„Zima může být v Pásmu Gazy krutá a je potřeba se na to připravit,“ potvrzuje pro Český rozhlas Plus Tereza Wyn Haniaková, manažerka komunikace Lékařů bez hranic, která na Blízký východ jezdí.
Stanici CNN to potvrdil ředitel nemocnice Kamála Advána. Podle něj má zařízení evakuaci uskutečnit do 24 hodin. Uvedl také, že jeho nemocnice je jedinou plně funkční na severu Pásma Gazy.
„Já jsem si tam uvědomil, že řada problémů, které řešíme tady, jsou absolutní nesmysly a malichernosti. Tam jsem skutečně viděl jádro naší práce, snažili jsme se zachránit lidi .“
Jak složité bylo se do Gazy dostat, co místním chybí nejvíce, jestli v zemi hrozí hladomor a jak to vypadá v Rafáhu řekl farmaceut Stanislav Havlíček, který se vrátil z mise Lékařů bez hranic.
Gaza z místa. Získali jsme svědectví Lékařů bez hranic přímo z Rafahu. A informacemi o aktuálním dění ho doplní blízkovýchodní zpravodaj Českého rozhlasu.
Izraelská armáda po týdnu obnovila své bojové operace v Gaze. „Je potřeba si uvědomit, že to byla hodně krátká doba,“ přiblížila situaci ředitelka české kanceláře Lékařů bez hranic Sylva Horáková.
Podle Lékařů bez hranic se jedná o nejhorší tři dny od vypuknutí války. „Nedochází k žádnému humanitárnímu příměří, nedochází ani k přestávkám,“ říká Tomáš Bendl.
„Raději věci zasazuji do širšího rámce. Co nevidím, nebo se o tom nemůžu důkladně přesvědčit, o tom nerad mluvím,“ popisuje zvláštní zpravodaj Českého rozhlasu v Izraeli Jaromír Marek.
„V momentě, kdy se na malém prostoru lidé musejí shlukovat a zároveň tam mají nedostatečné hygienické zázemí, tak to vytváří úplně ideální podhoubí pro šíření infekčních onemocnění,“ varuje Bendl.
„V Gaze žijí lidé, existuje občanská společnost, kultura, jsme lidské bytosti. Jsme ve vězení pod otevřeným nebem a chceme žít v míru,“ říká učitel Ziad Mekhoub.
„Dovezli jsme do nemocnice v Al-Awda zásoby léků na dva měsíce a během posledních tří dní jsme spotřebovali léky původně určené na tři týdny,“ říká ředitelka české kanceláře Lékařů bez hranic.
V Keni se u hranic se Somálskem nachází uprchlický tábor. Lidé v něm jsou závislí na pomoci neziskových organizací. S Lékaři bez hranic tam působil i Tomáš Král.
Na sedm desítek běženců v pátek dostala do bezpečí i řecká pobřežní stráž, která zasahovala u plavidla, jež se dostalo do potíží u Peloponéského poloostrova.
„Dva zřízené operační sály za momentální situace nezvládají nepřetržitý příliv pacientů s těžkými úrazy. Na porodnickém oddělení leží na každém lůžku dvě ženy," popisují Lékaři bez hranic.
Riziko podvýživy v Afghánistánu hrozí podle odhadů až 20 milionům lidem. Prášky na spaní jsou levnější, než chleba. Deset procent domácností musí živit ženy.
„Lidi často nadávají na spoustu pitomostí, které nejsou vůbec důležité. Pak vidíš, jak tady lidi žijí, co se tu děje a řekneš si, že naše problémy jsou úplně malé,“ míní Silvie Koubková.
Rozhodnutí organizace je reakcí na událost z pátečního odpoledne, kdy ozbrojení muži vnikli do nemocnice, z operačního sálu vyzvedli postřeleného muže a zabili ho střelou do hlavy.
Šestadvacetiletý člen Lékařů bez hranic do rodného města jezdí jen příležitostně. Pracuje téměř neustále. To je pro něj také nejtěžší: „Po konci směny nemůžu jít domů, nemůžu na práci přestat myslet.“
„Největším rizikem bylo samozřejmě letecké bombardovaní, raketové útoky nebo najetí na minu. To se v té oblasti, kde jsme operovali, stávalo prakticky každý den,“ vzpomíná Jan Vetešník.
V karibské zemi opět vypukla cholera. Na Haiti je navíc nedostatek paliva, na kterém je chod zdravotnictví závislý. Navíc je palivo potřebné i pro přísun pitné vody.
Z východu na západ. A netradičně vlakem. V rozhovoru pro server iROZHLAS.cz přibližuje doktorka Albina Žarkovová, jak probíhá transport pacientů z vytížených nemocnic na Ukrajině.
„Stále mám špatný pocit, když přivezou nějaké dítě. To mi přijde strašně nefér,“ vypráví v rozhovoru pro iROZHLAS.cz Katarína Madejová. S Lékaři bez hranic vyjela už podruhé na misi do Afghánistánu.