Politolog: Okamura může využít trestního stíhání v kampani. Na voliče, o které stojí, to může fungovat
Poslanecká sněmovna začala projednávat policejní žádost o vydání předsedy opozičního hnutí SPD Tomia Okamury ke stíhání v souvislosti s loňskou billboardovou kampaní SPD. Okamura zmíněnou kampaň označil za alegorii podloženou fakty. „Politici si velmi dobře uvědomují, že kdyby v tuto chvíli byli velmi přísní na Tomia Okamuru, tak by podobně mohli v takovéto pasti jednoho dne skončit i oni,“ komentuje pro Radiožurnál politolog Lukáš Jelínek.
Jak na vás zatím působí dosavadní příspěvky ve sněmovní debatě?
Mě ta debata ani nějak moc nepřekvapuje, protože se zdá, že poslanci v tuto chvíli si uvědomují jednak citlivost toho tématu, uvědomují si, že jsou v roce, kdy se budou konat volby do Poslanecké sněmovny a podle toho také přizpůsobují svoji rétoriku.
Proč mandátový a imunitní výbor nedal plénu Sněmovny doporučení, jak naložit s policejní žádostí?
Ono je to tak, že většinou poslanci celkem ochotně vydávají své kolegy k trestnímu stíhání, pokud se to týká třeba dopravních nehod nebo nějaké majetkové trestné činnosti, zkrátka záležitostí, které jsou celkem hmatatelné, jasně prokazatelné. Ovšem v okamžiku, kdy už dochází na téma, které souvisí s nějakým politickým názorem nebo nedejbože volební kampaní, tak v takové situaci poslanci našlapují mnohem opatrněji.
Přitom ve skutečnosti by jejich jediným posláním mělo být, aby zjistili, jestli náhodou se nejedná o šikanu jednoho poslance orgány činnými v trestním řízení. K tomu by mělo právě projednávání žádosti o vydání sloužit.
V okamžiku, kdy vidíme, že se o šikanózní žádost nejedná, protože za podobné trestné činy jsou běžně stíháni i běžní lidé, tak proč by nemohl být stíhán poslanec. Tak v takové situaci si myslím, že by si poslanci neměli hrát na soudce a neměli by prověřovat motivy, důvody, okolnosti, ale bohužel právě možná i proto, že jsme krátce před volbami, tak to s o to větší chutí dělají.
Dilema ostatních
I z toho důvodu mohou mít poslanecké kluby vládní koalice a hnutí ANO vážnější dilema, jak se postavit k žádosti o vydání Tomia Okamury?
Pro ně tu bude ještě jeden problém, protože samozřejmě oni by velmi rádi v tuto chvíli ukázali na opozičního poslance, který se nějakým způsobem dostal do střetu se zákonem, ale zároveň si uvědomují, že často se na hraně pohybují i oni, tedy reprezentanti ostatních politických stran.
Například koalice Spolu připodobňováním Andreje Babiše (ANO) k Vladimiru Putinovi, tím, že Andrej Babiš před loňskými evropskými volbami zveřejnil jakousi fotografii migrantů na loďce plující do Evropy.
26:13
Politolog: To, co tehdy bylo v otázce imunity politiků neakceptovatelné, je dnes běžnou normou
Číst článek
Taky si vzpomeňme na dva roky starou kampaň KDU-ČSL proti zneužívání sociálních dávek, kdy tady heslo proti zneužívání dávek doprovázela fotografie Roma s plechovkou piva v ruce. I to by se dalo považovat za určitých okolností jako podněcování nenávisti k nějaké etnické skupině, takže oni si politici velmi dobře uvědomují, že kdyby v tuto chvíli byli velmi přísní na Tomia Okamuru, tak by podobně mohli v takovéto pasti jednoho dne skončit s nějakou svojí kampaní i oni.
Takže spíš než podstata policejní žádosti nebo věcná podstata hraje roli ten fakt, že přichází několik měsíců před volbami do sněmovny?
To podle mě docela určitě, protože policie se nechová podle volebního kalendáře, koneckonců takřka každý rok máme nějaké volby, ale poslanci podle toho volebního kalendáře do značné míry jedou a v tuto chvíli se nejspíš snaží nějakým způsobem, alespoň svojí rétorikou nebo argumenty, kterými pracují v té debatě, obhájit svůj přístup před svými vlastními voliči.
Pokud by ale existovala skutečná snaha ten problém řešit, tak si myslím, že by poslanci neměli projednávat ani tak detaily jednoho konkrétního případu, jako spíš otázku, jestli tady tento nebo nějaký podobný případ nesnižuje autoritu demokratického právního státu, jestli není v rozporu s hodnotami a principy, na kterých stojí Ústava České republiky a podobně.
Zdá se ale, že ani tuto trošku akademičtější nebo vznešenější debatu politici nevedou, oni vedou debatu o konkrétních výrocích. Samozřejmě jsou přitom motivováni především svými vlastními volebními zájmy.
Stíhání a předvolební kampaň
Takže se na verdiktu Sněmovny můžou výrazněji podepsat úvahy, nakolik by případně vydání předsedy Okamury mohlo SPD využít v předvolební kampani?
To je taková smutná stránka té věci, protože na jedné straně se domnívám, že skutečně se pan Okamura do střetu se zákonem dostal a ta policejní žádost nebo ta snaha tu celou kampaň prošetřit, má nějaký racionální základ.
Leden v preferencích: ANO kraluje a Starostové mírně rostou, hlavní zprávou je ale přetlak kolem 5 procent
Číst článek
Průvodním jevem toho všeho ale samozřejmě je, že Tomio Okamura bude chtít pracovat s touto kauzou jako s ukázkou postihování opozičního poslance, jako s ukázkou snahy ho umlčet a zdá se, že tímto způsobem by mohl část voličů přesvědčit, zvlášť, když potřebuje kolem sebe shromáždit radikálně pravicový elektorát, který se poohlíží i po jiných politických projektech, ať už třeba po Motoristech sobě, anebo po hnutí Stačilo!, které se stále více blíží krajní pravici.
Zkrátka poptávka po radikálních hlasech bude velmi silná a Tomio Okamura bude moci před volbami říci - podívejte se, já vystupuji takovým způsobem, že všichni po mně jdou, a proto mi dejte svoji důvěru. To si myslím, že by mezi těmi voliči, o které on stojí, zafungovat mohlo.
Nakolik podle vás obstojí argument, že pokud by policie, případně soudy dostaly příležitost rozhodovat v té věci, tak by mohly dál vymezit hranice svobody projevu a činů, které už můžou být za hranicí zákona?
Asi bych vymezování těchto věcí nenechával ani na policii a skoro bych asi to nenechával ani na jednotlivých soudech.
Myslím si, že by možná stálo za to, kdyby se podobná kauza dostala třeba z nějakého důvodu až před Ústavní soud, který by mohl skutečně potom autoritativně jakési mantinely zkusit stanovit, ale podle mě k ničemu takovému nakonec ve skutečnosti nedojde.
Podle mě je velmi pravděpodobné, že zákonodárci nakonec Tomia Okamuru nevydají, že se s podobnými případy budeme potkávat i v budoucnosti a jejich řešení bude vždycky až do posledního okamžiku nevyzpytatelné.
