Syn má ve třídě po očkování jedno úmrtí a dvě mozkové příhody, psala žena. Příběh jedné covidové dezinformace

V českém veřejném prostoru, zejména na sociálních sítích, se objevuje v souvislosti s covidem rostoucí množství dezinformací. Všichni jsme toho svědky. Často jsou to dezinformace cílené na očkování. Vy jste se pustili do geneze jednoho konkrétního případu. Můžete popsat, o co v něm šlo, Martine?
Martin Štorkán: Já asi nejdříve zkusím vysvětlit, jak jsme se k celému tématu dostali. Přítelkyně studuje medicínu a společně se spolužáky začali nahlašovat facebookové příspěvky, ve kterých lidé psali o úmrtí dětí po očkování nebo o vážných zdravotních komplikacích, které měly vakcíny proti koronaviru způsobit.

Facebook pak většinu z nahlášených komentářů smazal, protože porušovaly zásady sociální sítě. Pak jsme se rozhodli, že si na takové komentáře posvítíme a hned nás zaujal příspěvek, který napsala paní z jižních Čech pod rozhovor s producentem Tomášem Ságlem, který na svém profilu sdílela DVTV. Ságl v interview popisoval svou zkušenost s těžkým průběhem covidu.

MŠ: Paní Ludmila N. pod něj napsala údajný příběh, který se odehrál ve třídě jejího sedmnáctiletého syna.

MŠ: Podle toho příspěvku měl ve třídě jeden student zemřít po očkování a dvěma studentkám měla vakcína způsobit mozkové příhody.

Vy jste paní, která komentář napsala, kontaktovali. Tomáši, vysvětlila vám, odkud informace měla, jak k nim došla a jaký byl příběh, který popisovala?
Tomáš Pika: S paní Ludmilou jsme mluvili poprvé na začátku minulého týdne. Náš první hovor jsme zaměřili spíše na to, abychom od ní získali co možná nejvíce informací, se kterými bychom mohli poté dále pracovat.

TP: Paní Ludmila sama byla ochotná o prezentovaných informacích mluvit. Bohužel, jak z hovoru později vyplynulo, neuměla být příliš konkrétní. Informace, které psala na sociální síti Facebook, měla mít od svého syna, který dochází na jednu z českobudějovických středních škol. V jeho třídě se měly případy stát.

TP: Podařilo se nám zjistit alespoň přibližné časové období, kdy k případům mělo dojít. Chlapec měl podle ní zemřít zhruba před rokem, hned na začátku očkování proti koronaviru. K případům mozkových mrtvic spolužaček syna Ludmily pak mělo dojít v poslední době. Co nám ale chybělo, bylo přesnější datum úmrtí nebo nějaký kontakt na chlapcovu rodinu. Nic z toho totiž syn paní Ludmily nechtěl podle jejích slov poskytnout, protože informaci sám nechtěl více šířit.

Snažili jste se ta tvrzení ověřit. Martine, jak jste postupovali, co jste zjistili?
MŠ: Z prvního rozhovoru s paní Ludmilou jsme zjistili, kterou konkrétní školu její syn navštěvuje. Pokusili jsme se informace ověřit přímo u ředitelky Zdeňky Erhartové. Ta nám sdělila, že jí ve škole naštěstí už dlouho žádný student nezemřel.

MŠ: Hloupost podle ní byly i zmíněné mrtvice dvou studentek. Problémy měl podle ředitelky jen jeden učitel, který ale nebyl očkovaný. Při prvním telefonátu bohužel ředitelka nedokázala spojit konkrétního studenta s jeho matkou. Po chvíli ale zavolala zpátky a ty dva si spojila.

Ludmila podle ní dlouhodobě kritizuje protiepidemická opatření, která škola zavedla. Ředitelce dokonce napsala dopis se čtrnácti otázkami týkajícími se testování a očkování studentů. Ten musela Erhartová dokonce řešit s právníky.

Vyplynulo z rozhovoru s paní Ludmilou, který jste potom vedli, proč se informace rozhodla zveřejnit, když věděla, že nejsou pravdivé?
MŠ: Asi proto, že chtěla varovat ostatní. Aby si lidé podle jejích slov začali zjišťovat informace o očkovacích látkách. Lidé také podle ní nedostatečně ověřují fakta a jsou líní myslet.

