O ADHD u dospělých se dlouho nemluvilo. K vyhledání pomoci nemusíte mít plnou diagnózu, říká psychiatr
- ADHD je dědičné zhruba ze 75 procent
- Na vývoj ADHD může mít vliv například kouření či konzumace alkoholu během těhotenství
- 60-80 procent lidí s diagnózou ADHD má i další přidruženou duševní nemoc. Nejčastěji jde o závislosti.
- Poruchu pozornosti provází vyšší riziko dopravních nehod a sebevražd než v obecné populaci
Co si máme pod pojmem ADHD představit? Je to tak, že ho člověk má na sto procent anebo vůbec, nebo je to spíše škála?
V zásadě je to vždy spektrum. Obecně jsou psychiatrické diagnózy v něčem arbitrární a postaveném tak, že jejich diagnostika záleží na splnění určitého počtu kritérií. Důležité také je, zda problémy zasahují do běžného fungování daného člověka.
Můžete mít třeba jen část příznaků, nemusíte splnit plnou diagnózu, abyste vyhledali odbornou pomoc. Pokud pociťujete problémy, které vám omezují fungování v běžném životě, tak byste je měli řešit.
Jak poznáme, že naše roztržitost přerostla normu a že by bylo by dobré vyhledat pomoc?
Je potřeba říct, že se jedná o dlouhodobý stav, nejedná se o momentální nebo situační roztržitost vázanou na jednu osobní nebo pracovní situaci. Porucha pozornosti hyperaktivity a ADHD, kterou diagnostikujeme v dospělosti je neurovývojové onemocnění. To znamená, že poprvé by se mělo projevit už v dětském věku a táhne se celým životem. Tedy je tam nějaký vzorec chování, které můžeme sledovat již v dřívějším věku,
Prof. MUDr. Pavel Mohr, Ph.D.
Náměstek pro klinický výzkum a vedoucí výzkumného programu Národního ústavu duševního zdraví (NÚDZ). Profesor psychiatrie na 3. Lékařské fakultě UK v Praze. Oblastí jeho odborného zájmu je psychofarmakologie a neurobiologie duševních poruch.
Podle vás tedy není možné, že se někomu objeví ADHD v dospělosti, nebo že se mu příznaky projeví až v pozdějším věku?
Spíš to bývá tak, že si těch symptomů začne v dospělosti všímat nebo si jich může být vědom už dřív, ale diagnózu dostane až dospělosti. Stává se, že přijdou rodiče s dítětem do ambulance nebo poradny a řeší jeho problém. Když jim doktor řekne, že dané dítě trpí poruchou pozornosti, tak oni se v tom poznají a řeknou „já jsem byl úplně stejný, já jsem také měl problémy ve škole a v kolektivu a v rodině“. V takových situacích se pak dospělí nechávají diagnostikovat zpětně.
Je tedy ADHD dědičné?
Z velké míry ano, zhruba ze 75 procent. Samozřejmě tam také hraje roli prostředí a prenatální vlivy (vlivy v těhotenství pozn. red.), které souvisí s tím, že se mozek dítěte nevyvíjí tak, jak by měl. V podstatě porucha pozornosti je, z neurovědeckého pohledu, poruchou vyzrávání mozku.
Dospívání je proto důležitým momentem. Mozek v té době dozrává a příznaky se zmírňují, mění anebo vymizí úplně. Zatímco u dětí je častá hyperaktivita, u dospělých je spíše problém s pozorností.
Můžete prosím rozvést, co přesně myslíte těmi prenatálními faktory? Může je matka ovlivnit?
Většinou to je poškození z kouření, nadměrné konzumace alkoholu, infekcí, komplikací u porodu. Nemůžeme říct, že ADHD způsobuje jeden konkrétní faktor nebo že má konkrétní příčinu.
Jakou roli v tom hrají socio-kulturní vlivy? Třeba u schizofrenie bylo prokázáno, že lidé žijící se schizofrenií v afrických zemích zvládají tu nemoc lépe než v západní společnosti, že jsou lépe integrovaní. Existuje něco podobného u ADHD? Jaký vliv má náš kulturní kontext na zvládání této diagnózy?
Vlivy prostředí mohou pomáhat tomu, jak se s nemocí vyrovnáme. Samotné onemocnění to neovlivní, protože je vrozené. Je otázkou, jak je ta nemoc vnímaná prostředím, a to jak u schizofrenie, tak u poruch pozornosti. U nás, kde jsou kladeny velké nároky na výkon, ať už ve škole nebo zaměstnání, tak lidé s ADHD mohou narážet více než ve společnosti, kde je menší důraz na výkon. Existují studie, které ukazují, že v civilizovaných zemí je více lidí, kteří trpí poruchou pozornosti, ale to je také dost možně dané tím, že se častěji diagnostikuje.
Co víme o prevalenci ADHD u dospělých? Světový průměr se pohybuje kolem tří procent, Česká republika žádná data nemá. Můžeme se domnívat, že je u nás výskyt podobný jako v jiných zemích?
Myslím, že tomu můžeme věřit. Ve výskytu jiných duševních nemocí se zásadně neodchylujeme od jiných zemích. U ADHD by to mělo být podobné, ale přesná data nemáme.
U dětí je ta prevalence kolem pěti procent. Ten rozdíl mezi výskytem u dětí a u dospělých je i v tom, že v dospívání dozrává mozek a u řady dětí tak vymizí příznaky. U mnohých však přetrvávají.
„U nás, kde jsou kladeny velké nároky na výkon mohou lidé s ADHD narážet více než ve společnosti, kde je menší důraz na výkon. “
Prof. MUDr. Pavel Mohr, Ph.D (psychiatr)
Jestliže je ADHD vrozené, máme šanci ho osoba ovlivnit?
To, co ho může ovlivnit, je přístup nebo podmínky pod kterými pracuje, ať už se to týká učení nebo pracovní zátěže. Je nepravděpodobné, že by se příznaky změnily samy od sebe bez odborné pomoci.
Pokyn „vyhledejte odbornou pomoc“ slýcháme běžně. Co přesně si pod tím má člověk představit v případě, že se jedná o duševní onemocnění, v tomhle případě ADHD?
Ať už se to týká úzkosti nebo deprese, tak první krok je jít za psychologem nebo psychiatrem. Také se dá jít cestou praktického lékaře. Pak lze stanovit diagnózu.
Většinou proběhne rozhovor mezi lékařem a pacientem, kde se řeší, jaké problémy pacient má, jak ovlivňují jeho/její život a jak dlouho se u něj vyskytují. Máme k dispozici také diagnostické manuály, které lze využít pro více strukturované rozhovory. Během rozhovoru se mimo jiné dotazujeme, zda příznaky byly přítomny v dětském věku, podle čehož poznáme, zda se jedná o neurovývojové onemocnění.
Koncept ADHD v dospělosti je nový, donedávna se o něm moc nemluvilo. Dodnes si řada psychiatrů myslí, že je to problém, který se týká dětí a že příznaky ADHD jsou jen příznaky jiných nemocí jako třeba poruchy osobnosti, úzkostné poruchy nebo emoční nestability. Je dobré, když narazíte na odborníka, který na existenci ADHD u dospělých věří.
„Koncept ADHD v dospělosti je nový, donedávna se o něm moc nemluvilo. Dodnes si řada psychiatrů myslí, že je to problém, který se týká dětí a že příznaky ADHD jsou jen příznaky jiných nemocí“
Prof. MUDr. Pavel Mohr, Ph.D (psychiatr)
A co se děje po návštěvě psychologa nebo psychiatra – tedy poté co je člověk diagnostikovaný?
Pak často nastane úleva, protože poučení o tom, že trpíte nějakou nemocí často vysvětlí vaše problémy: proč selháváte v zaměstnání, ve vztazích, proč nejste schopni ani uvařit oběd a zorganizovat si postup při vaření. Člověku se uleví, protože si uvědomí, že příčinou nejsou oni samotní, ale nemoc.
Samotné uvědomění však nestačí. Po stanovení diagnózy se ADHD léčí buďto medikací, psychoterapií nebo nejlépe kombinací obojího.
Medikace jsou nerychlejší a nejdostupnější léčbou. U psychoterapie se lze vydat třeba kognitivně – behaviorální cestou. Bohužel těch terapeutů, kteří se ADHD u dospělých věnují je velmi málo a čekací lhůty jsou často v rámci měsíců nebo i roků.
Pak je spoustu lidí, kteří nechtějí brát léky, což je samozřejmě jejich svobodná volba.
V těch případech se dají najít i jiné možnosti. Kromě terapie to může být i například práce s organizací vlastního času jako třeba psaní deníku, plánování času, rozdělování si úkolů do menších časových úseků – s tím vším se dá pracovat.
Dospělí s ADHD mají časovou slepotu: nedokážou odhadnout ani vlastní kapacity, říká psycholožka
Číst článek
Vy jste mluvil o těch přidružených duševních nemocech. U kolika procent lidí s ADHD se vyskytují?
U zhruba 60-80 procent lidí s ADHD – nejčastěji to jsou závislosti. Ty souvisí s impulzivitou, nezdrženlivostí a tou touhou vyhledávat nové podněty. Současně to může být i sebe medikace, například marihuana člověka zklidňuje, zpomaluje. Podobně může fungovat třeba i alkohol, který zklidňuje. Nějací lidé mohou sáhnout i po ilegálních stimulantech, které se mimo jiné v určité podobě také používají na léčbu ADHD.
U lidí s ADHD se často objevují deprese a úzkosti, které může mimo jiné vyvolat i frustrace z toho, že nedosahují toho svého potenciálu, že nejsou schopni ho využít – ten pocit neustálého selhávání.
Pak to jsou poruchy osobnosti celého spektra. Vidíme, že poruchy pozornosti se objevují u řady lidí, kteří porušují zákon. Je to způsobené tou nezdrženlivostí a když se to zkombinuje s nějakými osobnostními rysy, tak to může člověka dovést až za hrany zákona.
V populaci lidí s ADHD je také vyšší riziko sebevraždy než u obecné populace. To souvisí s tou přidruženou depresí. Právě i sem se dá zaměřit léčba.
„V populaci lidí s ADHD je také vyšší riziko sebevraždy než u obecné populace.“
Prof. MUDr. Pavel Mohr, Ph.D (psychiatr)
U lidí s ADHD je také vyšší výskyt poruch příjmu potravy, tedy bulimie – přejídání anebo mentální anorexie. To je pravděpodobně způsobené i tou impulsivitou – tedy sklonům k přejídání a následným pocitu výčitkám – zvracení.
Jedno téma, kterým se Národní ústav zabývá je stigma kolem duševního zdraví. Může to být brzdou kvůli které se člověk nenechá diagnostikovat? Tedy víme, zda strach ze stigmatu může být jedním z faktorů, proč lidé nejdou k psychiatrovi?
Myslím, že to funguje opačně – to že já mám medicínské vysvětlení problémů mi může pomoci. Já jsem se nesetkal s tím, že by se někdo bál jít k psychiatrovi, protože by se bál diagnózy ADHD. Spíše to může být širší strach z psychiatrie jako oboru – že nechce mít tu nálepku psychiatrického pacienta. Stigma u ADHD není zas takový problém jako u jiných duševních poruch. Většině lidí se zásadně uleví a umožní jim to fungovat.
„Bouračky jsou dalším typickým projevem pro lidi s ADHD. Jeden pacient mi říkal, že počet nehod už radši ani nepočítá. Také se mu často stávalo, že mu došel benzín, protože neplánoval a nepředvídal dopředu.“
Prof. MUDr. Pavel Mohr, Ph.D (psychiatr)
Jaké jsou nejnovější vědecké poznatky ohledně ADHD v dospělé populaci?
Zajímavá data máme například ze Švédska, díky nim víme, že u lidí, kteří mají diagnózu ADHD a spáchali trestnou činnost, je výrazně menší šance recidivity (opakování trestného chování pozn. red.) když jsou léčení než u lidí, kteří se neléčí.
Dalším poznatkem této studie je snížení počtu závislostí u těch, kteří se s ADHD léčí nebo i snížení počtu dopravních nehod.
Bouračky jsou dalším typickým projevem pro lidi s ADHD. Jeden pacient mi říkal, že počet nehod už radši ani nepočítá. Také se mu často stávalo, že mu došel benzín, protože neplánoval a nepředvídal dopředu. Nepočítal s tím, že bude muset natankovat, aby mohl dojet tam kam má. Zkrátka neměl dostatečně rozvinuté exekutivní funkce, aby si to v tu chvíli zvládl vypočítat.
Jaký vliv mají na ADHD technologie? To, že u sebe dennodenně nosíme chytré telefony, počítače, chytré hodinky? Má to nějaký vliv na ADHD?
Zatím na to nejsou žádná data, ale samozřejmě se naše pozornost kouskuje, tedy dělí se mezi celou řadu chytrých zařízení. Jednak jsme neustále připojeni na mobilu, neustále kontrolujeme, co se děje, jsme neustále rozptylovaní vnějšími stimuly a málokdy se například soustředíme na delší souvislé texty. To je případ i u lidí, kteří nemají poruchu ADHD.
Technologie mohou ale také hrát pozitivní roli – můžeme je použít pro organizaci a plánování. Tím, že telefony nosíme s sebou si můžeme nastavit různé upomínky do kalendáře, které nám mohou pomoci v dochvilnosti a organizaci.