Před třemi roky vypluly na povrch tzv. Panama Papers. Začalo se více mluvit o daňových rájích i špinavých penězích, které se pohybují skrze Evropu a končí třeba v Berlíně. Aktivizovali se i novináři, kteří vytvořili nadnárodní Organized Crime and Corruption Reporting Project. Datové oddělení vede analytik a novinář Friedrich Lindenberg. Je potřeba, aby informace o vlastnictví firem i nemovitostí byly veřejné, upozorňuje v rozhovoru pro iROZHLAS.

Rozhovor Praha 7:01 8. června 2019 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Před třemi lety se náhle objevily takzvané Panamské dokumenty (Panama Papers). Začali jsme daleko více mluvit o praní špinavých peněz, daňových únicích. Změnilo se ale doopravdy něco?
Myslím, že ano. Několik představitelů států rezignovalo. Mossack Fonsecu (panamská společnost stojící v centru Panama Papers; uniklo z ní na 11,5 milionu tajných dokumentů, pozn. red.) rozebrala policie. A vrhlo to daleko více světla na celý problém. Nyní je potřeba s věcmi pohnout na politické úrovni. Například Evropská unie dělá dobrou práci v zakazování anonymního vlastnictví firem. Takové věci ale zaberou dost času a vyžadují dlouhodobou politickou vůli. Vše není napraveno, ale díky Panama Papers ten problém vidíme a probíhá diskuse. Což je velice důležité.

Když mluvíme o praní špinavých peněz, jde o průmysl?
Určitě jde o průmysl. Někdy se používá také průmysl kriminálních služeb. Je hodně společností, které často pracují hlavně z Británie a nabízejí zprostředkování bankovních služeb dalším firmám. Samozřejmě se moc neptají, odkud peníze pochází. Co mě ale hodně zasáhlo během tří let investigace od chvíle, kdy unikly Panama Papers, je role evropských bank. Jak se velké evropské banky zapojily do této hry na schovávání peněz. A to s velkým nadšením a vervou. Šílím z toho, jak to umožnili velcí globální hráči, jako je třeba Danske Bank v Dánsku nebo švédská Swedbank v Estonsku.

Ta investigace byla založena na Panama Papers? Nebo jste se zaměřili i na jiná, velká data?
Vyšetřování bylo více, v tuto chvíli tři, které nazýváme pračky peněz (v originále laundromat, pozn. red.). Stojí hlavně na hledání ve finančních záznamech a dokumentech zachycujících velké finanční pohyby, které jsme získali. Objevili jsme systém na praní špinavých peněz, skrze který bylo z Ruska vyvedeno 20,8 miliardy dolarů (asi 482 miliard korun) přes Moldavsko do Lotyšska. Můžete si to představit jako dálnici. Různí lidé převáželi peníze podobně jako auta na dálnici.

Dalším schématem je ázerbájdžánská pračka na peníze, skrze kterou protekly téměř tři miliardy dolarů (skoro 70 miliard korun). Hodně z těch peněz nakonec skončilo u evropských politiků, kteří se pak stali třeba skrze Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) volebními pozorovateli a psali o vzkvétající ázerbájdžánské demokracii.

Pozorovat tyhle případy, kdy peníze skončily někde v daňových rájích, ale také si za ně někteří koupili luxusní zboží nebo nemovitosti v Evropě, mi přijde zajímavé. I z toho důvodu, že žiju v Berlíně a právě ten patří k místům, kde si lidé nemovitost za tyto peníze nakoupili. To samozřejmě žene ceny nájmů nahoru. Pro normální lidi je pak těžší ve městě normálně žít, protože se všechno rozprodá anonymním majitelům.

Takže to je i trochu vaše osobní mise, něco, co vás ovlivňuje…
Určitě, je zajímavé vidět, jak to ovlivní lidi na mnoha různých místech. Existuje tu finanční průmysl daňových rájů, který ale ovlivňuje lidi ve městech, jako je Londýn nebo Berlín, protože se nemovitosti stávají nedosažitelnými. Přitom to ale na nás nedoléhá tak, jako to dopadá na lidi v zemích, odkud ty peníze pocházejí. V Rusku, v centrální Asii, na Kavkaze jsou celé ekonomiky rozparcelovány na kousíčky a rozprodány. A tak se tam hroutí školství, veřejná infrastruktura, zdravotní péče.

Předpokládám, že i organizovaný zločin musel nějak zareagovat na Panama Papers. Přišel s novými způsoby, schématy, jak peníze schovávat?
Myslím, že to je dobrá chvíle být bezpečnostním IT konzultantem v průmyslu daňových rájů (smích). Vždy jsou určité trendy, jak schovávat peníze. Jaké daňové ráje se používají, jaké mechanismy korporátní neprůhlednosti. Například jsme se dlouho zaměřovali na podivný koncept skotských komanditních společností. Jde o druh společnosti, která byla původně vytvořena pro skotské farmáře. Na křivce je krásně vidět, kolik jich bylo. Nejprve jenom pár, vlastnilo je několik farmářů, pak najednou nastal boom. Teď si myslím, že se to trochu ustálilo, protože se přesunuli k jiným prostředkům, jak schovávat peníze.

Proč začaly být využívány hlavně ke schovávání peněz?
V zásadě pro tyhle společnosti nemusíte vyplňovat účetní výkaz a můžete být méně transparentní ohledně toho, kdo ji vlastní. Takže tyhle regulační chyby, kdy má společnost ve Skotsku jiné nahlašovací požadavky než ve zbytku Británie, jsou přesně to, co lidé z byznysu u daňových rájů hledají. Aby využili díry v systému a schovali peníze.

Globalizovaný zločin

Změnil se druh společností, jaké jsou nyní využívány? Třeba nadace místo firem?
Myslím, že opravdu mají architekty, kteří přichází s těmito návody. Vezmou bankovní účet na Kypru, společnost ve Skotsku, a to je druhá vrstva. Jako první dáte jiný konstrukt, vytvoříte schéma hluboké pět vrstev a stvoříte něco tak legálně komplikovaného, že je pro policii stále těžší a těžší to vystopovat.

Když jsem mluvil s různými lidmi, kteří se snaží praní peněz odhalovat, tak mě překvapilo, jak bezmocní kriminalisté jsou. Pokud chci jako policista zjistit něco neveřejného o společnosti v jiné země, tak musím vyplnit požadavek na vzájemnou právní výpomoc. To zabere týdny i měsíce. Dokonce i uvnitř jedné země. Například v Německu, když chce policie v Mnichově získat informace, kdo vlastní nemovitost v Berlíně, tak musí komunikovat s policisty v Berlíně a ti musí mít přesné jméno a přesnou adresu toho, kdo nemovitost vlastní, aby mohli informace vyhledat. Policie bojuje s tím, aby byla tak globalizována, jako je zločin.

Předpokládám navíc, že než všechny papíry vyplní, tak peníze jsou dávno pryč.
Jasně. Nebo to policie nedokáže prokázat. Je velmi těžké ukázat, že na jednom konci byl nějaký zločin a ukradené peníze a na druhém je koupená nemovitost třeba v Londýně, protože peníze jdou skrze různé kanály. Vidíte ty kupy peněz, jak se pohybují systémem, ale je těžké prokázat, že jde o ty samé peníze na obou koncích. První výsledky pátrání u první pračky na peníze jsme publikovali před třemi lety. A až teď německá policie vydává tiskové zprávy, že zabavili nemovitosti v ceně 50 milionů eur na základě našich článků.

Němečtí policisté prohledávali 11 německých bank. Pátrali po důkazech o daňových únicích

Číst článek

Jak si tedy s organizovaným zločinem poradit, nahrazují v tomto novináři policii? Co se dá v Evropě dělat?
Velmi nápomocné může být evropské právo. Jednou z věcí je, že existují důležité směrnice proti praní špinavých peněz. Cílem je, aby každá společnost musela uveřejnit, kdo ji vlastní. Takže nemůžete říct: „Mám společnost a ta je vlastněna jinou společností,“ ale aby bylo vidět, jakými skutečnými lidmi je ta společnost vlastněna.

Je tu velký odpor, takže to je neustálý boj. Jakmile se ale konečně shodneme, že vlastnictví firem musí být veřejné, tak musíme udělat to samé pro vlastnictví nemovitostí a půdy. A být velice agresivní, aby se to otevřelo. Protože tam se schovává dost peněz. Pokud potřebujete schovat 50 milionů eur, koupíte si hezkou nemovitost třeba v jižní Francii.

Právě čtu knihu Odvolání od Johna Grishama, kde lobbistická firma skrze různé daňové ráje na Panamě, ale i ve státech Karibiku schovává původ peněz. Myslíte, že otevření pouze na evropské úrovni pomůže?
Potřebujete stabilní demokracii, takový je byznys model. Zemi natolik stabilní, že tam chcete schovat peníze. Pokud půjdete do zemí v Africe, nebudete mít politickou stabilitu.

Protože se o ně budete bát.
Ano. Celý předpoklad je, že peníze schováváte někde, kde to je bezpečnější než v zemi původu.

A to je tedy ta největší „devíza“ Evropské unie pro praní peněz – politická stabilita?
Přesně, přichází hlavně díky politické stabilitě. Další zajímavou věcí je přemýšlet, proč je pro země výhodné být daňovými ráji. Když o zemích přemýšlíme jako o start-upech, tak jaký je nejlepší byznys model? Pro velkou zemi s hodně obyvateli je nejlepší vybírat daně a tak financovat zemi. Ale pokud to je ostrov s třemi psy a pěti lidmi, tak objem peněz, který se dá skrze daně vybrat, je nižší než peníze z toho, pokud se stane daňovým rájem.

Jak to ale mohou tyto země vyřešit? Jak je přesvědčit, aby nechtěly být daňovými ráji?
To je velmi dobrá otázka. Když se podíváme na země jako Britské Panenské ostrovy nebo Seychely, velká část jejich ekonomiky na tom závisí. Ale je potřeba si uvědomit, že žijí z exportu bohatství z východní Evropy, Ruska, Afriky. Takže to není zadarmo. Žijí na úkor jiných lidí.

Navrhovat dobré politické řešení není náplní mé práce, ale bylo by dobré se ptát, jestli je opravdu nezbytné, aby mohla mít společnost z Britských Panenských ostrovů bankovní účet v Evropě. Dělají, co dělají, ale proč by měli být plně uznáni jako legální entita v evropském finančním systému? Je to dost zvláštní, jsem německý liberál, ale zároveň zjišťuji, že tíhnu víc a víc k divným nacionalistickým myšlenkám tváří v tvář téhle extrémně globalizované finanční ekonomice.

Británie ve vedení

Znamená to, že přístup je tou nejcennější komoditou v praní peněz?
Jo, přesně. Poskytujete prostředek, který má dobrý mix anonymity, což znamená třeba možnost nenahlašovat účetnictví, špatný přístup pro policii ze zahraničí a pak možnost nějak jednat. Založit samotnou společnost není tak užitečné, potřebujete bankovní účet nebo možnost vlastnit nemovitost či jinou společnost.

Když to srovnáme s minulostí, kdy se používala zejména hotovost, je nyní pro vás v něčem jednodušší sledovat bezhotovostní platby?
Obě strany do určité míry těží z digitalizace a globalizace. Pro organizovaný zločin je přístup ke společnosti na Britských Panenských ostrovech bez nutnosti tam fyzicky být samozřejmě užitečný. Zároveň je pro novináře úžasné, že mohou vytvořit nadnárodní investigativní sítě. Co se týče dat, měli jsme štěstí s informacemi, které unikly. Trochu se obávám, že tam mohl být prostor k tomu, aby unikly i další informace, ale ty společnosti teď dělají vše pro to, aby se to už nestalo. Jako dlouhodobé se nabízí jenom politické řešení.