MŠ: Na argument, že případ jejího příspěvku je přesně ukázka toho, jak si lidé fakta neověřují, ale už nezareagovala a položila telefon. Pak už ho nezvedla. Navíc tvrdila, že nevěděla o tom, že informace nejsou pravdivé. Měla je prý od syna, který se to dozvěděl přímo ve své třídě. Pak se podle Ludmily ukázalo, že to nebyla pravda a ona se stala obětí mystifikace.

Dokážeme popsat zlom, proč se žena, která původně šila roušky, vydala na tuto cestu, rozhodla se publikovat dezinformace, Tomáši?
TP: To asi úplně přesně nedokážeme. Každopádně i podle otevřeného facebookového profilu paní Ludmily je možné vysledovat, že přerod začal krátce po začátku pandemie. Co k tomu přesně vedlo a jestli za to třeba může nějaká změna diskurzu ve veřejném mínění, co se týče pandemie a protiepidemických opatření, to už rozklíčovat v tuto chvíli nedokážeme. Můžeme pracovat spíše s domněnkami.

MŠ: Já jsem se na to chtěl zeptat paní Ludmily přímo při rozhovoru, ale kvůli tomu, že mi položila telefon, jsme se k tomu už nedostali.

Takže jste to neměli šanci zjistit?
MŠ: Bohužel.

Martine, vy jste zachytili podobný případ i na Moravě. Jaký typ dezinformace se šířil tam?
MŠ: Pod jiným příspěvkem, bylo to u jednoho článku Deníku N u rozhovoru s lékařem, který komentoval očkování dětí, jsme narazili na komentář Marcely D. ze Šumperka. Ta ve svém příspěvku psala, že…

MŠ: Když jsme se ptali, sdělila nám, že má informaci od maminky jednoho hokejisty. Jméno ani kontakt nám ale nedala. Pokusili jsme se to ověřit u vedení hokejového klubu Draci Šumperk. Tvrzení popřel vedoucí oddílu juniorů i hlavní trenér. Ten nám řekl, že mladí sportovci možná po očkování onemocněli covidem znovu, nic horšího se ale nestalo.

Paní Marcela ale potom otočila a řekla nám, že mělo jít o fotbalisty. Tak jsme se to opět pokoušeli ověřit, volali jsme předsedovi Fotbalového klubu Šumperk. Ten má podle svých slov naočkovanou jen část hráčů a nic takového se tam také nestalo. Řekl nám, že jde o nějakou – teď ho budu citovat – antivax news.

Marcelu jsem s tím potom konfrontovali přes SMS, protože nám nebrala telefon. Uvedla, že byla zmatená a opět zopakovala, že šlo o hokejisty. Zkoušela to hodit právě na klub, že to nechtějí médiím sdělit. Pak nám napsala, že je jí to líto a nashle. Pak už jsme ji nekontaktovali.

Reflektovala nějak, že pustila do světa neověřenou zprávu?
MŠ: Vůbec.

V prvním případě, o kterém jsme mluvili, se žena odvolávala na Státní ústav pro kontrolu léčiv, který podle ní nesleduje vedlejší účinky vakcín. Vy jste, Tomáši, SÚKL oslovili. Dá se říct, kolik případů potíží nebo různých vedlejších účinků v tuto chvíli monitoruje?
TP: V prvé řadě musím uvést, že SÚKL opravdu velmi intenzivně sleduje vedlejší účinky vakcín proti koronaviru, a to už proto, že každé hlášení podezření na tzv. nežádoucí účinky pomáhá podle ředitelky Ireny Storové vylepšovat celkový bezpečnostní profil každé ze schválených vakcín.

Takže není pravda to, co říkala paní Ludmila, že by to SÚKL nekontroloval?
TP: Přesně tak, není to pravda. Podle veřejně dostupných údajů eviduje Státní ústav pro kontrolu léčiv v tuto chvíli necelých 9 400 hlášení o podezření na nežádoucí účinek vakcíny. Všechna tato hlášení také transparentně zveřejňuje na svém webu a členění do kategorií nahlášených reakcí podle množství jejich výskytu v naočkované populaci.

Vy jste se těmi informacemi probírali. Jaký typ údajů SÚKL shromažďuje? Jsou tam i třeba informace o úmrtí v důsledku vakcinace proti covidu. Dá se tam něco takového najít?
TP: Státní ústav pro kontrolu léčiv by měl shromažďovat a případně prošetřovat všechna podezření na nežádoucí účinky vakcín, a to od těch nejrozšířenějších, jako jsou třeba bolest hlavy, bolest v místě vpichu, únava, horečka, zimnice nebo třeba bolest svalů a kloubů, až po ojedinělé nejzávažnější možné nežádoucí účinky, kam SÚKL řadí také právě úmrtí. Státní ústav pro kontrolu léčiv v tuto chvíli eviduje 129 případů, které byly nahlášeny jako důsledek podezření na nežádoucí účinek vakcíny proti covidu-19.

TP: Jak mi ale ředitelka ústavu zdůrazňovala, jde v první fázi především o podezření, u kterých se musí ještě prokázat příčinná souvislost s očkováním

A těch 129 případů, to jsou podezření na úmrtí?
TP: To jsou podezření na úmrtí, která jsou nějakým způsobem spojená s očkováním. Nicméně může tam třeba spadat i případ, kdy člověk dostal třeba jednu dávku vakcíny, poté se nakazil koronavirem a následně nato zemřel. Nemusel mít třeba ještě plnou ochranu. To znamená, i tyto případy se musí prošetřovat jako podezření na úmrtí po vakcíně proti koronaviru.

Vysvětlil vám SÚKL, jakým způsobem informace ověřují?
TP: Vysvětlili. Když dojde skutečně na podezření na vážné nežádoucí účinky vakcíny, jako je třeba právě podezření na úmrtí, tak musí podle Ireny Storové postupovat ústav velice obezřetně. Doptávat se na bližší informace a třeba i zjišťovat pitevní zprávu a informace z ní řadit do širšího kontextu. Jak totiž ústav zdůrazňuje, časová souvislost ještě nemusí nutně znamenat souvislost příčinnou.

TP: Tyto informace navíc ještě SÚKL předává do evropské databáze prohlášení a hodnocení podezření na nežádoucí účinky léčivých přípravků, které byly registrovány nebo studovány v klinických studiích v Evropském hospodářském prostoru. Tam je s těmito daty pracováno dále.

Podle mluvčí ústavu Kláry Brunclíkové se na evropské úrovni tato data porovnávají s podobnými případy z dalších zemí. Je to proto, aby se nejen na základě kvalitativních dat, ale také nějakým statistickým zhodnocením většího množství podobných případů mohla určovat nějaká pravděpodobná kauzalita. I proto jsou všechna tato hlášení nejen z Evropy, ale i podezření na závažné nežádoucí účinky se zbytku světa společně hodnocena právě v Evropské agentuře pro léčivé přípravky.

Když se pak takový nežádoucí účinek skutečně prokáže, respektive najde se vysoce pravděpodobná souvislost mezi podáním vakcíny a nežádoucím účinkem, je pak tato informace doplněna do souhrnu údajů o přípravku.

Vrátím se zpátky k dezinformacím. Martine, vy jste oslovili spektrum lidí, kteří z různých stran mohou s dezinformacemi mít co do činění, včetně expertů přímo na dezinformace. Jak vysvětlují skutečnost, že lidé jsou v tuto chvíli ochotní dezinformace šířit, ale hlavně také dokonce aktivně vytvářet?
MŠ: Podle Dominika Presla, odborníka na dezinformace a analytika firmy Semantic Visions, jsou dezinformace o úmrtích po očkování proti koronaviru a dalších silných negativních účincích vakcín velmi rozšířené. Zvláště pak v případě vakcinace dětí.

To je podle Presla dokonce jeden z nejčastějších současných narativů dezinformační scény. Podle odborníka existují dvě kategorie takových lidí, kteří dezinformacím šíří. Buď to jsou ti, kteří si je někde přečtou a sami jim uvěří, anebo ti, kteří je sami vytváří. Druhá kategorie je nebezpečnější a mentalitou připomíná důchodce Jaromíra Baldu, který pokácel stromy na koleje a narazily do nich vlaky.

MŠ: V okolí pokácených stromů zanechal Balda letáky se zvoláním „Alláhu akbar!“. Další obdobné tiskoviny, v nichž se snažil špatnou češtinou vzbudit zdání, že je psali vyznavači islámu, pak rozesílal do schránek a rozvěšoval na veřejných prostranstvích.

MŠ: Příznivec SPD Tomia Okamury tak chtěl vyvolat strach z islámu a migrační vlny. A tím vlastně chránit Čechy.

MŠ: Podobně je to i se šiřiteli těchto dezinformací o očkování. I oni mají často pocit, že sdílením takových smyšlených příběhů ochrání lidi, kteří se díky tomu nenechají očkovat. U paní Ludmily se ale nedá s jistotou říct, zda patří do první nebo druhé kategorie, protože nemůžeme dokázat to, zda tu informaci opravdu měla od svého syna nebo si ji vymyslela.

Jak jsme zmiňovali, zabývali jste se odpověďmi z několika různých stran spektra, včetně orgánů činných v trestním řízení, jak se říká. Popsali jste případ dezinformace, které opravdu mohla část lidí nebo publika uvěřit. Tomáši, jak se na takový případ dívá zákon? Zabývá se policie těmi věcmi?
TP: Podle Ondřeje Moravčíka z Policejního prezidia skutečně lidé podobné případy policii nahlašují a ta se jimi následně zabývá.

TP: Jako trestné činy jsou ale podle Mravčíka vyhodnoceny jen desítky případů ročně. Jde konkrétně o trestný čin šíření poplašné zprávy spáchaný na internetu. Ty ale musejí splňovat podmínku toho, aby skutečně vyvolaly strach, paniku.

Jako příklad uváděl Moravčík třeba komentář poslance Volného z jara tohoto roku, který sdílel informaci o tom, že se chystá diskreditace léku Ivermektin tím, že budou zabiti někteří pacienti, kteří jej užívali.

Zdaleka ne všechny komentáře mají ale stejný dosah a potenciál vyvolat paniku. I proto jsou podle Moravčíka většinou řešeny pouze jako přestupek proti občanskému soužití. Policisté případ prošetří, ukáží na toho, kdo přestupek podle nich spáchal, a předají případ příslušnému správnímu orgánu.

Takže ale nějaká akce ze strany úřadů může přijít…
TP: Přesně tak. 

…s tím asi musí šiřitelé dezinformací počítat. Kolik takových případů policie v tuto chvíli vyšetřuje? Podařilo se vám to zjistit? A jaký je trend, přibývá dezinformací a hlavně také jaké tresty za činy mohou přijít?
TP: Pokud jde o trestné činy šíření poplašné zprávy spáchané na internetu, těch podle Moravčíka eviduje policie za tento rok 28, loni to bylo pouze 22, předloňský rok 20 a v roce 2018, před začátkem pandemie, to bylo pouze 12.

Takže to opravdu narůstá.
TP: Takže z dostupných dat můžeme usuzovat, že to skutečně narůstá. Můžeme tam vysledovat nějaký trend a vzhledem k tomu, že trend vlastně kopíruje dobu pandemie, tak podle Moravčíka můžeme usuzovat i to, že s ní nějakým způsobem souvisí.

Každopádně musíme v tomto být opatrní, protože ne všechny případy se skutečně pandemie týkají, takže to vlastně nemůžeme říct úplně s jistotou. Za šíření poplašné zprávy hrozí poté trest odnětí svobody až dva roky. Co se týče přestupků, tak ty policisté neevidují, takže jejich přesný počet neznáme. Trest za ně pak stanovuje zase příslušný správní orgán.

Martine, téma dezinformací s tebou neřešíme poprvé. Zabýval ses jím i před volbami. Nacházíš tam nějaký styčný bod v tom, co by si měla uvědomovat jednak obecně veřejnost, proč je to téma zásadní a důležité a co by si možná měli uvědomovat i ti, kdo dezinformace – v tuto chvíli asi především na sítích – šíří?
MŠ: Asi kvůli tomu, že každý takový příspěvek dokáže veřejné mínění ovlivnit. Lidé se podle takových příspěvků mohou rozhodovat, zda se nechají naočkovat nebo ne. To znamená, že každý takový příspěvek může nakonec vést k tomu, že ovlivní lidské životy.