‚Člověk se naučí všechno, když to potřebuje.‘ Práce na chatě udělala z milovníka kaváren zdatného kutila
V Beskydech žije šedesátiletý Vratislav Hofman. S manželkou zdědili malou chatičku, kde se dalo žít jen v létě. Byl tam suchý záchod a muselo se hodně šetřit vodou. Z milovníka kaváren a městského života se proto najednou stal kutil, který zjistil, že musí opravit nebo postavit znovu úplně vše.
Kamennou dlažbu vyhřívají paprsky slunce. „Tady byla taková plechová garáž a v rohu byla udělána sprcha,“ ukazuje Vratislav Hofmann. „Fungovala tak, že se nalila voda do gumového sáčku, nechalo se to ohřát na slunci a večer se člověk mohl umýt tak ve třech až pěti litrech teplé vody,“ přibližuje.
Když ze studny poprvé tekla voda, bylo to jako někde v Texasu, když se narazí na ropu, vzpomíná Vratislav Hofmann. Poslechněte si celou reportáž
„Když sluníčko nesvítilo, tak se člověk myl jen tak v lavorku,“ vzpomíná na spartánské podmínky. „Byl to pionýrský tábor,“ usmívá se.
Pro rozvoj chalupy bylo klíčové zavedení vody. V Beskydech je s vodou velký problém kvůli suchu, Hofmannovi si proto nechali v lese navrtat hlubokou studnu. Sám si ji pak obložil kameny.
„Když z toho poprvé tekla voda, vypadalo to, jako někde v Texasu, když se narazí na ropu. Byl to výborný pocit,“ neskrývá svou spokojenost. A při zalévání zahrádky ochotně předvádí, jak vše funguje. „Natáhnu si hadici a teče,“ konstatuje uprostřed gejzíru.
Všechno znovu
Vratislav a jeho žena si bydlení v Beskydech zařídili tak, aby na chalupě mohli žít celoročně. Dřevěnou chatku zdědili po rodičích manželky.
„Byla to typická stará chata, která byla používaná od dubna do října podle počasí. Na co se sáhlo, bylo špatně – všechno se muselo udělat znovu nebo opravit,“ vzpomíná Hofmann a ukazuje stěnu, kterou bylo potřeba celou znovu postavit.
„Nosné trámy se musely udělat nové. Myslel jsem si, že budou dobré, ale nebyly. Když jsem odkryl prkna, zjistil jsem, že skutečnost neodpovídá plánu, že nosné trámy byly jenom takové trámečky. Kdyby v zimě napadlo hodně sněhu, tak máme celou chatu na hlavě,“ popisuje uvnitř chalupy, kde, jak říká, je pořád co dělat. „Aktuálně se řeší vývoz septiku. Na to se těším,“ směje se ironicky.
Tady jsem šťastný
Vratislav Hofmann musel kvůli chalupě prakticky změnit celý svůj životní styl. „Člověk časem mění priority. Dříve pro mě byl smysl života sedět po kavárnách, zkrátka takový veselejší život,“ usmívá se. „Dneska jsem radši v klidu a něco si sám udělám. Člověk se naučí všechno, když to potřebuje,“ vypráví před vlastnoručně opravenou chalupou.
Vratislav s manželkou postavili nádhernou terasu, kolem chaty vytvořili spoustu příjemných zákoutí s kamennou dlažbou, přesto tento málomluvný muž nejraději pobývá v takzvané technické místnosti, kde je sám a v klidu. „To je moje trucovna, tady jsem šťastný,“ usmívá se.
