Pamatujete si moment, kdy jste poprvé zachytil informace o covidu a kdy jste si řekl, že by to mohl být problém?
První informace se tehdy objevovaly v tisku, ale ještě nezpůsobovaly extra velký zájem. Bylo to bráno jako výskyt onemocnění s respiračním přenosem.

Hlavní problém nastal v monetě, kdy jedna Číňanka vycestovala do Německa na komerční akci a při poradě nakazila všechny jedince, kteří tam byli. To byl pro mě signál, že je opravdu velký problém s potenciálem celosvětového šíření. A ono se to následně stalo.

Byl jste tehdy šéf České vakcinologické společnosti, takže jste to, věřím, bedlivě sledoval.
Ano, z profesního hlediska se člověk musí zajímat o případná nová onemocnění. Informací ale bylo na počátku poměrně poskrovnu. A ty, které přicházely, tak byly následně trochu děsivé – jak z Číny, tak z Itálie, když to propuklo. A vedlo to k nastartování celého řetězce různých opatření tak, jak se to realizovalo po celém světě.

Když covid v Česku před pěti lety začínal, byl jste i náměstkem ministra zdravotnictví. Co vás napadlo, když jste se na ministerstvu dozvěděli o prvních třech případech nakažených covidem u nás?
Počítali jsme s tím, že to šíření musí logicky zasáhnout i Česko, zejména s ohledem na Itálii, kam vycestovalo obrovské množství Čechů na lyžování a potom se vraceli domů. Byla to jenom otázka času, kdy se objeví první případy.

Více pravomocí pro stát

Co měl podle vás stát na začátku udělat jinak? Jaká opatření nebo omezení? Z čeho se do budoucna v prvních dnech takové pandemie poučit?
Nemyslím si, že v prvních dnech se udělala nějaká chyba. Postupovalo to vcelku korektně. Musíme si uvědomit, že v tom velmi omezeném časovém prostoru byl nedostatek informací a byla hrozba onemocnění, které se lavinovitě šíří populací a které má poměrně vysokou smrtnost – na počátku se odhadovala mezi 3 a 4 procenty a potom samozřejmě klesala. V té úvodní fázi si nemyslím, že by nastaly zásadní problémy. Ty nastaly až později.

Jaká opatření během pandemie byste tedy změnil nebo urychlil?
Velkým problémem, a je to problém i pro případné pandemie budoucí, je krizová legislativa tak, jak je nastavená. Ne každé opatření je možné přijmout při standardních podmínkách, což následně různí právníci napadali a některá opatření se rušila.

Vyhlášení nouzového stavu je už velmi extrémní situace, za které se samozřejmě dají přijímat opatření, ale to vyhlášení je časově omezené. Docházelo k tomu, že některá opatření se rušila a znovu zaváděla. Mezi nimi v některých případech došlo k tomu, že tam byl na kratší dobu výpadek.

Některá opatření působila ne úplně pozitivně v tom smyslu, že nebyla úplně důležitá, ale následně se třeba ukázalo, že přenos povrchy nebyl až tak klíčový ve srovnání s přenosem kapénkovou nákazou vzduchem. Řada opatření týkajících se tohoto nebo masky ve vnějším prostředí – to všechno byly věci, které se nemusely realizovat. A myslím, že v budoucnu se realizovat takto nebudou.

Chápu správně, že byste upravil legislativu, aby měl stát během pandemie více pravomocí?
Určitě ano. V takovéto extrémní situaci by měl být proces řízen z jednoho místa. Máme legislativu, kdy velmi dominantní roli hrají jednotlivé kraje. Hejtman má možnost na svém území organizovat různá opatření. Souvisí s tím i to, že struktura hygienických stanic je dnes do značné míry regionální, teď je snaha ji centralizovat. Všechno to musí mít řád a smysl. Pokud je to děláno polovičatě, tak se dostáváme do problémů, že ten systém je obtížně řiditelný.

Ještě se zeptám na komunikaci státu během pandemie. Byly tam podle vás chyby? Podle výzkumníků se například ukazuje, že chaotická komunikace státu podryla důvěru lidí v úřady, odklonili se od dodržování opatření a nacházeli útěchu v dezinformacích.
Komunikace je vždy nesmírně složitá. Celý ten proces vznikal velmi rapidně a řada věcí nebyla logicky z časových důvodů úplně excelentně připravená. Takže ta komunikace mohla být v řadě případů ne úplně dokonalá.

Problémem obecně je, a proč si myslím, že docházelo k odklonu, zejména délka toho procesu. Lidé byli schopni prakticky beze zbytku realizovat opatření asi v horizontu 23 měsíců. Ale poté, co se ukázalo, že to bude záležitost dlouhodobější, tak se řada z nich od toho začala odklánět.

Takže podle vás hrálo roli dlouhodobější dodržování opatření, protože lidé už pak ztratili motivaci.
Přesně tak. Myslím, že to je asi největší problém. Pamatuji si, když jsem veřejně prohlásil, že to bude trvat dva roky, tak jsem byl za škůdce národa a byl jsem málem popraven. A ono se ukázalo, že to bylo ještě o něco delší.

Hygienám chybí lidé

Zvládlo by podle vás v tuhle chvíli Česko další pandemii lépe?
V některých oblastech ano, v některých ne. Digitalizace proběhla za podpory armády excelentně. Během pár měsíců se podařilo to, co se tady nedařilo celou řádku let. Takto jsme na to poměrně slušně připraveni.

To, co se úplně nepovedlo, je otázka personálního zabezpečení. Do systému veřejného zdraví, do hygienických stanic byli lákáni lidé a bylo jim slibováno navýšení platů, což se potom nestalo, ba dokonce někde došlo k jejich snížení, a tím pádem k dalšímu odlivu osob. Myslím, že personálně jsme na tom ještě o trochu hůře, než jsme na tom byli před pandemií.

Personální stav hygienických stanic je teď podle vás špatný? Není připraven na pandemii?
Je určitě špatný. Zejména v oblasti lékařských profesí je tam poměrně minimální zastoupení lékařů. Je to jasně dáno tím, že ve sféře nemocniční a ve sféře hygienických stanic jsou platy zcela odlišné. Ty nůžky se neustále rozevírají. Nemůžeme se divit mladým lidem, že do toho systému nejdou, protože si najdou odpovídající místa v nemocnicích a jiných zdravotnických zařízeních.

Ohledně odborníků, kteří ministrům během pandemie radili. Lidé nejprve měli dojem, že mluví jednotným hlasem. Později se ale ukázalo, že ani odborníci neměli jednotný názor na některá doporučení nebo opatření. Byla podobná nejednota, když jste byl ministrem, spíše ku prospěchu, protože nabízela různé pohledy, nebo spíše na škodu?
Když hovoříme o poradních orgánech, tak je žádoucí, aby při vnitřních diskusích padaly různé názory a polemiky, protože jinak se nedopídíte správného řešení.

Problémem ale bylo, že řada odborníků a někdy i pseudoodborníků prezentovala své názory na veřejnosti. Tím vznikal jakýsi obraz chaosu, protože pokud dostáváte naprosto protichůdné informace, tak nevíte, jak se v tom orientovat.

Leckdy je lépe prezentovat možná ne úplně optimálně správný názor, ale jít po určené cestě. Protože pokud půjdete doleva, tak ta cesta sice bude delší, ale dojdete do cíle. Ale neustále kmitat zleva doprava je prostě špatně.

Covid 2025

Když se podíváme na covid nyní, na covid 2025. Jaké příznaky lidem prozradí, že by mohli mít covid?
Není úplně jednoduché podle příznaků odlišit, jaké o onemocnění jde. Covid není jenom respirační onemocnění, ale postihuje řadu jiných systémů. To znamená, podle akutního covidu to zpravidla nepoznáme s tou výjimkou, že tam mohou být poměrně typické příznaky jako ztráta chuti nebo čichu. To se sice vyskytuje i u jiných infekcí. Nad rámec klasických respiračních příznaků jsou třeba průjmy, které se v poslední době vyskytovaly poměrně masivně. Ale zase to není úplně specifické, protože jsou i chřipky, které se manifestují průjmy.

Poměrně unikátní je dlouhý covid (long covid – pozn. red.). U něj jsou příznaky mnohem více charakterističtější. Ale je třeba říci, že dlouhý covid má obrovskou škálu různých symptomů, a ne každý má typický případ, kdy se objevuje mozková mlha, vypadává nám v určitých oblastech paměť. To se dá velmi rychle spojit s covidem.

Ale v řadě případů je to svalová slabost nebo chronická únava. A u nich přesně nevíme, jestli to je vztaženo ke covidu nebo k nějaké jiné minulé infekci či onemocnění.

Česko má v poslední době podle dat ministerstva zdravotnictví kolem 400 až 900 hlášených případů covidu týdně. Jak jsou nyní tato data spolehlivá?
Jsou naprosto nespolehlivá, protože jsou pouze vrcholkem ledovce osob, které jsou do systému hlášeny. Naprostá většina, myslím, už se nediagnostikuje úplně běžně. V řadě případů se léčí jako klasické respirační onemocnění. Takže někteří lidé ani nevědí, že to je covid.

Z těchto dat víceméně usuzujeme, jestli dochází k nástupu epidemické vlny, nebo nikoliv, protože vidíme zvyšující se počty a zvyšující se pozitivitu testovaných. Z toho se dá predikovat, že tady dochází k nějaké vlně. Ale o absolutních číslech si v tuto chvíli už můžeme nechat jenom zdát, protože čísla jsou velmi nepřesná.

Problémy po očkování

Ještě k očkování, odborníci stále doporučují, aby ho podstoupili senioři a rizikoví pacienti. Stále ale platí, že nás chrání jenom po omezenou dobu? Četla jsem o třech měsících.
Je to bohužel pravdou. V maximální míře jsme chráněni zhruba tři měsíce po očkování. Do šestého měsíce je částečná ochrana. Pak je ten pokles poměrně velký. Bohužel podobně nejsme chráněni ani po prodělaném onemocnění.

Roman Prymula

• 61 let
• Exministr zdravotnictví za ANO, epidemiolog, vakcinolog a vojenský lékař
• Nositel Řádu Bílého lva
• Dlouholetý předseda České vakcinologické společnosti. Nyní je místopředsedou
• Dříve šéf kliniky v Říčanech u Prahy ze skupiny Agel miliardáře Tomáše Chrenka. Nyní je předseda vědecké rady
• Téměř sedm let vedl Fakultní nemocnici v Hradci Králové
• Podílel se na vývoji vakcín proti pneumokoku, spalničkám i zarděnkám
• V armádě dosáhl Prymula hodnosti plukovníka

Lidé se obávali a dodnes obávají problémů po očkování proti covidu. Projevily se tyto problémy ve větší míře? Co se může lidem po očkování stát?
Jsou tu velké tlaky, aby očkování bylo zcela negováno, že má řadu nežádoucích účinků. Ale když se podíváme na data, tak to není pravda ve vztahu k tomu, kolik dávek se vyočkovalo a jakým způsobem byly zachyceny ty jednotlivé případy.

Nežádoucí reakce samozřejmě existují. A ty by měly být adekvátním způsobem odškodněny. Ale vzhledem k počtu dávek, které byly vyočkovány, ty počty nejsou nijak dramatické.

Samozřejmě odborně se diskutuje, jestli je smysluplné se frekventně nechat přeočkovávat. S tím určitý problém je. Pokud bychom se očkovali třeba každého půl roku, tak bychom měli vysoké hladiny imunoglobulinů, které by nebyly adekvátní tomu, co po nich chceme. Takže přístup k tomu by měl být racionální. Takže například u seniorů před sezonou ano, ale že bychom se měli přeočkovávat každých šest měsíců, to není smysluplné.

Takže jednou za šest měsíců ne, ale jednou ročně ano?
Jednou ročně ano, ale měli bychom střídat vakcíny. Pokud budeme mít dvě vakcíny mRNA, tak pak bychom si měli dát jednu proteinovou.

Zmiňovali jsme nežádoucí reakce po očkování proti covidu. Mohl byste být konkrétnější, jaké příznaky se mohou u lidí po očkování projevit? A zmínil jste odškodnění, kdo by lidi, u kterých se negativní reakce projevila, měl odškodnit?
Vnikla legislativa, která umožňuje odškodnění. Na druhou stranu to zcela nefunguje, protože případů, které jsou odškodňovány, je poměrně velmi málo.

Teď v poslední době došlo k prvnímu průlomovému rozsudku, kdy byla uznána jakási nároková záležitost občana, který měl tuto reakci. Zatím ale ještě nebyla stanovena výše odškodnění. Řada věcí se řeší občanskými spory. Ten model, který je nastaven přes legislativu odškodnění, není úplně optimální v tom, že se dá velmi těžce stanovit vztah mezi příčinou a následkem, jestli to je vztaženo k očkování, nebo nikoliv a jestli je následek dostatečně závažný. O tom se vedou největší spory.

