Finský program pomáhá v boji proti šikaně na školách po celém světě. V Česku se ale nepoužívá
Finský program Kiva podle řady výzkumů pomáhá výrazně snižovat výskyt šikany na základních školách. Rozšířil se do zemí od Itálie přes Velkou Británii až třeba po Argentinu. V Česku ale zatím chybí, byť stojí jen pár set eur. Prevence na tuzemských školách je nedostatečná. Podle šetření společnosti Scio více než polovina žáků neví, na koho se ve škole kvůli šikaně obrátit. Třeba na Novém Zélandu v tom naopak většina dětí má jasno.
Na základní škole v městečku Llanlechid na severu Walesu mají děti před sebou na lavicích papírová srdce. Učitel Huw Jones jim říká, aby na ně napsali pozitivní věci o svých spolužácích a dali jim je na záda.
Když si děti posléze srdce sundají, čtou o sobě, že jsou laskaví nebo mají dobrý smysl pro humor. Učitel se jich pak ptá, jestli se díky tomu cítí dobře.
Nedělá to náhodou. Jde o jednu z technik programu Kiva, který ve Walesu zastřešuje Univerzita v Bangoru.
„Mám ráda hodiny Kivy, protože nás to obohacuje jako třídu a tým, a když někdo trpí, pomáhá to se přes to přenést,“ líčí na videu, které natočila, jedna ze žaček základní školy v Llanlechidu.
Program si pochvaluje taky učitelka Bethan Williamsová: „Díky Kivě jsou naše děti mnohem sebejistější a taky přemýšlivé a pečující. Jsou to drobnosti, které pořád vidíte. Jsou k sobě vlídnější, říkají si komplimenty. Ohromilo mě, jak se o sebe navzájem starají.“
Ve Walesu začali s pilotním projektem v roce 2012. Teď se program chystají rozšířit na dalších 116 škol. Jeho součástí jsou i online hry, prostřednictvím kterých si děti zábavnou formou zkouší, jak by na šikanu reagovaly.
‚Změnit normy chování‘
Program Kiva vyvinula univerzita ve finském Turku. Prošel řadou výzkumů, jež prokázaly, že snižuje výskyt šikany. Na zkušebních školách v Itálii a Nizozemsku až o polovinu během jednoho roku.
Solution Journalism
Hledat cesty k řešení problémů. Právě o to se snaží nový fenomén Solutions Journalism, který se zrodil mezi americkými novináři. „Žurnalistika řešení“ nabízí nejen popis problémů, které trápí společnost, ale ukazuje i možnosti, jak na ně úspěšné reagovat. Český rozhlas se rozhodl tento světový trend následovat.
Je určen dětem od 6 do 16 let a rozšířil se do 15 zemí v Evropě, Africe či Jižní Americe. Jeho základem je prevence. „Smyslem výuky je změnit normy chování ve třídě tak, aby šikana už nebyla pro děti přijatelná. A taky to, že všichni pochopí, že mají zodpovědnost za to, že šikana přestane, a nemají podporovat tento druh chování,“ vysvětluje Radiožurnálu vedoucí programu Johanna Alanenová.
Na každé škole působí rovněž intervenční tým, který řeší případy šikany. Cílem je dohodnout se s agresorem, jak změní své chování do budoucna. Na konci každého roku se mezi žáky prostřednictvím dotazníku vyhodnocuje situace a zlepšení. Ve Finsku v minulosti program využívalo 90 % z dvou tisíc tamních základních škol. Jejich počet ale klesl na polovinu, protože od roku 2016 si musí hradit licenci v ceně několika stovek eur ročně samy.
Program má ale i kritiky. „Ne vždy funguje v případech, kdy je šikana závažná. Za těchto podmínek nemusí být dostatečně efektivní a rychlý. A tvůrci Kivy přiznávají, že možná bude potřeba něco do programu přidat,“ přibližuje někdejší ředitelka finských škol Susanna Bäckmanová, která žije v Česku.
V Česku zatím program není. Nejdřív by se musela najít organizace, která projde školením ve Finsku, aby ho tu následně mohla nabízet. Cena by se pak odvíjela od nákladů partnerské organizace a poplatků za licenci
Řešení na Novém Zélandu
Na druhou stranu, investice a zavádění programů proti šikaně nemusí vždy hned vést ke snížení jejího výskytu. Ukazují to zkušenosti z Nového Zélandu, kde je šikana velký problém.
Země skončila na druhé nejhorší příčce mezi 51 zeměmi, které porovnala v roce 2015 Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj.
Tamní vláda i neziskové organizace tomu věnují pozornost. Většina škol má programy prevence i řešení případů a každoročně pořádají například národní týden proti šikaně. Populární je i den růžových triček, který má vyzdvihnout pozitivní hodnoty, jako jsou vlídnost nebo soucit.
I přes velké úsilí ale zatím zůstává výskyt šikany na Novém Zélandu vysoký, jak letos v květnu potvrdil tamní Úřad pro kontrolu vzdělávání.
V závěrech uvádí, že školy většinou dělají, co můžou. Poukazuje na to, že problém může být v samotné společnosti, kterou tvoří původní obyvatelé ostrovů Maorové, potomci evropských osadníků a stále více přistěhovalců. Častým důvodem šikany je totiž rasismus nebo xenofobie. Úřad doplňuje, že školy mají pouze omezený dosah, záleží hodně na postojích samotných rodičů.
Ubližovat ostatním se nemá
Jednu věc ale novozélandské statistiky potvrzují: 83 procent žáků se naučilo, co dělat, když jsou svědky nebo obětí šikany.
Šikana na českých školách
Se šikanou se setkává víc než polovina žáků, ale řada škol před tím stále zavírá oči. Jiné naopak dokazují, že šikanu řešit umí. Právě na ně se Český rozhlas zaměřil a zjišťoval, co dělají jinak. V Česku taky chybí úspěšné zahraniční programy. Pod tímto odkazem postupně najdete odpovědi na otázku, co by mohlo pomoct snížit výskyt šikany na tuzemských školách.
Třeba sedmiletá školačka Amanda z novozélandského Nelsonu ví, že ubližovat ostatním se nemá. A že když někoho šikanují, má to říct učiteli nebo jinému dospělému. A taky ví, jak by se k sobě děti měly chovat: „Máme k sobě být navzájem hodní a zastat se ostatních, když je někdo šikanuje.“
Podle její matky Elizabeth Croawelové se ve třídě mluví o šikaně prakticky denně. Ve škole jsou taky nápisy, které dětem připomínají, že šikana je špatná a nemají se bát ji oznámit.
„Dávají hodně nápisu do učeben, jako respektujte ostatní, buďte vlídní a hodní k lidem. Můžete je vidět po celé škole. Děti vědí, co mají dělat, ale ne všichni to dělají. Ať už proto, že se bojí nebo se třeba stydí,“ popisuje Elizabeth Croawel.
To je velký rozdíl oproti Česku. Podle aktuálního průzkumu společnosti Scio by 53 % žáků nedokázalo ve škole označit konkrétního dospělého, který by uměl problémy se šikanou dobře řešit. Do šetření se v minulém školním roce zapojilo 39 tisíc dětí ze 158 základních škol.
