Svateb s cizinci v Česku přibývá. Muži chtějí Slovenky a Ukrajinky, ženy spíš vybírají na Západě
Některé páry ve středu oslaví svatého Valentýna. Pro ty sezdané kromě toho začal dvanáctý ročník Národního týdne manželství. Partnerů, kteří chtějí svůj vztah stvrdit i úředně, v posledních letech mírně přibývá. Loni si jen za první tři čtvrtletí dalo první manželský polibek 46 tisíc párů. A že láska nezná hranice, ukazuje i rostoucí počet mezinárodních sňatků a registrovaných partnerství.
„S Tonym jsme se potkali v Indii před pěti lety. Poté, co jsme se z Indie odstěhovali, jsme byli asi osm měsíců od sebe. A nakonec jsme se rozhodli, že Tony přijede do Čech, kde teď žije asi tři a půl roku. O ruku mě požádal loni v létě,“ vypráví Radiožurnálu Veronika.
Ona je Češka, Tony Kanaďan s částí rodiny z Číny. A teď plánují každý detail velké mezinárodní veselky.
Začíná mezinárodní týden manželství. Stále více Čechů a Češek si volí životního partnera ze zahraničí. Co mezinárodní svatby obnášejí?
„Na co se opravdu netěšíme, je právě to papírování kolem svatby. Ještě to nemáme moc zjištěný, ale věřím, že to bude docela problém,“ obává se Veronika.
Zařizování mezinárodního manželství je skutečně – co do úředních formalit – o něco složitější. Snoubenec – cizinec musí matričnímu úřadu prokázat svoji totožnost občanským průkazem nebo cestovním pasem.
„Vždy předkládá svůj rodný list, dále případně pravomocný rozsudek o rozvodu, pokud jde o rozvedeného cizince, nebo úmrtní list zemřelého manžela, pokud jde o ovdovělého cizince. Dále je třeba předložit doklad o státním občanství, doklad o právní způsobilosti k uzavření manželství a potvrzení o osobním stavu a pobytu, pokud jsou tyto doklady cizím státem vydávány,“ vyjmenovává Radiožurnálu mluvčí ministerstva vnitra Ondřej Krátoška.
Ke všem cizojazyčným dokladům si snoubenec musí opatřit také překlady do českého jazyka. Výjimkou jsou doklady a potvrzení ve slovenském jazyce.
Vícejazyčné svatby
Svateb, u nichž je jeden ze snoubenců cizinec, v Česku přibývá. V roce 2016 jich bylo 5200. Ještě o dva roky dříve se přitom cizí řečí mluvilo zhruba na čtyřech tisících svatbách.
„Z cizinců si čeští ženichové i nevěsty berou nejčastěji partnery ze Slovenska, v dalších pořadích už je to trochu zajímavější. Češky si ženichy hledají spíše na západě, konkrétně v Německu, Velké Británii nebo USA. U mužů jsou naopak po Slovenkách na druhém místě Ukrajinky, Rusky a Polky,“ říká Radiožurnálu Tomáš Chrámecký z Českého statistického úřadu.
Registrovaná partnerství
V posledních letech také mírně roste počet uzavřených registrovaných partnerství. V roce 2016 si řeklo své ano 336 párů stejného pohlaví. Jen za první polovinu loňského roku dalších 171. Jenže podle Koalice za manželství možnost registrovaného partnerství nestačí a stejnopohlavní páry by měly dostat možnost klasického sňatku.
„Podle nás je láska jenom jedna. Neexistuje nějaká hetero nebo homo verze lásky. Manželství je takovým důležitým aktem, kdy dávají celému světu vědět, že si vybrali právě toho jednoho nebo jednu partnerku. To registrované partnerství vytváří z gayů a leseb vlastně občany druhé kategorie.,“ vysvětluje Radiožurnálu důvody za koalici Lucia Zachariášová.
A možnost svatby pro homosexuální páry nemá jen symbolický význam. Zachariášová upozorňuje, že registrované partnerství má oproti sňatku celou řadu praktických nevýhod.
„V registrovaném partnerství není nárok na vdovský důchod. Děti, pokud se jedná o partnera, který není jejich biologickým rodičem, tak nemají nárok na alimenty nebo na dědictví v případě, že by ten partner, který není jejich rodičem zemřel, nemají nárok na sirotčí důchod,“ dodává.
Poslanecká sněmovna se ale v současnosti žádným návrhem na zavedení svateb i pro stejnopohlavní páry nezabývá.
