Reportéři popisují nová fakta ve vrbětické kauze: Nezvyklé chování majitele zbrojařské firmy zaujalo policii

Vy se zabýváte mapováním okolností výbuchů v muničním skladu ve Vrběticích v roce 2014, z jehož organizace policie podezřívá, jak víme, dva agenty ruské zpravodajské služby GRU. V posledních týdnech jste mapovali také souvislosti, které se týkají společnosti Imex Group, která měla sklady ve Vrběticích pronajaté. Právě její majitel by měl, jak se z dosud publikovaných materiálů zdá, mít nějaké klíčové informace. Vraťme se na úvod do roku 2014. Jakou roli tato společnost hrála?
Artur Janoušek: Imex Group je zbrojařská firma rodiny Bernatíkových, která měla pronajaté v muničním areálu ve Vrběticích na Zlínsku několik skladů. Dva z nich v roce 2014 vybuchly. První explodoval jen pár dní před tím, než měla firma vyskladnit zbraně a munici z jednoho skladu a převézt k novému majiteli. Druhý sklad pak vybuchl v prosinci téhož roku.

A důvodem, proč se teď na majitele firmy Petra Bernatíka mladšího soustředí pozornost, je to, že ten sklad měl navštívit den před prvním výbuchem. Proč je to tak důležité?
Markéta Chaloupská: Jeho chování den před výbuchem bylo nezvyklé ve dvou věcech. Jednak v muničním areálu ve Vrběticích bylo v polovině října rušno. Pracovníci zbrojařské firmy Imex Group, která si ty sklady pronajímala, vyskladňovali zásilku a práce byla v plném proudu. Jenže najatí brigádníci náhle dostali pokyn, že mají volno. A místo nich ten den dorazil do skladu číslo 16 jediný člověk – majitel firmy Petr Bernatík mladší. A to sám, což byla druhá věc, která byla podle tamních zaměstnanců neobvyklá. On vždy jezdil s někým.

Podařilo se zjistit, proč jel pan Bernatík mladší do skladu sám?
MCh: My to nevíme, ale budí to nejasnosti. A i to byl jeden z důvodů, proč ho policie letos v únoru zadržela a dala ho údajně dokonce do cely předběžného zadržení na 48 hodin. Kriminalisté jsou totiž přesvědčeni, že jim něco v souvislosti s tím výbuchem tají a neříká celou pravdu. Otázkou je, a to ještě policie stále zkoumá, jestli do areálu Vrbětic mohl, ať už vědomě nebo nevědomě, převést někoho z ruské služby GRU, která podle prvotních informací za výbuchem skladů stála.

Petr Bernatík mladší se od začátku vrbětické kauzy vyhýbá médiím. Vy jste se s ním podobně jako další kolegové novináři snažili spojit, povedlo se vám to?
AJ: Médiím se nevyhýbá jen Petr Bernatík mladší, ale i jeho otec Petr Bernatík starší. Oba jsme sháněli několikrát v kanceláři firmy i na mobilu. Vždy ale řekli nebo vzkázali, že se máme obrátit na jejich právníka Radka Ondruše. My jsme ale v tomto případě chtěli slyšet odpovědi přímo od Petra Bernatíka mladšího, protože ta podezření a otázky se týkají přímo jeho. Proto jsme chtěli znát přímo jeho odpovědi. Narazili jsme na něj v Ostravě před bytovým domem, kde bydlí, ale žádost o rozhovor odmítl. A poměrně emotivně opakoval, že nic říkat nebude, a zvýšeným hlasem nás vyzýval, ať jdeme pryč.

Přibližme tedy kontext. Víme, jak se Petr Bernatík mladší i Petr Bernatík starší dostali k tomuto typu podnikání?'
Z těch náznaků víme, jak se k tomu dostal podnikání Petr Bernatík starší. On měl ke zbraním blízko už za minulého režimu. My jsme si vyžádali svazky z Archivu bezpečnostních složek, z nichž vyplývá, že byl sběratelem historických zbraní a měl poměrně úzké vazby na jiné sběratele na západě. Kvůli tomu ho také sledovala StB a vedla na něj spis s krycím názvem Zbrojíř. StB měla dokonce podezření, že se snaží prodat zbrojní součástky za hranice, což se ale nakonec nepotvrdilo a spis byl založen. Petr Bernatík starší nejprve vlastnil firmu Arms Moravia, pak Imex Group, která několikrát změnila jméno. V minulosti se ale objevilo několik podezření, že zbrojařská firma rodiny Bernatíkových obchoduje se zbraněmi a municí na hraně zákona – nebo možná i za ní. Například v roce 2010 čelil Petr Bernatík starší obžalobě, že bez povolení vyvezl zbraně na Slovensko. On neustále opakoval, že povolení měl. A soud ho nakonec obžaloby zprostil s tím, že tehdy pravidla potřebná k vývozu zbraní za hranice byla tak chaotická, že vlastně za ten chaos mohl sám stát, nikoliv jeho firma. Proto ho zprostil obžaloby. Další takový problematický moment byl, když firma vyvezla zbraně – myslím, že to byly raketomety, kulomety, protitankové střely RPG – do Afriky. Oficiálně ta zásilka šla do Zimbabwe, ale stejné zbrojní systémy se objevily v Kongu, proti kterému bylo tehdy uvaleno zbrojní embargo. A Bernatík i tehdejší právník firmy Radek Ondruš opakovali, že skutečně vyváželi tu zásilku do Zimbabwe. Nejprve chtěli tu zásilku vyvézt přímo do Konga. Nakonec svoji žádost stáhli a zásilku poslali do Zimbabwe. Tehdy se vědělo, že Zimbabwe otevřeně podporuje režim konžského prezidenta a vyzbrojuje tamní vojáky. Ale proti Zimbabwe tehdy žádné zbrojní embargo nebylo uplatněno.

Markéto, mluvila jsi s právníkem společnosti Imex Group Radkem Ondrušem. Jak vysvětluje návštěvu Petra Bernatíka mladšího ve skladu den před výbuchem a to, že jejich brigádníci dostali v ten den volno, což bylo neobvyklé?
MCh: Radek Ondruš tvrdí, že jim dal volno zaměstnanec firmy Imex, zbrojíř Luděk Petřík, protože měl jinou práci v Ostravě a na brigádníky musel někdo dohlížet. To už není možné ověřit, protože Luděk Petřík ještě s jedním zbrojířem zemřeli při tom výbuchu. Ale ať už jim dal volno kdokoliv, faktem prostě je, že den před výbuchem brigádníci, tedy potencionální svědkové, ve skladu nebyli, a není tedy jasné, co se tam dělo. Pan Bernatík tam údajně strávil podle dostupných informací tři hodiny.

Radek Ondruš přiznal, že brigádníci popsali, že tam pan Bernatík mladší nejezdil sám, ale bagatelizoval to tím, že tam pracovali jen chvilku, a tudíž to nemohli takto přesně vědět.

Stejně tak se advokát snažil bagatelizovat i to, že byl pan Bernatík zadržen. On tvrdí, že o tom nic neví. My to ale máme potvrzené od tří zdrojů, včetně tedy lidí z Bernatíkova blízkého okolí.

A jak pan Ondruš vysvětluje roli skupiny IMEX v celé věci? Co říká o tom, jaký materiál tam vůbec byl? O té věci se totiž debatuje od počátku, jsou tam různá stanoviska. Máš po rozhovoru s panem Ondrušem jasněji?
MCh: On říká, že v tom skladu číslo 16 byl materiál pro několik firem, konkrétně pro čtyři. Byli tam dva bulharští majitelé, kterým patřila ta zásilka, ale říká, že v nejbližších dnech se tato zásilka neměla expedovat nikam do Bulharska.

Což je ale zase v přímém kontrastu s materiály, které zveřejnil server Bellingcat. Z té konverzace – mezi zbrojířem Emilianem Gebrevem, kterému ta zásilka měla jít, a mezi firmou IMEX poměrně jasně vyplývá, že firma IMEX poměrně jasně tlačila na Emiliana Gebreva, aby si tu zásilku odvezl. Takže v tom není úplně jasno. Verze pana advokáta, šéfa zbrojní firmy v Bulharsku Emiliana Gebreva i policejního vyšetřování se liší. Policisté ale i nadále trvají na verzi, že zásilka, která měla vybuchnout, měla jít v nejbližší době do Bulharska.

A řekl pan Ondruš, kam měla jít?
MCh: On říká, že po EU, ale nespecifikoval kam.

Mapovali jste i roli dalších osob, které jsou spojeny s tou firmou. Jedním z těch lidí, o kterých se dosud nemluvilo, je někdejší konzultant ve firmě Nikolaj Šapošnikov. Kdo to je a v čem je jeho role důležitá?
MCh: Nikolaj Šapošnikov je neuvěřitelně zajímavá postava, o které se dosud nepsalo. Je to dlouholetý spolupracovník firmy. Je to Rus, byl profesionální voják v ruské armádě a policie i tajné služby dokonce prověřují, zda mohl být napojen na ruskou vojenskou rozvědku GRU a zda byl jako bývalý voják členem ruských speciálních sil Specnaz. Bernatík a Šapošnikov se znají několik let a byl to právě Šapošnikov, kdo podle serveru Seznam Zprávy poslal Bernatíkovi e-mail, v němž upřesňoval dny, kdy agenti ruské tajné služby GRU, tedy Anatolij Čepiga a Alexandr Miškin, kteří se tehdy vydávali za zbrojní inspektory, dorazí do Vrbětic. Zda Šapošnikov věděl, že ve skutečnosti nešlo o inspektory, ale tajné agenty Moskvy, není zcela jasné.

O pozadí tzv. vrbětické kauzy a pohybech těch dvou agentů GRU se podařilo zjistit, že se ubytovali v ostravském hotelu Corrado, který zároveň disponuje střelnicí. Vy jste teď zjistili, že mezi hotelem a firmou Imex Group existovala jistá spolupráce. Jaké povahy ta spolupráce byla?
AJ: My jsme poté, co se v týdeníku Respekt objevila informace, že se ti dva ruští agenti ubytovali v Corradu, začali zjišťovat, proč právě tam – a zda jim někdo právě tento hotel nedoporučil. Zvlášť když se ukázalo, že součástí toho hotelového komplexu byla i střelnice. Podařilo se nám kontaktovat střeleckého instruktora Marcela Žurovce, který právě na této střelnici v roce 2014 pracoval.

A ten popsal poměrně úzké vazby mezi firmou Imex Group a tou střelnicí.

Říkal, že třeba firma dodávala střelnici zbraně a střelivo a posílala tam své zaměstnance i obchodní partnery. Žurovec vzpomínal, jak pan Bernatík volal na střelnici s tím, že tam posílá svého zbrojíře Luďka Petříka, který tam měl dovézt nějaké zahraniční klienty, aby si vyzkoušeli nějaké nové zbraně. Na střelnici poslal také druhého zbrojíře, Vratislava Havránka, aby si tam udělal zbrojní průkaz, který byl potřebný pro práci v té firmě.

Jen připomenu, že právě Petřík a Havránek v roce 2014 po výbuchu jednoho skladu zemřeli. Ještě jednu takovou drobnost. Zatímco Petřík byl vášnivým střelcem, členem sportovního střeleckého klubu Policie v Ostravě, a poměrně úspěšným – vyhrával střelecké soutěže, Tak Havránek nějaký intenzivní vztah ke zbraním neměl. Jeho syn Ondřej nám řekl, že jeho otec zkoušky na zbrojní průkaz dokonce nejprve neudělal. Ve firmě mu kvůli tomu hrozila výpověď, protože nesplňoval podmínky potřebné pro práci v tom skladu. Jenže výpověď byl nakonec stažena, on na druhý pokus zkoušky udělal, ve firmě zůstal a pak tam v roce 2014 zemřel.

A co všechno víme o tom, co ti dva agenti GRU v hotelu Corrado dělali?
Od majitele hotelu Maxmiliána Šimka víme, že na té střelnici měli být i oba ti ruští agenti, měli si zastřílet. Pravděpodobně to bylo na 15 minut, protože v pravidlech hotelu bylo, že ubytovaní klienti mají tuto možnost zdarma – jít si na 15 minut zastřílet. Této možnosti podle Šimka využili.

Ovšem není jasné, jakým způsobem se zapsali do knihy klientů střelnice. Střelnice má svoji vlastní knihu. A my jsme měli možnost do ní nahlédnout – v době, kdy tam byli oba agenti ubytováni, od 13. do 16. října, je na střelnici zapsáno několik desítek lidí. Jsou to čtyři stránky A4. A není tam ani jednou uvedeno jméno těch dvou agentů, pod kterými se ubytovali v tom hotelu. Ani tam nejsou uvedena jména, pod nimiž přicestovali do České republiky a na která měli vystaveny pasy. Jsou tam úplně jiná jména. My nevíme, která, ale policie to údajně ví. Majitel hotelu nám řekl, že policie z těch jmen, která tam byla zapsána, identifikovala ta, pod kterými se podepsali na té střelnici. To znamená, že existují ještě další jména, která ti dva agenti užívali v České republice. 

Nevíme, která to jsou, ale pravděpodobně je užívali i na jiných místech, protože policie je identifikovala z té knihy.

Markéto, už jsi zmiňovala, že stále panuje otázka, jak se ti dva agenti GRU mohli do muničního skladu ve Vrběticích dostat. Kritikové – a slyšeli jsme to třeba i od prezidenta Miloše Zemana v jeho projevu před týdnem – tím zpochybňují vyšetřovací verzi, se kterou teď policisté pracují. Je možné, že ten klíčový důkaz se nemusí nikdy podařit nalézt vzhledem k tomu, jak zničené to místo celé bylo? Jak daleko v tomto to ověřování došlo?
MCh: To vyšetřování neprobíhá on-line, takže samozřejmě nevíme, co všechno má policie v ruce, s jakými důkazy pracuje. Myslím si, že na veřejnost se toho dostala jen část. Ale to, co tvrdí pan prezident Zeman, že jsou dvě vyšetřovací verze.

Ministryně spravedlnosti Marie Benešová tvrdí, že je jich dokonce několik, tak to prostě není pravda. Verze je jen jedna verze, a to, že za výbuchem byla operace GRU a podílelo se na ní nejméně osm příslušníků ruské tajné jednotky 29155. Do akce byl podle týdeníku Respekt – ten na to třeba upozornil – zapojen i velitel jednotky generálmajor Andrej Averjanov, což svědčí o tom, že Rusko té operaci přikládalo velkou důležitost. A pokud vím, tak se hledá jasný důkaz, jak se agenti dostali přímo do skladu a jestli s nimi někdo z těch Čechů přímo spolupracoval. Zatím také víme, že to byla jedna z operací této jednotky v Evropě. Další byla třeba otrava bývalého dvojitého agenta Sergeje Skripala. V Bulharsku se teď aktuálně vyšetřují výbuchy během let 2014 až 2015, do nichž byli podle prvotních informací zřejmě také zapojeni ruští agenti, kteří byli na bulharském území v době explozí v šesti tamních zbrojních skladech.