Omlouvám se tímto dalším částem republiky, ale na úvod rozhovoru zůstaneme v hlavním městě. Víme, kolik lidí se kdy narodilo, kolik jich půjde do školy. Víme, jak to vypadalo s přijímacími zkouškami loni. Praha zvýšila oproti roku 2024 počet míst na gymnáziích o čtyři. Nechtěl bych jít letos k přijímačkám v Praze.
No, je to smutné. Navýšila se místa na soukromých gymnáziích, ale veřejná gymnázia v Praze narostla úplně minimálně. Praha přitom generuje obrovské úspory. V rozpočtovém určení daní dostává tolik peněz, že v různých letech generuje úspory mezi 10 až 20 miliardami korun.

Přehrát

00:00 / 00:00

Nechat systém běžet na daních, které zatěžují nižší střední pracující třídu, je pro politiky výhodné. A lidé, kteří se v tom vyznají, dostávají daňové výjimky, kritizuje Daniel Prokop

Rozhodně by měla finance na navýšení kapacit, ale systémově nefunguje řízení vzdělávání. Střední školy jsou věc krajů a měly by být motivovány navyšovat kapacity na nedostatkových oborech.

Financování krajů vůbec není závislé na tom, co dělají a jestli je navyšují. Kdyby část byla závislá na tom, zda mají dost kapacit na středních školách, což je úloha krajů, tak by je to trošku nutilo se zamyslet a navyšovat místa na středních školách.

To, že se úplně minimálně navýší kapacity, že zase bude v Praze přetlak a zase se na gymnázia nedostanou děti, které mají relativně dobré výsledky v testu Cermatu, jde na úkor celého vzdělávacího systému.

Kraje by měly být motivovány to navyšovat. Samozřejmě nejenom Praha, protože ta trochu trpí tím, že do ní jezdí na gymnázia spousta lidí ze Středočeského kraje. Tam by také měly být navýšeny kapacity.

Na druhou stranu má ten luxus, že je město a zároveň kraj.
Ona má relativně dost peněz, zejména z obecního rozpočtového určení daní. Naopak v krajském se ji vždy snaží ostatní kraje ořezat. Ale rozhodně má peníze na to, aby navyšovala kapacity čtyřletých gymnázií.

V České republice je 235 oborů středních škol. 42 procent studentů se hlásí do prvních deseti, dvě třetiny studentů do hlavních 25 oborů. Zbylých více než 200 studuje méně než jedno procento studentů. O čem to vypovídá?
Vypovídá to o obrovské, extrémní specializaci středního školství. Když máte 235 oborů středních škol a dvě třetiny studují první 25, tak tam je takový dlouhý ocas škol, hlavně oborů učilišť typu výtahář, puškař a podobně. To jsou zaměstnání, která mají smysl, ale je velmi těžké se rozhodnout, že ho chci dělat ve 14 letech.

V zahraničí bývají obory učilišť a středních odborných škol větší. Profilaci děláte buďto v práci, anebo během studia. Máme obrovsky specializovaný systém středních škol a učilišť, což vede k tomu, že je to velmi regionálně nerovné. Často chodíte studovat to, co máte v regionu, ne to, co by vás bavilo nejvíc, a ti lidé potom často dělají něco jiného.

Specializace je z hlediska pracovního trhu bohužel neefektivní a drahá, protože obory jsou velmi malé a je tam velký poměr učitelů na žáka. Je to věc, kterou bychom měli překonat a udělat i ty odborné školy trochu větší a míň specializované.

Garantuje jednotná přijímací zkouška opravdu rovné podmínky?
Myslím, že negarantuje. Dělá se na maturitní obory a část studentů, kteří jsou talentovaní, ale nemají vzdělané rodiče a aspirace v rodině, na tu jednotnou přijímací zkoušku ani nejde. Kdyby se dělala na konci deváté třídy, že ji udělají všichni, tak by část studentů zjistila, že mají na to se dostat na nějakou odbornou školu nebo gymnázium.

Tím, že se musíte v systému zorientovat a vybrat si z přehršle oborů, je to hodně závislé na takzvaném sociálním a kulturním kapitálu, tedy na rozhledu dané rodiny a schopnosti orientovat se v systému. To je první nespravedlnost.

Druhá nespravedlnost tkví v tom, že systém, který má tolik oborů a takovouhle přijímací zkoušku, hodně závisí na tom, jak si vyberete ty tři školy, které tam dáváte. Lidé, kteří jsou vzdělanější, v tom umí strategizovat. Vyberou si tu první, těžší, kde mají třeba padesátiprocentní šanci na úspěch, a potom si dají nějaké jistoty.

V datech vidíme, že mnoho lidí strategizuje špatně a dává si na první místo horší školy, kde mají jistotu. Když se v minulém roce 75 procent studentů dostane už na první školu, tak to naznačuje, že špatně strategizují. Potom jsou elitní gymnázia, kde vlastně není přetlak, protože se všichni bojí, že se tam nedostanou.

Třetí věc je role přípravy na zkoušky, což je hodně diskutované. Někteří experti, jako Hynek Cígler, si myslí, že je spíš malá. Cígler vychází ze zahraničí, z amerických testů SAT, v Česku k tomu jako vždy nemáme data. Ale když se kouknete na testy Cermatu v češtině, tak zhruba třetina otázek není na čtenářskou gramotnost. Musíte znát větný rozbor, slovní druhy, být dobrý v pravopise a podobně.

Třetina otázek je pravopisná a část jsou ta doplňování přísloví, což je možná důležité, ale spíše to testuje kulturní kapitál rodiny. Třeba cizinec, který tady žije dva roky a naučí se česky, bude mít mnohem větší problémy doplnit takováto přísloví. Jsou tam různé typy otázek a myslím, že hodně pomůže, když víte, na co se tam připravit.

Ministerstvo školství dělá studii proveditelnosti na předřazení jednotných přijímaček před přihlášky na střední školy. Už jsme o tom tady spolu mluvili. Stihne se to pro příští rok?
To je asi otázka na ministra. Spíš se toho bojím, protože to je dost rychlé, ale za mě je to určitě krok dobrým směrem. I kdyby to bylo v roce 2027, tak by to byl krok správným směrem.

Systém by mohl fungovat tak, že uděláte zkoušku od Cermatu, víte, jaké tam máte body a podle toho se přihlásíte na ty školy. Nemusíte odhadovat, podceňovat se, nebo se přeceňovat a potom se díky tomu na školu nedostat. Když uděláte zkoušku, víte, jaké máte body, tak víte, kam se můžete hlásit. Takhle fungují testy v Americe a je to systém, který je hlavně také míň stresující.

Tuším, že v září 2023 byl v pilotním režimu zaveden nový obor všeobecné lyceum. Jak to s ním vypadá?
Některá lycea existují. Myslím, že nejsou úplně vyprofilovaná a různá lycea se trošku liší svým obsahem. Ideálně by to mohlo být něco mezi technickou střední odbornou školou a gymnáziem, nebo méně profilovaná střední odborná škola.

Potom to v systému má smysl, protože když koukáme do dat o středních odborných školách, tak jsou některé, kde žáci opravdu chodí na vysoké školy, které jsou v jejich oboru – třeba ze stavárny se chodí na ČVUT a na stavební fakultu.

Problém je, že z některých škol se na obory nechodí a nefungují jako přípravka na danou vysokou školu. Hodně často také mají slabší matematiku, kvůli čemuž jsou studenti v prvních letech na VŠCHT, na chemii, na stavební fakultě znevýhodněni. Podle mě dává smysl mít takové „techničtější gymnázium“, které je ale obecnější než odborná škola střední a má lepší matematiku.

Celý rozhovor s Danielem Prokopem v pravidelném pořadu Život k nezaplacení si můžete poslechnout v přiloženém audiu nahoře v článku.

Jan Pokorný, dci Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít