Detektivové z Národní centrály proti organizovanému zločinu v minulosti rozkryli v Operaci Španěl hned třicítku případu, kdy si muži žijící single nebo homosexuální páry objednávali novorozence na Ukrajině. Odnosila jim je náhradní matka, kterou klinika následně přemístila do Prahy, aby zde porodila. Když se dítě narodilo, svěřila ho náhradní matka do péče biologickému otci, kterého viděla poprvé v životě. Ten s ním mohl kamkoliv odcestovat. 

K zahájení trestního stíhání v Česku nedošlo, policie případ předala na Ukrajinu, kde stojí čtyři lidé z vedení kliniky před soudem a za obchod s lidmi jim hrozí 15 let vězení.

Co byl ten prvotní impulz, kdy jste se dozvěděli, že by k něčemu takovému mohlo v Česku docházet?
Prvotní podnět směřoval úplně někam jinam. Přicestoval sem občan španělské národnosti, samotný muž, objednal si byt přes Airbnb. Pronajímatel zjistil, že během velmi krátké chvilky tam přibylo miminko. To ho zaujalo a šel to oznámit policii, jestli nejde o obchod s orgány, obchod s dětmi.

Jak se to pak vyvíjelo?
Kolegové si začali zjišťovat, jak ten člověk přicestoval, s kým byl v kontaktu, kde se tam miminko vzalo. Narazili na stopu ukrajinské kliniky, zjistili, že to není ojedinělý případ. Byli zde lidé, kteří využívali mezer v zákonech na Ukrajině a v Česku.

Na jakou trestnou činnost jste měli podezření?
Na začátku bylo samozřejmě několik verzí. Když si pro miminko jede single muž, tak ho samozřejmě může vychovávat, ale vzhledem k tomu, že je to muž, tak vás napadne například otázka pedofilie, buďme upřímní. Stejně tak nás napadlo, že to může být obchod s orgány.

Nakonec se naštěstí potvrdilo, že nejde ani o jednu tuto věc, ale jsou to opravdu muži, kteří mají problém mít dítě z různých důvodů. Buď žili v homosexuální komunitě, nebo byli single, či oni a jejich manželky staří. Ale šlo jim o to mít dítě a biologického potomka, to je velmi důležité. Děti byly biologicky těch mužů, nebyly tak pro ně cizí.

‚Bylo to jak v e-shopu‘

Všichni muži tedy jsou biologickými otci. Jak sperma poskytli, když byli z různých zemí a klinika sídlila na Ukrajině?
Nebyl prokázán případ, kdy by to tak nebylo. Zjistili jsme, že to sperma mohli zaslat po odběru na spolupracující klinice v dané zemi přepravními společnostmi, ale většinou jim bylo odebráno přímo na klinice na Ukrajině a z pohledu žen šlo skutečně o náhradní mateřství.

Jak to celé probíhalo?
Na Ukrajině za určitých podmínek není nelegální náhradní mateřství. Žadatelský pár musí být heterosexuální, musí být manželé, nemůže mít děti a je schopný to prokázat. Avšak v tomto případě byli žadatelé single či homosexuální muži, a podmínky tedy nesplňovali,  proto klinika provedla umělé oplodnění náhradní matky a v posledním stadiu její gravidity zorganizovala její vycestování na území Česka za účelem sepsání zápisu o určení otcovství k dosud nenarozenému dítěti před příslušným matričním úřadem.

A tím se tady dostáváme do zákonné mezery. Není tady nelegální, aby přišla dvojice před naši matriku a řekla, že daný muž je otec, žena tady následně porodila dítě a nechali si ho zapsat do rodného listu. Zaměstnanci matriky nemohou zkoumat, zda se skutečně jedná o pár či se jedná pouze o účelové prohlášení či zda je daný muž skutečně otec, či nikoli. Po narození dítěte pak podepsala matka sadu dokumentů, v níž se vzdává práv k dítěti a uděluje souhlas s jeho přestěhováním do země otce a současně udělila muži plnou moc.

Poté byl dítěti na příslušném konzulárním úřadě vyřízen cestovní doklad a po jeho obdržení muž dítě odvezl do své domovské země, náhradní matka se vrátila na Ukrajinu, kde však ani před příslušnými úřady neuvedla, že v České republice porodila dítě.

Kde se ty náhradní matky braly? Jak je klinika získávala?
Náhradní matky se do programu přihlásily dobrovolně, zejména proto, že byly v tíživé finanční situaci. Myslely si, že budou poskytovat své služby pro neplodné páry tak, jak je to na Ukrajině legální, netušily, že budou rodit pro single muže či homosexuály. Mnoho matek pak uvedlo, že pro samotné muže by nikdy dítě neodnosily.

Otcové i matky na základě příkazu z kliniky na úřadech a v nemocnicích v Česku předstírali, že jsou pár, mnozí z nich však ani předem netušili, že budou nuceni před úřady lhát. Některé náhradní matky vůbec netušily, že budou uvedené v rodném listu jako matka dítěte a z této pozice jim budou vyplývat závazky vůči dítěti.

Pro představu, otec platil 60 až 75 tisíc eur, odměna pro náhradní matku vycházela na osm až deset tisíc eur. Byl to obrovský byznys pro organizovanou skupinu, která to celé zprostředkovávala. Byl to byznys, jako když nakupujete v e-shopu.

V čem podle vás tkví ten podvod?
Problém je v tom, že nemáme (v Česku) náhradní mateřství (zákonně) upravené a platí zásada, co není zákonem zakázáno, je dovoleno. Podvodné jednání zde mimo jiné spočívá v tom, že tvrdí, že jsou oba rodiče dítěte a budou ho společně vychovávat. To je ten podvod, protože víme, že matka odcestuje zpátky na Ukrajinu, o dítě se nestará, a dokonce je překvapená, že je zapsaná v rodném listě jako matka.

V tomto případě se navíc nejednalo o manžele, ale často o single muže nebo homosexuální páry, jen výjimečně to byly manželské páry. Stěžejní problém je ale v tom, že to bylo celé za úplatu. Muž přijel na Ukrajinu, postupně zaplatil 60 až 70 tisíc eur a za rok přiletěl do Česka, kde si vyzvedl hotové miminko, které si zlegalizoval. U nás není přípustné, aby dítě bylo komoditou, aby bylo za peníze.

70 korun na týden

Měli jste možnost náhradní matky vyslechnout? Jak se v Česku cítily?
Komunikovalo se s nimi, vyslýchalo se. V podstatě jsou vyslechnutí všichni náhradní otcové, část náhradních matek. Některé výslechy probíhaly na českém území, další cestou právních pomocí v místě pobytu otců či v případě náhradních matek na Ukrajině. Bylo to během období covidu, takže některé matky tady uvízly. Dokonce tady byly nucené pracovat, nemohly odcestovat. Musíme si taky uvědomit, že nešlo o bohaté ženy, většinou byly v zoufalé sociální situaci a částka pro ně byla velmi vysoká. Oběťmi byli jak matky, tak částečně i otcové.

Věděli jsme, že tady matky neměly dostatečné finanční prostředky, a když požádaly kliniku, tak jim je odmítla dát. Musely vyžít třeba se 70 korunami na týden, byly třeba dvě v jedné garsonce, kde čekaly na období, až bude moct přicestovat otec. Ne všechny, ale některé se se cítily ztracené, neuměly náš jazyk, byly bez financí, doma na ně čekaly jejich vlastní děti, stýskalo se jim, některé i špatně psychicky nesly odevzdání novorozeného dítěte, cítily se obelhané klinikou.

Kdo jim tady v Česku poskytoval součinnost?
Ukrajinská komunita. Na náhradní matku, když přiletěla do Česka, čekala chůva, která ji na letišti vyzvedla a odvezla na místo ubytování. Na to měli svoje ukrajinské ubytovatelky, často to bylo na obdobných adresách. Chůva je vozila na pravidelné prohlídky, vozila do nemocnice, zajistila pojištění. Fungovala zde i takzvaná mediátorka, která zajišťovala jednání na úřadech, aby ve stejný okamžik přišel otec i těhotná žena, a současně zajistila, aby byly připravené a přeložené veškeré potřebné dokumenty.

Chůva a mediátorka taktéž instruovaly náhradní matky, jaký příběh mají vyprávět v porodnici, proč nechtějí kojit, aby si nevytvořily citový vztah k dítěti a neměly pak problém se zastavením laktace, jaký příběh mají vyprávět na velvyslanectví, matrice a tak dále. Všechny fáze byly zajištěné tímto zločinným spolčením. Byl to opravdu systém.

Co můžete říct o osudu těch dětí, které se v Česku narodily?
Kolegové byli rádi, že se nezjistily poznatky o zneužívání, ve většině případů bylo o děti velmi dobře postaráno. Je tam pár případů, kde si otcové, jak žijí sami, najímají různé chůvy. V jednom případě převzala výchovu babička. Většina z dětí žije ve fungující „rodině“. V polovině případů nám ze země přišla pouze informace, že je dítě v pořádku, ale nevíme podrobnosti. Někdy si je ale odváželi muži starší 60 let, tak je otázka, jaká u nich bude situace za deset let.

V některých případech jsme zaznamenali, že muži neměli znalosti, jak se starat o novorozené dítě. Jeden volal lékaře, že pro dítě potřebuje prášky na spaní, protože v noci nespí, neví, co má dělat, že je druhý den unavený. Mnohdy to také brali tak, že si za to dítě zaplatili, tak co po nich chceme.

Dva miliony eur

O jakých finančních částkách se celkově bavíme?
Jenom na objasněných kauzách v České republice, které rozhodně nejsou odhalené všechny, tak se bavíme o zhruba dvou milionech eur.

Jak muži na vyšetřování reagovali?
Někdo uvedl, že se sám cítí být podvedený, jiní nechtěli komunikovat. Za každou cenu chtěli dítě, pak je otázka, jak s ním nakládají. Když právníci kliniky zjistili, že se o to policie zajímá, tak kontaktovali náhradní matky i otce a posílali k nim svoje právníky, aby jim vysvětlili, co mají říkat. V dost případech jsme se setkali s tím, že se báli a nevypovídali pravdu.

Jak situaci změnit a zabránit podobným případům?
V první řadě je nezbytná změna legislativy a úprava institutu náhradního mateřství, nicméně bude třeba se zde vypořádat i s tím, aby zde byla adekvátní odezva trestněprávní v případě porušení těchto pravidel či snahy takovouto úpravu obejít. Samozřejmě, i když změníte legislativu, tak se to nevyřeší na sto procent. Je ji ale potřeba změnit tak, abychom co nejvíce ztížili podmínky, mělo by se i na matrikách srovnat to uznávání otcovství. Musíme si ale taky přiznat, že žádným sebelepším zákonem se toto páchání nezastaví.

Když případy ale budete vyšetřovat, budete důslední a k tomu to zkusíte legislativně omezit, tak zmenšujete možnost, že něco takového nastane. Víme z jiné trestné činnosti, že když se tím zabýváme, tak se pachatelé přesunou do jiných států a to je náš cíl. Jde nám o to, aby Česká republika nebyla využívána jako inkubátor na výrobu dětí.

Vít Kubant, Antonín Viktora Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít