Slovanský dům má nového nájemníka. Ruského oligarchu vystřídal exbankéř ze Švýcarska
- Ruský oligarcha Michail Arustamov se formálně odstřihl od svých majetků v Česku. Není tak už třeba konečným majitelem firmy Pražské komunikační a společenské centrum, kterému Praha pronajímá Slovanský dům. Nově ve společnosti figuruje francouzský podnikatel se švýcarskou adresou Jean-Gabriel Arqueros.
- Arqueros podle veřejně dostupných informací v minulosti pracoval pro banky ve Švýcarsku a zaměřoval se na ruskou klientelu.
- Arqueros vystřídal Arustamova také ve společnostech, na které jsou v Praze vedeny další nemovitosti, například kancelářská budova Albatros na Národní třídě nebo prvorepublikový palác ve Spálené ulici.
- Podle analytika Marka Chromého z protikorupční organizace Transparency International ale může být bývalý bankéř Arqueros pouze bílým koněm.
- Český management firmy Pražské komunikační a společenské centrum ve vyjádření pro Radiožurnál uvedl, že vítá vstup významného investora. Okolnosti převodu majetku či hodnotu případné transakce ale nepřiblížil a odkázal na majitele. Arqueros na zaslané dotazy nereagoval.
Ruský oligarcha Michail Arustamov se v posledních měsících, přinejmenším formálně, zbavil lukrativních nemovitostí, které vlastnil v České republice. Alespoň to podle zjištění Radiožurnálu vyplývá z evidence skutečných majitelů, kde už není Arustamov veden jako skutečný majitel několika českých společností, na něž byly nemovitosti v tuzemsku vedeny.
Co se změnilo?
Jean Gabriel Arqueros je nyní místo Michaila Arustamova v Česku veden jako skutečný majitel firem několika firem. U většiny končí jejich majetková struktura na Kypru. Ve firmě REAL Estate Nekázanka, s. r. o., je tak jediným společníkem kyperská firma Demiswood investments limited. Stejná společnost má i 89 % podíl ve firmě REAL Estate Albatros, s. r. o. Arustamov byl dále uváděn jako majitel dvou akciových společností: REAL Estate Spálená 51 a Vinohradská properties. Také u nich je nyní napsán Arqueros.
V případě Slovanského domu je struktura ještě výrazně složitější. Smlouvu s Prahou má uzavřenou společnost Pražské komunikační a společenské centrum. V něm má 99,9 % podíl firma REAL Estate Slovanský dům, s. r. o. Tu vlastní na půl dvě kyperské firmy: Afellay Investments Limited a Saltrock holding limited. Zmíněné společnosti pak mají ještě také půlprocentní podíl přímo Pražském komunikačním a společenském centru. Radiožurnál dříve upozornil, že Arustamov se přihlásil jako majitel kyperské firmy Afellay Investments Limited, u druhé společnosti není její skutečný majitel znám. Kromě Arustamova registr skutečných majitelů uváděl ještě dvě ženy z Kypru: Marharyta Ourris a Alexandrou Despo.
Týká se to firmy Pražské komunikační a společenské centrum, která má od hlavního města v pronájmu ještě na 50 let Slovanský dům na vyhlášené adrese Na Příkopě. Kromě toho ale také společností, kterým v Praze patří prvorepublikový palác ve Spálené ulici a nebo kancelářská budova Albatros na Národní třídě. Místo Arustamova, někdejšího viceprezidenta ruské státní ropné společnosti Transněft, ve společnostech nově figuruje někdejší bankéř Jean-Gabriel Arqueros, muž s francouzským občanstvím a stejně jako Arustamov s adresou ve švýcarské Ženevě.
Mediální zástupce firmy Pražské komunikační a společenské centrum Štěpán Dlouhý změnu majitelů pro Radiožurnál potvrdil. „Vaše informace o změně akcionářské struktury společností mohu potvrdit. Vstup tak významného francouzského podnikatele považujeme za velký přínos pro budoucí rozvoj našich projektů a na budoucí spolupráci se těšíme,“ uvedl Dlouhý. S dotazy, zda Arustamov společnosti a na ně navázané nemovitosti v Česku Arquerovi prodal a jaká byla případná hodnota celé transakce, ale Dlouhý redakci odkázal přímo na akcionáře.
Radiožurnál Arquera zkoušel kontaktovat přes ruskou společnost Ilim, v níž má podle švýcarského obchodního rejstříku působit, ale neúspěšně. Podnikatel nereagoval ani na dotazy zaslané na e-mailovou adresu zveřejněnou u jeho profilu na jednom ze švýcarských webů.
Vila mezi ruskou smetánkou
Arustamov začal ze společností mizet v průběhu loňského podzimu. Evidence skutečných majitelů pak místo něj v následujících měsících uvádí jako skutečného majitele jeho dceru Polinu.
Radiožurnál už v minulosti popsal, že Michail Arustamov patří mezi ruské oligarchy se silnými vazbami mezi elitu z nejbližšího okolí ruského prezidenta Vladimira Putina. Arustamov nastartoval svou kariéru v ruské státní společnosti Transněft po boku Nikolaje Tokareva, jednoho z nejvlivnějších ruských oligarchů, blízkého Putinova spolupracovníka a také někdejšího agenta KGB. Na rozdíl od Tokareva není Arustamov dosud veden na žádných sankčních seznamech.
Nájemníkem Slovanského domu je i exmanažer Transněftu Arustamov, oligarcha s kontakty na Putinovu elitu
Číst článek
Ředitel ruské protikorupční organizace Transparency International Ilja Šumanov v minulosti pro Radiožurnál zmínil, že je Arustamov i tak v Rusku dobře známý. „Je velmi bohatý, můžeme o něm hovořit jako o oligarchovi,“ zmínil Šumanov. A pokračoval: „Je jeden z top manažerů s kontakty na ruskou vládu, který vydělal své bohatství v době, kdy zastával zásadní posty ve státem vlastněných společnostech.“
Postavení rodiny Arustamových v rámci ruské společnosti dokresluje právě Michailova dcera Polina. Nezávislé ruské médium Projekt uvedlo, že Polina spolu se svou sestrou Larisou vlastní haciendu v Rubljovce – prominentní oblasti na západ od Moskvy, kde svá sídla staví ruská smetánka. „Znamená to, že patří mezi takzvaných tisíc zlatých ruských rodin,“ přiblížil nyní Šumanov.
Bankéř pro ruskou klientelu
Polinu Arustamovovou, která byla uváděna jako skutečná majitelka firem po svém otci v Česku, vystřídal jako konečný majitel Jean-Gabriel Arqueros. Z veřejně dostupných zdrojů o něm nelze příliš mnoho vyčíst. V Evidenci skutečných majitelů je u něj napsána francouzská státní příslušnost a místo pobytu Švýcarsko.
Kariéru podle asi jediného zveřejněného životopisu nastartoval ve Francii, a to na Generálním sekretariátu pro národní obranu, pravděpodobně na konci 70. let. Od roku 1980 do roku 1995 pracoval v bankovním sektoru ve Francii a Švýcarsku. V roce 1995 se pro jednu ze švýcarských bank začal věnovat ruské klientele.
Ve spolupráci s ruskými klienty pak pokračoval i mezi lety 2003 a 2013, když pracoval švýcarské Societe Generale Private Banking. Tam dokonce zastával pozici Global Market Managera se zaměřením právě na ruskou klientelu. Po roce 2013 pak o Arquerovi ustává většina zmínek. Ze švýcarského obchodního rejstříku lze zjistit, že od roku 2014 figuruje v orgánech společnosti Ilim Timber Europe SA. Ta patří, jak potvrzuje i její oficiální web, do portfolia ruského konglomerátu Ilim – jednoho z největších zpracovatelů dřeva na světě.
Praha zjišťuje, jak ukončit nájem Slovanského domu. Profituje z něj oligarcha napojený na Putinovu elitu
Číst článek
Způsob, jakým nyní Arqueros vstoupil do někdejších Arustamovových společností v Česku, vyvolává podle analytika protikorupční organizace Transparency International Marka Chromého pochybnosti. „Převody majetku, kdy nový skutečný majitel je bankéř, který měl na starosti především ruskou klientelu, vždy vyvolávají obavy, že nový majitel ve skutečnosti drží majetek pro někoho dalšího. Byl by tak typickým najatým bílým koněm. Je samozřejmě možné, že pan Arqueros chce podnikat sám na sebe, ale myslím si, že je to velmi nepravděpodobné,“ říká Chromý.
Radiožurnál se v rámci dotazů na působení Arquera v Česku ptal i na jeho přesnou roli v rámci firmy Ilim, ale podnikatel na žádné dotazy nereagoval. Bez odpovědi zůstává jedna z hlavních otázek. Prodal skutečně Arustamov své podnikatelské aktivity v České republice Francouzovi Arquerovi?
Připomeňme, že by došlo k prodeji budovy Albatros, paláce ve Spálené ulici a také firmy, která má od Prahy ještě na dalších padesát let nájemní smlouvu na Slovanský dům. Když v roce 2006 měnila firma spojená se Slovanským domem majitele, byla hodnota transakce podle tehdejších informací v médiích 2,6 miliardy korun. V roce 2014, kdy znovu došlo ke změně majitele a poprvé se začalo hovořit v souvislosti se Slovanským domem o ruském kapitálu, nebyla cena obchodu zveřejněna.
Bezzubá Praha
Hlavní město pronajalo Slovanský dům těsně před Vánoci roku 1997. Dominantu pražské ulice Na Příkopě si tehdy pronajal švýcarský realitní magnát Sebastian Pawlovski na 77 let s podmínkou, že investuje do její opravy. Firmu, která smlouvu s Prahou podepsala, o pár let později prodal. Firma pak ještě změnila několikrát majitele, než skončila u Arustamova a teď u Arquera.
Samotná nájemní smlouva se v průběhu let stala terčem kritiky části politiků. Současný radní pro majetek a transparentnost Adam Zábranský (Piráti) dokonce v minulosti spočítal, jak moc je kontrakt pro město nevýhodný. „Mezi lety 1998–2015 byl čistý zisk firmy 600 milionů korun. Praha ale dostala na nájemném jen necelých 170 milionů korun,“ kritizoval v roce 2017 ještě z pozice zastupitele.
Když Radiožurnál vloni v dubnu upozornil na Arustamovovo angažmá ve Slovanském domě, začala tehdejší radní Hana Kordová Marvanová (tehdy STAN) s legislativním odborem magistrátu zjišťovat, zda je možné smlouvu s firmou vypovědět.
Jak ale nyní pro Radiožurnál zmínil radní Zábranský, závěry úředníků jsou jasné. „Ta smlouva, podle mých informací z odboru legislativy a odboru majetku, je v podstatě nevypověditelná ve chvíli, kdy nájemník plní všechny své povinnosti,“ řekl Zábranský.
Děravá evidence
Radiožurnál zmapoval převod vlastnictví od Arustamova na Arquera pomocí aplikace Cribis společnosti CRIF. Aplikace čerpá data z veřejných rejstříků. V samotné struktuře Arustamových, nyní Arquerosových, společností, ale na první pohled k viditelné změně majitele nedošlo. A to ani v případě firmy, která má v pronájmu Slovanský dům. U většiny společností končí stopy u tří kyperských firem s neveřejnými majiteli. Že došlo ke změně majitele v Česku tak lze usuzovat jen z výpisu z Evidence skutečných majitelů (ESM). Ta ovšem ukazuje pouze aktuálně zapsané osoby a nejde v ní nahlížet do minulosti. Aplikace Cribis to nicméně dokáže.
Zádrhel je však jinde. Jak upozorňují různé organizace, česká evidence skutečných majitelů je děravá. Na její slabiny upozornil třeba Jiří Skuhovec z analytické společnosti Datlab, která po vypuknutí ruské invaze na Ukrajinu pomáhala mapovat ruské majetky v Česku. „Vypovídající schopnost zápisu v ESM je nízká. Zápis funguje často na bázi čestného prohlášení, zapsané osoby nemusí být majiteli. Naše studie ukázala, že třetina ruských majitelů firem v evidenci není zapsána vůbec, další třetina pak nesprávně,“ popsal pro Radiožurnál Skuhrovec. „Úřady i firmy by se tak na ESM při aplikaci sankcí neměly příliš spoléhat,“ dodává.
Kritický je i analytik Chromý z Transparency International. „Především jde o to, že povinnost aktualizovat zápisy v evidenci mají zapsané právnické osoby, nicméně vymáhání takové skutečnosti je na rejstříkových soudech. Ty jsou ale velmi laxní ve vymáhání nápravy nepravdivých údajů a společnosti tak často nemají důvod takové údaje opravovat,“ míní Chromý.
