Agentury vidí nový zákon o zaměstnanosti jako zbytečný
Ukrajinci, Vietnamci, Rusové. To jsou nejpočetnější skupiny cizinců v České republice, kterých se bude týkat nový zákon o zaměstnanosti. Ten jim od ledna má podle ministerstva práce a sociálních věcí zjednodušit život, podle zaměstnaneckých agentur jim ho spíš zkomplikuje. A nejen jim.
Ministerstvo se novým zákonem o zaměstnanosti snaží řešit šikanu cizinců ze strany pochybných agentur. Je ale zákon o zaměstnanosti dobrým řešením?
„Nemyslím si, že by se to mělo řešit zákonem. V současné době už existuje celá řada kontrolních mechanismů, které mohou postihnout firmy, jež nejednají v souladu se zákonem,“ říká Luboš Rejchrt, ředitel pro agenturní zaměstnávání společnosti Grafton.
Nový zákon o zaměstnanosti situaci spíše zkomplikuje, shodují se Luboš Rejchrt a Magda Faltová
Mezi takové kontrolní mechanismy patří třeba stávající zákon o zaměstnanosti nebo zákoník práce.
„Navíc je tu celá řada daňových zákonů, které umožňují kontrolu agentur – tedy zda odvádějí za pracovníky zdravotní a sociální pojištění, zda jim vyplácí srovnatelné finance. Proto si myslím, že není třeba zavádět nový zákon,“ míní Rejchrt.
Problémem ovšem je, že se těchto prostředků ke kontrole využívá jen málo, a proto sdělovací prostředky občas informují o tom, že zahraniční pracovníci jsou u nás ‚zotročováni‘ nebo ‚vykořisťováni‘.
„Pokud se ale dnes bavíme o cizincích, kteří pracují pod pracovními agenturami, bavíme se o pár tisících lidí, nemyslím si, že by bylo úplně systematické kvůli tak nízkému počtu lidí zavádět rovnou nový zákon,“ vysvětluje Rejchrt.
„Platí samozřejmě, že existují agentury, které jsou seriózní a zaměstnávají cizince v souladu s platnými předpisy, a pak takové, které takhle seriózní nejsou. Tam docházelo a možná i dochází ke zneužívání cizinců,“ říká Magda Faltová, ředitelka Sdružení pro integraci a migraci.
Požadavek na zjednodušení systému
Jaký dopad bude tedy zavedení nového zákona mít?
„Pokud mají cizinci platný kontrakt, který přechází z tohoto roku na ten následující, nic se pro ně nemění, dokud jim kontrakt nevyprší, mohou normálně dál pracovat. Pokud jde ale o nové zaměstnance, které bude muset firma zaměstnávat přímo, může se stát, že firmy přesunou tuto práci na svoje menší pobočky ve světě – a tím pádem přijde náš rozpočet o peníze vybrané na zdravotní a sociální pojištění na daních,“ popisuje Luboš Rejchrt.
„Z hlediska lidsko-právní organizace preferuji ten způsob, že cizinec nebo i jakýkoli náš občan je zaměstnán na přímý způsob. Jsem přesvědčena o tom, že v takovém případě zaměstnavatel více chrání práva těchto lidí a váží se pracovní síly o něco více,“ namítá Magda Faltová, nicméně dodává:
„Souhlasím ale s tím, že v současné době měla česká právní úprava nástroje ke kontrole agenturního zaměstnávání, ale nevyužívala je. Ten stav agenturního zaměstnávání, jaký byl, je důsledkem toho, že kontrolní činnost neprobíhá tak, jak by měla.“
Některé společnosti jezdí třeba na Ukrajinu, do Ruska i do dalších zemí a hledají tam nové pracovníky. Současný systém cizinecké správy je ale nastaven velmi komplikovaně.
„Tato byrokratická náročnost pro získání pracovníka ze zahraničí je důsledkem problematiky agenturního zaměstnávání. Společnostem a firmám se to prostě většinou nevyplatí. Kdyby došlo ke zjednodušení celého systému víz, pobytů a pracovních povolení, odpadl by pravděpodobně prostředník agenturního zaměstnávání. Alespoň v některých případech,“ myslí si Faltová.
