Pokoj byl plný kouře, elektřinu nikdo nevypnul, báli jsme se výbuchu, popisuje požár hotelu svědek

Na požár nás neupozornil hotelový alarm, ale až policejní sirény a něčí křik, říká Milan Markovič z Černé Hory, který se s manželkou ubytoval v hotelu Eurostars David. Sobotní požár v tomto hotelu v centru Prahy má už čtyři oběti a Milan Markovič Radiožurnálu popsal, za jakých okolností se jemu a jeho manželce podařilo z hořící budovy uniknout.

Rozhovor Praha Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Z hotelu se valil hustý dým, někteří se ho tak mohli nadýchat.

Z hotelu se valil hustý dým, někteří se ho tak mohli nadýchat. | Foto: Milan Pacík | Zdroj: HZS hlavního města Prahy

Co se v hotelu stalo?
Odpočívali jsme v hotelu, bylo tak asi šest večer, s manželkou jsme si říkali, že se ještě půjdeme projít. Byli jsme ve 4. patře – a najednou jsme slyšeli policejní sirény. Vůbec jsme nevěděli, že v hotelu hoří.

Přehrát

00:00 / 00:00

Milan Markovič popisuje, co se stalo v hotelu Eurostars David

A vtom někdo začal křičet: „Hoří! hoří!“ Hned jsme pochopitelně chtěli utéct z pokoje, ale chodba byla plná kouře, tak jsme se zase vrátili do pokoje a řekli si, že tam počkáme, až přijdou hasiči. Přidal se k nám jeden Čech. Zvláštní bylo, že jsme neslyšeli žádný alarm. A další věc – když mi došlo, že ten kouř je z klimatizace, tak pořád fungovala elektřina. Kdyby ji někdo vypnul, tak by možná toho kouře bylo míň. Hasiči přijeli asi za 10 minut, byl to profesionální zásah, pomohli nám, přistavili plošinu a dostali nás ven.

Takže poplašné zařízení nefungovalo?
My jsme žádný alarm neslyšeli. Pokoj byl za chvilku plný kouře z té klimatizace. A elektřinu nikdo nevypnul. Báli jsme se výbuchu. Ale hasiči odvedli skvělou práci. Byli rychlí a postupovali od okna k oknu a snad během deseti minut se jim podařilo všechny lidi z hotelu evakuovat. Někteří čekali u oken, jiní byli na chodbě, byli tam mrtví, některé další odvezli do nemocnice - nevím, kolik jich bylo, ale je nám z toho smutno, je nám jich moc líto, viděl jsem věci, na které do smrti nezapomenu.

A únikové cesty? Viděl jste nějaké značení?
Vůbec ne, bylo tam tolik kouře, že člověk viděl s bídou na půl metru. Když jsme nejdřív chtěli utéct chodbou, neviděli jsme na krok, tak jsem řekl, vraťme se radši do pokoje.
Jenže i ten byl za chvilku plný dýmu. Mačkali jsme se u otevřeného okna a čekali na pomoc.

Lidé na římse, slzy, strach. Podívejte se na zásah hasičů v hořícím hotelu v Praze

Číst článek

Takže okno se dalo otevřít...
Ano, otevřeli jsme ho a čekali na hasiče – a zase musím říct, že to byl profesionální zásah. Stačili jsme si vzít jen pár svých věcí, oblečení mám jen to, co mám na sobě, i pas jsem tam nechal a dneska jsem měl letět do Černé Hory, jenže nemůžu. Takže teď čekám, až se to vyřídí na našem velvyslanectví, zítra už to snad bude v pořádku.

Takže hasiči vás dostali ven oknem?
Jo, přistavili plošinu a sjeli s námi na zem.

Říkal jste, že jste měl včera narozeniny...
Ano, včera jsem měl narozeniny a podruhé se narodil. Odteď je budu slavit tuplovaně. (Směje se.)

Ondřej Luštinec Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme