Ani sexuální výchova nevymýtí predátorské chování. Naučí nás ale mluvit s oběťmi, věří lektorka Konsentu
S kauzou exposlance Dominika Feriho, který byl několika ženami nařčen z až násilného chování, vyvstala otázka sexuální výchovy. Dagmar Krišová ze spolku Konsent a Maria Fridrichová z Centra pro rodinu se shodují, že tíha sexuální výchovy by neměla ležet jen na školách. Fridrichová se ale obává, že to nemusí stačit: „Myslím si, že žádná sexuální výchova nemá perspektivu být tak úspěšná, abychom ze společnosti úplně vymazali tyto extrémní případy.“
„Zamyslela bych se spíš nad tím, co to říká o kvalitě výchovy vůbec,“ vyzývá Fridrichová, místopředsedkyně Centra pro rodinu a sociální péči.
Absence respektu ke svému okolí a etických kvalit je totiž otázkou výchovy jako celku, nikoliv jen sexuální výchovy, tvrdí. „Mnohdy je vysvětlení v tom, že dítě celou svou formaci nezažilo s příkladem dvou lidí, kteří mají láskyplný vztah.“
Dagmar Krišová z Konsentu souhlasí, že sexuální výchova má své limity a nemůže vyřešit násilnické chování jako takové. Svou úlohu by ale mohla mít v budování schopnosti citlivě reagovat na svědectví obětí.
„Tak, že se jim dostane podpory a nebudou zažívat, že někdo jejich výpovědi zpochybňuje,“ navrhuje přístup, o který se může pokusit každý.
Sexuální výchova?
Debata o údajném jednání Dominika Feriho, jaké popsalo několik žen pro Alarm a Deník N, znovu ukázala, že v Česku nepanuje shoda na tom, co by měla obsahovat sexuální výchova poskytovaná školami.
OBRAZEM: ‚Ne znamená ne.‘ V Praze lidé demonstrovali proti zlehčování sexuálního násilí
Číst článek
V případě hovorů o sexualitě je přirozené prostředí o to důležitější, že jde o bytostně citlivé téma, domnívá se. A to tím spíš, že sexuální výchova není téma jen pro pubescenty, ale má své kapitoly už v předškolním věku.
Přestože škola a rodina by se i podle Dagmar Krišové měly doplňovat, upozorňuje na důležitou roli vzdělávacích institucí v korigování debaty mezi vrstevníky, kteří se na dané téma přirozeně baví.
„Když se dětí ptáme, odkud získávají informace o sexu, tak je to nejčastěji z internetu a od vrstevníků. I ze strany vrstevníků ale může docházet k předávání mýtů nebo vytváření nějakého tlaku na sexuální chování.“
Je ostatně důležité, abychom se naučili o sexu mluvit se svými vrstevníky jako s potenciálními životními partnery, dodává.
Obě debatující se shodují na tom, že prakticky neomezeným přístupem k explicitním ukázkám sexu může snadno dojít k degradaci celé problematiky. „Degradujeme luxus nějakého vztahu vyšší úrovně na něco tak obyčejného, že o tom budeme mluvit se stejnou ledabylostí jako o počasí,“ obává se Fridrichová.
Krišová doplňuje, že podle výzkumů se většina dětí do patnácti let věku setká s pornografií, přičemž více než polovina z nich ji považuje za reálný obrázek sexu. Děti proto potřebují kritickou reflexi takového vizuálního materiálu, který se na ně hrne ze všech stran, domnívá se.
Poslechněte si celou debatu Vertiály. Moderuje Veronika Sedláčková.
