Trachta z Lékařů bez hranic: Misi jsme dohodli i s Tálibánem, ale s Rusy? Cíleně útočí na nemocnice
Lékaři bez hranic zatím nemůžou ve válkou zmítané Ukrajině otevřít vlastní nemocnici. Na prvním místě je pro ně bezpečnost pacientů i zdravotnického personálu. „Když si na sebe dáte neprůstřelnou vestu, helmu nebo zbraň, jste cílem útoku, jen to provokuje válčící strany, aby na vás zaútočily. Nás chrání jen ta pověstná bílá trička s logem Lékařů bez hranic,“ vysvětluje pro Český rozhlas Plus Jan Trachta.
Dětský chirurg Trachta už byl na jedenácti misích Lékařů bez hranic a rád by se vydal i na Ukrajinu.
Dětský chirurg Jan Trachta se pravidelně vrací na mise s Lékaři bez hranic v roli chirurga válečného
„S Tálibánem jsme nemocnici vyjednali, s NATO jsme to vyjednali, s jednotlivými bojůvkami ve východním Kongu jsme to vyjednali. Nevím ale, jestli to půjde vyjednat s Rusy, protože ti cíleně bombardují nemocnice. Bombardovali naše nemocnice v Sýrii i v Jemenu. V Sýrii nám zabili posledního místního pediatra, který v nemocnici zůstal,“ vysvětluje Trachta a přibližuje, jak k tomu došlo:
„Věděli, že je to jediná dětská nemocnice, a rozstřelili ji stíhačkou. Proto si myslím si, že naši koordinátoři mohou mít problém se s Rusy domluvit na tom, abychom na Ukrajině dělali to, co by většina válčících stran respektovala.“
Lékaři bez hranic jsou ale organizací přísně neutrální, a tak se i přes komunikační obtíže snaží s ruskou stranou domluvit. Aktuálně dodávají do některých ukrajinských nemocnic potřebné zásoby zdravotnického materiálu a školí specializované chirurgy ve válečné medicíně.
„Dělali jsme to na východě země a nedávno proběhlo další školení v hlavní dětské nemocnici v Kyjevě. Jeden starší zkušený chirurg tam odletěl a přímo na sále operoval raněné. Ukazoval ukrajinským lékařům, jak provádět tu správnou vojenskou chirurgii, tedy jak správně čistit rány po šrapnelech a kulkách, kde je třeba vystříhat nemilosrdně zasaženou tkáň až do zdravé tkáně, jinak člověk dostane nevyhnutelně sepsi. Ve válečném konfliktu pracujete v úplně jiném mentálním nastavení, než když operujete v komfortní zóně a máte na všechno čas,“ podotýká dětský chirurg Jan Trachta, který na misích Lékařů bez hranic působí převážně v roli chirurga válečného.
Pár kilometrů od fronty
Teď by Trachta rád zúročil své zkušenosti na Ukrajině. „Už jsem psal i do Paříže, protože se dobře znám s chirurgy, kteří lékaře na tyto mise posílají. Pokud by mě potřebovali, pokusím se to vyjednat jak u své ženy a tří dětí, tak u svého zaměstnavatele v motolské nemocnici. Když budou souhlasit, rád bych na pár týdnů odjel,“ říká.
Počet obětí úterního ruského náletu na jihoukrajinský Mykolajiv stoupl na 36
Číst článek
Na svou první misi s Lékaři bez hranic vyjel před čtrnácti lety, celkem jich absolvoval jedenáct. Jeho případná účast na misi na Ukrajině je ale prozatím nejistá především proto, že nemocnice Lékařů bez hranic nemůže stát přímo na frontě.
„V Sýrii jsem pracoval v nemocnici, která byla deset kilometrů od válečné fronty. Zavřeli jsme ji v podobě jakéhosi stanu dovnitř bývalé slepičí farmy, tam byl také operační sál. Dát ale nemocnici přímo na frontu a přitom zabezpečit bezpečnost personálu je téměř nemožné, proto se zatím zprovoznění nemocnice Lékařů bez hranic na Ukrajině nedaří,“ upozorňuje chirurg Jan Trachta.
Měl někdy na misích strach? Jak jsou vybavené nemocnice Lékařů bez hranic? Nakolik ho naplňuje práce dětského chirurga u nás? Dozvíte se od Jana Trachty ve Studiu Leonardo, ptá se Andrea Skalická.