Násilí na dětech přibývá. Agresorem je nejčastěji osoba s důvěrou dítěte, říkají odborníci
Děti stále častěji čelí násilí. Takové zážitky mají přitom ničivý dopad na život mladých lidí i jejich psychické zdraví do budoucna. Trpí depresemi, nechutenstvím nebo mají sebevražedné sklony. Podle evropské zprávy Světové zdravotnické organizace z letošního září má až 13 procent dívek a 6 procent chlapců taky zkušenost se sexuálním násilím. A Česká republika není výjimkou.
České úřady loni řešily přes osm stovek případů sexuálního zneužívání dětí. Vyplývá to ze statistik Ministerstva práce a sociálních věcí.
Podle čísel se zdá, že takových případů přibývá, ale důvodem může být spíš to, že se postižení více hlásí. Sexuální násilí zažilo podle studie Jihočeské univerzity až pět procent studentů a studentek vysokých škol.
„Opět nejčastějším agresorem byla osoba s důvěrou dítěte,“ říká jeden z autorů studie Miloš Velemínský z Jihočeské univerzity.
Dívky bývají podle odborníků zneužívány většinou někým z rodiny, nejčastěji otcem či otčímem, a musejí takové chování snášet i několik let.
Výsledky studie expertů z Jihočeské univerzity přiblížil jeden z jejích spoluautorů, profesor Miloš Velemínský
„Pak si dává ještě sama sobě vinu za to, že k tomu vůbec došlo. A to je tak obrovské trauma, které ji potom skutečně nesmírně zasahuje do života a ničí kvalitu a štěstí,“ vysvětluje Eva Vaníčková z 3. lékařské fakulty. Chlapci zažívají sexuální zneužívání spíš mimo rodinu.
„Chlapci se stávají častější obětí náhodného sexuálního zneužití, které bývá ojedinělým atakem, a tou osobou je nejčastěji osoba cizí, a nebo osoba, kterou kluci znají: kamarád, známý rodičů, učitel,“ upřesňuje Eva Vaníčková.
Čtvrtina vysokoškoláků měla v dětství zkušenost s domácím násilím, zjistila studie
Číst článek
Riziko zneužívání zvyšují špatné vztahy v rodině, domácí násilí a také alkohol. A terapie u obětí sexuálního násilí bývá složitá.
Ke zneužívání dětí ale dochází i prostřednictvím internetu - experti poslední dobou mluví především o takzvaném cyber grooming.
„Často si třeba goomeři vytvářejí falešné identity, třeba právě falešné profily na sociálních sítích. Navazují takto kontakty, postupně si dítě získají na svou stranu a snaží se o to, aby o té komunikaci nepovídalo rodičům, drželo ji v tajnosti,“ popisuje Šárka Soudková z Národního centra bezpečného internetu.
Až třicet šest procent dětí by klidně šlo na schůzku s kamarádem, kterého poznali třeba na sociální síti a osobně ho vlastně neznají.
„Zakládat si profily na facebooku nebo na jiných sociálních sítích společně s dítětem, případně si přidat dítě do přátel, takže vidím, co se tam děje,“ doporučuje Šárka Soudková.
Není snadné vymyslet účinnou prevenci rizikového chování dětí na internetu a varovat je také před možným sexuálním násilím. I tady je ale zásadní vliv rodiny, kde se dítě může rodičům svěřit a oni se naopak nerozpakují dětem problém citlivě vysvětlit.