4:34

Daňové ráje mění klima. Kácení pralesů je ze dvou třetin financováno z podezřelých zdrojů

Číst článek

Jaká je nelepší země v Evropě z hlediska otevřených dat?
Je to dost zvláštní, ale ve skutečnosti bych na horní příčky ve smyslu korporátní transparentnosti umístil Británii. Je to vtipné, ale jsou na předních příčkách, co se týče nezákonného finančního systému a také v podpoře otevřených dat a uveřejnění jmen společností, které vlastní nemovitosti a jsou z jurisdikce daňových rájů. Je to velmi zvláštní situace.

Německo určitě nevyhraje žádnou cenu. S českými daty jsem nepracoval tak moc, jak bych chtěl, ale co jsem měl možnost vidět, tak obchodní rejstřík je hezky otevřený a i katastr je dobře přístupný. To jsou dvě základní funkce. Takže si nemyslím, že je na tom Česko špatně, ale nedokážu posoudit, jak kvalitní informace tam jsou.

Existují ale i nástroje, aplikace, které dokážou vyhledat velice detailně a přehledně vazby mezi různými lidmi a společnostmi. Což se samozřejmě velice hodí, pokud jste novinář. Jenže jde většinou o korporátní nástroje, ne novinářské. Proč ale takové aplikace neexistují pro novináře?
To je přesně to, na čem pracujeme tři roky. Snažíme se shromáždit data z různých míst, přeložit je a prolinkovat.

Má to sloužit jenom novinářům nebo je možné, že se třeba do mapování některých společností budou moct zapojit i občané? Stále více se mluví o občanském žurnalismu, o zapojování veřejnosti.
Ano, myslím, že je hodně zajímavých věcí, které se s tím dají dělat. Jde o obrovské množství informací. Stále se hodně soustředíme na veřejné záznamy, na rozhodnutí soudů, zkrátka na oficiální zdroje. Pak tu ale je celý svět sociálních médií a dalších online informací, map. Věcí, které produkují lidé tím, že žijí své životy. A třetí věcí je otázka, jak přimět lidi, aby nám pomohli s výzkumem, jak z toho udělat společný projekt, něco jako je Wikipedie.

My ale musíme přemýšlet zejména nad riziky. Nechceme nikoho uvést v nebezpečí, pokud bude psát o organizovaném zločinu v jeho/jejím městě. Další věcí je otázka legálnosti a soukromých informací. V unii funguje GDPR a není ještě úplně jasné, jaké přesně výjimky budou mít novináři. A také nechceme budovat mechanismus pro „doxování“ (uveřejňování osobních informací na internetu, pozn. red.). Chceme se zaměřit na ty nejmocnější, ne budovat nástroj, který může být použit ke špehování kohokoli.

Příhodná Praha

Když mluvíme o korupci, ve střední Evropě je každodenní uplácení z mého pohledu víceméně vymýceno. Takže mluvíme o korupci zejména na vyšších úrovních. Ale oproti minulosti těch případů, alespoň v Česku, není tolik. Jak je to na evropské úrovni?
Mě osobně fascinuje nejvíc korupce bílých límečků, úřednická. Je to nekonečný boj v antikorupčním hnutí. Osobně si ale myslím, že korupce ve velkém bílých límečků má v dlouhodobém měřítku daleko větší dopad na lidi, než když si policista vezme 20 eur.

Ale obecně pokud máte nějakou silnou pozici, tak je přítomná korupce. Ať už jde o policistu, starostu nebo politického představitele. Obecně mě také dost zajímá role globalizovaného byznysu. Společností, které sídlí v jedné zemi a působí i v jiné zemi. Necítí povinnost chovat se jako správný občan v zemi, z které nepochází.

V Německu by se asi policisté smáli, kdybych se je pokusil uplatit. Ale když se podíváme na velké německé firmy, ať už jde o Siemens nebo jiné, tak najdeme dost strašné chování, úplatky, podrývání politických rozhodnutí a tak dále. Je to méně viditelné, protože se to schovává v účetních bilancích, ale má to masivní vliv na bohatství a prosperitu oněch zemí.

Praní špinavých peněz pod Tatrami. Tým novinářů zveřejnil další kauzu, na které pracoval Ján Kuciak

Číst článek

Co Evropská unie? Přichází korupce hlavně z východu, nebo se nachází i v unii samotné?
Evropské instituce mají docela špatnou pověst, ale často jde o členské státy, které špatně hospodaří s penězi. Je důležité rozlišit mezi zeměmi, kde se peníze kradou a není tam silný právní stát, a mezi zeměmi, které nabízí bezpečný přístav. Pokud peníze ukradnete v zemi se slabou demokracií a ony tam zůstanou, tak jste to moc nevyhrál. Vaše peníze jsou pořád v ohrožení, potřebujete nějaké bezpečné místo.

Je Praha takové místo? Ceny nemovitostí se zvyšují, nabízí zajímavé možnosti zhodnocení, poloha, demokracie…
Nevím o tom dost, nestrávil jsem tu dost času, ale vypadá to jako ideální místo, kde chcete být. Rozvíjí se, jsou tu zajímavé nemovitosti, je to nádherné místo a vypadá to, že bude jen lepší a lepší.

Vypadá to na dost příhodné místo ke schování peněz..
Určitě. Má to všechny přísady. Nevím ale, kdo tu vaří.

Co problematika unijních dotací? Byli jsme svědky tragického konce vyšetřování zneužívání dotací novináři na Slovensku, případy rozkrádání dotací jsme měli i v Česku. Jde o organizovaný zločin, nebo prostě jen o anekdotické zneužívání dotací?
Obojí. Jsou to případy, kde zase dochází k nejasnostem kvůli právu. Evropská unie je v určitém smyslu hrozně absurdní země. Rozpočet se skládá pouze z fondů. Nemusí platit za školy, za zdravotnictví. Platí jen za inovace, strukturální rozvoj a farmářské dotace. Peníze v současnosti dostávají z unie národní vlády, které implementují projekty. A ty národní vlády musí převzít velkou dávku zodpovědnost za to, jak ty projekty implementují.

Jsou tu ale i další problémy. Například Evropský úřad proti podvodům (OLAF) nemůže v Česku nikoho zatknout, takže se musí spoléhat na národní vlády, aby skutečně dělaly policejní práci. Ale jsou i země, kde je tajná dohoda mezi vládou a skupinami organizovaného zločinu o rozkradení dotací. Jediné, co EU může udělat, je říct národní vládě, že peníze byly ukradeny. Ale to už ví, protože u toho byly.

Jak se díváte na peníze z Ruska, které putují ke krajně pravicovým stranám v Evropě? Je to také součástí organizovaného zločinu?
Určitým způsobem jde o organizovaný zločin. Je to sponzorované státem. Když se podíváme na tuhle otázku ve Spojených státech, tak částečně se řešilo, že ruské tajné služby něco udělaly. Ale stejně silnou stránkou příběhu byly také společnosti zaměřené na internet a jejich šéfy, kteří se zapojili do snahy podkopat americké volby. Je tu divná šedá zóna mezi tím, co je vláda, co jsou tajné služby, co je organizovaný zločin a kdo jsou oligarchové. A někteří oligarchové se dokonce zapojují do divné zahraniční politiky, aby potěšili vládce své země.

Jaroslav Hroch Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít