Cappuccino má svůj den
Patřím mezi šťastlivce, kteří si s radostí a chutí dají každý den pár šálků kávy. Ráda chodím za dobrou kávou do kaváren, a pokud jdu někam poprvé, raději si vždy kvalitu jejich kávy prověřím. Občas si říkám, že není nic horšího, než když se těšíte na první doušek skvělé kávy, a ona nestojí ani za ten jeden doušek.
Prošla jsem si kdysi turkem, tedy tureckou kávou, překapávanou kávou, po příchodu kávové kultury jsem dlouho upřednostňovala espresso macchiato, ke snídani si dávala americano, až jsem nakonec zakotvila u lunga s horkým mlékem a vodou na tácku.
Mimo aromatické zážitky – neplést si s erotickými – jsem běžný konzument, který má po dobré kávě lepší náladu a cítí se povzbuzený. Nepočítám do toho vědecky doložené benefity konzumace 2–4 šálků denně.
Dagmar Heřtová
Foodblogerka a gastronomická žurnalistka, která pravidelně přispívá do tištěných a internetových periodik především informacemi o surovinách, jejich zpracování až po
recepty. Na webu Tastejourney píše o jídle, nových trendech a dělí se o gastronomické postřehy z cest. Vybrané gastroglosy vyšly v knižní podobě pod názvem Vidličkou po mapě.
Zjistila jsem, že je to věc nedědičná, což by stálo za vědecké zkoumání, neboť z mých tří dětí kávu pijí jen dva a půl. Ta polovina je prostřední syn Jan, který si občas kávu dá, ale jen doma, neboť si pořídil kávovar plný elektroniky, tu ještě vylepšil a rád ho zapíná.
Můj srdečný vztah ke kávě podporuje i vědomí, že se přidává do tiramisu, do francouzského dortu opera a je strůjcem pochoutky affogato al caffè. Kdo má raději něco slanějšího, určitě si vzpomene na chilli con carne s kávou nebo na kávovou BBQ omáčku.
Po tomto mém přiznání je jasné, že jsem nemohla nechat bez povšimnutí, že se v sobotu 8. listopadu slaví Den cappuccina.
Proč se tak jmenuje
Je pochopitelné, že ke svému jménu tato kávová pochoutka nepřišla sama sebou.
Název „cappuccino“ pochází z italského slova „cappuccio“ (kapuce), což je zdrobnělina odkazující na kapucíny (řád kapucínských mnichů, odnož františkánů). Tmavá barva kávy s mlékem vytváří hnědý odstín připomínající barvu roucha kapucínských mnichů, které můžete potkat i v Praze na Hradčanech, kde mají klášter. Zmíněný termín se jako označení barvy používal již v 17. století v Evropě.
Podle neověřené legendy je spojen s kapucínským mnichem Marcem d'Aviano, který sehrál roli v bitvě u Vídně v roce 1683, kde údajně přispěl k vítězství a prý též inspiroval vznik kavárenských nápojů.
Cappuccino nemá jednoho specifického vynálezce – vyvinulo se postupně z rakouských a italských kávových tradic. Důkazem tohoto tvrzení je, že se už v 18. století v Rakousku podával nápoj zvaný „Kapuziner“ – káva s přidanou šlehačkou a kořením, která se objevila ve vídeňských kavárnách ještě v dobách habsburské monarchie. V Itálii se rozšířil po první světové válce, zejména přes přístavy jako Terst.
Moderní verze cappuccina, jak ji známe dnes (s espressem a napěněným mlékem), vznikla na počátku 20. století díky vynálezu espresso strojů. V Americe se časem stalo dost populárním, čemuž nasvědčuje i National Cappuccino Day, který sám o sobě nemá známého autora. Jde o marketingový koncept, podobně jako mnoho jiných „národních dnů“ v USA, ale milovníci tohoto druhu kávy se mohou naparovat, že zrovna ta jejich káva má svůj den!
Cappuccino je jedním z nejoblíbenějších kávových nápojů na světě, zejména v Itálii, kde se pije především ráno k snídani (do 11 hodin), a nikoli po jídle, protože je považováno za příliš těžké. Zvláštní je, že u nás se pije právě po jídle, což svádí k rebelské myšlence, jestli vůbec Italové rozumějí kávě tolik jako my. Tuto myšlenku ale neberte moc vážně.
