Lübeck je spojen se třemi nobelisty. Říká vám něco jméno Herbert Frahm?
Německé město Lübeck je spojené hned se třemi nositeli Nobelovy ceny. Rodné jméno toho nejslavnějšího z nich ale zřejmě většině lidí nic neřekne. Herberta Frahma budeme mnohem lépe znát pod jeho pseudonymem Willy Brandt.
„Narodil se roku 1913 v dělnickém prostředí. U dětí z takových poměrů rozhodně nebývalo zvykem, že studovaly na gymnáziu. Už tohle na něm bylo vzácné: coby chlapec, tehdy ještě s občanským jménem Herbert Frahm, kolem tohoto domu denně procházel do školy, kde úspěšně složil maturitu,“ říká Radiožurnálu Hendrik Größe-Homann, který ve zmiňovaném domě spravuje muzeum Willyho Brandta.
Budoucí kancléř se o politiku zajímal už ve škole a postupně se z něj stal významný levicový aktivista. Nástup nacistů ho zastihl v devatenácti letech, a mladík se okamžitě rozhodl emigrovat.
„Z Lübecku se musel nejdřív dostat do malého přístavu Travemünde. S sebou měl jen malou tašku, kam si mimochodem přibalil Marxův Kapitál. Větší zavazadla by u nacistů mohla vzbudit podezření.“
Herbert Frahm si ve švédském exilu vymyslel nové jméno. Pod přezdívkou Willy Brandt se angažoval v dělnickém hnutí a pseudonym si nakonec ponechal. Na konci šedesátých let se s ním stal prvním spolkovým kancléřem za sociální demokraty.
„Možná tím nejvýznamnějším okamžikem jeho vlády bylo pokleknutí u památníku varšavského ghetta. Bylo to symbolické stvrzení takzvané Ostpolitik, tedy smiřování s východem. Fotka z Varšavy se zapsala do dějin.“
Brandtova snaha o zlepšení vztahů s komunisty mu vynesla i Nobelovu cenu míru. V městské kronice ale podobných zápisů najdeme víc.
„Je to taková zajímavost: s Lübeckem jsou úzce spojení hned tři držitelé Nobelovy ceny. Dostali ji taky Günther Grass a Thomas Mann.“
Tři kamarádi
Willy Brandt a zmíněný Günther Grass byli taky blízcí přátelé a měli podobné politické názory. Grassovo muzeum dělí od toho Brandtova jen pár kroků. Provedl mě jím pan Frank Höper.
„Günther Grass psal Willymu Brandtovi různé volební projevy a vznikl mezi nimi vřelý vztah.“
Kamarádství lübeckých nobelistů ale paradoxně vůbec nesouviselo s místem, které je spojovalo. Brandt se do svého rodného města vracel jen zřídka, zatímco Grass se v něm zabydlel až v době své největší slávy.
„Lübeck se stal jeho druhým domovem, protože se podobal Grassově rodnému Gdaňsku. Bylo to nejvýchodnější město za hranicemi NDR, i proto si ho vybral,“ říká průvodce Höper.
