Pavel prověří ‚hradní kostlivce‘. Do inaugurace se audit nestihne, varuje bývalý kancléř Mathé

Co si představujete pod tím hloubkovým auditem hradu, o který teď bude usilovat zvolený prezident Petr Pavel? 
Asi bychom se museli zeptat Petra Pavla, jak si to představuje. Já bych to interpretoval jako jakýsi pokus o audit nejenom ekonomický, účetní, ale dokonce i personální, stavu třeba i těch prověrek mezi zaměstnanci, počtu zaměstnanců a samozřejmě i stavu podřízených organizací, respektive těch, které zřizuje Kancelář prezidenta republiky, to je správa Pražského hradu a Lesní správa Lány. Ale audit je takové slovo, které má samozřejmě celou řadu variant, může být nějaký forenzní audit, a je taky problematické, co vůbec si může zvolený prezident nyní do inaugurace vlastně dovolit. Já myslím, že sice může požádat Nejvyšší kontrolní úřad o nějakou kontrolu, ale ten asi není tak flexibilní, aby ji vůbec začal do 9. března, a taky charakter té kontroly, která kterou provádí Nejvyšší kontrolní úřad, je úplně asi jiný, než si představuje generál Pavel.

Petr Pavel už v neděli pro TV Nova říkal, že by mělo jít mimo jiné o kontrolu nevyjasněných skartací na Pražském hradě, že se chce se šéfem Nejvyššího kontrolního úřadu sejít už tento týden a řešit s ním, aby se to stihlo ten audit do jeho inaugurace, která je naplánovaná na 9. březen. Podle vás to tedy není možné?
Já nevím, zda má Nejvyšší kontrolní úřad takové kapacity volné. Obyčejně je to tak, že má dlouho plánovanou kontrolní činnost schválenou dopředu, má kontrolní plán a vůbec netuším, jestli má nějakou volnou kapacitu takto ad hoc, která by během tří týdnů byla něco schopna realizovat. Nebývá ovšem cílem kontroly Nejvyššího kontrolního úřadu nějaký tajný archiv nebo archivní služba. Ta kontrola se většinou zabývá účetnictvím. Čili to je velmi atypická věc, a to může asi udělat někdo jiný, třeba Národní archiv nebo ministerstvo vnitra nebo archivní služba ministerstva vnitra. K tomu jistě jsou kompetentní jiní státní úředníci ke kontrole tajného archivu a zacházení s tajnými, respektive klasifikovanými materiály.

Rozumím tomu, protože teď to vypadá, že Petr Pavel chce kontrolovat i spisovou službu, která už byla v minulosti pokutovaná třeba ministerstvem vnitra za nakládání s dokumenty, za některé ty skartace. To znamená, bude to asi mnohem větší věc, než kterou vy jste třeba sám zažil, tedy audit, který byl v roce 2003, kdy končilo prezidentství Václava Havla?
O to tenkrát požádal prezident Havel z celkem rozumných důvodů, když končil jeho mandát...

... a to byla vlastně kontrola Nevyššího kontrolního úřadu, tím pádem déle plánovaná, protože s předstihem vyžádaná. Ale týkala se opravdu spíš věcí ekonomických a jim podobných čili spíš šlo o to účetnictví, stav zásob a státních vyznamenání v rezervě a podobně.

Když jste říkal, že si myslíte, že ten audit může v sobě obsáhnout i audit personální, co to přesně znamená? Že by si Petr Pavel chtěl zjistit, kdo má jakou prověrku, kolik lidí vůbec kde a jak pracuje, aby se nějak zorientoval, protože Hrad, to je moloch asi?
Já myslím, že to není moloch a je to zrovna jeden z cílů nebo otázek, které případná kontrola Nevyššího kontrolního úřadu vůbec neřeší. To znamená personální audit, stav nejenom prověrek u zaměstnanců špičkových, ale vůbec personální audit se týká lecčeho jiného, jejich nějakých personálních profilů, kontaktů nebo dokonce kvality manažerské. Tak já vidím personální audit. Těch zaměstnanců přímo v Kanceláři prezidenta republiky není mnoho, já si myslím, že jich je do stovky, takže to není žádný velký moloch, ale určitě z té stovky je celá řada pracovníků, třeba subalterních, nechci se jich nějak dotýkat, kteří tam pracují už přes několik prezidentů, protože vytvářejí anebo tedy naplňují takovou tu klasickou úřednickou činnost, styk s veřejností například, anebo někteří legislativci, ti se kromě šéfů neměnili s novými prezidenty. Ale potom je tam samozřejmě ta vrstva manažerů, kteří rozhodně tím personálním auditem kvalitativním, jak si asi představuje pan Pavel, projít musí. 

Přijít na Hrad a vyměnit celou kancelář prezidenta republiky, to se dá, nedá?
Celou určitě ne, sto lidí, to není možné, ale jaksi šéfy těch odborů, to bych navrhoval panu generálovi, aby je určitě vyměnil samozřejmě, i když to je taky náročné, protože musí mít přirozeně celou baterii nových lidí, kteří se okamžitě v té problematice vyznají. To vůbec není jednoduché, ale zase na ty původní spoléhat nemůže, což mu možná ten personální audit nějakým způsobem prokáže. Ale ze zákona, existuje sui generis zákon o Kanceláři prezidenta republiky z roku 1993, který nebyl příliš často novelizován na rozdíl od celé řady jiných zákonů v České republice, a z toho vyplývá, že prezident schvaluje organizační řád nebo organizační strukturu Kanceláře prezidenta republiky. Čili je zcela v rukou prezidenta, ne před 9. březnem, ale okamžitě potom představit, prezentovat úplně nový organizační řád, to znamená jinou strukturu odborů, nebo je dokonce jinak nazvat. To všecko může udělat spolu s nově jmenovaným vedoucím či vedoucí Kanceláře prezidenta republiky.

S Janou Vohralíkovou, novou kancléřkou… 
To je designovaná nová kancléřka, my říkáme kancléřka, ale zákon mluví o vedoucí Kanceláře prezidenta republiky. Na to byl Luboš Dobrovský, například, můj předchůdce, velmi háklivý. 

Je vedoucí prezidentské kanceláře pravá ruka prezidenta republiky, ať už to byl v minulosti pan Mynář, nebo teď to bude nově paní Vohralíková?
Asi pan Mynář byl možná pravá i levá ruka, to já nevím, to nedokážu odhadnout. Nemyslím si to ani o sobě, ani o panu Medkovi, ani o panu Dobrovskému, s kterým jsem se dobře znal, panu Schwarzenbergovi, že bychom byli nějaké pravé ruce nebo pravá ruka prezidenta republiky. On má kolem sebe další lidi, skrze organizační řád jmenuje vedoucí odborů, kteří jsou takoví další nejbližší poradci, a pod nimi jsou další lidé, kteří pro něj pracují. K některým má dokonce třeba bližší vztah nebo důvěrnější než přímo ke kancléři. To je prezident od prezidenta, a možná že týden od týdne.

Řekněte, co jste měl všechno pod palcem? Vy jste byl také vedoucí Kanceláře prezidenta republiky za Václava Havla.
Já jsem nakonec přišel do kanceláře jako zástupce vedoucího, to byla obrovská výhoda. Taky to moc rychle nešlo, dnes můžete skončit jeden den jako generální ředitel České televize a druhý den být vedoucí Kanceláře prezidenta republiky. Ale vlastně to bylo ideální, myslím pro všechny, pro mne určitě, ale jistě i pro prezidenta republiky i pro Ivana Medka mít sedm měsíců na předání té celé agendy a na to, co prezident hlavně ode mě chtěl a co už Ivan Medek nechtěl dělat, a to nový organizační řád. Ten já jsem stavěl, samozřejmě pak ve spolupráci s Ivanem Medkem a ten do jisté míry měnil kompetence, přeřazoval některé činnosti z Kanceláře do správy Pražského hradu a zpět, byla to samozřejmě velmi křehká práce, ale ve finále vznikl nový organizační řád, který prezident schválil a podle kterého se potom od konce roku 1998 kancelář vyvíjela.

Při běžné činnosti dennodenní potom, když už je všechno nastaveno tak, tak co všechno má vlastně kancléř na starosti?
Především odpovídá prezidentovi za bezchybný chod Kanceláře. Já použiji to, co znám, to znamená strukturu těch odborů, která byla za mě, odbory legislativní, styku s veřejností, ovšem ten měl na starost milosti, protokolu, politického odboru, velmi silného, protože ten připravuje informace pro prezidenta republiky, připravuje s protokolem cesty domácí i zahraniční, a musíte se postarat o to, aby všechno fungovalo, aby korespondence a spisy chodily tak, jak mají chodit, nechodily k prezidentovi nepřipravené. Prostě ta kancelář musí opravdu fungovat jako úřad, jako perfektně namazaný stroj. To má určitě na starost kancléř, vedoucí Kanceláře prezidenta republiky, tak jako na jakémkoliv jiném manažerském místě.

Vy jste to sám zažil, když se mění obsazení Hradu z jedné éry na druhou, když odcházel Václav Havel, přicházel Václav Klaus. Tak teď se zeptám úplně laicky, co všechno si musí předat?
Příchod Václava Klause byl naprosto atypický, dneska už si nikdo nevzpomene, že Česká republika byla měsíc bez prezidenta, protože Václav Klaus byl zvolen teprve ve třetím kole třetí volby. Čili od konce mandátu 4. února Václava Havla do nástupu Václava Klause uplynul víc než měsíc, a tím pádem to předání bylo poměrně atypické. Já si ani nedokážu představit, že by ti prezidenti si nějak předávali něco. Teď se mluví o tom, že se setkají Miloš Zeman se Petrem Pavlem, to samozřejmě chápu, je to logické. Ale aby si předávali nějakou agendu kromě nějakých knížecích rad Miloše Zemana, vůbec nepředpokládám. Co si ovšem musí předat, to je přirozeně agenda, materiály od Kanceláře prezidenta republiky. Já jsem vypracoval pro svého následovníka Jiřího Weigla naprosto perfektní protokol, kde byly nejenom ty věci personální a ekonomické stavy účtů, ale taky samozřejmě stav příprav různých cest, co je všechno v jednání, které zákony čekají na podpis, které se nedoporučují podepsat nebo které milosti čekají. Prostě kompletní stav, nejenom účetní a personální, ale taky vlastně obsahu té práce jednotlivých odborů.  

Nějaké tajné dokumenty?
Ty se nepředávají, v tajné spisovně je přesný protokol, které dokumenty tam jsou, které kdy přišly. Přirozeně přicházejí stále, to znamená i v období, kdy nebyl prezident, ale s těmi se mohli samozřejmě seznámit jen lidé, kteří k tomu měli příslušnou prověrku. Nás tehdy bylo v Kanceláři prezidenta dost, my jsme brali ten zákon velmi vážně, on taky byl v té době nový a bylo potřeba jít příkladem čili to „přísně tajné“, které, myslím, dneska nemá nikdo v té Kanceláři prezidenta republiky, nás mělo asi dvanáct to pověření. To mimochodem není jednoduché a někteří to principiálně odmítají. Já to docela respektuju, ale potom samozřejmě nemůžou vykonávat tu práci. Čili současný stav toho dnešního vedoucího Kanceláře, který žádnou prověrku nemá, přesto setrvává ve funkci, považuji za zcela absurdní, protože ty klasifikované matérie tam neustále přicházejí, někdo je musí přijímat a nemůže to záviset na dvou nebo třech pracovnících tajné spisovny, kteří tu prověrku opravdu musí mít. Potom už to rovnou může jít tomu prezidentovi, protože nikdo jiný se s tím nesmí seznámit. Jak potom připravuji tedy agendu prezidentovi, když nesmí vidět do těch základních věcí? A vedoucí Kanceláře vlastně ani nemůže posoudit práci těch lidí, protože ani nemůže zjistit, jestli dělají ty rozbory, resumé a doporučení správně, nebo špatně, protože sám nemůže tu obálku otevřít. To je úplně absurdní, to je strašná situace, která je nepřijatelná, já si myslím, že to u příštího prezidenta už nenastane. Ale předání tajné spisovny je poměrně jednoduché, musí určitě v protokolu být zmínka o tom, jaký je stav těch dokumentů, eventuálně kdy byla poslední skartace a podobně, to určitě, ale je to součást protokolu. Zase ten nový vedoucí asi není ještě v tom stavu, kdy by tu prověrku měl. Já nevím, jak si bude dávat generál Pavel dohromady Kancelář, ale těch lidí, kteří disponují tím nejvyšším pověřením, zase moc v republice není. 

Dá se to stihnout do toho 9. března? 
Podle mne na ty nejvyšší to nejde stihnout. Možná, že dneska už má už Národní bezpečnostní úřad jinou praxi, ale my jsme ty prověrky prožívali možná několik měsíců, třeba tři, čtyři i pět měsíců trvala prověrka na „tajné“ a „přísně tajné“, kterou uděluje Národní bezpečnostní úřad, a není to moc příjemné, to já zase můžu otevřeně říct i posluchačům. Musíte svolit k nahlížení do svých účtů, souhlasit s operativním sledováním, eventuálně odposlechy a podobně.

Co se do toho 9. března tedy stihnout dá? Budou si moct teď, nemyslím konkrétně prezidenti, ale třeba někteří členové prezidentského týmu něco vůbec předat? Protože Petr Pavel neúřaduje ještě, ale domlouvá si už nějaké zahraniční cesty… 

Plánuje cestu do Kyjeva se Zuzanou Čaputovou, za Andrzejem Dudou do Polska, domlouvá si cestu do Bruselu za Ursulou von der Leyenovou a tak dále. Krom přijímání gratulací komunikuje se světovými státníky, domlouvá si schůzky s ústavními činiteli, předsedkyní Poslanecké sněmovny, předsedou Senátu, premiérem. Tak co mezitím?
Bylo by ideální, aby tady byla nápomocna stávající Kancelář, o tom já velmi pochybuji. Já myslím, že on všechny tyto věci, respektive jeho tým realizuje, naplňuje svým vlastním jednáním. To znamená, že jeho tým, který ještě vlastně není zaměstnán u prezidenta republiky, ale určitý psychologický mandát má, tak prostě tyto věci domlouvá, domlouvat se mohou, jak se domlouvali možná i před vlastní volbou. To s paní prezidentkou Čaputovou někdo musel domluvit už předtím eventuálně. Čili oni pracují na bázi toho přípravného týmu, nikoliv na bázi faktické Kanceláře prezidenta republiky. Jestli jim je nápomocna Kancelář, o tom já vážně pochybuji, tedy myslím, že nikoliv. Ale už jsou tam jistě věci, kde by to bylo vhodné, třeba ty protokolární záležitosti, těm musí někdo rozumět. Ale možná, že v tom týmu paní Vohralíkové se někdo v protokolu vyzná. Například tím, že hlavním poradcem je Petr Kolář, tak to je obrovsky zkušený člověk...

Diplomat.
Celou tu problematiku zná, byl to taky zaměstnanec na Kanceláři za mne čili ty věci má v malíčku.

Jana Vohralíková už říkala, že první věc, kterou bude chtít udělat, až přijde na Pražský Hrad, že bude chtít vyvětrat, tak uvidíme, jak to bude vypadat.
Já myslím, že to větrání je to, o čem jste mluvil na začátku. To je vlastně trochu ten audit, to spolu souvisí.

Ještě mě zajímá jedna věc. Kdybyste vy teď šel s nějakým novým prezidentem na Pražský hrad, poradíte mu, aby udělal nějaké výraznější změny, třeba co se týče reorganizace příspěvkových organizací, odborů a podobně? Jestli třeba vůbec by neměla být zeštíhlena správa Pražského hradu? Já vím, že to je velký areál, ale přece jenom je tam asi spousta zaměstnanců. Už řada věcí ani nepatří přímo k prezidentovi…
Především bych tedy poradil rekonstrukci té Kanceláře jako takové. Tam, já nevím, jestli je dostatečně efektivní a jestli jsou tam... rozhodně tam nejsou úplně všichni kompetentní lidé, to znamená, asi bych navrhl trošku jinou strukturu a ta by mohla být štíhlejší i v té samotné Kanceláři. Co se týká těch dvou příspěvkových organizací zřízených ze zákona Kanceláří, to znamená těch, kde vedoucí Kanceláře jmenuje do čela ředitele Správy Pražského hradu, Lesní správy Lány, to jsou dvě opravdu velmi odlišné instituce i posláním.

Zpráva Pražského hradu nemá asi mnoho šancí na nějaké ztenčení. Tam je podle mě nějakých tři sta zaměstnanců, včetně kustodů, průvodců a restaurátorů, to není zas tak mnoho lidí. Tam, myslím, není moc co ztenčovat. Pakliže pořád mluvíme o Pražském hradu jako takovém a jako zázemí prezidenta republiky, tam třeba Kancelář nemá šoféry, to všechno jsou lidé ve Správě Pražského hradu. Ona je zřízena k tomu, aby se starala o ten areál a činila podporu pro Kancelář prezidenta republiky. Kancelář nemá prádelny, to má Správa Pražského hradu, prostě je to mimo. Navíc areál Pražského hradu nepatří už dávno celý Kanceláři prezidenta republiky, to už vůbec tak není. Tam je dokonce i restituovaný objekt, Lobkovický palác, ten je v soukromých rukou. Pak je tam hodně objektů, které jsou kapituly, to znamená církve, a je potřeba synchronizovat tu péči s těmito dalšími subjekty, a to vůbec není jednoduché. V nájmu je tam policie, útvar ochrany prezidenta republiky, čili je tam hodně ještě jiných aktivit, z nichž některé vůbec nesouvisí s Kanceláří prezidenta republiky a některé jen velmi málo.

Něco jiného je Lesní správa Lány. To si myslím, že je trošku jiná otázka. Mimochodem, zase si většina veřejnosti představuje, že Lesní správa Lány je ten zámek. Ne - zámek Lány patří pod Správu Pražského hradu, to skoro nikdo neví, a Lesní správa Lány spravuje nějakých šest tisíc hektarů lesní plochy, z nichž polovina je obora. Nemusí to ale podle mne být zrovna pod Kancelář prezidenta republiky. Asi by byli kromě Lesů České republiky ještě jiní uživatelé, kteří by se starali velmi dobře o tu Lesní správu Lány. To je samozřejmě mnohem jaksi diskutabilnější než ten vztah správa Pražského hradu - Kancelář prezidenta republiky. 

Tak možná jiná otázka úplně na závěr. Když už z velké části Pražský hrad ke Kanceláři prezidenta republiky nepatří, měl by vůbec nadále na Pražském Hradě pobývat prezident republiky? 
O tom jsem tady nedávno vedl takovou teoretickou diskusi s Miroslavem Kalouskem.

On byl zastánce odstěhování prezidenta, dokonce snad vybudování úplně nového sídla nebo rekonstrukce nějakého stávajícího. Mně to přijde poměrně velmi nákladné tyto nápady, i když chápu tu psychologickou stránku věci. I já jsem se setkal s lidmi, kterým pobyt na Hradě a výhled zamotal hlavu, a to zrovna nemusí být lidé jenom v Kanceláři prezidenta nebo na Pražském hradě, to možná zamotává hlavu i lidem, kteří jsou ve Strahovském klášteře. Ale musí se prostě porovnávat ty věci. Sám Mirek Kalousek začal říkat: no jo, ale slavnostní věci by se tam ponechaly, státní návštěvy by tam jezdili pořád, slavnostní večeře by tam byly, řády by se tam předávaly čili řádové dny by se tam konaly, pověřovací listiny by tam velvyslancům taky předávali, to by se jenom pronajímala ta kancelář od ministerstva. Tak já jsem to spočítal, kdyby se pronajímala každý druhý den, tak to nemá žádný smysl stěhovat, navíc náklady s tím novým sídlem byly absurdní. Celá řada věcí, která dneska synergicky lze právě mezi Správou Pražského hradu a Kanceláří realizovat, tak by se musela úplně nově založit. Z mého pohledu to nemá smysl. Tady je prostě jenom ta psychologická stránka, jak se dívá veřejnost nahoru směrem na to sídlo králů, jestli prezident ten piedestal nezneužívá, ale zase na druhé straně, říkám si, to záleží na osobní integritě prezidenta republiky a jeho zaměstnanců, aby tomu odolali. Snad tomu odolávat budou.