Jiří Gruša žil od roku 1981 v emigraci poté, co mu komunisté po cestě do Spojených států odebrali státní občanství. Jak emigraci ve svých 43 letech prožíval, zavzpomínal před rokem i na vlnách Radiožurnálu.

„To byl šok, protože já jsem skutečně nepočítal s tím, že se nevrátím. To určité riziko v tom, že jsem vyjel, bylo možná trochu ješitné. Já jsem chtěl vidět svět. Dneska mladí lidé vidí svět, do 18 půlku Evropy. Já jsem tehdy v tom věku byl jednou v Rumunsku předtím a jednou v Bulharsku. Takže jsem si řekl, že se potřebuju podívat taky do New Yorku, kde mně vyšla kniha. Já jsem říkal: ‚Nebudeš dělat žádné interview, nic neřekneš a oni tě pustí zpátky. To byl omyl,“ vyprávěl Jiří Gruša.

V minulosti působil mimo jiné jako předseda Mezinárodního PEN klubu, po roce 1989 vystřídal posty velvyslance v Německu a Rakousku, půl roku také vedl české ministerstvo školství.

Na poslední setkání s Jiřím Grušou na narozeninách exprezidenta Václava Havla zavzpomínal pro Radiožurnál předseda Českého centra Mezinárodního PEN klubu Jiří Dědeček.

„On mi právě říkal: ‚Mysli na mě koncem října, jdu na operaci srdce.‘ A já jsem říkal: ‚No tak to my tě ale tedy všichni navštívíme. Budeme tě obveselovat na pokoji.‘ Ale on říkal: ‚Kdepak, kdepak, já na to jdu v Německu, protože jsem tam pojištěný.‘ Tak jsem ještě zažertoval, říkal jsem: ‚To je ale chyba, v Česku jsou lepší doktoři,“ řekl Jiří Dědeček.

Smrt Jiřího Gruši označil za ztrátu jak pro literární, tak diplomatickou sféru.

Smrt českého spisovatele a diplomata Jiřího Gruši překvapila také politiky a představitele kultury v Rakousku. Mezi prvními vyjádřil lítost nad jeho úmrtím spolkový prezident Heinz Fischer. Řekl, že Jiří Gruša byl velmi ceněný a rozumný diplomat. Označil ho za stavitele mostů mezi Prahou a Vídní.

Marie Woodhamsová, Viktorie Hošková, Eva Presová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít