Kvůli pytláctví přišla mláďata o matku. Sloních sirotků se ujali strážci zambijského parku
Národní park Lusaka pečuje o místní zvířata a především zachraňuje mláďata slonů, jejichž matky zabili pytláci. „Láhev jsou schopní vypít za dvacet vteřin, sledujte,“ vybízí jeden ze strážců, zatímco slůňata přibíhají do ohrady. Rezervace navíc umožňuje vstup zdarma dětem z nedalekých škol, jejich rodiče by jim nikdy nemohli lístek do parku zaplatit. A tak se mezi malými návštěvníky rodí potenciální strážci.
Lusacký park patří k těm menším, které najdete v afrických zemích. Rozprostírá se na 67 kilometrech čtverečních, od hlavního města Lusaky je vzdálený jen necelou hodinu jízdy. V patnáctimilionové Zambii je třetina území chráněna a podstatnou část z toho tvoří národní parky.
Zambie
Země národních parků a Viktoriiných vodopádů, z velké části svého rozpočtu spoléhá právě na financování díky cestovnímu ruchu. Zambie je však i jednou z mála plně demokratických zemí v Africe.
Do malého Lusackého národního parku se však vejde velké množství typické fauny a flóry – buš, antilopy, žirafy, nosorožci i sloni. Ti mají v parku zvláštní místo a tvoří srdce malé osady uprostřed parku.
Hlavní důraz je totiž kladen na péči o sloní sirotky, kterým pytláci zabili rodiče. Strážci, kteří se o mláďata starají, si z legrace přezdívají sloní matky. Aktuálně nejmladší slůně Mataja je čtyřměsíční.
Cílem pečovatelů je vypustit slony do volné přírody, sloní sirotky však po zhruba třech letech čeká ještě mezizastávka v jiném parku, pak už míří do volné přírody. Zambie je ve skutečnosti jednou z několika afrických zemí, kde žije velká populace slonů.
Aby mláďata dorostla, dostávají u napajedla krmení. Každému slůněti přísluší jedna láhev s mlékem, do kterého jejich „sloní matky“ přidávají kokosový olej, aby nabrala víc tuku. „Láhev jsou schopní vypít za dvacet vteřin, sledujte,“ vybízí jeden ze strážců, zatímco mláďata přibíhají do ohrady.
Dětské exkurze
Malý park funguje na komunitní bázi. Na prohlídku do něj zadarmo chodí školní exkurze Zambijců, kteří často vidí zvířata poprvé v životě. „Obyčejné rodiny by si nikdy nemohly vstup do drahých národních parků dovolit,“ přibližuje britská dobrovolnice, která v parku pracuje.
Sloní sirotci a malé děti z nedaleké školy, které zvířata vidí často poprvé v životě 🐘 A to přesto, že jsou v podstatě sousedé.
— Anna Urbanová (@Urbejnou) June 23, 2023
Reportáž už zítra na @iROZHLAScz. pic.twitter.com/Yw9Obt7tdo
Když děti vidí přibíhat malé slony, jiskří jim oči nadšením. Hlasitě se pak baví, když koukají, jak si mláďata spolu u napajedla vyhrají. Při sledování jim strážci vypráví osudy slonů a popisují jim, co v parku dělají, aby jim pomohli.
K ohradě, kde se osvěžují a krmí sloní sirotci, vede cesta kolem výukových chatiček. V nich si mohou návštěvníci přečíst poučné tabule jak v angličtině, tak v místních jazycích. Mnoho Zambijců ovládá angličtinu bezchybně, ostatně se jedná o bývalou britskou kolonii, malý Lusacký národní park ale cílí i na děti z chudých rodin, ve kterých dominuje místní dialekt.
Vedle instalace z drátů, které po sobě v africké přírodě zanechávají pytláci, vypráví jeden ze strážců parku, že zaměstnanecké řady čas od času doplní některé ze školních dětí. Také proto se v Lusace snaží zdůraznit potřebu ochrany místní přírody a vychovávat děti v lásce k jejich okolí.