V USA a Velké Británii se cappuccino rozšířilo ve 20. století díky italským imigrantům a kavárnám jako Starbucks, které ho popularizovaly v 90. letech. V Severní Americe explodovala jeho popularita v pozdních 80. a 90. letech, zejména na pacifickém severozápadě.
Podle průzkumů patří cappuccino mezi pět nejoblíbenějších kávových nápojů na světě, s miliardami porcí prodaných ročně.
Ještě jsem však nezmínila, že se tradiční cappuccino skládá z rovného podílu espressa, napěněného mléka a pěny (celkem 150–180 ml), podávaného v malém šálku, na rozdíl od většího latte.
Cappuccino je i uměním
Cappuccino se skutečně stalo uměleckým projevem díky fenoménu nazvanému latte art, který proměňuje hladinu kávy v kreativní obraz. Jsou lidé, kteří pijí tento druh kávy právě a jen kvůli obrázku, spojení dobré kávy s vizuální krásou musí mít násobné účinky.
Latte art se vyvinulo nezávisle v různých zemích po vynálezu espressa a techniky mikropěny (jemné, hedvábné mléčné pěny). První zmínky sahají do 80. let 20. století, kdy se objevilo v Itálii díky baristovi Luigimu Lupimu, který začal experimentovat s technikami nalévání. Současně ho popularizoval v USA David Schomer, majitel kavárny Espresso Vivace v Seattlu, který v 80. a 90. letech zdokonalil designy jako srdce a rosetta.
Některé zdroje naznačují kořeny již v raném 20. století s příchodem espresso strojů v Itálii, ale skutečný boom přišel až v 80. letech. Od té doby se latte art rozšířilo globálně.
Mezi nejznámější vzory tvořené pomocí kontrastu mezi tmavým espressem a bílou mléčnou pěnou patří třeba srdce, což je jednoduchý symetrický tvar, ideální pro začátečníky, který se mi ještě nikdy nepovedl, a tím jsem s pokusy o „kávoumění“ také skončila.
Krásný je tulipán, tvořený z vrstev srdcí do květinového tvaru. Vlnitý listový design, který vypadá jako kapradí nebo růže, se jmenuje rosetta. A takzvaná labuť je pokročilý vzor připomínající právě labuť s krkem a křídly, existují i složitější designy, jako je pták, medvěd nebo dokonce portréty. Přiznám se, že bych asi takovou krásu nevypila, ale raději se jen dívala.
Můj vztah potvrzuje i výzkum, podle něhož zákazníci hodnotí kávu s latte artem jako „chutnější a pečlivěji připravenou“, i když obsah šálku je stejný. Latte art tak zvyšuje vnímání kvality a ceny – je to vizuální rituál, který dává obyčejné kávě punc výjimečnosti. V Itálii se dokonce říká vtip: „Barista bez latte artu je jako pizzaiolo (pekař pizzy bez lopaty).“
Není všechno cappuccino
Je mi jasné, že když má cappuccino svůj den, bude řeč především o něm. Ale jak víme, existuje spousta jiných a stejně zajímavých druhů kávových nápojů. V drtivé většině za ně musíme poděkovat Itálii, kde vzniklo třeba espresso – malý silný šálek kávy extrahované pod tlakem devíti barů.
To se stalo základem většiny dalších nápojů. Jako třeba doppia, což je dvojité espresso, případně ristretto, které je intenzivnější a méně hořké.
Americano má původ také v Itálii a připravovalo se pro americké vojáky zalitím espressa horkou vodou. O trochu silnější je potom lungo. Caffè latte, tedy espresso s malou pěnou a větším množstvím horkého mléka, nepatří k mým favoritům. Na vině je způsob, jak se často podává v našich restauracích, které s ním mají společný jen název.
Ovšem co mám hodně ráda, je espresso macchiato, a pro nakopnutí je skvělé i flat white, původem z Austrálie, což je dvojité espresso s mikropěnou v malém šálku.
Legální droga
Zaslechla jsem tvrzení, že šálek kávy je legální droga, která dodá do žil dávku kofeinu potřebnou k přežití denní reality. Absolutně s tím nesouhlasím… Jde především o bio surovinu. I když občas na tom něco bude.
Ovšem raději než podobné zjištění vám přeji, aby byla pro nás všechny káva rituálem, při kterém na chvíli přestaneme vnímat okolí, nadechneme se a přiznáme si, že i obyčejný šálek kávy dokáže být laskavým partnerem všedního dne.