Co se týká možných komplikací, tou největší je syndrom Guillain-Barré, to znamená paralýza. Ale toto je komplikace, která je velmi zřídkavá a vyskytuje se i po jiných očkováních. Není to úplně specifická záležitost, která se váže ke covidu. Komplikací může být celá řada, od lokálních paralýz přes bolestivé stavy po chronický únavový syndrom a tak dále.

Mozková mlha u long covidu

Už jste to zmínil, v poslední době se hodně mluví také o long covidu. Víme, jaké jsou nejčastější příznaky a jak ho léčit? Mluvil jste o mozkové mlze, kdy lidé mají výpadky paměti.
Měl jsem možnost hovořit se skupinou lidí, kteří jsou postiženi long covidem a kteří se intenzivně snaží o to, aby byli vnímáni jako lidé se závažnými problémy. A je tomu skutečně tak. Jsou v řadě případů upoutáni na lůžko a jsou naprosto hendikepováni z hlediska svého života.

Ten systém je neumí úplně zaklasifikovat. Jednotliví odborníci si je přehazují s prominutím jak horký brambor. Neurologové je nechtějí, nikdo jiný je úplně nechce.

Mají výpadky nervové činnosti takové, že se nemohou dlouhodobě soustředit na nějakou činnost. Za celý den se mohou soustředit maximálně jenom jednu hodinu, pak už to není možné. To znamená, že nemohou chodit do práce, rozhodně nemohou pracovat ani z domu. Ty dopady jsou velmi zásadní. Takzvaná mozková mlha tam hraje poměrně významnou roli, to znamená schopnost vybavit si některé pojmy, psychosomatické postižení a tak dále.

Léčbu na to zatím neznáme.
Kauzální léčba není známá. Ba co víc, jak si říkáme, že je dobré provádět určitou rehabilitaci, tak u těchto lidí to může být i kontraproduktivní. Rehabilitace může vést k tomu, že upadnou do stavu, který je horší než jejich běžný stav. A než se z toho dostanou zpět do běžného stavu, tak to může trvat třeba 14 dnů. To znamená, že je velmi komplikované je nějakým způsobem průběžně léčit.

Zabývá se věda nebo česká věda, jak pomoci lidem s long covidem?
Ve světě se tomu řada odborníků věnuje. U nás to je poměrně omezené. Jsou tu pouze dvě pracoviště, která se dlouhému covidu věnují, a to je plicní klinika ve fakultní nemocnici v Hradci Králové a motolská nemocnice, která se věnuje spíše dětským případům. Nikdo jiný se tomu tedy soustavně nevěnuje.

Ještě jedna věc. Objevily se studie, podle kterých každá nová infekce zvyšuje riziko long covidu. Jiné ale naopak uvádí, že s reinfekcemi riziko long covidu klesá. Víme, jak to je, nebo se odborníci zatím neshodnou?
Je zajímavé, že se na to dá dívat z úhlu pohledu, že pokud nám nevznikl long covid při první nebo druhé atace, tak je méně pravděpodobné, že vznikne při atace třetí. Ale pokud long covid vznikl při druhé atace, tak třetí ataka jeho průběh výrazně zhoršuje. To je konkrétní zkušenost od lidí, kteří dlouhým covidem trpí. Pokud onemocní dalším covidem, další atakou, tak se jejich stav progresivně zhoršuje.

Zatím ale tedy víme, že i při reinfekci se může long covid objevit. Není to tedy tak, že když jsem měla poprvé covid a long covid se u mě neprojevil, tak už ho dostat nemohu.
Ano, může se objevit.

Pandemie covidu zasáhla svět na několik let. Pro Česko šlo o nejhorší takovou pandemii v historii. Jak se s ním podle vás společnost dokázala celkově vypořádat?
Myslím, že úplně nedokázala. Došlo k obrovské polarizaci společnosti. Není dána jenom covidem, ale covid k ní výrazně přispěl. Zmizela pohoda, která v té populaci byla. Řada lidí je velmi iritována sebemenšími problémy, které tady jsou, a to je samozřejmě špatně.

Na druhou stranu je vidět, že pokud se stane katastrofická situace a není úplně dlouhodobá, tak v počátku byla vidět obrovská soudržnost. Lidé si vzájemně pomáhali, šili roušky a dělali řadu různých opatření tak, aby se s tím lidstvo nebo potažmo český národ vyrovnal. Jsou tady velmi pozitivní prvky, ale ta dlouhodobost toho procesu řadu z nich v podstatě smazala.

Anna Jadrná Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít