„Tohle je považováno za jeden stroj – jsou to dva kompresory, hnané jedním obřím setrvačníkovým kolem, které má v průměru 2,5 metru – je to skutečně monument. Na délku má ten stroj minimálně 4, možná až 5 metrů,“ popisuje Českému rozhlasu Sever historik Martin Krsek soustavu kompresorů.

Přehrát

00:00 / 00:00

Podrobnosti zjišťovala reportérka Gabriela Hauptvogelová

Z roku 1911 jsou tam tři velké a jeden menší. Poslední je z 50. let.

Kompresorovna byla srdcem celého provozu. „Tyto kompresory stlačovaly vodík, který se pak sytil do vylisovaného oleje a chemickou reakcí zajistil ztuhnutí na takové sádlo,“ vysvětluje Krsek a dodává: „Rádi bychom ty stroje zachránily – šlo o první ztužovnu tuku na pevninské Evropě, čtvrtou na světě. Jde patrně o nejstarší zachovalé stroje svého druhu. Roli také hraje to, že tady cítíme přítomnost toho vodíku, který je v současnosti prezentován jako průmyslová budoucnost tohoto regionu, a my tady vidíme, že před 110 lety jsme byli vlastně vodíková velmoc.“

Na záchraně spolupracuje muzeum s firmou Cannoneer, která demolici provádí. Z prodeje strojů do šrotu chtěla podle ředitele a spolumajitele Zbyňka Ortmanna bourání zaplatit. Na druhou stranu chce zachránit unikátní technické kousky. Hlavní jsou tedy peníze.

„Vidíme tady, dalo by se říci, šrot. Za kilo se nyní platí přes 10 korun a my samozřejmě musíme té firmě přinejmenším vynahradit cenu za šrot, který jim tímto takhle odebereme – cílem, který tedy musíme naplnit, je získat dostatečné množství peněz. V té minimální podobě, kdy bychom zachránili jen část, jde o 500 tisíc korun, v té maximalistické variantě, kdy bychom zachránili všech 5 těch strojů, tak jsme na částce kolem milionu korun,“ doplnil Martin Krsek.

Muzeum už oslovilo některé možné velké sponzory, Krsek jako radní za PRO! Ústí lobbuje i za podporu města.

Gabriela Hauptvogelová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít