Restaurace v Miami, kde jste celebritou, se jmenuje Joe's Stone Crab
Chystám se sem zajít už hodně dlouho. Tuto ikonickou restauraci jsem sice už jednou navštívila, ale stoly v hlavním sále byly tehdy beznadějně obsazeny a zamluveny po celý čas mé dovolené. Tehdy jsem aspoň zašla do vedlejšího bistra, které nabízelo podobné pochoutky do papírových krabiček. I tohle byl zážitek.
Tentokrát jsem, nepoučena z prvního nezdaru, přišla opět bez rezervace a první reakce číšníka u „recepčního stolku“ mě málem přivedla do stavu šílenství. Po dotazu u recepce a mé odpovědi, že rezervaci nemáme, nasadil číšník zdrcený výraz a pro jistotu se podruhé zeptal, zda se nemýlím.
Nečekal na další odpověď, ale změnil výraz na dobráka, který je vždy nápomocen, „MeToo-ově“ na mě mrknul okem a řekl, že se kolega pokusí o nemožné.
Kolega si nezapomněl přihřát polívčičku, zamračeně koukal do monitoru, vzápětí nahradil masku tragéda úsměvem, také mrknul a už nás usazoval na snovém místě, s výhledem na celou obrovskou restauraci, s pohledem na otevřenou kuchyni a s výhledem z okna ven na Washington Ave, kudy procházeli lidé mířící na nedalekou pláž.
Nechce se mi věřit, sedím ve slavné krabí restauraci v Miami!
Muž a krab
Klubko příběhu této restaurace se začalo odvíjet díky Joseph Weissovi a krabům, které nikdo nechtěl. Joe s manželkou Jennie byli maďarského původu a začali svůj americký sen v New Yorku. On jako číšník a ona vařila v malých restauracích. Na doporučení lékaře se v roce 1913 vydal do Miami léčit svoje astma.
Dagmar Heřtová
Foodblogerka a gastronomická žurnalistka, která pravidelně přispívá do tištěných a internetových periodik především informacemi o surovinách, jejich zpracování až po
recepty. Na webu Tastejourney píše o jídle, nových trendech a dělí se o gastronomické postřehy z cest. Vybrané gastroglosy vyšly v knižní podobě pod názvem Vidličkou po mapě
Otevřeli si malý stánek, kde vařili především obědy. Už v roce 1918 si koupili přízemní domek, na přední verandu umístili několik stolů se židlemi a hospodu nazvali Joe's Restaurant.
Jennie obsluhovala, Joe vařil a vzhledem k tomu, že široko daleko nebylo na pláži podobné restaurační zařízení, začalo se jim dařit, ale na zlatou žílu ještě nenarazili, to mělo teprve nastat.
Pomohla náhoda
V roce 1921 bylo v Miami vybudováno akvárium s cílem mořského výzkumu. Jeden ze zaměstnanců zašel do restaurace na snídani a mezi řečí se zeptal Joa, jestli zkusil vařit „stone“, skalnaté kraby.
Byla jich plná zátoka a nikdo si jich nevšímal, prý se nedali jíst. V té době se v restauraci podávaly hlavně langusty a ryby, ale to Joea neodradilo od pokusů kraby připravit, aby je mohl nabízet v restauraci. Zkoušel mnoho způsobů, až nakonec dospěl k poznání, že nejlepší jsou uvaření ve slané vodě.
Aniž by to tušil, právě v ten okamžik narazil na mýtickou zlatou žílu!
Při přípravě dnešní gastroglosy jsem vyhledala slova jeho syna Jesseho, který dal k dobru vzpomínku:
„Můj táta hodil kraby do vroucí vody. Zátoka jich byla plná! Když jsme je začali podávat chlazené a nasekané s bramborami, zeleninovým salátem a majonézou, měli jsme okamžitý úspěch. Účtovali jsme sedmdesát pět centů za čtyři nebo pět krabů, dvacet pět centů za brambory a dvacet pět centů za salát. A takto připravené je máme na jídelníčku dodnes. Bylo to jako výhra v jackpotu!“
Jesse se zapomněl zmínit, že tím vítězným druhým jackpotem byl on sám. Byl to velmi společenský a nadaný muž a tím dokázal přilákat do stále se rozrůstající restaurace VIP návštěvníky.
Kdo si tady pochutnával
Začnu tím, že jsem si tady pochutnávala já, a mohu potvrdit, že maso z klepet „stone crab“ je jedinečným gurmánským zážitkem. Chápu všechny vyznavače chutí, kteří sem už více než 100 let chodili a chodí na snídani, oběd nebo večeři.
Vím, já určitě nebudu v historii Joe’s Stone Crab hrát žádnou roli, ale tu svou si tady zahrál James Bond (Sean Connery) v bondovce Goldfinger, kde si 007 užil „nejlepší jídlo v životě“, přičemž inspirací byla právě tahle ikonická restaurace. Musím podotknout, že jsem měla s Bondem dost společného, oba jsme si pochutnali a oba jsme měli při jídle kolem krku bílý bryndák…
Rád sem na večeři zašel i mafián Al Capone. Ten se údajně dostal do rozepře s Joeovou manželkou Jennie a skončilo to tak, že jí pravidelně na Den matek posílal kytici.
Když zrovna nelámala rekordy, ráda sem zašla i Amelia Earhartová, známá americká pilotka, která v roce 1928 jako první žena přeletěla Atlantický oceán.
Nepřekonatelný rozhlasový a televizní moderátor Larry King poctil restauraci těmito slovy:
„Kdybych byl požádán, abych jmenoval nejlepší restauraci, ve které jsem kdy jedl během svých sedmdesáti devíti let na této planetě, byl by to Joe’s Stone Crab.“
I v Miami na Floridě si můžete dát vepřo-knedlo-zelo a pochutnat si na něm!
Číst článek
Doufám, že vás nebude unavovat, když přidám ještě několik celebrit, které jsem ale bohužel nepotkala a některé už potkat nemohla. Na krabech a jiných specialitách si zde pochutnávali George H. W. Bush, Muhammad Ali, Madonna, Jackie Gleason, Frank Sinatra a Jennifer Lopezová.
Náš stůl
Stůl, překrytý zářivě bílým bavlněným ubrusem (což mi vždy zvedne náladu), jsme s Petrem dostali na skvělém místě. Jak podotkl: „Přímo strategická pozice.“
Obsluha dorazila během několika minut, já sice nepoznala, zda jde o chlapce či o dívku, ale to nevadilo, protože se o nás dokonale starala, poradila nám se začátečnickým výběrem, a dokonce doporučila tu správnou lahev bílého vína.
Musím uznat, že při takové profesionální pomoci se stoluje hned veseleji a jistěji. Do místnosti, kde jsme seděli, se vejde až 350 hostů, do celé restaurace okolo 500, denně obslouží na 2000 lidí, kteří, dle mého, odcházejí navýsost spokojeni.
Ovšem nejde o žádnou masovou komerční záležitost. Z místní atmosféry a úcty k tradici, až staromódnosti dýchá pocit intimnosti a jedinečnosti a návštěvník si připadá, že právě on je tady pánem.
Nečekejte miniaturní porci ve stylu „molekulárního vaření“, to sem nepatří, tady se vám dostane porce, která vás určitě nasytí a obohatí vaše chuťové buňky o nové zkušenosti. Krabí maso je opravdová lahůdka a tady je servírují studené s domácí majonézou a chilli omáčkou.
Největší hvězdou jídelníčku jsou chlazená krabí klepeta, jejich skořápka je už rozbitá a ke konzumaci stačí dlouhá vidlička a typické Joeovy omáčky. A taky už vím, proč je vidlička tak důležitá: přece kvůli tomu, že se tak jmenuje moje nová kniha VIDLIČKOU PO MAPĚ.
Jídelníček je hodně pestrý a každý se zde „najde“.
Můj závěr patřil slavnému limetkovému dortíku a rozhodnutí, že udělám vše pro to, abych sem zase někdy zašla, a vám, pokud bude příležitost, doporučuji to samé.
