Stovky památek v Brně jsou v ohrožení. Může za to dávná úřednická chyba. Změní to památkové zóny?
Lenka Kabrhelová mluví s brněnským reportérem Českého rozhlasu Tomášem Kremrem
Několikaletá diskuse o památkové ochraně v Brně směřuje do finále. Stovky domů a dalších objektů se kvůli dávné úřednické chybě ocitly bez ochrany, i když šlo o architektonicky cenné stavby. Jaké škody úřednická chyba způsobila? Jak se má situace změnit s chystaným zavedením památkové zóny? Proč proti opatření část brněnských politiků protestuje? A v čem může být příběh Brna zásadní pro celonárodní debatu o zachování historického a kulturního dědictví?
Hudba: Martin Hůla
Editace, rešerše, sound design: Tereza Žižková, Alžběta Jurčová, David Kaiser
Zpravodajský podcast Vinohradská 12 sledujte každý všední den od 6.00 na adrese irozhlas.cz/vinohradska12.
Máte nějaký tip? Psát nám můžete na adresu vinohradska12@rozhlas.cz.
„A najednou po třiceti letech se to vrátilo jako bumerang. Ta tehdejší lenost, Problém Brna byl v tom, že se to týkalo více než tisíce případů. Tady tento pozdní zápis. (Rozhovor s někdejším náměstkem primátora Matějem Hollanem (Žít Brno), leden 2022)“
„Ta plošná ochrana stejně neochrání památky, které byly sporně evidovány a naopak velice byrokraticky zatíží všechny vlastníky nemovitostí v daném území. (Rozhovor se starostou Brno-střed Vojtěchem Menclem (ODS), leden 2021)“
„My to považujeme za jedinou cestu k určité regulaci, která by měla zajistit, že město Brno úplně neztratí svoji identitu. (Rozhovor s ředitelem NPÚ Brno Zdeňkem Váchou, leden 2021)“
Brno se už roky zabývá tím, jak zachránit stovky architektonických památek. Tomáši, pro vás je to jedno z témat, kterými se ve zpravodajství zabýváte. Víme, že před necitlivými zásahy nebo dokonce před bouráním by měla architektonické památky chránit nová památková zóna. Jak se ale zdá, ne všichni návrh té podoby památkové zóny vítají. Tomáši, vy celý ten proces sledujete několik let. V čem je důležitý i možná z celostátní perspektivy jiných měst?
Já se to pokusím na úvod trochu zjednodušit. Ono jde o zachování historického a kulturního dědictví měst. V sázce jsou stovky domů, které odborníci považují za architektonicky cenné. Považují je za památky. Jenže kvůli dávné, řekněme, úřednické chybě se ze stovek památek najednou staly takzvané „nepamátky“, jak se jim v Brně říká. Ty domy přišly o památkovou ochranu, což na konci roku 2020 potvrdily soudy. A právě proto je to téma ještě teď stále aktuální.
Ta zmiňovaná, v těchto dnech velice živě probíraná, památková zóna v Brně má zahrnout právě tyto „nepamátky“ a vyřešit problém s tím, že město o cenné domy přichází a stále hrozí, že dále přicházet bude. Já sice zmiňuji hlavně Brno, ale je to potíž více měst. Jsou to desítky domů v Praze. Ještě více jich pak je, tuším, v Ostravě, Opavě, Českých Budějovicích, Klatovech či Jablonci nad Nisou. Jsou to typicky městské domy - třeba na náměstích, kříže, kaple, pomníky, sochy, školy, vily, ale i některé kostely nebo vinné búdy. Jenže Brno má těchto staveb ze všech měst zdaleka nejvíce. A jak upozorňuje ministerstvo kultury a jeho mluvčí Ivana Awwadová, situace je ve městě opravdu tristní.
„Moravská metropole každým rokem ztrácela a ztrácí prostřednictvím neuvážených demolic a necitlivých přestaveb zvlášť objektů z 19. století a meziválečného období celosvětově uznávanou architektonickou a urbanistickou podstatu jednotlivých městských částí. Město Brno má z tohoto pohledu při srovnání s ostatními historickými městy nejpoddimenzovanější památkovou plošnou ochranu ze všech ostatních měst v České republice. (Rozhovor s mluvčí Ministerstva kultury Ivanou Awwadovou, leden 2021)“
Na celý tento problém s „nepamátkami“ se nakonec přišlo právě v Jihomoravském kraji a přímo k Brnu se pak upíraly zraky ostatních měst kvůli soudnímu sporu o platnost zápisu domů na památkový seznam. A náprava té chyby pořád trvá.
Dá se Tomáši dopočítat, kolika přesně domů se ta situace týká a jak se tedy vlastně ocitly vně té památkové péče?
Je to podle aktuálních údajů Národního památkového ústavu 1 830 objektů v celém Česku, z toho 1 183 v Jihomoravském kraji, což je přibližně čtvrtina památkového fondu v regionu. A teď tedy, jak se to stalo? Na přelomu let 1987 a 1988 začal platit jiný zákon o památkách. Změnil se proces a zapisování památek na seznamy ochrany. Zjednodušeně řečeno, úředníci, kteří to tehdy měli na starosti, ještě po roce 1988 dokončovali zápis památek způsobem platným do roku 1987. Pochybnosti tady o tom zápisu vyvstaly už na přelomu milénia, ale ministerstvo kultury tehdy potvrdilo, že i tyto opožděně zapsané domy mají zůstat na seznamu památek. Situace se ale změnila v letech 2015, respektive 2016, kdy Jihomoravský kraj žádal o stanovisko ministerstva kvůli opravě nemocnice v Tišnově u Brna. Kraj zajímalo, jestli je nemocnice památkou, nebo není, a to znamená, jak drahá bude její plánovaná rekonstrukce. Právní názor a výklad ministerstva se tehdy ale změnil a to zaskočilo kraj i Brno. Najednou se stovky domů a jejich majitelů ocitly v nejistotě. Říkali si: je náš dům tedy památkou, anebo není, a když ho budeme chtít opravit, tak co to pro nás znamená?
Takže se na to vlastně opravdu přišlo náhodou na tu chybu?
Dá se říci, že ano.
Co se tedy dělo potom? Dospěli jsme zhruba do roku 2016, kdy se přišlo se na to, že část těch cenných staveb není nijak chráněna před nevhodnými zásahy. Co následovalo?
Jak už jsem říkal, najednou to všechny zaskočilo. Přímo v Brně tehdy měl kulturu a tedy památky na starosti náměstek primátora Matěj Hollan z hnutí Žít Brno.
„To bylo několikaleté vakuum, kdy to skutečně fungovalo tak, ač to působí jako vtip, že dokud jste se nezeptal na to, jestli je to památka, tak to památka byla. (Rozhovor s někdejším náměstkem primátora Matějem Hollanem (Žít Brno), leden 2022)“
A za něj se rozhodlo o tom, že město vyvolá soudní spor, který bude domluvený, modelový. Město se na tom dohodlo s ministerstvem kultury, že k takovému postupu přistoupí a na základě verdiktu soudu se potom rozhodne, jak to tedy s památkami je. V mezidobí se těm domům v Brně říkalo památky-nepamátky.
„Tady ty památky nebo Schrödingerovy památky nám tady tak levitovaly v jakémsi právním vzduchoprázdnu, teď je tedy aspoň jasno, ale je tedy potřeba ten problém nějak řešit. (Rozhovor s někdejším náměstkem primátora Matějem Hollanem (Žít Brno), leden 2022)“
Celá ta věc se nakonec dostala k Nejvyššímu správnímu soudu, který až na konci roku 2020 definitivně rozhodl, že všechny pozdně zapsané stavby památkami opravdu nejsou.
A k čemu to potom tedy vedlo, co se stalo potom? K jakým krokům to vedlo? Snažilo se město Brno a příslušné úřady tu situaci nějak vyřešit?
V té době už byla v Brně znovu otevřená diskuse o tom, že pokud by něco takového nastalo, tak jak památky ochránit. Národní památkový ústav říkal, že není v jeho silách stovky budov včas zapsat na seznam ochrany. Tvrdilo to také ministerstvo kultury. Všichni shodně uváděli, že postupný zápis stovek domů je nemožný, že je to příliš dlouhé. Brněnský magistrát měl v roce 2016 názor, že řešení je jednodušší. Jak třeba říkal náměstek Hollan, udělat to například změnou zákona.
Jiný způsob ale podle památkářů možný nebyl a ani není a zóny jsou nejlepší možností. A ministerstvo kultury také věřilo, že vytvoří včas právě tyto zóny, kdy na rozmezí čtyř čtvrtí v širším centru Brna vznikne nějaká plošná ochrana. Jenže na tom nepanovala shoda ve vedení Brna. Nějaký názor mělo ministerstvo a Národní památkový ústav, ale jiný názor měli politici. Zastánci těch zón jsou teď v Brně třeba lidovci nebo Piráti.
„Za nás je ten návrh velmi odborný a velmi kvalitní a jenom potřebuji zdůraznit, že skutečně ta ochrana bude z hlediska exteriér. (Rozhovor s radním Brna Filipem Chvátalem (KDU-ČSL), leden 2022)“
„Já jsem dlouhodobě sděloval i do médií, že se domnívám, že je to otázka ryze odborná. Proto se domnívám, že pokud ten návrh, který dnes leží na ministerstvu, tak je z pera Národního památkového ústavu. Je to od těch nejodbornějších autorů. (Rozhovor s náměstkem primátorky Tomáše m Koláčným (Piráti), leden 2022)“
S návrhem v Brně ale především nesouhlasila či nesouhlasí ODS.
„V tuto chvíli by ideální situace byla tak, kdybyste akceptovali ten návrh, který byl prezentován z naší strany a ráda bych řekla, že by to pro mě bylo lepší řešení, než aby ministerstvo kultury vyhlásilo městskou památkovou zónu v rozsahu, který bude ideální pro ministerstvo kultury, ale s vědomím, že vedení města Brna s tímto návrhem nesouhlasí. (Primátorka Markéta Vaňková (ODS), Kancelář architekta města Brna, prosinec 2020)“
Její členové z vedení města včetně primátorky Markéty Vaňkové vždy říkali, že nejsou proti zóně jako takové, ale proti jejímu rozsahu. Stejně o tom dlouhodobě mluví i starosta čtvrti Brno-střed Vojtěch Mencl z ODS. To je asi nejviditelnější kritik té regulace. Požadoval, ať se ta zóna týká jen pár oblastí, ať vzniknou pouze regulační plány pro okolí ulice Veveří, chráněného parku Lužánky a pro území Masarykovy čtvrti. Starosta Mencl také tvrdil a tvrdí, že pravidla této regulace nejsou dostatečně vysvětlena, že se památkáři budou nakonec podle něj vyjadřovat i k opravám interiéru u domů, u nichž ty interiéry cenné nejsou a že to bude byrokratická zátěž pro úřady a i pro obyvatele. Toto ale památkáři od začátku rozporují.
„Musíme vyvrátit mýtus, že ty památkové zóny dovolí, aby se regulovalo cokoliv uvnitř těch památkových objektů, respektive tedy těch objektů, kde je nějaký zájem památkové péče. To znamená, že ty regulace se týkají veřejných prostor, týkají se fasád,... (Rozhovor s ředitelem NPÚ Brno Zdeňkem Váchou, leden 2021)“
Šéf brněnské pobočky Národního památkového ústavu Zdeněk Vácha vyvrací, že by je jakkoliv zajímaly interiéry u domů, které nemají individuální ochranu. Vedoucí magistrátních památkářů Martin Zedníček říká, že se jeho odbor už teď vyjadřuje při nějakém stavebním řízení k velké řadě staveb, jak v té současné městské památkové rezervaci, která se týká historického centra, tak i toho, co je kolem toho centra, tedy širokého ochranného pásma památkové rezervace. A to teď vlastně bude do těch zón spadat.
My jsme teď, Tomáši, popsali tu administrativně-politickou rovinu celé diskuse a argumenty, které v ní zaznívají. Pojďme zkusit popsat, jak to vypadá, řekněme, přímo v poli. Jak se to na těch samotných domech odrazilo, že po celou dobu nebyly nijak památkově chráněné. K jakým situacím to vedlo?
Ano, to je vlastně to nejdůležitější. V mezidobí, kdy Nejvyšší správní soud na konci roku 2020 rozhodl o neplatnosti památkové ochrany domů, tak se z architektonicky cennými, často prvorepublikovými vilami začaly dít věci, které se památkářům jen těžko snášely. Několik těch případů bylo medializovaných nebo na ně upozorňovali místní činné brněnské spolky. Bylo to třeba bourání části dvojdomku v Barvičově ulici, vily v Tichého ulici, byla to i vila na ulici Hlinky. Opravdu ojedinělé stavby, ze kterých zbyla torza. Musím ale zdůraznit, že majitelé těch domů nedělali nic nelegálního, oni prostě měli jasné stanovisko, že jejich dům není památkově chráněný, a pokud měli povolení stavebního úřadu, tak mohli s majetkem nakládat dle svého uvážení. Konkrétně třeba u zmíněné vily na Hlinkách ale památkáři podali návrh na zpamátnění domu.
Ono to ale vedlo i k jiným situacím. Přímo Brno vlastnilo nárožní dům u náměstí 28. října a třídy Milady Horákové, opět širší centrum města. Magistrát chtěl dům opravit, protože když najednou nepodléhal památkové ochraně, tak tam mohly být byty a rekonstrukce by byla levnější. Památkáři nechali dům opět zapsat na seznam památek, kde už ten dům dříve byl, o čemž se už také rozhodlo, a město od rekonstrukce ustoupilo. Nakonec dům prodalo loni v prosinci v elektronické dražbě za 131 milionů korun, což bylo asi čtyřikrát více, než byla vyvolávací cena. A nový majitel, developerská firma oznámila, že památková ochrana může plánovanou rekonstrukci z jejich strany zkomplikovat, ale že tam chtějí postavit byty. Že jsou domy ve špatném stavu, což chce společnost změnit a že tedy cituji: „Zanechat po sobě jedinečný otisk”. Citlivý přístup k architektuře slibuje také nový majitel funkcionalistické pošty u hlavního nádraží, kterou loni vydražila pro změnu Česká pošta. Takže uvidíme, jak vlastníci své proklamace naplní.
Vy jste, Tomáši, sám několik případů odhalil a popsal. Týkalo se to dokonce i okolí vily Tugendhat nebo třeba bourání cenných staveb, o které žádali sami politici. O jak zásadní momenty z pohledu ochrany památek šlo? Jak cenné stavby byly v sázce?
U případu té nepovolené stavby u vily Tugendhat za tím stál soukromý majitel, který nám doteď nechtěl celou záležitost nijak komentovat. Už to bude skoro rok. Nicméně na ten případ nás tehdy upozornili sousedé z domu, u jejichž zahrad ve vnitrobloku stál bývalý zájezdní hostinec se sedlovou střechou. A majitel domu měl povolenou rekonstrukci. Fakticky ale celý dům zboural a postavil si opravdu na dohled ve vnitrobloku, v zeleném vnitrobloku kousek od vily Tugendhat, vlastní moderní vilu s plochou střechou. Sousedé se marně domáhali informací na stavebním úřadu čtvrti Brno-sever.
„Snaha zjistit, co se tady staví dost dlouho vzývá na prázdno. Stavební úřad rozhodl, že nebudu účastníkem řízení. (ČRo Brno, 13. 5. 2021)“
(soused)
„Nám bylo řečeno, my jenom tady upravujeme. Je to rekonstrukce.“ „Je tady něco, co zůstalo?“ „Ne, ani úroveň terénu nezůstala.“ (ČRo Brno, 13. 5. 2021)“
(soused)
„Až byl ten dům zbouraný až na úroveň terénu nebo pod něj, tak, takovou fotku jsem pak posílal na stavební úřad ale nebylo na to nějak reagováno. A je hrozná škoda, že takovou liknavostí úřadu a trošku nás jako sousedů, že jsme se víc nebránili, tak tady vlastně vznikl moderní stavební ruch. (ČRo Brno, 13. 5. 2021)“
(soused )
Tak se tehdy obrátili na Český rozhlas, že se jim ta věc nelíbí. My jsme dotazy na úřad poslali a až poté si vedoucí stavebního odboru tu věc zjistila. Nechala náhle zastavit všechny práce na domě a stavebník si od loňského jara stále vyřizuje dodatečné stavební povolení. Protože on skutečně nerekonstruoval starý dům, on ho zboural a postavil nový. A sousedé vůbec nebyli účastníci stavebního řízení, jen tomu z okna do svých zahrad přihlíželi.
Druhý zmíněný případ, který jsme sledovali, byl pak dům na ulici Veveří, který patří firmě jednak náměstka primátorky Roberta Kerndla z ODS a jednak nynějšího ministra spravedlnosti Pavla Blažka taktéž z ODS. My jsme jako novináři loni přišli na to, že zatímco přímo náměstek primátorky má ve vedení města rozhodovat o tom, aby se historické domy nebouraly, tak naopak požádal o stanovisko památkářů k tomu, jestli je možné dům nedaleko historického centra krajského úřadu nebo Ústavního soudu zbourat. Kerndl to tehdy vysvětloval tak, že vlastně nevěděl, jak jinak od památkářů zjistit, jestli ten dům je, anebo není památkou.
„My primárně chceme vědět, zda-li ta nemovitost je právě památkou, je chráněná nebo není a pokud je, tak budeme chtít vědět, které ty segmenty stavby jsou památkově chráněné. Jestli je to fasáda, jestli jsou to krovy nebo jestli jsou to například sklepy. Já dost dobře nevím, jakým jiným formátem můžeme zjistit závazné stanovisko od památkářů. (ČRo Brno, 5. 3. 2021)“
Robert Kerndl (náměstek primátorky města Brna (ODS))
Památkáři nicméně s demolicí nesouhlasili, Kerndl pak i po kritice a medializaci oznámil, že dům se opravdu demolovat nebude. Oba dva případy svědčí o tom, že přístup majitelů domů k historickým budovám v Brně je opravdu různý. Je pochopitelné, že vlastník domu má právo jej opravit, postavit moderní byty a podobně. Ale jde o to, jak moc to naráží na nějakou, řekněme, etickou, morální stránku věci a také na zájmy památkové péče.
Řekl bych, že s tím musí majitel nemovitosti v chráněné oblasti prostě počítat. A musí počítat i s tím, že Brňané jsou na takové zásahy citliví, hlavně v těch posledních letech. A ukazuje to zároveň i na to, že jakkoliv může být dům chráněn regulacemi, jakkoliv může být cenný, tak i přesto je legálně možné dům opravit či zbourat, když k tomu jsou povolení. Ale zároveň je i možné, že někdo bude pravidla porušovat. No a s takovým chováním samozřejmě ani žádná památková zóna nic neudělá.
Tomáši, když mluvíte s památkáři, mají nějak vyčísleno, k jak velkým škodám ta situace, že se mohly například bourat domy nebo se necitlivě opravovat, k jakým škodám ta situace vedla?
Nikdy jsem se neptal úplně na konkrétní číslo, jaké škody to způsobuje, ale myslím si, že nejde ani tak o peníze, opravdu spíš o to kulturně historické dědictví. A když to shrneme, tak památkáři loni mluvili o lavině ničení. Tak to nazýval třeba Aleš Homola z brněnské pobočky památkového ústavu. A upozornilo na to i ministerstvo kultury, že Brno kvůli neuváženým demolicím a necitlivým přestavbám ztrácí domy z 19. století a z meziválečného období, že jde o celosvětově uznávanou architektonickou i urbanistickou podstatu těch městských částí a že Brno má prostě nejslabší památkovou ochranu ze všech měst v Česku.
Takže se skutečně hraje o čas a budoucnost domů. Teď se aktuálně probírá třeba bývalý textilní areál Mosilany a co z něj po demolici a nové výstavbě vůbec zůstane. Právě kvůli tomu vznikl loni i spolek Za Brno, který má napodobit třeba Klub Za starou Prahu. Ten spolek založili etnografové, archeologové, historici, architekti a podobné odborné profese, ale je tam třeba i spisovatelka Kateřina Tučková nebo vedoucí oddělení dějin umění Muzea města Brna Robert Janás. A všichni ti lidé se snaží jako partner vstupovat do diskusí o ochraně památkových hodnot Brna.
„Myslím si, že právě řada věcí tady v Brně při té ochraně toho urbanistického dědictví možná narážela na nekoncentrované snahy jednotlivců, kteří se o něco pokoušeli. Vlastně vytvoření tohoto spolku, tak je jakási společná aktivita, která dává větší šanci v tom, že by se v Brně ta snaha obecně o ochranu toho urbanistického dědictví mohla obrátit dobrým směrem. (Rozhovor s Robertem Janásem, spolek Za Brno, březen 2021)“
Není to ale tak, že by s památkáři jen seděli s rukama v klíně. I oni posílali na ministerstvo v mezidobí žádosti na zpamátnění domů, aby o ně Brno nepřišlo. Přímo z brněnské pobočky ústavu šlo 87 návrhů, z toho 18 už bylo na ministerstvu schváleno. A je to také v jiných městech, z „nepamátky“se opět stala památkou třeba neoklasicistní hrobka v Jemnici na Třebíčsku nebo některé vinné búdy na Uherskohradišťsku, kostel Panny Marie Sněžné v Kašperských Horách či domy ve Strážnici, v Hodoníně nebo Znojmě, jak uvádí dokument zveřejněný na webu ministerstva kultury. A samotný brněnský magistrát loni požádal o individuální ochranu třeba Janáčkova divadla, Domu umění, autobusového nádraží na Benešově ulici anebo o několik secesních domů v centru. Jenomže takový individuální proces je zdlouhavý a může trvat dlouhé roky.
A zároveň to tedy naznačuje, že se koná nějaká aktivita, možná až hektická nebo usilovná, aby se právě nějakým způsobem zacházelo s tím závodem s časem, o kterém jste mluvil. Když se vrátíme k tomu, o čem jste mluvil na začátku, že tedy teď je tu nastartovaný nějaký proces, který by měl vést k lepší památkové ochraně, který se blíží alespoň do dílčího finiše. Je tedy nyní tak daleko, že už ho nic nemůže zvrátit? Směřuje Brno k lepší ochraně nebo k lepším podmínkám pro ochranu historicky cenných staveb?
Teď běží oficiální proces vyhlášení památkových zón v Brně. Těžko říct, jak dopadne. Lidé mohou posílat námitky. Ale i toto je něco, co městská část Brno-střed rozporuje. A v půli ledna rada městské části podala k zónám připomínky, jak potvrdila mluvčí úřadu Kateřina Dobešová. Radnici se nelíbí, že ministerstvo ten dlouho avizovaný proces zahájilo 20. prosince, že dokument s málo přehlednými mapami visel na úředních deskách jen 15 dní a že čas na připomínky je krátký.
„Lidé neměli dostatečný čas, aby si návrh prostudovali, aby vůbec zjistili, že byl zveřejněný a aby se k němu mohli vyjádřit. Tady bychom očekávali, u takové důležité věci, že proběhne veřejné projednání s občany. (Rozhovor s mluvčí Brna-střed Kateřinou Dobešovou, leden 2022)“
... a že je to věc, která se týká stovek lidí, možná tisíců lidí a že ti z vládních nařízení nic nepochopí a dozví se vše až na stavebním úřadě při podání žádosti třeba o rekonstrukci jejich domu. Stejný argument má i exnáměstek Hollan. Já jsem sám zažil situaci asi dva týdny zpět, kdy mi na Twitteru psal jeden člověk, který si všiml, že jsem o tom tématu točil reportáž a na Twitteru jsem to zmiňoval. Psal mi, jestli náhodou nemám stažené dokumenty z úřední desky. Že si je o Vánocích nestihl pořídit, že je teď nemůže nikde dohledat, že na úřadech je nedostal, nepochodil tam, a tak žádal mě, jestli náhodou ty PDF soubory a ty mapy nemám stažené, jestli bych mu je neposlal.
Podle ministerstva kultury je ale vše v souladu se správním řádem. Ministerstvo kritiku odmítá, říká naopak, že se o zónách v Brně i v mediálním prostoru mluví roky a že lidé měli dost času se seznámit s tím, co se chystá. Nicméně je možné, že tyto námitky, které na ministerstvo putují, mohou ten proces zdržet. Ministerský náměstek Vlastislav Ouroda mi na konci prosince říkal, že doufá, že na jaře už ale zóny budou platit. Teď je tedy ale otázka, kolik přijde připomínek v celém oficiálním procesu a jak je úředníci vypořádají.
My se tu bavíme, Tomáši, především o Brnu, ale už v úvodu jste zmiňoval, že celá ta věc může ovlivnit situaci i v jiných městech. Jakým způsobem? Proč je dobré to dění kolem památek Brně sledovat?
Já bych řekl, že brněnský problém s památkami je v tuto chvíli už hlavně brněnský. Pro ostatní města to bylo klíčové do doby, než padl jasný verdikt Nejvyššího správního soudu. To bylo na konci roku 2020, kdy se rozhodlo, že památky památkami nejsou. Protože má ale Brno podle resortu kultury nejslabší památkovou ochranu ze všech historických měst v Česku, tak je to opravdu problém Brna, jižní Moravy. Není to až tak palčivé pro ostatní města. Samozřejmě to ale nechci zlehčovat, protože jde pořád o desítky a stovky budov. Nakonec ale bude dobré tu situaci v Brně dál sledovat i proto, jestli se naplní výhrady třeba současného vedení čtvrti Brno-střed anebo se ukáže, že byly liché a že ty památkové zóny opravdu zafungovaly tak, jak ministerstvo kultury chce, aby památky v Brně byly chráněny.
Tomáš Kremr, reportér zpravodajství ČRo z Brna. Tomáši, děkujeme za rozhovor.
Krásný den.
Související témata: podcast, Brno, Vinohradská 12, památka, památková zóna, architektura