‚Ležte, když se vám klepou okna.‘ Senioři vzpomínají na tornádo v domově důchodců v Hodoníně
Stržená střecha, rozbitá okna, poničený nábytek a zhruba 140 lidí, kteří z hodiny na hodinu přišli o svůj domov. Tak přesně před týdnem vypadala situace v domově důchodců v Hodoníně, potom co se tam prohnalo tornádo. Někteří senioři jsou i teď se zraněními v nemocnici, ostatní jsou v jiných domovech a zařízeních.
„Strašný, mně to bouchalo do okna, u kterého jsem ležela. Květináče mi popadaly, květiny se polámaly a sestřička stále běhala a křičela: ‚Buďte na postelích, ležte na postelích.‘ Ale ležte, když se vám klepou okna,“ popisuje Radiožurnálu Ludmila Filípková.
V Hodoníně opravují domov důchodců, kterému tornádo odneslo střechu. Více si poslechněte v reportáži Martina Baluchy
Je jí skoro 89 let. Teď je v hodonínském domově důchodů Bažantnice. Stále se nemůže zbavit myšlenek na noc z minulého týdne. Jakmile vítr po tornádu ustal, vyšla na chodbu a viděla spoušť: „Tam bylo oblečení, bot, šatů, kabátů, skříně. Říkám: ‚Ježišmarjá, snad sem dojel cirkus nebo něco.‘“
Po bouři vypadl proud, nefungovaly výtahy a pracovníci S-centra svítili mobilními telefony. „To byla opravdu katastrofa. V noci byl strašně těžký přístup, protože jak byly popadané stromy, tak jsme se sem nemohli dostat, takže jsme lezli přes stromy,“ Radana byla v domově důchodců bezprostředně po tornádu. Starala se o seniory, dávala jim napít a pomáhala jim z pokojů.
Devětaosmdesátiletá paní Ludmila dokázala ve tmě sejít schody. Ostatním lidem pomáhali zaměstnanci i dobrovolníci. „Potom nosili z pětky ‚ležáky‘. A jak je kolem nás nosili, tak se každý z nich podíval. Oni se nemohli ani pohnout ani nic. Na to do smrti nezapomenu,“ dodává paní Ludmila.
„Naši klienti leželi na posteli. Možná bylo štěstí, že leželi na těžkých postelích a neodfouklo je to někdo po okolí,“ říká Václav Polách, ředitel hodonínského S-centra.
„Hasiči demontují poslední zbytky střechy, která je ještě taková rozpadlá. Je tady firma, která zabezpečuje dům proti zatékání. Bude pokládat provizorní střechu. Budeme čekat na zpracování nových projektů, stavebního povolení, abychom mohli rozjet rekonstrukční práce,“ dodává ředitel.
Hasiči ještě na místě z okna vyhazují skříně. „Tady probíhá ještě taková likvidace nábytku, který je buď z části poškozený, nebo je to nábytek, který by byl v budoucnu nepoužitelný,“ vysvětluje Polách.
„Vyčistíme tuhle místnost od skříní a budeme postupovat dolů. Co bude potřeba, to se musí vynést,“ popisuje dobrovolný hasič Zdeněk Nenička.
Na otázku, co ho vedlo k tomu, že jel pomáhat do Hodonína, odpovídá: „Jsem hasič. Máme v krvi pomáhat a je nám líto těch osob, které tady byly. To muselo pro ně být strašné.“
Seniory z hodonínského S-Centra rozváželi i do dalších měst jako třeba do Brna, Kyjova nebo ke Znojmu, kde se o ně budou v následujících dnech starat. Vedení poničeného hodonínského S-centra chce opravy financovat z peněz vyplacených pojišťovnami i ze zdrojů slíbených ministerstvem práce a sociálních věcí.
