Urychlený vývoj rostlin těší zemědělce, ochránce stále děsí
Evropané včetně Čechů zatím geneticky modifikovaným plodinám stále nedůvěřují. V supermarketu by si spíše koupili konvenční nebo ekologické produkty. Česká republika narozdíl od Německa nebo Francie ovšem geneticky upraveným rostlinám fandí. Například na Berounsku je jedno pole, na kterém rostou, jak jim jejich odpůrci přezdívají, „Frankensteinovy rostliny“.
Prodírám se kukuřičným polem s agronomem Štěpánem Čížkem. Pracuje v Zemědělském družstvu Mořina na Berounsku. „Teď jsme se dostali mezi geneticky modifikovanou kukuřici. Běžný člověk ji nemůže vůbec poznat. Poznat by se dala až po vyvinutí, kdy bude mít palice. Kukuřice, která bude napadená zavíječem, bude konvenční. Ta, na níž nebude napadení zavíječem kukuřičným patrné, je geneticky modifikovaná,“ vysvětlil agronom.
Geneticky modifikovaná kukuřice je vůči škůdcům odolná. Družstvo Mořina ji pěstuje už pátým rokem, jako krmivo pro dobytek. „Nevěděli jsme, do čeho jdeme. Byla to v té době úplná novinka, ale měli jsme problémy s napadením porostu zavíječem kukuřičným a s nízkými výnosy. Zkusili jsme GMO kukuřici a už jsme u ní zůstali. Za posledních pět let jsme snížili plochu kukuřice o více než 100 hektarů, protože se nám výnosy zvýšily natolik, že už tolik kukuřice nepotřebujeme pěstovat,“ pochvaluje si Štěpán Čížek.
Kukuřice a brambora Amflora
Z geneticky modifikovaných plodin se v České republice smějí v současnosti pěstovat pouze kukuřice a nově také brambora Amflora. Ani ta není určená na talíř, ale pro průmyslové účely. „Všechny modifikace jsou jenom novější a vylepšený přístup k šlechtění plodin, což se děje odjakživa,“ vysvětluje docent Tomáš Macek z Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd České republiky.
Podle něj nejsou zásahy do genetické výbavy organismů proti přírodě. „Všechny zemědělské plodiny, které využíváme, jsou velmi vzdáleny od svých původních předků. Byly vyšlechtěny tak, aby obsahovaly co nejefektivněji použitelné geny. Toho bylo dosahováno pracným křížením, šlechtěním a dlouhodobými pokusy, zatímco nyní se pomocí moderních metod vnáší zcela konkrétní gen pro nějakou funkci,“ upřesňuje.
Spotřebitelé v Evropě značce GMO, tedy geneticky modifikovaným organismům, zatím příliš nedůvěřují. Zdravotní rizika podle mnoha studií neexistují. Problém je prý někde jinde, říká Vojtěch Kotecký z Hnutí Duha.
Z krajiny mizí život
„Problém spočívá v tom, jak ovlivňují život v krajině. Použití některých genově modifikovaných plodin vede k tomu, že z krajiny mizí život. Mizí hmyz, mizí některé plané druhy rostlin, mizí ptáci v okolí polí, na nichž se používají genově modifikované plodiny. V jiných případech takový problém není. Proto je nutné posuzovat případ od případu a rozhodovat podle toho,“ míní Vojtěch Kotecký.
Tak evropské státy zatím postupují. Pro používání se schvalují jednotlivé rostliny. V laboratořích se však vytvářejí druhy, které by krajinu už změnit mohly. „Je možné do rostlin vnést zelenou fluorescenční bílkovinu třeba z medúzy. Taková rostlina je pak ve stresové situaci schopná svítit. Zatím se to v praxi neujalo, ale myšlenka byla taková, že příslušný agronom se v noci rozhlédne po poli a vidí, že rostliny světélkují a jsou tedy stresovány, že potřebují pohnojit, že mají něčeho nedostatek,“ dodal Tomáš Macek. Blikající pole je však i pro vědce hodně vzdálená představa.
