V případě napadení státu by se armádě podle průzkumu pro Český rozhlas přihlásil jen každý pátý Čech. Pane Čunku, vy jste nedávno vyzval k obnovení základní vojenské služby. Není to poprvé, co jste to zmínil. Proč?
To nedávno se datuje do doby, kdy jsem byl ještě vicepremiérem, což bylo v roce 2008 a 2009. Potom v roce 2011 a každý rok to pokračuje. Teď si myslím, že nazrál čas pochopit, že moje výzva není samoúčelná.

Přehrát

00:00 / 00:00

Zavede Česko znovu povinnou vojenskou službu? Poslechněte si debatu senátora Jiřího Čunka (KDU-ČSL) a bývalého ministra obrany Lubomíra Metnara (ANO)

Česká republika, myslím tím celá její reprezentace – prosím, abstrahujte od této vlády, minulé, kterékoliv jiné, prostě od roku 2004, kdy byla zrušena vojenská základní služba – má přemýšlet dopředu. A to tak, že spojenci se mohou měnit, protože mají nějaké volby, které určí běh té či oné země.

Ale my se především máme starat o to, abychom stáli na vlastních nohou. Desetimilionový stát skutečně není malým státem, jak si mnozí lidé u nás myslí.

Musíme být odolní a samostatní, co nejvíce to lze. To nám může přinést jenom prospěch.

Pane Metnare, ohledně povinné vojenské služby stále trvá vaše přesvědčení, že stačí zlepšit podmínky, a to hlavně platové, pro profesionální vojáky?
Je to trošku širší problém, nelze to zúžit jenom na platové podmínky. Ale podle posledních výzkumů a analýz, které se dělaly a které jsem diskutoval i s náčelníkem generálního štábu (Karlem Řehkou), to opravdu můžeme zúžit na problémy, proč se nedaří rekrutace a jak tento stav zlepšit.

Ano, jedná se o vylepšení ekonomické stránky, to znamená navýšení finančních prostředků. Musíme se zaobírat dojížděním, což je největší problém, a podpořit otázku bydlení vojáků. To jsou stěžejní problémy, které vojáky pálí.

Výchova a socializace

Pane Čunku, jestli jsem správně pochopil vaše dřívější vyjádření na toto téma, tak podle vás by vojenská služba mohla mít i jistý výchovný aspekt, je to tak?
Vždycky má výchovný aspekt. Všimněte si, že ti, co dneska odmítají službu, myslím z politiků, tak se velmi rádi vyjadřují jako „buzerace, která byla“ a podobně. Ale to jsou lidé, kterým ujel vlak. Oni mluví o úplně jiné době, jiných okolnostech.

Jedna okolnost ale zůstává stejná. A to, že naše ohrožení se může rychle změnit. To znamená, že musíme být připraveni. A připraveni nejsme. Druhá věc je socializace, o které jsem mluvil například v souvislosti se švýcarskou armádou.

Ať je pán nebo kmán, když to tak řeknu, tak prostě musí nastoupit. Na kavalci spí vedle sebe lidé z různých společenských vrstev. Jsou si tam rovni a prodělávají výcvik.

Tam pochopí mnozí mladí muži – zvláště ti mamánkové nebo takoví ti mladí lidé, jejichž povolání je být synem, protože mají bohaté rodiče a podobně – co je život.

Po výcviku – který by mohl být, a to je věc diskuse, jestli čtyři, pět nebo šest měsíců – budou tito lidé připraveni. Když bude nějaká přírodní katastrofa nebo povodeň, a to všechno jsme tady měli, tak budou připraveni nastoupit.

Pane Metnare, jaké jsou praktické překážky zavedení povinné vojenské služby? 
Byla to velmi těžká cesta přerodu od armády braneckého typu, povinné vojenské služby, do profesionální. Bylo to, řekněme, dvacet let, kdy docházelo ke změnám, a proto armáda v současné době ještě není v optimálním stavu. Je co dohánět.

Na povinnu vojnu není absolutně vybudovaná struktura, které jsme se zbavili. Museli bychom pro branecký typ armády, to znamená nějakou formu povinné vojenské služby, vybudovat téměř celé logistické zabezpečení.

Okamžitě bychom se vrátili nazpět. V době, kdy už jsme to provozovali a nebudovali, to znamená v době komunismu, se dávalo na armádu šest až sedm procent hrubého domácího produktu.

Jak by vypadala případná mobilizace v Česku? Poslechněte si celý díl pořadu Pro a proti ze záznamu v úvodu článku.

Jan Bumba, job Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít