Žáci prvního stupně v Českých Budějovicích slaví Puntíkový den. Podporují tím lidi trpící lupénkou
Barevné puntíky, fixy na textil a bílá trička, tak vypadá dopoledne na Základní škole Vlastimila Rady v Českých Budějovicích, kde děti slaví Puntíkový den. Na 29. října totiž připadá Světový den psoriázy. Žáci prvního stupně puntíky podporují lidi trpící lupénkou.
„Já udělám srdíčko a v tom barevném puntíky.“ „Já vytvořím muchomůrku a za tím černý puntíky,“ říkají žáci základní školy v Českých Budějovicích. Puntíkatými tričky podporují lidi trpící lupénkou. Podle studentů puntíky připomínají skvrny, které se objevují na kůži lidí léčících se s touto nemocí.
Poslechněte si celou reportáž o Puntíkovém dni, který podporuje lidi bojující s lupénkou
Cílem dne je přiblížit lidem, že lidé s lupénkou nejsou nakažliví a není důvod se jim vyhýbat.
„Akce Puntíkový den má dát najevo, že se staráme i o lidi, kteří mají nějaké trápení. To trápení spočívá v tom, že lidé, kteří mají lupénku, je to pro ně velmi těžké. Tihle lidé se mnohdy straní některých akcí, bojí se jít na koupaliště, bojí se svléknout na pláži i v lázních,“ vysvětluje ředitelka Základní a mateřské školy Vlastimila Rady Vladimíra Marková.
Programem děti provází učitelka Marcela Sáňková. Učí děti, že pokud potkají člověka s lupénkou, mají ho přijmout stejně jako ostatní.
Boj s lupénkou
S nemocí se od svých tří let potýká malá Leuška, která musela být kvůli nemoci dokonce hospitalizována.
„V těch začátcích, když měla tu lupénku na velkých procentech těla, na nás lidi koukali, bylo to nepříjemné. Měli potřebu to komentovat, říkali třeba, že má spálu, nebo svrab a různé jiné nemoci, které neměla,“ popisuje maminka nyní sedmileté Leušky Jana Berková.
3:59
‚Sýkorám jsme dali míčky, supům tenisovou raketu.‘ Jihočeští vědci zkoumali strach ptáků z nových věcí
Číst článek
Kvůli komentářům ostatních rodičů musela Leuška skončit i v jednom z kroužků. Za svůj život vystřídala mnoho druhů léčby.
„Díky podnikovému dni jsme se dostali do Řecka. To, že tam bylo sluneční záření, moře, k tomu i dobrá nálada, pomohlo maximálně,“ vypráví maminka nemocné holčičky.
‚Nezaslouží si odsouzení‘
V době, kdy měla Leuška postižených přes 90 procent těla, nebyla rodina schopná fungovat. Paní Berková musela přestat chodit do práce, protože její dcera nebyla schopna ani chodit do školky.
„Celodenní náplní bylo mazání, koupele a prostě péče o tu nemocnou pokožku,“ dodává maminka.
Podobné příběhy jsou důvodem, proč Puntíkový den vůbec vznikl. „My se Puntíkovým dnem snažíme hlavně připomenout, že lupénka není nakažlivá a že lidé s ní patří do společnosti. Jenom v Česku jich s touhle nemocí žije přes čtvrt milionu,“ říká jedna z organizátorek Zdenka Burešová.
Za projektem Puntíkový den stojí myšlenka, že jinakost si nezaslouží odsouzení, ale porozumění a respekt.
