Rusové se učí ze svých chyb a rychle obnovují síly, jsou hrozbou číslo jedna, varuje exšéf armády Opata
Vést českou armádu v době pandemie koronaviru nebo evakuací z Afghánistánu byla podle Aleše Opaty „jízda“. „Po letech vzpomínáte jenom na ty dobré věci,“ bilancuje generál v rozhovoru pro iROZHLAS.cz. Teď už druhým rokem reprezentuje Česko jako velvyslanec v Litvě. „Pokud se litevští politici přou kvůli obraně, tak neřeší, jestli je směr modernizace armády správný, ale proč není rychlejší,“ chválí ani ne třímilionovou zemi hraničící s Běloruskem.
V době, kdy jste byl náčelníkem generálního štábu, Česko stíhala jedna krize za druhou. V Afghánistánu zemřeli čtyři naši vojáci, pak přišla pandemie koronaviru, tornádo na Moravě, začátek války na Ukrajině… Jak na to vzpomínáte s odstupem?
Řekl bych, že to byla jízda. Každý náčelník generálního štábu nastoupí do vlaku, který už jede, akorát se mu vymění strojvedoucí. Nemá žádných šedesát dnů hájení.
Zásadní pro mě bylo, že jsme si s mým týmem nastavili priority, které navazovaly na mého předchůdce. Protože pokud pokaždé po čtyřech letech měníte priority, tak je to prostě špatně a nikam se nedostanete.
Elitní vojáci obžalovaní kvůli smrti zajatce před soud nepůjdou. Pavel stopnul trestní stíhání
Číst článek
Co se týče výzev toho období, to byly mise v Afghánistánu a následně evakuace, covid, bylo to tornádo, všechno možné. Ale to jsou epizody. Nad tím vším stojí příprava armády k obraně České republiky. A díky tomu, že se na to armáda připravuje, tak má schopnost na tyto krize reagovat.
Současný náčelník generálního štábu to taky nemá jednoduché, ale nakonec po letech, a já už můžu říct po letech, stejně vzpomínáte jenom na ty dobré věci.
Prezident Petr Pavel nedávno udělil abolici čtyřem vojákům, které státní zástupce obžaloval z podílu na smrti Afghánce, který v roce 2018 zastřelil psovoda Tomáše Procházku. Stalo se to v době, kdy jste šéfoval armádě, vyšetřování pak trvalo sedm let. Jak se na to díváte?
Komentovat to nechci, ale každopádně jsem rád, že to tak dopadlo. A pořád jsem přesvědčený o tom, stejně jako v době, kdy jsem byl náčelník generálního štábu, že ti vojáci nic špatného neudělali.
Armádní nákupy
Mluvil jste o prioritách, které jste jako náčelník generálního štábu měl. Jednou z nich byly tzv. projekty okamžitého dopadu, tedy to, aby vojáci měli helmy, neprůstřelné vesty a tak dále. To ale řešíme i dnes, pořád dokola, jak je to možné?
Je to neverending story (nekonečný příběh – pozn. red.). Řeší se to v novodobé historii Armády České republiky neustále. Už v 90. letech, když jsem byl jako kapitán nasazený někde v operaci, tak už tehdy jsme měli problémy s balistickou ochranou, s výzbrojí a s dalšími věcmi.
Česká armáda nakoupí 14 600 balistických přileb za více než 1,5 miliardy korun, informuje ministerstvo
Číst článek
Proto jsem si to dal jako jednu ze svých priorit. A naivně jsem si říkal: hele, teď jsi náčelník generálního štábu, teď bouchneš do stolu a zítra to budou všichni mít. Hluboce jsem se mýlil.
Některé věci se nám podařily, ale ne tak, jak jsem si to představoval. Nechtěl jsem mít materiál pro 30 tisíc vojáků, ale pro 50 nebo 60 tisíc, ať jsou potřebné zásoby ve skladech. Zjistil jsem, že je v Česku, s tím, jak jsou nastavené procesy a zákon o veřejných zakázkách, mnohem jednodušší koupit raketomet nebo letadlo než balistickou ochranu.
Česko se nedávno na summitu NATO v Haagu zavázalo vydávat pět procent HDP na obranu. Celkově výdaje na ozbrojené síly v posledních dvou třech letech rostou. Znamená to, že po období škrtů teď bude dost peněz na všechno, co vojáci potřebují?
Jestli to bude, nebo nebude stačit, to neumím úplně posoudit. Když si vezmu, jaké jsou požadavky armády a jaké zdroje jsou k dispozici, tak to vypadá dobře. Ale v praxi si myslím, že to tak není.
Ano, reagujeme silně na současné bezpečnostní prostředí, naše zahraniční politika je po letech famózní.
Na druhou stranu: sice jsme změnili financování obrany, ale nezměnili jsme procesy akvizic, zavádění materiálu, zákon o veřejných zakázkách atd. To je pořád poplatné době před ruským vpádem na Ukrajinu.
Když se podíváte třeba na pobaltské státy, Polsko, ale i Dánsko, tak tam rapidním způsobem změnili i dynamiku a povahu akvizic. Říkají: ten proces nebude perfektní, ale bude rychlejší a my chceme ty věci nakoupit rychle, tudíž musíme akceptovat rizika a jsme ochotní je nést.
Litva před deseti lety obnovila povinnou vojenskou službu. Půlku branců dnes tvoří dobrovolníci
Číst článek
Takže máme zdroje, máme jasnou vizi, ale úplně jsme tomu nepřizpůsobili model, který jsme používali před útokem Ruska na Ukrajinu v únoru 2022.
Přechod z armády do civilu
Slyšela jsem, že když jste končil na generálním štábu na jaře 2022, tak jste dostal od ministryně obrany Jany Černochové (ODS) nabídku, abyste ještě ve své funkci pokračoval. Je to tak?
Nabídku jsem dostal. U náčelníka generálního štábu není zákonem stanovené, jak dlouho může na funkci být, ale v novodobé historii armády platí úzus, že je to čtyři až pět let.
Podobný systém rotace funguje i v rámci NATO, takže jsem to bral tak, že můj mandát skončil. Je dobré vědět, kdy je třeba odejít, aby přišla nová generace a nová dynamika.
Do té doby jste celý život strávil v armádě, jaký byl přechod do civilu, potažmo jak jste si zvykl na novou roli velvyslance?
Před odjezdem do Litvy jsem strávil půl roku na ministerstvu zahraničí, kde jsem prošel různými školeními. Příprava byla skvělá.
Už když zastáváte klíčové pozice v armádě, tak do jisté míry děláte něco, čemu se říká vojenská diplomacie, a s diplomatickou komunitou jste v těsném kontaktu.
Vojenské vzdělání jsem získal většinou v západních školách a v rámci studia tam pochopíte velice rychle, že být vojákem je prostě dočasná epizoda, která má svůj začátek a konec. V momentě, když se stanete náčelníkem generálního štábu, tak víte, že v horizontu čtyř let ten konec určitě nastane, takže jsem měl dost času se na to připravit.
Litevská ministryně vnitra: Nachystáme celonárodní evakuační plán, jen regionální nestačí
Číst článek
Litva je menší země, ale hodně urputná, pokud jde o obranu. Na tu vydávají ke třem procentům HDP. Co se od Litevců můžeme naučit?
Litva je pro mě fascinující tím, že mají v otázkách obrany a bezpečnosti jasně daný směr. A je jedno, která strana politického spektra je zrovna ve vládě. Směr a strategické zadání se prostě nemění. Ruskou hrozbu vnímají velice silně.
V Česku se často politici přes média dohadují o různých větších i menších detailech týkajících se obrany země, děje se to i v Litvě?
Politické spory patří ke každému vládnutí. Pokud se litevští politici přou kvůli obraně, tak neřeší, jestli je směr modernizace armády správný, ale proč není rychlejší.
Ruská hrozba
Častokrát různí odborníci nebo i zahraniční zpravodajské služby mluví o tom, že Rusko zaútočí na Severoatlantickou alianci do pěti, sedmi, devíti let. Souhlasíte?
Neumím na to odpovědět. Myslím si, že to je věštění z křišťálové koule. Na druhou stranu je třeba vnímat to, že Rus má schopnost rychlé obnovy sil a prostředků. A také se dokáže učit z vlastních chyb, což je koneckonců vidět na Ukrajině.
Nadto má Rusko velice aktivní a zaběhlý obranný průmysl, který má sice své limity, ale z hlediska masové produkce jsou na tom dobře.
Rusko ale zůstává hrozbou číslo jedna pro NATO a Evropu a klíč k úspěchu spočívá v tom, že na hrozbu musíme být dobře vojensky připraveni.
4:50
Koupit tanky Leopard 2A8 z Německa je logické. Zase tolik alternativ v současnosti není, říká analytik
Číst článek
V Litvě mají povinnou základní vojenskou službu. Je to něco, co potřebuje i Česká republika? Nebo dovede armáda naplnit počty, které si stanovila ve své koncepci, i bez ní?
Litva je ve specifické situaci, vnímání ruské hrozby tam je naprosto bezprostřední, a navíc mají hranici s Běloruskem. Litevci měli čistě profesionální armádu, ale po strategických hodnoceních svých možností rozhodli o znovuzavedení vojenské základní služby. Společenská shoda na tom je, řekl bych, až fantastická.
Teď nabírají tuším čtyři tisíce branců ročně, a aby to mohli dělat, museli pro ně postavit novou infrastrukturu.
Loni jsem byl na exkurzi, když otvírali tři nová kasárna, postavili je na zelené louce, trvalo to jen rok a půl.
To je příklad pro nás, pokud chceme posilovat bezpečnost, tak bychom měli být i více dynamičtí.
Každopádně co se týče vojenské základní služby, to je především o politické debatě. Politici musí rozhodnout, jestli to potřeba je, nebo není, a to se všemi důsledky.
Není to jenom o tom, že nabereme pět tisíc branců ročně. Je to o tom, že je musíme někam dát, někde se musí stravovat, musíme je vyzbrojit. To všechno jsou další investice nad rámec toho, co jsme se zavázali splnit. Takže otázka nestojí tak, jestli ano, nebo ne, otázka stojí tak, jestli na to máme, nebo nemáme.
3:42
Nový systém protivzdušné obrany pro Česko dostřelí až 80 kilometrů. Armáda ho otestuje na podzim
Číst článek
Ještě se chci zeptat na válku na Ukrajině. Co by se podle vás muselo stát, aby se fronta nějak výrazně posunula na jednu, nebo druhou stranu?
Nemyslím si, že v blízké budoucnosti dojde k výraznému průlomu, aby se jedna nebo druhá strana přiblížila k vítězství nebo získání kontroly. Už jen to, že se Ukrajina brání Rusku více jak tři roky, ukazuje na to, že se válka přesunula do opotřebovávací roviny.
I když si občas přečtete v novinách, že Rusové postoupili támhle o 300 metrů, jinde o dva kilometry, tak to jsou jen taktické zisky. Válka bude i nadále krvavá, složitá a nákladná.
Pro nás jako Evropskou unii a NATO je naprosto zásadní, abychom i nadále Ukrajinu podporovali. Paralelně s tím je potřeba pracovat na jednáních, která nastartoval americký prezident Donald Trump.
I když se tomu věnuje Evropská unie a koalice ochotných, tak potřebujeme těžkou váhu v procesu, což za mě jsou Spojené státy americké, které by do toho měly vstoupit podstatně razantněji.
