Badatel našel unikátní záznam týraného Josefa Toufara. V číhošťském kostele ho natáčela StB
O tom, jak moc Státní bezpečnost mučila faráře Josefa Toufara, vypovídá nově objevený dvouminutový filmový záznam. Vznikl, když komunistická tajná policie chtěla natočit Toufarovo doznání, že dodnes nevysvětlený pohyb křížku na oltáři kostela v Číhošti vyvolal úmyslně. Víc než půl století se mělo za to, že se záznam z této policejní rekonstrukce nedochoval. Našel ho až Toufarův životopisec Miloš Doležal v Národním filmovém archivu.
„Skoro dvouminutový filmový záběr, který v noci z 23. na 24. února 1950 natočili příslušníci Státní bezpečnosti, zachycuje Josefa Toufara po měsíci brutálních tortur a mučení ve valdických kobkách. Ocitl se na pokraji života a smrti. Oni ho přesto neváhali zimní krajinou vézt z Valdic do Číhoště, tam ho v noci obléci, protože to sám nezvládal, vynést na kazatelnu, kde ho několik minut filmují. Je to obludné, hrůzné divadlo,“ popisuje záznam Doležal.
Záznam mučeného Josefa Toufara, kterého komunistická Státní bezpečnost natáčela v číhošťském kostele, objevil v Národním filmovém archivu Toufarův životopisec Miloš Doležal
„Hned po filmové rekonstrukci ho naložili do auta a odvezli do Valdic. Cestou začal umírat, protože mu prasknul vřed, měl zánět pobřišnice. Zvracel, upadl do agónie. Oni ho přesto ještě celý den nechali ležet v betonové kobce ve Valdicích,“ říká Doležal a pokračuje:
„Teprve další den ráno si bachař všiml, že Josef Toufar umírá. Vzburcovali vězeňského lékaře, volali na velitelství do Prahy. Odtud pro umírajícího Josefa Toufara poslali letadlo, to ale nemohlo přistát. Proto do Valdic rychle jela sanitka. Za každou cenu se ho snažili zachránit, protože s ním připravovali monstrproces, velké inscenované divadlo. Josef Toufar ale na následky mlácení zemřel v sobotu 25. února v půl deváté večer v luxusním komunistickém státním sanatoriu.“
Doležal Toufara líčí jako veselého a otevřeného člověka: „Nazval jsem si jeho povahu veselou otevřeností. Byl to člověk, který se neuzavíral do nějakého katolického farářského ghetta, ale žil s lidmi, mezi lidmi, pro lidi. Byl to člověk humoru, hrál na kontrabas, miloval tanec. Takže to byl sympatický člověk.“
Takzvaný číhošťský zázrak, tedy okamžik, kdy se v prosinci 1949 při mši v Číhošti opakovaně pohnul křížek na oltáři za Toufarovými zády, se dodnes nepodařilo vysvětlit.
„Samotný pohyb křížku a následné zkroucení neviděl ani sám Toufar, protože se to stalo při jeho kázání za jeho zády. Vidělo to tehdy 19 svědků. Josef Toufar k tomu byl ze začátku obezřetný. Nicméně postupně mu došlo, že tam došlo k něčemu nadpřirozenému, k něčemu tajemnému,“ popisuje Doležal a dodává:
„Dlouhá léta jsem si myslel, že to byla provokace StB, ale po důkladném prostudování materiálů, rozhovorech se svědky, samotnými estébáky, jsem došel k přesvědčení, že je to nevysvětlitelný tajemný jev. Znamení.“
