„Na linku důvěry zavolá 10letá plačící dívenka, která byla doma nepřiměřeně fyzicky potrestaná. Dítě je zoufalé, hodně pláče, potřebuje velkou podporu,“ popisuje Radiožurnálu modelový případ Zora Dušková ředitelka Dětského krizového centra, které linku důvěry vytvořilo. Jen loni přijalo přes čtyři tisíce telefonátů od dětí a dospělých.

Tato centra jsou mnohdy jedny z prvních, na které se dítě obrátí. Podobných organizací ale u nás podle Duškové moc není. S tím souhlasí i poradkyně ministryně práce Klára Laurenčíková Šimáčková. Dodává, že kromě krizových center je důležité vytvořit taky funkční systém vyhledávání ohrožených dětí a zlepšit péči o ně.

„V první řadě bych hovořila o nutnosti vytváření programů na rozvoj rodičovských kompetencí, tak aby násilná forma zacházení s dětmi byla něčím, k čemu se rodičové neuchylují. Doplnění podpůrných služeb ať už sociálních či terapeutických či dalších forem podpory pro rodiny,“ říká Laurenčíková Šimáčková.

'Dítě musí vědět, co je nepřiměřený trest'

Ne všechny děti, ale mají odvahu o problému mluvit. Pediatrička a předsedkyně odborné společnosti dětských praktiků Alena Šebková uvedla, že rozpoznat týrané dítě je složité – upozornit by nás měly změny v jeho chování.

„Fyzicky takové dítě může, my tomu říkáme, somatizovat. Bolí je hlava, jsou unavení, bolí je bříško, mají poruchy spánku. Mohou mít výpadky paměti, být nejisté,“ vysvětluje Šebková.

Zabránit týrání dětí se podle Dětského krizového centra dá taky dostatečnou prevencí. Dítě musí vědět, jaký dotek je špatný a co je nepřiměřený trest. Také je potřeba mu vysvětlit, na koho se může obrátit v případě, že mu někdo ubližuje.

Kristýna Křupková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít