‚Proč křičíte, co vám vadí?‘ Do ‚měkké‘ komunikace na psychiatrii se vyplatí investovat, říká vrchní sestra
Neklid, impulzivita, horší ovládaní emocí, velké pokoje, nedostatek soukromí, pevný řád a neprofesionální chování zdravotníků. To všechno vede k tomu, že konflikty jsou na psychiatrických oddělení častější než jinde. Zvládat je pomáhají deeskalační techniky, ne každý je ale umí, tvrdí vrchní sestra Tomáš Petr. „Když se to nepodaří vyřešit, tak to skončí použitím omezovacích opatření a potom je péče o pacienta mnohem náročnější. I časově,“ říká.
„Samotná pravidla psychiatrických oddělení mají velký potenciál vyvolávat konflikty,“ uznává Tomáš Petr, vrchní sestra psychiatrického oddělení Ústřední vojenské nemocnice.
Psychiatrie patří mezi oddělení, kde ke třenicím mezi personálem a pacienty dochází nejčastěji. Z čeho konflikty většinou pramení? A jak je možné jim předcházet? Poslechněte si Diagnózu F o možnostech a limitech takzvaných deeskalačních technik
„Jsou oddělení, kde se omezuje všechno. Nemůžete mít telefon, káva se vaří ve dvě, poslední cigareta je v devět večer, návštěvy jsou v omezeném čase.“
Když se k tomu přidá málo vstřícná komunikace, může to snadno skončit konfliktem. To dobře zná Botlík, který byl sám několikrát hospitalizovaný a dnes pomáhá jako peer konzultant organizace Dobré místo lidem, kteří mají psychické problémy.
„Zavolali mě na oddělení následné péče. Byly tam dvě sestry a jeden doktor na 30 pacientek. V klientce rostla frustrace, nevěděla, co s ní bude, přišla si pro pomoc, obrátila se na personál a ten ji odmítal a posouval její požadavky na později. Chyběla komunikace. Volala mi a viděl jsem, jak v ní roste frustrace,“ popisuje Botlík jednu ze situací, kterou pomáhal uklidnit.
Přesně v takových situacích se hodí takzvané deeskalační techniky. „To jsou verbální i neverbální techniky, které mají pomoci snížit napětí, stres a neklid pacienta, který se dostává do stresu a neví si s tím rady,“ shrnuje Tomáš Petr.
„Důležité je v tu chvíli pacientovi věnovat čas a zjistit, co se děje, co je podstatné a co může zdravotník udělat, aby pacient zůstal v klidu. Zkusíme mu nabídnout něco k pití a ptát se: Co vás rozčiluje? Proč křičíte? Proč hážete věci po místnosti? Co vám vadí? Co můžeme udělat pro to, aby to tady pro vás bylo přijatelnější?“ vysvětluje Petr a navrhuje, co dělat, když se situaci vyřešit nedaří:
„Jakmile se zdravotník dostane do tenze, zužuje se mu vnímání a začíná to vnímat osobně, je dobré se rozhodnout pro pauzu, nebo pozvat kolegu, aby to zkusil za něj. Takové: Vidím, že se nemůžeme domluvit, že to dře, pojďme si sednout stranou a zkusíme to za pár minut znova.“
Energie, co se vyplatí
Nejhorší ale je používat sarkasmus, ironii, pacienta ponižovat nebo mu dávat najevo, že jeho problémy nejsou dost vážné.
Psychoterapie prakticky. Komu a s čím může pomoci, jaká má pravidla a kolikrát je na ni nutné zajít?
Číst článek
Je to sice časově náročné, uznává Petr, ale zdravotníkům se deeskalační metody podle něj vyplatí.
„Když se to nepodaří vyřešit, tak to skončí použitím omezovacích opatření a potom je péče o pacienta mnohem náročnější. I časově. Vyplatí se do toho investovat, protože výsledek je pro obě strany ziskový a podaří se udržet terapeutický vztah. A personál potom nemusí hojit rány, které by tím vznikly.“
„Zabírá, když je komunikace vedená měkce, když je přístup k člověku takový měkký,“ souhlasí Botlík.
Když byl ale hospitalizovaný v letech mezi lety 2010 a 2017 on sám, nesetkával se s tím často. „Moje cesta od centrálního příjmu na uzavřené oddělení a k použití omezovacích prostředků, byla poměrně rychlá,“ vzpomíná a pokračuje:
‚Je to tenký led.‘ Emoce je dobré ventilovat, ale nezahlcovat tím okolí, doporučuje psychiatrička
Číst článek
„Byl jsem v dost špatném stavu už při příjezdu na příjem. Dlouho jsem nebral léky a měl jsem za sebou několik dní, kdy jsem vůbec nespal, byl jsem hodně rozrušený. Moje vzpomínky jsou tak sice mlhavé, ale vím, že se znalostí deeskalačních technik by se ten proces mohl odehrát jinak.“
Podle vrchní sestry Petra by do budoucna mohly být na každém psychiatrickém pracovišti deeskalační týmy. Ve skutečnosti je ale na psychiatrických odděleních nedostatek zdravotníků.
„Sesterské povolání a zájem o psychiatrii sice narůstá, ale absolventů pořád není tolik. Zdravotnická zařízení si mezi sebou zdravotníky přetahují, vznikají centra duševního zdraví ambulance a psychoterapeutická centra,“ dodává.
Poslechněte si celou debatu, audio je nahoře v článku.
