Luboš Dobrovský, rodák z Kolína, zažil v životě mnohé. Jeho otci se nejspíš podařilo přežít Terezín a Osvětim, krátce před koncem druhé světové války ale podle všeho zahynul při spojeneckém bombardování. 

On sám se po vyhazovu z vojenské školy živil jako učitel v pohraničí, než roku 1960 absolvoval pražskou filozofickou fakultu.

Koncem padesátých let nastoupil Dobrovský do Československého rozhlasu, kde do začátku normalizace působil jako komentátor a zahraniční zpravodaj v Moskvě.

Podobně jako řada jeho vrstevníků vstoupil do komunistické strany. Členem KSČ byl v letech 1967 až 1969.

Ze strany byl po zahájení posrpnových čistek vyloučen a až do listopadu 1989 se tento publicista, literární kritik a překladatel z ruštiny a polštiny živil jako skladník, čistič oken nebo topič. Signatář Charty 77 také redigoval samizdatové Lidové noviny.

Porevoluční ministr obrany

V roce 1989 se stal mluvčím Občanského fóra, poté nastoupil jako náměstek na ministerstvo zahraničních věcí. Jako náměstek Jiřího Dienstbiera staršího se výrazně zasloužil o vyjednání dohody o odchodu sovětských vojsk z Československa, která byla podepsána v únoru 1990. Z tohoto resortu pak přešel na obranu, kde zastával post ministra. 

„Nebylo moc času. Naštěstí jsme neměli pochybnosti, my jsme si byli jisti, že víme, co chceme,“ vysvětloval před dvěma lety v rozhovoru pro Český rozhlas Plus, proč se nebál závazku a cítil se být mužem na svém místě.

„V prvních dvou letech bylo to chtění jednoznačné – nalézt cestu, jak vrátit této zemi demokratický způsob řízení státu, a postavit nad všechnu politiku právní principy, na nichž musí být stát založen,“ dodal tehdy.

Po odchodu z ministerské funkce působil Dobrovský od srpna 1992 do února 1996 jako vedoucí Kanceláře prezidenta republiky. Prezidentský úřad byl na začátku jeho působení neobsazen, na funkci československé hlavy státu Václav Havel rezignoval 20. července 1992 a českým prezidentem byl zvolen až koncem ledna 1993.

Na jaře 1996 se stal velvyslancem v Rusku, z funkce odešel v lednu 2000, krátce po demisi ruského prezidenta Borise Jelcina. V březnu 2000 ještě kandidoval na zástupce ombudsmana, ale neuspěl.

Po odchodu ze státních služeb často komentoval veřejné dění, velmi kritický byl k české politice či Putinovu Rusku. V roce 2002 obdržel z rukou prezidenta Havla Řád Tomáše Garrigua Masaryka, byl i nositelem řady dalších ocenění.

Před dvěma lety vzbudilo pozornost jeho rozhodnutí nepřevzít cenu Bezpečnostní rady státu, kterou měl dostat za svůj podíl na rozvoji obranné a bezpečnostní politiky Česka.

„Ocenění si vážím, ale z vaší ruky, ruky agenta Státní bezpečnosti a člověka stíhaného za finanční zločin, ho nemohu přijmout,“ napsal tehdy premiérovi a šéfovi ANO Andreji Babišovi nositel medaile Za zásluhy či Ceny Ferdinanda Peroutky. 

„Můj názor na pana Babiše je trvalý a s cenou nemá nic společného. Jsem pevně přesvědčen, že člověk, který spolupracoval s StB, a to bez ohledu na to, jestli někoho skutečně výrazně poškodil, je nedůvěryhodný, protože se ukázal být mravně oslabeným. Jediné, co v dané chvíli bylo tehdy přijatelné, je odmítnout nabídku spolupráce se Státní bezpečností,“ vysvětloval před dvěma lety v rozhovoru pro Český rozhlas Plus. Babiš jakoukoli spolupráci s StB dlouhodobě odmítá.

Zásadový a statečný člověk

Bývalý diplomat a politik Michael Žantovský vzpomíná na Dobrovského jako na výjimečně charakterního, zásadového a věrného člověka. „Byl velmi opravdový, velmi věrný svým zásadám, svému přesvědčení,“ popsal pro Radiožurnálu Žantovský. „Byl to dobrý kolega, dobrý kamarád a zasloužil se nemalým dílem o svobodu a demokracii v této zemi,“ dodal.

Exprezident Václav Klaus, který s Dobrovským společně působil v československé vládě v letech 1990 až 1992, ocenil jeho pevnost názorů. „Luboš Dobrovský byl výraznou osobností naší polistopadové éry. Vždy svůj, vždycky opravdový, vždy zásadový. Takových lidí je málo. Protože byl velmi ostrý ve svých názorech, dostávali jsme se často do rozporu. Někteří lidé názory nemají, a proto není možné s nimi nesouhlasit. Luboš Dobrovský je měl,“ uvedl Klaus.

Hudebník a někdejší politik Michael Kocáb řekl, že s Dobrovským měli hodně společného, spolupracovali třeba při odsunu sovětských vojsk z Československa.

„Měl jsem ho velmi rád, byl to statečný, přímý a kvalifikovaný člověk, politicky a názorově pevný,“ poznamenal. Obdivoval jeho ostražitost vůči nepatřičným ruským vlivům. „Byl to člověk, který také vládl dokonale perem,“ vzpomínal Kocáb. Označil ho za velice inteligentního a skvělého člověka. „Je to pro nás velká ztráta,“ doplnil.

ako, ČTK Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít