran pronikli do Sněmovny, jejich strana musí získat nad 5 procent hlasů. To je podstatná podmínka, takzvaná uzavírací klauzule. Pro koalice platí vyšší, ale jak víme z nového nálezu Ústavního soudu, tak se toho nemusíme úplně držet, protože si strany můžou na kandidátky napsat, koho chtějí. A je jedno, jestli to je jedna strana, nebo je jich pět.
Úplně jedno to není. Záleží, jak se politické strany do voleb přihlásily. Pokud proklamovaly, že jsou koalice, tak se na ně skutečně vztahuje jedenáctiprocentní uzavírací klauzule. Pokud řekli, že to je kandidátní listina jedné politické strany, na které mohou být zastoupeni i členové dalších politických stran, potom se na ně vztahuje pětiprocentní uzavírací klauzule. 

K tomu je možná dobré zmínit, že byť se mandáty rozdělují na úrovni jednotlivých volebních krajů, tak platnost uzavírací klauzule je vztažena na celostátní úroveň. V okamžiku, kdy máme celkové výsledky voleb za celou republiku, tak určíme, které strany překonaly hranici uzavírací klauzule – buď 5, nebo 11 procent, tak, jak to mají nastavené z hlediska své kandidatury. Pokud ji překonaly na celostátní úrovni, tak nás nezajímá, kolik procent měly na úrovni jednotlivých volebních krajů. Týká se jich rozdělování křesel. 

Takže když budou mít celostátně 7 procent, ale pak zjistíme, že v Praze mají 3 procenta, tak stále se rozdělování účastní a mohou získat mandát, pokud získají dostatečný počet hlasů a vejdou se do volebního čísla. No a obráceně, pokud získají celostátně 3 procenta hlasů, ale třeba v Ústeckém kraji by měli 10 procent, tak mají smůlu, protože se uzavírací klauzule aplikuje na celostátní úrovni, nikoli na úrovni krajů.

Vládní stavebnice

Máme sečteno, máme rozdělené mandáty. Co teď? Teď někdo musí sestavit vládu, ne?
Dřív, než budeme sestavovat vládu, musíme ustavit Poslaneckou sněmovnu. Takže úplně první krok je ustavující schůze Poslanecké sněmovny, která by měla proběhnout do třiceti dnů od termínu voleb. Je to první okamžik, kdy zjišťujeme, jaké je rozložení sil mezi jednotlivými politickými stranami, protože tam přichází první významný krok – zvolit předsedu Poslanecké sněmovny, který musí získat nadpoloviční většinu poslanců. Musí tedy vytvořit prvotní koalici pro své zvolení. Takže to je první lakmusový papírek, jak jsou mezi jednotlivými politickými stranami rozloženy nálady.

Nicméně prezident někoho po volbách pověří sestavením vlády, která pak musí ve Sněmovně získat důvěru. Je podle ústavy jednoznačně dané, koho tím pověřuje? Vítěze voleb?
Zrovna pověření je úplně neformální pravidlo, které nikde nenajdeme. V ústavě je až jmenování, z hlediska pověření jsme si tam vnesli ještě mezikrok, což se v historii ukázalo jako přínosné. V roce 1998, než vznikla Tošovského vláda, byl pověřen Josef Lux, který se ale nestal premiérem, jen sehnal potřebnou většinu pro ustavení Tošovského úřednické vlády. Takže pověření je v rukou prezidenta, ale samozřejmě je tu určitý úzus, že by to mělo směřovat k politicky nejúspěšnějším politickým stranám. 

Na druhou stranu si musíme uvědomit, že cílem volební soutěže – zvlášť ve vícestranických systémech – nutně není to skončit první ve volbách, ale najít tu minimálně stojedničku. Prezident by samozřejmě měl pověřovat někoho, kdo bude schopen sestavit minimálně stojedničkovou koalici. A pokud by byl druhý v pořadí, ale byla tam pravděpodobnost, že bude oproti prvnímu schopen najít většinu, tak pak asi nemá smysl se zdržovat tím, že nejdřív pověřím vítěze, u kterého víme, že stejně většinu nesestaví a až pak budeme směřovat k tomu, kdo je schopen většinu sestavit. Tím zabijeme čas.

V tomto se může seknout i prezident? 
Ano, může se seknout. 

Jednou?
Může se seknout dvakrát, ale to už pak zase směřujeme ke jmenování. Poprvé jmenuje předsedu vlády, na jeho návrh ministry a ti musí do třiceti dnů projít testem důvěry. Musí tedy předstoupit před Poslaneckou sněmovnou a požádat o vyslovení důvěry. Takže aby mohla vláda vládnout, musí být vyslovena důvěra v Poslanecké sněmovně. 

Může se stát, že to nenastane. To už také známe z historie. Potom má prezident druhý pokus na to jmenovat premiéra, který projde testem důvěry. Pokud by se to ani na podruhé nepovedlo, tak potom se snažíme přesunout to na jiného aktéra, který pravděpodobně lépe zná rozložení sil v Poslanecké sněmovně. Tím je logicky předseda Poslanecké sněmovny. Před chvílí jsme řekli, že musel projít sestavováním koalic. Takže v případě, že dvakrát neuspěje prezident, tak na třetí pokus jmenuje premiéra předseda Sněmovny a na premiérův návrh zase ministry. Ti ale zase musí projít testem důvěry v Poslanecké sněmovně.

Co když se sekne i předseda nebo předsedkyně Sněmovny? Co pak?
Pak jsme v situaci, kterou ještě neznáme. Naštěstí se nám to vždycky povedlo na druhý pokus ustavit. Nicméně jedna z cest je, že směřujeme k předčasným volbám. Nepodařilo se naplnit poslání, které Poslanecká sněmovna má, to znamená ustavit stabilní funkční vládu, takže to může znamenat předčasné volby. Ale myslím si – to by pak možná bylo na ústavně právní diskuzi – že to není nutně automatismus. Mám pocit, že ve veřejném prostoru často předpokládáme, že tři pokusy a předčasné volby. Jsem ale přesvědčen o tom, že pokud by si po třetím pokusu teprve politici uvědomili, že selhávají a neplní svoji funkci a najednou by byli schopni najít stojedničkovou většinu, tak by i případný čtvrtý pokus byl na místě. Cílem procesu je stále sestavení funkční vlády, nikoli její nesestavení a směřování k dalším a dalším volbám.

A poslední věc jsou ministři. Navrhuje je tedy premiér jako svůj tým. Může je prezident, který je na návrh předsedy vlády jmenuje, odmítnout? Teď jste se zamyslel.
Je to složité. Takovou zkušenost už s jedním prezidentem, který nám do procesu poměrně významně vstupoval, máme. 

Jenom jeden?
Určitě to nebyl jenom jeden, ale v živé paměti mám toho předposledního, který byl v tomto poměrně výrazně aktivistický. Tam si myslím, že už to bylo za hranou toho, co by prezident měl a neměl dělat. Řekl jste to velmi trefně – je to premiérův tým, o kterém předpokládá, že bude funkční. Role prezidenta by měla být primárně to, že pokud tým prošel testem důvěry – protože Poslanecká sněmovna je ta, která plní kontrolní funkci vůči vládě – tak ho má jmenovat. 

Na druhou stranu to zas není úplně automatické. Pokud by u některého z ministrů – z hlediska bezúhonnosti a podobně – byly zásadní pochybnosti, tak prezident na to samozřejmě může upozornit a může ho nejmenovat. Ale myslím si, že by k tomu měl mít zásadní důvod, který by měl být schopen přesvědčivě komunikovat a vyargumentovat tak, aby byl jeho postup zřejmý.

Aniž bych vás chtěl na závěr dostat do právních úzkých, tak se musím zeptat na velmi aktuální otázku, a to na jmenování premiéra. Může ho prezident republiky odmítnout jmenovat?
On to má o poznání jednodušší. Premiérem může jmenovat kohokoli, koho uzná za vhodné.

Ani to nemusí zdůvodňovat? 
Z hlediska formálních procedur to je prezident, kdo jmenuje premiéra. A on se může rozhodnout podle vlastního uvážení, koho jím udělá. Může to být politik, předseda politické strany nebo kdokoliv jiný. Ale současně bychom asi měli vycházet z toho, že pokud bude v poslanecké sněmovně většinová vůle, která je odvozená od lidové volby a není tam zásadní důvod, proč nejmenovat, tak potom by měl prezident svoji roli pojmout skutečně spíše ceremoniálně a reprezentativně a premiéra jmenovat.

V podcastu byly kromě zvuků z Českého rozhlasu využity tyto zdroje: Česká televize, CNN Prima News, Poslanecká sněmovna ČR a youtubový kanál MinisterstvoVnitraCR.