Invalidé z obecního domu buď zaplatí za každý průjezd necelých pět korun, nebo musejí vyrazit dvousetmetrovou oklikou.

Projíždíme s paní Alenou přes čipy. Babi vysvětluje, jak platí. Je to k neuvěření a k pláči, že tohle dělají invalidé invalidům.

Za cestu přes chodbu a za použití jednoho výtahu vybírá poplatek Stavební bytové družstvo invalidů. Jeho předsedkyně Terezie Bartošková je také na vozíku, takže obtíže chápe, musí ale chránit zájmy družstva, protože ceny energií výrazně poskočily.

„My tu taky máme invalidy, nemůžeme celé břemeno dávat na ně, takže někomu se to vyúčtovat musí,“ vysvětluje.

Zlá krev

Zpoplatnění průjezdu z obecního domu přes družstevní dělá zlou krev a ví to i nezávislý starosta Hrabyně Aleš Chromý. „Nelíbí se mi to, ale pokud mají vysoké náklady a pohyb přes chodbu je vysoký, je těžké najít rovnováhu,“ míní Chromý, který se pokoušel situaci řešit, ale neúspěšně.

Najít správnou rovnováhu je obtížné. Do takových vlastnických sporů úřady nevstupují, ani Ministerstvo práce a sociálních věcí. „V tomto případě je věc především na vzájemné domluvě a vstřícnosti,“ říká za tiskový odbor Jakub Augusta.

Poplatek za průchod chodbou zaskočil předsedu Národní rady pro osoby s postižením Václava Krásu. Nikdy o podobné věci zatím neslyšel. „To je nesmysl. Chápu, že se zpoplatní někde průjezd aut, ale průchod lidí, to je absurdní.“

Penzistka Alena má jiné starosti než se bouřit. Do elektronické peněženky si nabila dva tisíce korun, a postupně je utrácí za průjezd chodbou. Pokud je ale teplo a hlavně sucho, vyjíždí pro pečivo nebo k lékaři zásadně oklikou.

Ľubomír Smatana Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít