Nenašla jsem dostatečný důvod, proč vstupovat do případu údajného střetu zájmů premiéra Andreje Babiše z ANO, vysvětlila v rozhovoru pro iROZHLAS.cz končící ombudsmanka Anna Šabatová. Ombudsman má podle ní chránit práva lidí nebo veřejný zájem. A případný zásah by prý mířil proti konkrétnímu člověku. Šabatová také řekla, že ombudsman někdy musí jít i proti nevoli veřejnosti, jako to udělala ona v takzvaném sporu o hidžáb.

Rozhovor Praha 6:00 12. ledna 2020 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Vašich šest let ve funkci ombudsmanky pomalu končí. Post máte opustit v polovině února. Kdybyste měla zmínit jednu věc, u které jste nejvíce hrdá, že se jí podařilo dosáhnout, co by to bylo?
Tuto otázku nedostávám ráda, protože zakrývá důležitost této instituce a pomoc lidem v jednotlivostech. Jsou věci, u kterých se lidé nikdy nedozvědí, že se díky nám zlepšily. Podařilo se mi dosáhnout toho, že chlapec, který byl pět let v zahraničí, kam byl protiprávně přemístěný otcem, se vrátil k matce. Je to případ, který jsme ani nemedializovali.

Vážím si také toho, že se nám podařilo upozornit na fenomén neregistrovaných zařízení pro seniory bez legálního oprávnění. Povedlo se nám také, že některá řízení jsou bez soudních poplatků, třeba když se někdo soudí o podporu v nezaměstnanosti nebo o dávku pěstounské péče. A velmi si považuji, že byl zrušen poplatek 10 tisíc korun u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, kterému jsme vytýkali řadu špatných postupů. Byli jsme přesvědčeni, že je to protiústavní a Ústavní soud to potvrdil.

A co jste naopak chtěla udělat lépe, nebo jste nestihla dokončit?
Odcházím od některých rozdělených případů. Zabývám se třeba případem chvaletické elektrárny, kde byla udělena výjimka k provozování, přestože překračuje některé limity například u rtuti. Ministerstvo už rozhodnutí o výjimce zrušilo, ale ještě to není u konce. A já už to nebudu moct ovlivnit. Pevně doufám, že můj nástupce nebo nástupkyně naváže na moji práci.

Česku chybí dvě věci

Vidíte ještě nějakou další výzvu pro vašeho nástupce?
Podle mého názoru nastal čas, kdy by bylo dobré udělat z českého veřejného ochránce práv také takzvanou národní lidskoprávní instituci, která by se mohla zabývat celou oblastí lidských práv. To zatím není. Máme možnost navštěvovat některá zařízení, kde je omezena lidská svoboda, máme působnost v oblastech diskriminace, ale nemáme působnost ve všech oblastech základních lidských práv.

V České republice není žádná nezávislá instituce, která by v plné míře sledovala ochranu základních lidských práv. A existuje mezinárodní doporučení, abychom takovou instituci zřídili. Nejméně v polovině evropských zemí je touto institucí právě ombudsman. Ukazuje se, že to má velké výhody. A to je něco, co by tady mohlo zůstat pro mého nástupce nebo nástupkyni.

Proč by se to mělo změnit?
Protože Česká republika má z mezinárodního hlediska dva deficity, kterých jsem si vědoma. Chybí dětský ombudsman a toto. Obojí to teoreticky může dělat veřejný ochránce práv, ale potřebuje k tomu zákony zmocnění.

Znamenalo by to tedy změny zákona a rozšíření kompetencí ombudsmana?
Spíše než kompetence, bych řekla rozšíření oblasti působení. Klidně to mohu říct, protože odcházím a nebylo by to rozšíření mé oblasti působnosti. Ombudsman by neměl nové nástroje, ale měl by za úkol se zabývat všemi oblastmi souvisejícími s lidskými právy, což zatím není. Mohl by se zabývat třeba konkrétně ochranou shromažďovacího práva nebo svobodou slova. Kdyby bylo potřeba, tak tady není žádný úřad nebo nezávislý orgán, který by se vyjádřil, jestli tady je nebo není dodržována svoboda slova.

A je tedy podle vás nyní dodržována svoboda slova v Česku?
Ano, v zásadě si myslím, že je. Stejně tak svoboda shromažďování je v České republice zatím dobře chráněna. Ta situace se ale může změnit. A já nyní nemám oficiálně mandát to posuzovat.

Myslíte, že by takováto situace mohla v budoucnu v České republice nastat? Že by byla ohrožena základní lidská práva a svobody?
Teoreticky to může nastat vždycky. Byl by to tedy preventivní krok. Každá země by ale měla mít nezávislou instituci zabývající se všemi oblastmi lidských práv, která má mandát a renomé. Nevládní organizace u nás jsou zaměřeny selektivně na jeden problém, ale žádná to nedělá v celé šíři, a to jde. Existují takzvané pařížské principy, materiál OSN, které stanovují, jak by taková nezávislá lidskoprávní instituce měla vypadat. Jsme jedna z asi čtyř posledních zemí v Evropě, které to nemají.

Respektovaný ombudsman

Prezident Miloš Zeman navrhl v půlce prosince na ombudsmanku současnou zmocněnkyni pro lidská práva Helenu Válkovou. Jak ten jeho výběr hodnotíte?
Nebudu hodnotit výběr prezidenta republiky, a to ze dvou důvodů. Prezident republiky není v působnosti veřejného ochránce práv a já si velmi pečlivě hlídám, abych se nevyjadřovala například k soudnímu rozhodování, k Nejvyššímu kontrolnímu úřadu nebo k tajným službám. A ten druhý důvod je, že nechci tu volbu ovlivňovat mimo jiné proto, že se o to pokusil můj předchůdce Pavel Varvařovský ve vztahu ke svému zástupci, a nebylo to dobře viděno v Poslanecké sněmovně. Ta má za to, že rozhodování o ombudsmanovi je její výsadní právo, nechme jí to, ať to spravedlivě rozhodne.

Senát navrhl na ombudsmana také další dva kandidáty - vládního zmocněnce u Evropského soudu pro lidská práva Víta Alexandra Schorma a advokáta Jana Matyse. Byla jste v tomto úřadu šest let, budete ho předávat někomu dalšímu, kdo by vás měl nahradit? Je nějaký dobrý kandidát?
Měla by to být osobnost, která by měla být schopná dobře komunikovat jak dovnitř úřadu, tak navenek. A měla by to dělat s plným nasazením.

Obhajovala institut, který KSČ zneužívala k šikaně disidentů. ‚Nehorázná lež,‘ reaguje Válková

Číst článek

Jaké další vlastnosti by tedy měl mít člověk, který nastoupí po vás?
Myslím, že to, co jsem vám řekla, je dost vyčerpávající. Zanechávám tu velmi dobře fungující instituci s velkým respektem, který mají také instituce, s nimiž jsem nucena jednat, tedy úřady nebo ministerstva. Když nemáte rozhodovací nástroje a vše záleží na přesvědčivosti vašich stanovisek, tak fakt, jestli jste nebo nejste respektován, je velice důležitý. A myslím, že naše instituce skutečně respektovaná je. Vážím si toho a doufám, že to můj nástupce nebo moje nástupkyně dokáže zachovat.

Měl by mít ten člověk zkušenosti z oblasti lidských práv?
To určitě, ale není to jediná věc, která by stačila. Měl by mít širší rozhled. Část agendy se také týká běžného fungování úřadů. Mnohdy nejde o základní lidská práva, ale o aplikaci různých drobných předpisů. Jestli nejsou porušeny principy dobré správy, tedy jestli se k lidem chovají dost vstřícně, nepovýšeně a jestli se úřad nebo jeho pracovníci chovají tak, jak mají. I to je v kompetenci ombudsmana – takové jemnosti, které ani nemůžete nazvat porušením zákona. Nemusí ale vše vědět do podrobností, protože od toho má odborné pracovníky, ale musí mít takový obecný cit a přehled o tom, jak to funguje.

Spory o hidžáb

Ještě k personáliím. Od listopadu máte novou zástupkyni Moniku Šimůnkovou, která nahradila Stanislava Křečka. S ním jste měla dlouhodobé spory. Říkala jste, že se vám s ním nepracovalo dobře. S paní Šimůnkovou je to lepší?
Ano, vypadá to dobře. Už jsem vydala pověření, kdy jí svěřuji část působnosti. Odteď už se bude samostatně věnovat polovičce stížnostní agendy. Dohodly jsme se, když přišla, že to uděláme až za měsíc, aby se tady trochu rozkoukala a zorientovala, protože je toho hrozně moc, co se musíte dozvědět, když sem přijdete.

Šimůnková je novou zástupkyní ombudsmanky. Při volbě získala o dva hlasy více, než bylo třeba

Číst článek

S panem Křečkem jste se například neshodli v takzvaném sporu o hidžáb, který rezonoval v české společnosti.
Neměli jsme se co shodnout nebo neshodnout. Bylo to plně v mé kompetenci, kterou jsme mu nesvěřila. Neshodli jsme se v tom, že on neměl oprávnění komentovat má stanoviska v mé oblasti. Mohl ale vydávat stanoviska ve své oblasti a já je nekomentovala.

A tento případ tedy patřil do vaší agendy.
Ano, patřil do mého oprávnění. Upřímně řečeno, zjednodušeně, vyšší bere. A všechno je v mé působnosti. A já mohu svěřit část své působnosti svému zástupci, což jsem také udělala, a nikdy jsem mu do toho veřejně nemluvila. Nikdy, hraji férovou hru. A on toto elementární lidské pravidlo neustále porušoval. Měl si u tohoto případu názor nechat názor pro sebe a počkat, až nebude v té funkci. Netýkalo se to jen tohoto, ale i celé řady věcí. Nerespektoval to rozdělení a psal si lidové články, kde se k těm věcem vyjadřoval. A to byl ten spor, neměl do toho co zasáhnout.

Takže z jeho strany to vůči vám nebyla férová hra?
Nebyla.

Česko má tolerovat náboženský pluralismus. Nejvyšší soud se zastal Somálky, která nosila ve škole hidžáb

Číst článek

A vnášelo to podle vás třeba zmatek do toho, jak se k tomu úřad ombudsmana staví?
Vnášelo to zmatek do myslí lidí. On stále porušoval základní pravidla té ombudsmanské komunikace a smysl té instituce. Z hlediska zákona je to monokratický orgán. Základní je stanovisko ombudsmana.

Nejvyšší soud se v případu sporu o hidžáb zastal Somálky Ayan Jamaal Ahmednuurové stejně, jako jste to učinila vy na začátku toho případu. Jak tento případ zpětně hodnotíte?
Stejně jako před šesti lety. Nejvyšší soud měl dokonce obdobnou argumentaci jako já. Někdy holt musí ochránce ustát i nevoli části veřejnosti, protože jeho povinností je ochránit základní práva, a to jsem před šesti lety udělala. A jak vidíte, tak se s tím nakonec ztotožnil i nejvyšší soud.

Byl to pro vás komplikovaný případ?
Případ sám o sobě nebyl právně komplikovaný, ale jeho důsledky byly někdy složité.

Kauza Babiš

Zaujal mě ještě jeden případ. Mohla jste se zapojit také do kauzy údajného střetu zájmu premiéra a šéfa ANO Andreje Babiše. Mohla jste podat takzvanou žalobu ve veřejném zájmu, jak informoval mimo jiné server iROZHLAS.cz. Rozhodla jste se nezasahovat. Proč?
Nejsem povinna postupovat ve všech případech, ve kterých mám oprávnění. To bych mohla zahajovat tisíce šetření denně po různých místech republiky. Když chci zahájit šetření z vlastní iniciativy, musím mít nějaký zvláštní důvod, proč to udělám. A tady jsem ho nenašla, a to především proto, že hlavním smyslem instituce ochránce je ochrana práv konkrétních jednotlivců nebo veřejného zájmu. A na základě mediálních informací jsem nevyhodnotila, že by to byl tento případ. Šlo by to v podstatě proti konkrétnímu jednotlivci. A můj smysl je ochrana, ne obecné dodržování zákonnosti děj se co děj.

Nenašla jste tam tedy možnou ochranu veřejného zájmu?
Nenašla jsem dostatečné odůvodnění, proč bych do toho měla vstupovat.

Další věcí, kterou jste se zabývala, je například povinnost soudů zařazovat rozhodnutí do systému elektronické evidence, kterou využívají odborníci i veřejnost.
Ano, dlouhodobě o to usiluji.

Policisté v Brdech dronem vyhledávali požáry a našli nelegální trampy. ‚V pořádku,‘ míní ombudsmanka

Číst článek

Dlouhodobě se to neděje. Je to jedna z věcí, která by šla udělat lépe?
Měli jsme na to velký výzkum, jednala jsem s někdejším ministrem Robertem Pelikánem (ANO), jednala jsem teď s ministryní Marií Benešovou (za ANO), dělali se kvůli tomu dva kulaté stoly. Věnovala jsem tomu hodně energie a v tuto chvíli je určitý pokrok v tom, že ministerstvo slíbilo, že začne aspoň část soudních rozhodnutí zveřejňovat v plné šíři. Souvisí to i s tím, že někdo konečně vyvinul relativně funkční anonymizér soudních rozhodnutí. Protože hlavním argumentem, kterým se bránili, bylo, že nemají lidi na anonymizování. V tom byl určitý dlouhodobý spor.

Podle serveru Česká justice je v této naší elektronické databázi něco přes tři tisíce položek, Slovensko jich má přitom několik milionů.
Ano, to byla jedna z věcí, kterou jsme argumentovali. Věděli jsme, jaká byla situace na Slovensku, kolik lidí museli v té oblasti posílit. Nebylo to tak dramatické, šlo asi o dvě desítky lidí, kteří se věnovali anonymizování. Už se to ale hnulo. Nyní ministryně Benešová uváděla do funkce předsedy Vrchního soudu Luboše Dörfla, který se k této myšlence přihlásil. Je to pozitivní krok.

Je to dostatečné?
Doufám, že to časem bude úplně. Některé věci jsou běh na dlouhou trať. Není to u konce, ale vykročilo se na správnou cestu.

Už víte, co budete dělat dál, až funkci opustíte? Budete třeba znovu učit?
Ne, pravidelně už asi nebudu dělat nic. Možná se budu věnovat nějakým projektům, ale opravdu velmi selektivně. Jinak budu pečovat o manžela, který je nemocný.

Anna Jadrná Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít