V rámci projektu Život k nezaplacení se Daniel Prokop věnuje tomu, jak by stát měl pomáhat lidem s rostoucími energiemi, jak podporovat či nepodporovat příspěvky a spoření a jestli by měly kraje suplovat roli státu v podpoře. Lidé také nemají velký zájem o čtvrtou dávku vakcíny. Podle Prokopa by měla podpora očkování jít přes zdravotní benefity.

Život k nezaplacení Praha 21:11 17. srpna 2022 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Projekt Českého rozhlasu Česko 2022 život k nezaplacení nesleduje jenom dopady zdražování, ale třeba také vztah ke covidu a k očkování proti němu. My jsme v pondělí společně publikovali nejnovější údaje v tomto směru. Ukazují, že klesá podíl těch, kdo chtějí očkování proti covidu. Počet lidí, kteří nejsou očkovaní nebo mají jenom základní očkování a další odmítají, narostl ze 37 na 44 procent. Proč tomu tak je?
Klesá počet lidí, kteří mají základní očkování a nechtějí třetí dávku. Ještě někdy v zimě, v lednu, nějakých 63 procent lidí buď mělo třetí dávku, nebo ji chtělo v rámci poslední vlny. Ale počet lidí, kteří mají základní očkování a chtěli by posilující dávku, tak ten klesl. Dohromady je to tedy nějakých 56 procent, který booster mají, nebo by ho chtěli.

Mě se lidé, co mají tři dávky, začínali ptát na to, jestli chtějí i čtvrtou dávku. Klíčové je číslo z poslední vlny, když sečteme, kolik lidí má zájem o přeočkování. To znamená, že buď booster nestihli v minulé vlně a mohl by mít třetí dávku, nebo mají tři dávky a mohl by mít čtvrtou. Toto číslo je na 38 procentech.

Takže 38 procent má zájem o přeočkování v podzimní vlně. Velmi se to liší podle věku. Mezi generací, kde je to nejvíce potřeba, nad 55 let je zájem asi poloviční. 50 procent je ochotných k přeočkování. Posilovací dávky jsou hodně vzdálené od téhle generace. Zhruba polovina má zájem o přeočkování, ale extrémně se to liší podle toho, v jaké jsou socioekonomické pozici, jaké mají vzdělání a podobně.

Jsou tam rozdíly tak, jak bychom předpokládali a odhadli?
Možná víc, než by posluchač očekával. Třeba ochota k jakémukoliv boosteru mezi lidmi, kteří jsou ve věku nad 55 let a mají vysokou školu, je nějaký 75 procent. A mezi lidmi, kteří jsou ve starším věku a nemají ani maturitu, je to 40 procent.

Ty socioekonomické nůžky jsou obrovské v ochotě a přístupu k očkování. A je to asi dané důvěrou ve zdravotnictví a v instituce. Je to dané horším přístupem k očkování, který se obrovsky liší v Praze a v pohraničních regionech. A také podporou mladší generace, jejich dětí, která se liší u různě vzdělaných části společnosti. Není to tím, že by byl někdo hloupý, ale těmito faktory, a informovaností.

Vy jste v jedné odpovědi naznačil, nebo dotkl se i toho, co mě zaujalo ve výsledcích. Velké rozdíly mezi jednotlivými kraji a regiony. Čím si toto vysvětlujete? Je to socioekonomickou skladbou obyvatel, která je různá, nebo dostupností zdravotní péče, nebo může to mít jiný důvod?
Obecně se velmi liší Praha a Středočeský kraj, kde je zájem o očkování výrazně vyšší. Je tam více očkovaných lidí, takže to jde z většího základu. Ale je i výrazně jednodušší se v Praze nechat očkovat. Někde musíte jet do nemocnice 30 minut, některé regiony jsou závislé v podstatě jenom na síti praktiků, takže je tam chybí jeden pilíř nemocnic a očkovacích center.

Zájem o přeočkování proti covidu klesá. Postoj u starších lidí se liší podle vzdělání, roli hrají i regiony

Číst článek

To samé bylo v testování v covidu. My máme velké regionální nerovnosti ve zdravotnictví. To není jenom otázka covidu, je to otázka třeba léčby onkologických nemocí. Člověk z Karlovarského kraje, nebo z nějakých periferiích má horší přístup k moderním metodám, než člověk v Praze.

Ministerstvo zdravotnictví v pondělí představilo kampaň, která má lidi k očkování přesvědčit. Základní slogan je: Očkujeme se pro život beze strachu. Podtitul je: Zdraví přeje připraveným. Může toto zafungovat?
Já si myslím, že by bylo dobře, kdyby to bylo rámované přes zdravotní benefity. Protože kampaň tečce slibovala tečku, ačkoli bylo jasné, že žádná nebude anebo nemusí být. Je dobré vysvětlovat i zdravotní přínosy.

Myslím si, že trošku chyba je v tom, že pokud víte, že to potřebuje zejména populace nad 55 let nebo s komorbiditami a problémy zdravotními, tak toto přece zdravotní pojišťovny vědí. Oni vědí, kdo je očkovaný z jejich klientů, a kdo má nějaké zdravotní problémy. Dokonce vědí, kdo měl covid. Takže oni by mohli obeslat v první řadě lidi, kteří by se měli očkovat.

Mně by přišlo rozumnější udělat cílenou kampaň a potom na to navázat tu masovou, protože zájemců o očkování, přestože zájem omezený, mohou být třeba dva možná i tři miliony. A to nebude jednoduché proočkovat za měsíc, až se to rozjede. Takže je lepší, když ta místa obsadí prvně potřební. Proto by mi přišlo lepší začít cílenou kampaní ze strany pojišťoven

Když se podíváme na grafy, které jsou k vidění na našem zpravodajském serveru iROZHLAS.cz, to znamená, jak velká část lidí není očkována, má základní očkování, nechce třetí dávku a tak dále, tak tam zůstává 23 nebo 24 procent lidí, kteří nemají ani jednu dávku a nechtějí očkování. Má smysl, aby se kampaň zaměřila i na tuto část? Je vůbec reálné někoho z této části ještě v tuto chvíli přesvědčit?
To bych řekl, že skoro není. Možná to je jedno procento, ale neměl by to být základ kampaně.

Mimochodem, když jsem se na to díval, tak mě tam zaujala taková drobnost, že se tento údaj od minulého průzkumu změnil. O jeden procentní bod klesl počet těch, kdo mají základní očkování. Přitom, pokud se nepletu, se ptáte stále stejného panelu. Jak je to možné? To znamená, že si to někdo rozmyslel nebo neodpověděl. Jak je možné, že to může klesnout?
Nám tam osciluje panel lidí, takže třeba 50 lidí neodpoví, kteří odpověděli v minulé vlně. Takže výsledky kolísají okolo půl procentního bodu a jsou zaokrouhlené na tom webu, takže to může takto náhodně kolísat.

23:51

‚Jak motivovat zdravé lidi k prevenci?‘ Prodělání současných variant covidu chrání méně, říká Válek

Číst článek

Ukazuje to spíš základní věc, kterou musí lidé chápat u výzkumů, a to že mají jistou nepřesnost i u panelových šetření, kde se ptáte těch samých lidí. Jednu vlnu jich 50 neodpoví a odpoví jiných 50. Takže výzkumy mají nepřesnosti a to je dané náhodnou nepřesností výsledků.

A je to důkaz, že nic nekašírujeme, že všechno necháváme tak, jak to vyjde, i když to vypadá paradoxně.
Je to zaokrouhlení a náhodná nepřesnost.

Ukazuje váš průzkum nějaké zásadnější změny nebo posuny názorů směrem ke covidu, směrem k očekávané podzimní vlně?
My jsme hodně epidemiologických otázek vyřadili, protože už neměly smysl tolik, ale obecně hlavní problémy v Česku zůstávají. Že relativně málo lidí, oproti Anglii nebo Skandinávii, pracuje na home office. Máme obrovské množství vícegeneračních domácností, kde žijí děti s rodiči.

Jsou to věci, které napomáhají šíření a přenosu na starší ročníky. Máme hodně lidí, kteří mají relativně nízké platy, a u 60procentní nemocenské, a zvažují, jestli jít na nemocenskou. Takže chodí do práce, i když jsou nemocní. To jsou systémové problémy v Česku, které v epidemii hodně pomáhají viru, aby se šířil.

Stát, daně, spoření, podpora a důchody

My zveřejníme aktuální data z nové vlny vašeho průzkumu za týden. Teď zatím nemůžeme víc naznačit, ale můžeme slíbit, že ty výsledky budou zajímavé a že za týden je opravdu přineseme. Využiji toho, že jste zároveň členem Národní ekonomické rady vlády. Další schůze NERV má být příští týden, tuším v úterý. Co všechno budete probírat? Víte to už?
Tam jsou skupiny pracovní, takže naše skupina připravila návrh, jak pomoci těm ohroženým skupinám, protože ten výzkum, který jste teď citoval, ukazuje, že výrazně větší problémy má chudší polovina domácností s dětmi, samozřejmě lidé pod hranicí příjmové chudoby, samostatně žijící důchodci.

Takže je tam takový balíček opatření, který na to reaguje. A zároveň ty další skupiny připravují různé další návrhy, které by měly třeba trošku ozdravit veřejné finance. Takže asi tyto dva směry se tam budou probírat.

Z těch konkrétních nápadů v posledních dnech hodně debat vyvolal návrh zrušit nebo omezit státní podporu stavebního spoření. I o tom v NERV budete jednat, nebo už jste jednali? Máte na to nějaký názor?
To myslím neinicioval NERV. To bylo prostě vyjádření pana ministra. Ale myslím si, že já, i řada dalších kolegů ekonomů, jako je Libor Dušek nebo Daniel Münich apod. vlastně souhlasí s tím, že to stavební spoření je zvláštní produkt, protože na něj stát dává v těch příspěvcích asi čtyři až pět miliard korun.

A zároveň se v něm kombinuje to, že tam nyní máte relativně malé výnosy, nemusíte to použít pro to stavění. Je tam nezacílenost a zároveň tam jsou relativně vysoké poplatky spořitelen.

Za nesprávné vytápění může padnout pokuta. Nejde o nové kontroly, říká mluvčí ministerstva průmyslu

Číst článek

Běžný poplatek za roční vedení je nějakých 300 až 350 korun. Ale k tomu máte u řady těch smluv jednoprocentní poplatek za sjednání stavebního spoření. Takže když spoříte třeba 200 000, tak zaplatíte 2000. Když si to sečtete, tak je to u některých lidí, kteří mají spoření, třeba 700 korun ročně, když si sečtete ty poplatky roční a to za to zřízení, pokud je neodpustí ta spořitelna.

No, a když máte třeba půl milionu lidí, kteří mají to spoření, tak na ty poplatky může jít třeba na dvě miliardy. To by stát měl vyčíslit, protože je zvláštní, když dává 4,2 miliardy na podporu lidí do produktu, který nemá vlastně nějaký větší smysl než spořicí účet, a z toho si spořitelny a banky vezmou až třeba dvě miliardy zpět na poplatcích. To není ani dotace potřebná chudším lidem. To je zejména dotace těm finančních institucím.

Někteří politici, a to jak z opozice, tak třeba i s KDU-ČSL, s tím omezením podpory stavebního spoření nesouhlasí. Argumentují tím, že by to dál zkomplikovalo cestu k vlastnímu bydlení. Existují v tomto směru nějaká data, nějaké analýzy, jestli opravdu stavební spoření reálně může a pomáhá lidem k tomu, aby se dostali k vlastnímu bydlení nebo aby si ho zásadním způsobem zlepšili?
To právě neexistuje. To stát nezkoumá, ani v tom stavebním a ani v tom penzijním spoření. Některé ty produkty mají relativně vysokou ziskovost a tu podporu si zaslouží. A některé ty fondové produkty, ty starší, prostě mají ziskovost tak minimální, že je taky problematické, jestli by to stát měl podporovat, když tam jsou vysoké poplatky a malé výnosy.

U toho stavebního spoření by mi přišla třeba rozumná reforma směrem, že by to bylo zaměřené pouze na to, aby se spořilo na úspornější bydlení. To znamená, že byste to musel využít na zateplení, fotovoltaiku nebo tepelné čerpadlo. Protože teď to je opravdu velmi potřeba, ale ty firmy už to nestíhají. A bylo by dobré, kdyby si lidi naspořili na další podzim a bylo by to jen na ty úspory.

Pardon, ale na druhé straně to stavební spoření je na pět let, to znamená do příštího podzimu, tím rozhodně nenašetříme.
Ono to bude potřeba i za pět let. To je prostě dlouhodobá věc, kterou jsme zanedbali. Ale ten účel se nezkoumá a dneska i ta první platba za hypotéku je násobně vyšší než to, co se spoří v tom stavební spoření.

Já myslím, že to je spíš spořicí účet, který má tu státní podporu, naopak je zatížena obrovským poplatky a ten účel tam pravděpodobně ve většině případů není. Možná na nějaké rekonstrukce, ale nikdo to neví.

Vy jste se zmínil o tom, že s otazníkem by mohly být třeba i státní příspěvky na penzijní spoření nebo penzijní připojištění. Debatujete třeba i o tom v NERV a případně o nějakých dalších možnostech, kde by stát mohl, lidově řečeno, osekat své výdaje tak, aby ten strukturální deficit státního rozpočtu nebyl tak velký, jak je?
Tak v NERV, myslím si, že tyto věci, které jsou dlouhodobé, se musí opravdu dobře připravit, protože i to stavební spoření je součástí širšího návrhu, tak zatím o tomto moc debata nebyla. Bude to součástí nějakých debat.

Můj osobní názor je, že u toho penzijního spoření je to potřeba, a stát by měl zajistit, aby nebyly tak vysoké poplatky bank. Aby ta podpora byla směřovaná do produktů, které mají vyšší výnosy a aby bylo vynuceno vyplácení v tom důchodovém věku nějakou roční anuitou.

Aby to prostě mělo smysl zabezpečení na důchod. Potom tam je spousta dalších věcí. My se hodně v těch příbězích o českém státu zaměřovali na sociální výdaje, ale ty, když se kouknete na Eurostat, tak v Česku jsou výrazně pod průměrem EU.

Zejména důchody jsou normální, ale ty další sociální výdaje jsou pod průměrem EU. Hodně peněž uniká, kromě těch podpor spoření, v nějakých neproduktivních slevách z daní, která jako jsou občas i kontraproduktivní. Máme obrovský počet lidí pracujících na dohody. Nikdo to vlastně nekontroluje, kolik uniká přes ty dohody.

Takže tam je obrovská ztráta prostředků. A potom v těch výdajích, kromě těch spoření, tak tam jsou vysoké podpory firem a výrobních podniků, kde si občas nejsem jistý tím účelem. A potom věci, které souvisí s takovou fragmentací českého státu. My máme skoro nejvíce obcí na občana a tam se rozkládá ta odpovědnost a ta administrativa.

Máme hodně policistů v přepočtu na obyvatele, máme velký počet vězňů, máme velkou recidivu. Mimo jiné díky tomu, že ti vězni jsou zadlužení, tak se tam spousta lidí vrací. Máme obrovské tresty. Pamatujete si, když někdo ukradl rohlík? Dostal za to, já nevím, dva roky.

Na druhé straně to bylo v době nouzového stavu atd.
Ale i podle Jakuba Drápala, který analyzuje ty tresty, tak je máme obrovské za úplně marginální věci, když ten člověk byl předtím trestaný. Zaplňujeme ty věznice, což má obrovské další náklady. Máme prostě tak fragmentovanou správu a vysoké náklady.

Řeknu poslední příklad, který by za mě měla udělat tato vláda a velmi by prospěl státu v řadě případů, třeba odvody a daně. V Česku daně u lidí vybírá finanční správa a odvody vybírá pojišťovna a správa sociálního zabezpečení.

To by se dalo sloučit pod Finanční správu, vybírala by to dohromady a rozdělila by to těm institucím. Ušetřil byste prostě tisíce úředníků, jelikož výběr daní a odvodů je rozdělený mezi tolik institucí. Ti by tak mohli pracoval třeba v sociálních službách, kde máme málo lidí.

Což mimochodem třeba u paušální daně vlastně už takto funguje, že člověk pošle jednu částku a potom si to ty úřady předají.

Vy v tomto pořadu opakovaně mluvíte o vládní pomoci těm, na které dopadá inflace a rostoucí náklady. Ovšem novinkou je krajská podpora lidí, které postihuje růst cen. V pondělí schválilo zastupitelstvo Jihočeského kraje podporu pro rodiny s dětmi a také pro seniory, kteří mají nízké příjmy. V případě rodin s dětmi půjde část na proplácení nákladů dětských aktivit typu sportovních kroužků nebo jazykových kurzů. V případě malých dětí a seniorů jde potom o příspěvek, který není nijak vázán, pokud jde o ten účel. Než se k těm parametrům dostaneme, je podle vás správné, aby kraj poskytoval takovou podporu svým obyvatelům? Nemá to být opravdu věc státu?
No, mě se Praha i Jihočeský kraj na to ptaly a můj názor je, že to cílení je dobré. Samostatně žijící senioři, chudší rodiny s dětmi, to cílení je dobré. Co by ten kraj podle mě neměl dělat, je, že posílá nějakou přímou finanční podporu, protože my máme příspěvek na bydlení a o ten by si lidé měli žádat a neměly by to ty obce a kraje nahrazovat.

1:47

Cena trojnásobná, datum dodání neznámé. Chybí dřevěné pelety, prodejci mluví o výpadku z východu

Číst článek

Naopak by měly motivovat ty lidi, aby si žádali o státní podporu, protože ta je k tomu určená. Já jsem třeba navrhoval hlavnímu městu Praha, aby naopak zavedlo instituci, že když si člověk požádá o příspěvek na bydlení, což občas může být třeba 200 korun, tak aby zavedly minimum a doplácelo to těm lidem, minimálně by to byla tisícovka.

Když si o to požádáte, tak vám garantujeme, že to bude mít smysl. Podporovat to, aby lidé používali tu státní podporu. Co mi přijde, že smysl má, tak jsou to ty kroužky, obědy zdarma a volnočasové aktivity, protože je riziko, že ta chudší část rodičů na těchto věcech začne šetřit. Bude osekávat ty výdaje a můžou to odskákat i volnočasové aktivity.

U nejchudších to může odskákat možná i stravování v školkách a školách. A tam si nejsem jistý, jestli je dobré jim to proplácet. Možná je lepší z hlediska toho kraje nebo obce zajistit, aby to část rodičů měla zdarma, aby to ani neplatil. Je to jednodušší systém, než to jako zpětně proplácet. Ale možná to není úplně jednoduchá.

Mně se obecně líbí takový ten britský systém, že máte definované nějaké potřebné rodiny, dejme tomu, že mají přídavky na děti, příspěvky na bydlení nebo že měli tak nízké příjmy, že jim sleva na dítě přechází do bonusů.

Když máte slevu na dítě a máte nízké příjmy, nevyčerpáte ji, tak vám přejde do tzv. daňového bonusu, což odhaduji je zhruba nějaká třetina domácnosti s dětmi. Toto všechno ten stát ví a dal by se udělat systém, který by to těm rodičům doložit, dál nárok na třeba obědy nebo školkovné zdarma.

Pokud jde o ty parametry, tak třeba v případě seniorů by měli mít nárok v Jihočeském kraji na příspěvek samostatně žijící senioři, kteří mají méně než 16 000 příjem čistého měsíčně. Pokud jsou to dva senioři, kteří žijí dohromady, tak tou hranicí je 12 000 na osobu. V případě těch příspěvků pro rodiny s dětmi, tak tam tou hranicí je čistý příjem 13 000 čistého na jednoho člena domácnosti. Tyto úrovně z vašeho pohledu jsou nastavené správně?
Asi jsou zhruba správně nastaveny, ale jak říkám, u těch rodin s dětmi jsou administrativní informace, ty přídavky, sleva do bonusu, že ta rodina je třeba v insolvenci apod., protože dokladování těch příjmů, to jako obrovsky složitá záležitost a omezí to počet žadatelů a vytvoříte administrativu.

Takže já vždycky prosazuji to, abychom využili ty informace, které stát o těch lidech má, krajské finanční správy apod., a použijeme tyto informace místo nějaké definice 13 000. A u těch důchodců, ten kraj reaguje na problém, který je podle mě úkon států, že v těch valorizacích, které teďka probíhají, v červnu a v září, tak se valorizuje pouze ta zásluha a procentuální složka.

Nevalorizuje se ten základní důchod 3900 korun a díky tomu, když si spočítáte zářijovou valorizaci, tak lidé, kteří mají pod 14 000 nebo pod 16 000, tak ta valorizace bude relativně nízká. A když máte důchod 30 000, tak ta valorizace je dost vysoká, a to nejen v té částce, ale i procentuálně.

Ti chudí důchodci dostanou navíc tři procenta a ti bohatí pět procent. Takže ta valorizace důchodu v Česku je obrovsky nákladná. To jsou desítky miliard korun ročně.

Ale vlastně ještě rozevírají ty nůžky.
Část důchodců na tom bude mnohem lépe než před dvěma lety nebo před rokem. A části důchodců to nepomůže se dostat z těch problémů s rostoucími náklady bydlení.

Tomáš Pancíř, mst, jca Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít