Pavel se šibalsky vyhnul šarvátkám o důchody. Státnické rozhodnutí, hodnotí politolog

Jak hodnotíte to rozhodnutí Petra Pavla nakonec podepsat zákon o nižších valorizacích penzí důchodu? Je to překvapení, není to překvapení?
V těchto kategoriích to asi úplně hodnotit neumím, ale řekl bych, že to rozhodnutí bylo velmi státnické. Na jednu stranu ten zákon podpořil, na druhou stranu se zdá, že sdílí všechny výtky, které zaznívaly ve veřejném prostoru, že sám s nimi nějak souzní, sám je vytkl a zmínil v tiskové konferencii. A rád by, aby třeba ústavnost přezkoumal ústavní soud.

Takže si myslím, že to bylo velice státnické, bylo to rozhodnutí, které jsme nevídali u Miloše Zemana a troufám si říct, že možná ani u Václava Klause, který také měl větší tendenci osvojovat si trošku pravomoci, které mu až tak úplně nenáležely. Tady si troufám říct, že bylo osvěžující slyšet prezidenta, který si nenárukuje právo vykládat ústavu lépe než ústavní soud a přenechá to na něm.

Na druhou stranu, jeho rozhodnutí je trošku šibalské, ne? Protože měl dodatek o tom, že pokud se opozice nerozhodne, tak by podal ústavní stížnost on, protože má prostě silné pochybnosti o tom, zda novela není protiústavní.

Já tam vidím dva důležité aspekty. První je právě ta ústavnost, to znamená pochybnost, kterou vyjadřovaly jednak opoziční politické strany, vyjadřovali to mnozí ústavní odborníci. Takže tady je logické, že i prezident si není jistý a je na vážkách, zda je to všechno v pořádku.

A pokud by opoziční politické strany nepodaly stížnost nebo žádost k ústavnímu soudu o přezkum, tak by to byl on, který by o to požádal a měli bychom nějaký, řekněme, precedenc pro podobné případy.

Zároveň tam vidím ale i tu politickou roli, kdy si Petr Pavel evidentně je vědom, jaká je role prezidenta v ústavním systému a politickému systému České republiky.

A tohle je přeci jenom zejména souboj vlády a opozice. Prezident by tady neměl být aktérem, který se bude snažit trumfovat například s opozicí, kdo z nich podá dřív žádost k ústavnímu soudu nebo něco takového.

On velice velkoryse ustoupil do pozadí a řekl - ano, já vím, že opoziční politické strany, zejména ANO, mají v úmyslu se doptávat ústavního soudu. Já to nechám na nich, ale pokud by tak náhodou neučinily, tak já se jakožto politický aktér, který k tomu má pravomoc, na to doptám.

Takže já cením ještě druhou věc a to je právě to, že se prezident nesnažil suplovat opozici nebo s ní soupeřit o to, kdo bude viditelnější a aktivnější, ale v místě, kde si troufám říci, že to bylo logické, tak ustoupil o krok do pozadí a řekl dobře, teď je krok na vás.

Tomu všemu rozumím, nicméně, nebyl by silnější krok v momentě, kdy si prostě není jistý, se k té ústavní stížnosti připojit? Nečekat až na dobu, kdy bude příležitost pro něj, ale prostě v momentě, kdy se opozice rozhodne to podat, tak jít do toho s nimi?
Je otázka, co by tím získala ústavní žaloba nebo ústavní žádost a je otázka, co by tím získal Petr Pavel nebo opozice jako taková. Opozice je dost silná na to, aby toto mohla zvládnout sama.

A Petr Pavel, ať už svými verbálními projevy, kdy sám aktivně říká, že nechce být až příliš aktivní, nechce příliš zasahovat do oblastí, do kterých zasahovat nemusí, tak i dosavadními kroky ukazuje, že toto opravdu není jeho ambice a chce spíše prezidentství a prezidentskému úřadu navrátit nějakou trošičku nadstraničtější úlohu a nechce být úplně součástí každodenních politických šarvátek.

Takže se můžeme bavit o tom, že se mohl připojit, ale já tady nevidím nějaký dramatický rozdíl v postupu, který zvolil on a v tom, kdyby se náhodou připojil ke stížnosti od počátku.

Já se ještě vrátím k tomu, co jsem tedy nazval trošku šibalským řešením. Myslíte si, že mu to někdo poradil, nebo to šlo přímo z jeho hlavy?
Netroufám si říct, kdo nebo zda mu to někdo poradil. Pravdou je, že prezident Pavel má okolo sebe velice kompetentní a profesionální tým odborníků a poradců, takže je docela možné, že mu to poradil třeba pan profesor Jan Kysela.

Ale zároveň to je jedna z variant, která i v mediálním prostoru už v poslední dny kolovala od řady komentátorů –⁠ tady si přihřeji polívčíčku, také jsem to několikrát zmiňoval –⁠ že prezident by přece neměl být tím, kdo si vezme pravomoc rozhodovat, když panuje nějaká nejistota.

A tady nebyli ústavní odborníci jednotní v tom, že je to určitě protiústavní, v tom případě by asi prezident měl konat jinak. Opravdu i ta odborná obec byla rozdělená, nebylo jednoznačný hlas, zda je to protiústavní, nebo je to naprosto v pořádku.

V tu chvíli mi přijde logické, že prezident řekne, dobře, tak já učiním tak, jak mi to politicky přijde správné. A to on okomentoval, že je potřeba trošku brzdit výdaje státního rozpočtu. Ale zároveň by byl velice rád, kdyby se k tomu ústavní soud vyjádřil, a tak dává prostor té opozici, případně pokud opozice nebude konat, tak to udělá on. Myslím, že to bylo velice profesionální rozhodnotí ze strany prezidenta. 

Když jsme zmiňovali opozici, tak Petr Pavel s ní opakovaně jednal. Co bylo tím zlomovým rozhodnutím, nebo zlomovým okamžikem, kdy se z 50 na 50 stalo to, že prostě ten zákon podepíše?
Já můžu vycházet z tiskové konference Petra Pavla, kdy on sám řekl, že jedním z faktorů, který jej přiklonil k tomu se takto rozhodnout, byla i schůzka s opozičními představiteli z ANO.

Dle jeho slov si oni sami byli vědomi toho, že v případě, kdy by valorizace proběhla tak, jak byla naplánována, tak to bude znamenat velký problém a bude potřeba to řešit i v následujících měsících.

Takže oni vlastně na jednu stranu, pokud se jedná za zavřenými dveřmi, jsou si vědomi toho, že systém je takto neudržitelný a je potřeba s tím něco dělat. Ale pak rétoricky pro své voliče v mediálním prostředí vystupují úplně jinak.

Ono to tak skutečně vypadalo, že tím vlastně Petr Pavel trošku prozradil něco, s čím možná opozice úplně nepočítala, že řekne.
Je to možné, ale tady pozorný posluchač, divák a občan, který sleduje politické dění, už mohl zaznamenat i v minulých týdnech různé připomínky toho, jak se ať už Andrej Babiš nebo Alena Schillerová k valorizacím důchodu vyjadřovali i v minulých letech.

Zatímco například Alena Schillerová kritizuje třeba zvýšení věku odchodu do důchodu, tak v době, kdy byla ministryní financí, to sama zmiňovala jako jedno z opatření, které bude třeba zavést, protože důchodový systém je takto neudržitelný. Stejně tak co se týče valorizace - Andrej Babiš, tuším v roce 2015, jako ministr financí, sám toto zvedal jako téma, které je třeba řešit.

To znamená, že tady samozřejmě je to politický souboj a je naprosto legitimní a správné, že opozice nejde úplně na ruku, jak se říká, vládní většině a snaží se být nějakým kritickým hlasem. Ale možná je trošičku na pováženou, jestli má opozice měnit takto diametrálně názory o 180° jenom protože je opozicí a chovat se skoro až, troufám si říct, antisystémově.

Vláda si to vyčekala

Jestli něco Petr Pavel vytkl vládě, tak ji kritizoval za komunikaci toho, že chce v létě zvyšovat důchody o tisícovku méně, než bylo původně v plánu. Je tam problematická retroaktivita a stav legislativní nouze. V čem ještě, nebo jestli to už není všechno, vzbudila ta novela takový ohlas?
Momentů tam je několik. Asi vůbec první z nich byl, že otázka přiměřeností valorizace vzhledem k politické nebo ekonomické situaci země se objevovala v mediálním i v politickém prostoru už na podzim roku 2022.

Tehdy někteří představitelé vlády explicitně zmiňovali, že se rozhodně na valorizaci sahat nebude. A nyní se tak děje. Takže v tomto souhlasím s panem prezidentem, že komunikace byla špatná, prostě protože slibovali něco, co následně ministři respektive vláda nedodržela.

Druhá věc je, že je tady velká pochybnost nebo možná poměrně velká pravděpodobnost, že vláda to nechtěla řešit dříve, zejména kvůli prezidentským volbám. Což se zase dá pochopit z pohledu té vlády. A tady si dejme ruku na srdce, že to, že máme v ČR volby každý rok je prostě problém pro to, aby se dělaly nějaké systémovější větší změny, reformy.

Prostě pokud jsou jakékoliv volby v dohlednu, tak vláda nikdy neudělá žádnou velkou reformu, byť je sebevíc potřeba. A mohli jsme to vidět jak u vlády Andreje Babiše, můžeme to vidět i nyní. Takže prezidentské volby v tomto holt hrály nějakou roli...

A vláda čekala, čekala a pak to doháněla tedy stavem legislativní nouze.
Dá se to tak říct. Prostě dočekali se až do doby, kdy to nebylo možné řešit standardní cestou, zároveň opozice v tomto opět byla neústupná a nechtěla povolit jakékoliv úpravy, takže prostě vláda musela požádat o stav legislativní nouze.

A tady je to zase z velké části dílem vlády, ale opozice rozhodně nebyla konstruktivní v tom, že by se snažila jakkoliv nabídnout řešení jiné než jenom absolutní odmítání jakýchkoliv změn, co se týče té valorizace. Takže tady si obě dvě ty strany, ať už vládní nebo opoziční, nemohou nic moc vyčítat. Samozřejmě větší váha je v tomto asi na vládní většině, protože je to prostě většina.

A pak je tu ještě ta retroaktivita. Pokud bude podána ústavní stížnost, tak co myslíte, že bude ústavní soud řešit zejména - ten stav legislativní nouze nebo tu retroaktivitu? Já chápu, že nejste ústavní právník, ale co je problematičtější?
Pokud ani prezident si nechce osvojovat pravomoci ústavního soudu, tak rozhodně ani já jakožto politolog bych se nechtěl tady dopouštět nějakého výkladu toho, co je správně a co ne.

Já si netroufám říct, co z toho může být větším problémem pro ústavní soud, zdali ta údajná retroaktivita nebo ten stav legislativní nouze, to znamená ten proces, jak to bylo přijato. Tady se opravdu obávám, že se budete muset zeptat jiných odborníků, já na to nemám jasný názor a kdybych měl, tak bude velice laický. 

Možná jenom tedy vyjasníme oba dva pojmy. Proč musel být využit stav legislativní nouze, proč ta údajná retroaktivita?
Stav legislativní nouze musel být využit proto, že pokud by se zákon měl měnit standardní cestou, tak prochází několika čteními, jsou tam různé lhůty a pokud by se všechno toto zákonně dodrželo, tak se nestihne ten zákon přijmout do léta, kdy má proběhnout ta valorizace.

To znamená, že by zákon mohl být přijmut nejdříve například někdy na podzim. Proto musel by přijmut ten stav legislativní nouze, kde jsou ty lhůty zkráceny, neprobíhají tam všechna tři čtení, i prezident má kratší dobu na rozmyšlenou. A tím pádem je tam šance to stihnout. Takže to je ten proces legislativní nouze.

Problém ale je, že legislativní nouze má být využívána pouze v nějakých závažných případech, například ohrožení životů, nějakých ekonomických nenadálých problémů, živelných katastrof apod. A teď je ta sporná otázka, jestli nějaký liknavý přístup vlády do této doby, kdy vláda neřešila valorizaci a teď si uvědomila, že je potřeba to řešit, spadá do požadavků stavu legislativní nouze či nikoliv. 

A pak je tu ještě retroaktivita, totiž zpětná účinnost právního předpisu. Ta spočívá v čem?
Tady je zjednodušeně otázka, zda se vláda snaží měnit něco, co má nastat až v létě, to znamená ta valorizace důchodů, anebo jestli nárok na valorizaci nastal seniorům už v lednu, podle výpočtu inflace atd.

Teď si to vláda uvědomila a řekla si, aha, ta valorizace je příliš vysoká, my ji chceme snížit, takže to vlastně uděláme, byť ty důchody dostanou senioři třeba až v létě. Ale to právo na ně mají už třeba od toho ledna. A to je vlastně otázka té retroaktivity - zda je či není, co z toho se počítá, a to je to, o čem by případně rozhodoval ústavní soud.

Pro Hnutí ANO je to prý zklamání, jak řekla místopředsedkyně Alena Schillerová v závislosti na tom, že Petr Pavel se rozhodl, že nakonec zákon o nižších valorizacích důchodů podepíše. Myslíte si, že skutečně ANO čekalo, že bude Pavel zákon vetovat?
Těžko říct, co ANO čekalo, samozřejmě toto je živá voda na jejich komunikaci. Připomínám, že Hnutí Ano má nadpoloviční věčinu svých voličů mezi seniory. To znamená, že velice aktivně hájí práva seniorů na příspěvky finanční, finanční injekce a podobně. Když Andrej Babiš byl premiérem, tak v době pandemie pomáhali seniorům více než třeba jiným skupinám. Takže tady je to vlastně logické, že ANO se snaží bojovat za své voliče.

Možná si troufám říci, že tady bych si dovedl i představit situaci, o které jsme se bavili před chvílí. To znamená, že ANO na jednu stranu něco říká, na venek, to znamená, retoricky bojuje za zájmy svých voličů a je z toho překvapeno nebo smutno, jak se rozhodl Petr Pavel.

Na druhou stranu může být ale vnitřně rádo, že to tak dopadlo, protože se stane, že to zadlužování nebude tak rychlé a tak vysoké, jako by bylo. ANO může na tom stavět svoji politiku a pokud se po příštích volbách třeba dostane do vlády, tak nebude mít na hrbu ten extrémně obrovský dluh, který by tím pádem hrozil, ale bude mít na hrbu "jenom" obrovský dluh.

Takže vlastně ANO může být v tomto ohledu rádo, že má jednak téma, které může řešit a zároveň případně menší problém v případě, že by bylo po příštích volbách ve vládě. 

Je otázka, jestli ta novela vydrží, protože ústavní soud úpravu může zrušit. Alena Schillerová poznamenala, že ústavní stížnost se podávat bude, respektive ona za to bude bojovat, aby se podávala a aby ji podávalo ANO samo za sebe. Tím tedy vyšoupne z tohoto politického miniboje SPD?
Ano, SPD k tomu nepotřebuje. A podíváme-li se na rétorický a názorový posun mezi viditelnými představiteli hnutí ANO, řekněme od ledna letošního roku, tak velká motivace a velká část motivací pro to, co ANO dělá, je souboj o voliče SPD.

Můžeme vidět výraznou radikalizaci v rétorice, můžeme vidět velkou snahu získat si radikální až antisystémové voliče. A tady je samozřejmě pro ANO výhodnější nijak se s SPD nespojovat a ukazovat, že oni jsou ti, kteří bojovali za vyšší důchody seniorů, nebylo to SPD, které se připojilo třeba k té ústavní stížnosti.

A pokud to náhodou dopadne tak, že ústavní soud jim dá za pravdu, tak ANO bude opět to, které je na koni a bude moci říkat, vidíte, my jsme vám to vybojovali, my hnutí ANO, nás volte, my pomáháme proti této vládě. A v tu chvíli bude mít Tomio Okamura a celé SPD trošičku problém, protože budou odsunuti na vedlejší kolej.

A co když tedy ve výsledku ústavní soud tu novelu zruší, nepoškodí to pak i prezidenta samotného, když se ji rozhodl podepsat?
To je zase otázka toho, jak se to podaří, teď to řeknu škaredě, zarámovat ve veřejném prostoru v médiích. Petr Pavel sám vyjádřil pochyby, zda je to všechno tak, jak má být, takže tady mu asi nemůžeme vyčítat, že by šel vládě nějak extrémně na ruku, že by s ní souhlasil nekriticky ve všem. On sám řekl, že pokud ta ústavní stížnost nebude podána, tak že ji podá sám. Takže tady horkotěžko můžeme racionálně Petru Pavlovi vytýkat, že by byl v tomto naivní a zavíral před tím problémem oči.

Otázkou ale je, zda bude schopný si to v tom mediálním prostoru obhájit a jak moc se bude snažit ANO, případně SPD, na něj útočit za to, že podržel vládu. Tady je v těžké situaci, protože ať udělá cokoliv, tak stejně jej opoziční strany budou rámovat jako vládního prezidenta. Prostě pokud on nebude explicitně loajálním prezidentem k ANO nebo k SPD, tak si nikdy nezaslouží jejich vděk.

To můžeme vidět už v uplynulých týdnech od doby, kdy byl zvolen Petr Pavel prezidentem, jak k tomu přístupují. Oni mu nedávají moc velký manévrovací prostor. Prostě bude 100% jejich, anebo bude jimi vnímán jako 100% vládní.

Takže ať Petr Pavel udělá cokoliv a nebude to vyloženě politika SPD nebo ANO, tak se obávám, že se z jejich vnímání takto nevymaní. Ale může být sám aktivní, může být šikovný a v médiích vysvětlovat svoji pozici a tím trochu otupovat jejich snahu jej vnímat a prezentovat jako vládního prezidenta. 

Tím samozřejmě ještě předjímáme, protože další vývoj neznáme, ale závěrem mě zajímá ještě jedna věc, totiž měl vůbec Petr Pavel na výběr? Byl to první zákon, který ve funkci řešil. Mohl ho vůbec vetovat? Mohl jít jinou cestou než jakou se očekávalo, že půjde, tedy že zákon podepíše? Scházel se s opozicí, s vládou, řešil to několik týdnů, řešil to už v době, kdy ještě prezidentem nebyl a pak, že by to vetoval?
Hypoteticky se to stát mohlo. Mohl to zdůvodnit právě převažujícím názorem ústavních odborníků, že to opravdu je ústavně nekonformní postup. Mohl se zaštítit tím, že se jedná o poměrně závažné téma, které nemá být přijímáno takto chaoticky, narychlo a proti vůli opozice. Asi by si tím neudělal dobré jméno u vládních činitelů.

Na druhou stranu je to první krok, je to začátek jeho mandátu a já chápu, že to je velké téma pro tyto dny, týdny a možná několik málo měsíců. Ale za půl roku, pokud to ústavní soud nezruší, tak budeme řešit jiné otázky, jiné problémy... A Petr Pavel sám prohlásil, že to, co se řeší teď s ohledem na valorizace, je pouze nějakou předehrou k tomu, jak velké a složité problémy se budou muset v parlamentu řešit v následujících měsících.

Odkazoval tím asi na systematičtější reformu důchodového systému, na stabilizaci ekonomické situace v České republice a schodku státního rozpočtu. A tam budou ty debaty ještě mnohem vyostřenější a drsnější než tyto o valorizaci důchodů. Takže sice to mohl učinit, ale i z inaugurační řeči bylo patrné, že se pravděpodobně přikloní k tomuto kroku.

A co pouze zvažoval, bylo podle mě to, jak moc bude kritizovat –⁠ nechci to snižovat, ale řekl bych –⁠ dílčí problémy o tom, jakým způsobem ta snížená valorizace byla přijata, jestli to bylo v pořádku, jestli je retroaktivní nebo nikoliv. Ale samotný princip novely, u toho bylo vidět, že s tím souhlasí a chápe, proč je třeba k němu přikročit.

EDIT: V podcastu jsme používali nesprávně termín “ústavni stížnost”, v tomto smyslu je zde myšlený “návrh na zrušení zákona”. Omlouváme se za nepřesnost.