Praha a okolí, červen a červenec 2023.

Tak jo. Ted něco o každodennosti. Práce, složenky (pro mladší bankovní převody za elektřinu, plyn atd.) a trénink.

Trénink na Antarktidu je z velké části příprava na zapřažení do saní. Postroj mám a seveřané tvrdí, že nejlepší je tahání pneumatik.

Kamarád Kryštof mi na pneumatiku přidělal poutko vyrobené ze zahradní hadice, čímž vznikl tvar obří gumové kabelky. K tomu pár lanek a karabin, nacvaknout do postroje a už se jede. Měla jsem trochu nervy, jak se s tím vypořádají moji psi. Nemají rádi, když odcházím bez nich a navíc štěkají na kočárky, koloběžky a jiné povozy.

Vyrazila jsem a Flafík s Fíčkem, musím uznat, byli senzační, nijak zvláštně nereagovali a šlo se. Když jsem se na cestě lesem v Hodkovičkách setkala s překvapenými pohledy, došlo mi, že jsem nemyslela na sousedy, než mi jeden z nich, taky pejskař, řekl: „Lucko, to je furt nějaký překvapení s vámi. Co asi ještě bude?“

Netušil, že když řekl: Co asi ještě bude? Tak vyřkl větu, kterou si říkám skoro každé ráno, ale tak nějak s radostným očekáváním a drobným rozechvěním z toho, co mě čeká, protože jsem více nastavená tak, že od života nepředpokládám žádné záludnosti … spíš nové pohledy, zajímavé lidi, příběhy a dobrodružství. Ale upřímně: když se snažíte sžít se s pneumatikou za zády a táhnete hodinu, dvě, tyhle myšlenky fakt nemáte.

Spíš si za chvíli ujasníte, co dělá pneumatika na trávě, na šotolině, na asfaltu, na lesní cestě … a za pár týdnů zjistíte navíc, co dělá za mokra, v absolutním slejváku nebo když „žerete prach“.

Asi za dva týdny jsem ve stoupání přišla na to, že jedna guma nestačí! Zkusila jsem zapřáhnout dvě, ale vypadalo to trochu, jako když vesnický cirkus vyrazil na turné. Spravily to betonové cihly, pěkně zaklíněné uvnitř původní pneumatiky. Kryštof je génius, táhnu a ucho z hadice pořád drží.

Ve vedrech se nemůžu zmotivovat: můj vnitřní sněhulák protestuje a nechce jít ven za žádnou cenu … Když ho přemluvím, naložím pneumatiku, cihly, postroj a táhnu, v hlavě se opět objevuje ohňostroj otázek: kolik ti je, máš to zapotřebí, co když tě při tom někdo uvidí, co když to nebude stačit, kdy tohle skončí …možná to znáte.

Když si myslím, že už to nemůže být horší, zjistím při návratu domů, že jsem projela větším psím exkrementem. O pět minut později oplachuju gumu i její vnitřek včetně dvou cihel zahradní hadicí u domu a snažím se meditovat. Buddhovství se nedostavuje, jen komický pohled na postarší osobu od prachu s pneumatikou od hovna a hadicí v ruce. Ale co už, i to je vlastně trénink.

Lucie Výborná Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít