Jurečkova superdávka: Někomu přidá, jinému sebere. Kolik komu, to se podle reportérky stále neví

Praha 10. března 2025 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Už řadu let sleduješ příběh paní Aleny, samoživitelky, která je nevidomá. Jak jste se seznámily?
Veronika: S Alenou jsme točily zhruba sedm let zpátky reportáž o dobrovolnictví, takže mě do té oblasti zavedla. Na chvilku jsem byla její asistentka. Říkala mi, že řadu věcí zvládne sama díky kompenzačním pomůckám, ať už je to slepecká hůl nebo VPN, což je zařízení, které jí hlásí třeba na zastávce MHD, který autobus přijíždí, jakým jede směrem, a dokáže označit i vchod do metra. Tehdy jsem jí dělala asistentku na úřadu. Šly jsme řešit dokumenty a Alena nebyla schopná vyplnit formulář. Pak jsme šly ještě do metra zařídit průkazkovou fotku. Tam se šteluje židle, aby byl vidět obličej na obrazovce. Tam by Alena taky nebyla schopná si vše zařídit, takže jsem jí pomáhala. Potom jsme se dvakrát potkaly soukromě, a pak už byla těhotná a vyprávěla mi, že už v tuhle chvíli ví, že na to dítě bude sama. Asi tři vteřiny na to jednoznačně odpověděla, že chce točit, že to zachytíme.

Mámou sama a potmě

Že chce točit rozhlasový časosběr, takže budete každý rok vydávat seriál, jak se daří jí a její dceři…? Ona vychovává svoji dceru Šarlotu?
Veronika:  Má dceru Šarlotu, které je teď pět let. My jsme zachytili období od těhotenství do současnosti a budeme pokračovat i dál.

Jak to paní Alena zvládá?
Veronika: Alena Terezie Vítek to zvládá velice dobře, ale nejsou to jenom pozitivní věci. Někteří lidé mají pocit, že to, že má jako nevidomá dceru, je sobecké. Třeba říkají, že si pořídila asistenční dítě. 

To jí říkají? 
Čas od času se s tím i Alena setkává. Řada reakcí, co známe ze sítí, je naopak pozitivní, ale někdy se s tím setkává.

A jak to zvládá s výchovou dítěte? To musí být strašně složité. Už jsi naznačila, že ji občas někdo kritizuje za to, že je sobecká. V jakém smyslu? 
Veronika: Šarlota je teď pětiletá, takže už je Aleně v podstatě průvodkyní, když někam jdou. Alena drží v pravé ruce slepeckou hůl, v levé ruce má Lotku, která jí řekne „mami pozor, tady je zvýšený obrubník“ nebo ji upozorní na poutač na zemi, elektrokoloběžku v cestě a podobně. 

Myslím, že ta sobeckost byla myšlená spíš tak, že by tím Šarlotka mohla být nepříjemně ovlivněná. Ovlivnit nás ale může naprosto všechno, ať už je to kdokoliv. Alena svoji dceru miluje a myslím si, že tam problém tohoto druhu není.

Zmínila jsi, že Alena je samoživitelka a současně pracuje. Jak se dá tohle zvládnout, jak dokáže sama sebe a Šarlotu uživit?
Veronika: Stejně jako jakákoliv jiná samoživitelka je ve velmi těžké situaci. Takže kdyby Alena nepracovala, tak se neuživí. Pracuje na tříčtvrteční úvazek v organizaci Spolu s vámi, kde funguje jako lektorka workshopů – vysvětluje veřejnosti, firmám, úřadům, jak nevidomí fungují. Pak taky zpívá, a zároveň je to terénní aktivizační pracovnice. Takže to je její příjem, který se týká zaměstnaneckého poměru.

Potom pobírá dávky. Má třetí stupeň invalidního důchodu, tedy ten nejvyšší. Pro představu mám svolení říct částky – má 15 tisíc korun invalidní důchod, bere příspěvek na péči 4900 korun, je tam příspěvek na mobilitu ve výši 900 korun a příspěvek na bydlení 5500 korun. Na ten má nárok kdokoli, kdo má nízký příjem, nemusí to být nutně handicapovaný. Když to sečteme, tak od státu je to kolem 26 tisíc korun měsíčně. Nedosáhne na příspěvek na dítě nebo na příspěvek na živobytí, takže nedosáhne na všechny dávky.

V případě příspěvku na péči je tam několik variant, tak v jakém stupni je Alena?
Veronika: Je to druhý stupeň.

Jsou ještě další výhody, třeba i nefinanční, které Aleně poskytuje stát? Které ženám v podobné situaci, ve které je Alena, může stát nabídnout?
Veronika: Kdybychom mluvili o handicapovaných lidech, tak je tam v případě Aleny třeba příspěvek na kompenzační pomůcky, například čtecí zařízení nebo počítače. Tam platí 10 procent z ceny.

Slepecká hůl…?
Určitě. Existují různá zařízení, třeba detektor barev, aby nevidomý mohl oddělit barvy při praní nebo se nějak obléknout. Pak je tam také karta ZTP, kde u Aleny platí nejvyšší stupeň výhod. Má průkaz ZTPP, což je zvlášť těžké postižení s průvodcem. Může tedy mít s sebou doprovod, může to být člověk anebo slepecký pes. To se týká výhod spojených s dopravou. Ale hodně se to liší. Někde platí 25 procent z ceny, někde jezdí úplně zadarmo.

Jak se proměnila její finanční situace, za ty roky, co se znáte? Je to pro ni stále těžší, vyjít s penězi? Loni se třeba navyšoval příspěvek na péči. Stát samozřejmě musí reagovat i na obrovskou inflaci. Jak je na tom Alena?
Veronika: Ona opakuje, že kdyby nepracovala, tak nevyžije, protože velikou část příjmů…

Tříčtvrteční úvazek je pro ni stěžejní…?
Veronika: Určitě. Jako samoživitelka dá velkou část z příjmů na nájemné.

Zvýšil se třeba příspěvek na mobilitu z asi 550 na 900 korun, ale jsou to spíš drobnější úpravy. Myslím, že nejvíc vypovídající je to, že se Alena přestěhovala z Prahy. Jeden z těch hlavních důvodů bylo právě to, že náklady jsou v Praze ohromné.

Revize dávek

Nakolik je příběh Aleny jakožto handicapované samoživitelky ojedinělý? Do jaké míry stát v takových případech pomáhá?
Eva: Příběh paní Aleny je hodně specifický tím, že spojuje právě to, že je nevidomá, a zároveň je samoživitelka. Samy o sobě jsou to skupiny velmi křehké a v Česku občas opomíjené. Stát těmto skupinám opravdu musí pomoct tak, aby vůbec vyžily.

Jestli stát pomáhá, nebo ne, je taky velmi komplexní otázka. V něčem ano, v něčem ne. Zmínil jsi inflaci, nežijeme v úplně jednoduché době. Máme sice vládu, která na jedné straně chce veřejné finance více konsolidovat a snaží se spíš získat peníze do státního rozpočtu, ale na straně druhé inflace opravdu dopadá přesně na tyto skupiny. Mluvili jsme o tom, že paní Alena třeba na některé příspěvky těsně nedosáhne, například na příspěvek na dítě. Tohle jsou skupiny, které jsou opravdu na pomezí, na které zdražování potravin, bydlení a podobně dopadá úplně nejvíc a je potřeba se o ně starat.

Nicméně ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL) teď chystá v téhle oblasti velké reformy. Zejména se tě chci zeptat na superdávku, jak ji pojmenovala média. Jedná se o sloučení několika dávek do jedné. 

To je něco, co by těmto lidem, jako je paní Alena, mohlo pomoct? Že by dosáhli na víc příspěvků?

Od čeho se to bude odvíjet?
Eva: Jedná se o opravdu velkou revizi dávek, která tady nebyla mnoho let, možná i desítek let. Je to jedna z věcí, do které se ministr práce a sociálních věcí rozhodl takzvaně říznout a udělat v tom systému opravdu něco nového. Změny si na jednu stranu chválí odborníci, úředníci, koalice a dokonce i opozice. Na druhou stranu jsou tam věci, nad kterými ještě visí otazníky. Novela je teď ve Sněmovně. Už je před závěrečným schvalováním, ke kterému by mohlo dojít už tento týden. 

V novele sice není napsáno superdávka, ale spojuje čtyři dávky – příspěvek a doplatek na bydlení, příspěvek na živobytí a přídavek na dítě. Víme, že paní Aleny se týká příspěvek na bydlení, ale v tuto chvíli nevíme úplně jistě, jak přesně se jí to dotkne. Jedna z výtek je totiž ta, že neexistují konkrétní propočty, díky kterým by si lidé mohli spočítat, jak se jich změny dotknou, nebo nedotknou. Ministr Jurečka opakuje takovou mantru, že se to dotkne dvou třetin lidí – třetině z těch, kteří dávky přijímají, se dávky zvýší, třetině se sníží a třetiny se vůbec nedotknou.

Ale bylo tady volání po kalkulačce…?
Eva: Přesně tak, je to jedna z velkých politických diskuzí. Hlavně opoziční poslanci volají, že nemůžou hlasovat pro něco, co neví, jak na lidi konkrétně dopadne. Na druhou stranu Jurečka argumentuje tím, že nemůže i ze zdrojů z ministerstva vytvořit produkt, dokud neproběhlo finální hlasování. Takže argumenty jsou na obou stranách. Existují předběžné propočty, které se třeba týkají pracujících. Konkrétně u paní Aleny víme, že pracuje – to je něco, co nový systém má oceňovat.

Tak to alespoň tvrdí pan ministr Jurečka, který říká, že nový systém bude lidi motivovat k práci…?
Eva: Přesně tak. A to je i jeden z hlavních cílů novely, aby dávky nepobírali lidé, kteří nepracují, když pracovat můžou. Na tom se shodnou všichni napříč politickým spektrem. 

Potom je ale otázka, jestli se to negativně nedotkne některých skupin i s ohledem na krizi bydlení. Ta bude zcela jistě letos jedním z hlavních témat sněmovních voleb. Náklady na bydlení se opravdu obrovským způsobem zvyšují a naopak příjmy a mzdy se spíš nezvyšují. Jedna z výtek tedy je, že ministerstvo nepracuje s reálnými čísly toho, kolik bydlení opravdu stojí. Kritizují například to, že ministerstvo financí má k dispozici cenové mapy, které jsou realistické, ale ministerstvo pracuje s jinými daty, které jsou nerealistické. Tím pádem se dostáváme do situace, že zaprvé nevíme, jestli lidé spíš přijdou o peníze, nebo se jim příspěvky spíš navýší, a jestli ten konečný dopad bude realistický.

Do jaké míry je pravda to, že by se stát teď, když bude určovat to, kdo má na co nárok, mohl podívat na reálné příjmy lidí ve všech čtyřech oblastech? 
Eva: Ve všech čtyřech oblastech, což už bude jenom jedna. Slučují se pravidla, což je něco, co odborníci spíš vítají. Doteď to bylo velmi roztříštěné. 

Na druhou stranu, když si poslechneš Daniela Hůleho z Člověka v tísni, tak ten řekl, že systém zpřehledněný nebude…?
Eva:  Záleží, jak přesně to bude vypadat v praxi. Je ale pravda, že žadatelé budou takzvaně majetkově testováni. Bude jim nahlíženo do toho, kolik mají úspor, kolik mají nemovitostí, kolik mají třeba aut. Počítá se tam třeba se dvěma nemovitostmi, protože Češi mají samozřejmě vedle svých domů a bytů třeba i chalupy a podobně. Počítá se třeba se dvěma auty na domácnost. Takže ta pravidla nejsou až tak přísná. Je ale pravda, že v některých konkrétních případech se může stát, že se bude u náročných situací zohledňovat i majetek a někdo – obzvlášť opoziční poslanci – tvrdí, že v některých případech to opravdu není fér.

Mluvila jsi o tom, že některým skupinám obyvatel příspěvek prostě klesne. Objevila se kritika stran toho, že třeba samoživitelky, jako je paní Alena, tolik peněz nedostanou, stejně tak třeba rodiny s více dětmi. Například se demonstrovalo před Sněmovnou, když o tom ve druhé polovině února jednal sněmovní sociální výbor. Jeden z transparentů hlásal „Superdávka vůbec není super“.
Eva: Ano, na samoživitelky to dopadá konkrétně tak, že se tam operuje s pojmem zranitelná skupina, která je zvýhodněna kvůli bonusům za práci a tak dále. Jak víme, samoživitelky nemají na trhu práce stejné možnosti jako všichni ostatní. Nejsou tak flexibilní, a tudíž se nemohou dávat na roveň člověku, který se s tímto nepotýká. Stát chce tedy počítat s touto skupinou zranitelných osob, ale politická diskuze se hodně točí kolem vymezení. Teď by měla počítat s tím, že ve zranitelné skupině budou samoživitelky s dětmi do sedmi let, ale nad sedm let – a to právě kritizují – už z té skupiny vypadávají. Opoziční poslanci za Piráty, ANO, ale i další říkají, že zranitelné skupiny mají být daleko širší – samoživitelky s dětmi třeba až do devíti nebo do deseti let a tak dále. 

Změny se mají taky týkat i příspěvku na péči, který Alena taky pobírá. Ten se, jak jsem říkal, už navyšoval. Je tam prognóza dalšího navyšování?
Eva: Aby to posluchače nezmátlo, tak jen dodám, že se posouváme se do jiné novely. Ta je v tuto chvíli taky v Poslanecké sněmovně, ale neřeší zvýšení příspěvků na péči, což proběhlo už v minulém roce. Paní Alena patří do druhého stupně, jí se tedy zvýšil asi o 500 korun měsíčně. Tahle novela řeší optimalizace procesů, podobně jako u superdávky. Zkracují se různé lhůty, má to být celé rychlejší a jednodušší, ale neřeší zvýšení. 

Nevidomí na trhu práce

Těžko se mi v tom vyznává, je to trochu chaotické. Chápe ty změny, které mají přijít, Alena? Bavily jste se o tom?
Veronika: Bavily jsme se o tom, ale je složité něco zjistit bez konkrétní kalkulačky. Víme, že s největší pravděpodobností bude dál ve skupině zranitelných osob. Jakoukoliv elektronizaci nebo zlepšení, vyřizování na úřadech určitě vítá. Nevidomí pracují s počítačem, který na ně mluví, takže nemá problém cokoliv vyřešit online.

Alena ale má v tuhle chvíli výhodu, že může pracovat. Jaká je situace u nás na pracovním trhu? Jsou firmy ochotné třeba akceptovat to, že u nich bude pracovat handicapovaný?
Veronika: Alena má velké štěstí, že pracuje, protože zaměstnanost nevidomých je velmi nízká. Nepracuje asi 70 procent zrakově handicapovaných, přičemž podle odhadů je v Česku zhruba 65 tisíc a více zrakově postižených. V případě praktické slepoty, kdy ten dotyčný má jenom světlocit, je třeba 14 až 19 tisíc osob v této skupině. A v dnešní době je to tak, že firmy se jim úplně neotvírají. Ač jsou to lidé vzdělaní, právníci a další, tak nejčastější práce v dnešní době pro zrakově postiženého jsou pozice jako masér, dřív hodně telefonisté. Také se pracuje s hudbou, Alena je učitelka zpěvu, umí na kytaru, absolvovala konzervatoř. Ale pro příklad rovnoprávnosti handicapovaných a nehandicapovaných právníků, tam je velká nerovnováha. Firmy si raději vyberou vidícího člověka.

Což může být i s ohledem na superdávku – když teď opomeneme příspěvek na péči – problém. Jak už jsem jednou řekl, pan ministr chce novelou motivovat lidi k práci. Ne všichni ale budou moct pracovat. Bude o to ještě bitva ve Sněmovně, nebo to projde hladce?
Eva: Hladce projde… To se asi v této Sněmovně nedá říct nikdy o ničem. Ani se neodvažuju stoprocentně předvídat, jak to bude vypadat. Je ale pravda, že zrovna superdávka je jedna z míň konfliktních předloh, které ve Sněmovně máme. Navíc je před závěrečným schvalováním, tudíž se tam už žádné velké změny podávat nemohou. Už se bude hlasovat o konečném produktu, který půjde z Poslanecké sněmovny do Senátu. Uvidíme, jak se změny zavedou v praxi. Mohly by platit už od léta, což říkal ministr Jurečka. Je ale pravda, že tam je půlroční zkušební období, takže všechny změny by teoreticky mohly platit až od příštího roku. Máme poslední půlrok tohoto mandátu, takže uvidíme, co se změnami udělá nová vláda a nová Sněmovna.

V podcastu byly kromě zvuků z Českého rozhlasu využity tyto zdroje: Česká televize, Prima, Archiv Poslanecké sněmovny a facebookový profil Postavme se za chudé v nouzi.