Všechny fake news nelze odhalit, mají faktický základ a působí věrohodně, varuje odborník
Některé falešné zprávy jsou do očí bijící a lze je lehce poznat, jiné jsou ale sofistikované, stojí na faktech a jejich odhalení vyžaduje konzumentovu snahu. Ani to často nestačí k jejich identifikaci. V rozhovoru se Zpravodajským webem Českého rozhlasu na to upozorňuje politolog Miloš Gregor, spoluautor analýzy zaměřené na české dezinformační weby. Takzvaným fake news a hoaxům se podle něj daří díky nedostatečnému vzdělávání v oblasti mediální gramotnosti.
Čím se dezinformační weby vyznačují?
Značná část toho, o čem píší, je založena na faktech. Oni k tomu přidávají vymyšlenou nebo zkreslenou "nadstavbu". Často se tedy nejedná o úplné výmysly, ale je tam faktický základ. Proto to působí věrohodně.
Proč jsou informace šířené takovými weby tak nebezpečné?
Nebezpečí tkví v tom, že šířeným obsahem nepodkopávají autoritu například jednoho konkrétního politika nebo politické strany, ale dost často znevěrohodňují média jako taková, politický systém nebo demokracii. V lidech podporují nějaké naštvání na systém a zemi, kde žijí. Nebo naopak v nich vzbuzují apatii, protože ve chvíli, kdy se příjemce takové zprávy nad ní snaží přemýšlet, tak si říká: slyšel jsem asi deset verzí, stejně se nikdy nedozvím, kde je pravda, tak se o tom nebudu zajímat, je to stejně jedno. Toto jsou dva časté účely fake news.
Co do četnosti sdílení mají šiřitelé klamavých informací nad seriózními zprávami navrch. Odhalila to analýza Českého rozhlasu, který srovnal dvacet nejsdílenějších zpráv za poslední rok ze standardních zpravodajských serverů a z dezinformačních webů.
Není tohle příliš dramatický pohled? Mnoho fake news lze poměrně jednoduše odhalit, například chybějícím zdrojováním. Mohou pak dezinformační weby něco reálně ovlivnit?
Fake news se vyskytují v několika podobách. Některé jsou skutečně do očí bijící, kdy většina lidí si řekne, že si z nich někdo dělá srandu a dál to nesdílí nebo sdílí s komentářem, že jde o legraci. Jiné ale bývají poměrně sofistikované. Spoléhají na emotivní sdělení, na něco, co se lidí bezprostředně dotýká. Ve chvíli, kdy emocí vzbudí, přestane většina z nás uvažovat racionálně a jedná emotivně. Už si neověříme, zda jsou zdroje pravdivé, zda se informace objevila na seriózních zpravodajských kanálech. Řada z nás si řekne: tohle říkám celou dobu, tak to nasdílím a ukážu to i ostatním.
Jde o nový fenomén spojený se sociálními sítěmi, nebo lidé věřili falešným zprávám i dříve?
Dezinformace a lži jsou nástrojem propagandy, fenoménu starého stovky let. Takže to není nic nového. Nový je technologický pokrok. Na školách se na něj zvládáme adaptovat, žáci se učí pracovat s programy na psaní, pohybovat se na sociálních sítích a podobně. O poznání hůř zvládáme adaptovat se na kritické myšlení a mediální gramotnost. Ve škole se málo vysvětluje, proč nevěřit každé zprávě na Facebooku, každému spolužákově statusu. Kvůli zaostávání vzdělávacího systému v této oblasti se šíří fenomén hoaxů a podobných věcí.
Jsou lidé s vyšším vzděláním vůči hoaxům odolnější?
To si netroufám říct. Jeden z experimentů ukázal, že populistům hrajícím na jednoduchá řešení věří lidé napříč vzděláním. Více jim ale věří lidé, kteří se o politiku nezajímají. Lidé s nižším vzděláním, kteří se zajímají o politiku, jim skočí méně na populistická hesla než lidé s vyšším vzděláním, ale nezájmem o politiku. Hoaxy nejsou to samé, ale využívají některé stejné aspekty, tak by se tam asi paralela najít dala.
Absolvoval politologii na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity, studijní specializaci volební studia a politický marketing. V současnosti studuje doktorské studium politologie. Podílel sem na analýze zaměřené na dezinformační weby.
Jaký z českých dezinformačních webů je podle vás nejnebezpečnější a proč?
Z mého pohledu jsou nejnebezpečnější Parlamentní listy. Právě proto, že řada obsahu je fakticky správně, takže vzbuzují důvěru, ale poměrně často se tam objeví zpravodajsky neseriózní a velice emotivně zabarvené výkřiky. To už zavání tendencí čtenáři manipulovat. Najdeme tam i konspirační teorie i hoaxy.
Čeho by si čtenář měl u zpráv všímat? Jak fake news odhalit?
Kdyby existoval stoprocentní návod, jak fake news ve dvou krocích odhalit, nebude to takový problém. Vyžaduje to zejména čtenářovu snahu. Fake news nebývají zdrojovány nebo jsou zdrojovány nekvalitně. Pokud je tam zdroj na pochybný server, o němž nic nevíme, tak bych byl velmi opatrný.
Zpravodajský web Českého rozhlasu nabídl v pondělí redakci Parlamentních listů prostor pro reakci. Ani přes urgenci odpověď do čtvrtečního večera nedorazila.
Dost často se objevují manipulace obrazovými prostředky: fotoshopované obrázky, staré fotografie použité jako ilustrační. Už titulek na nás silně působí, pohne to naším srdcem, dost často se v nich hraje se strachem nebo emocemi. Podle těchto věcí se dá dost fake news odhalit, ale nepomůže to odhalit vše.
