David Seltenreich se svou literární tvorbou bodoval na nejedné prestižní soutěži. Získal Cenu Waltera Sernera za psaní povídek, jež byly publikovány například v revue Paměť a dějiny. Dvě jeho díla byla také natočena jako audioknihy. Zvítězil v Dějepisné olympiádě 2023/24. Zároveň se věnuje herectví. Účinkoval v Národním divadle, ale i v rámci benefičních akcí na podporu Ukrajiny. Nejen proto se probojoval mezi 25 nejlepších středoškoláků v Česku.

Praha 12:26 13. srpna 2025 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Co pro vás znamená, že jste se dostal mezi 25 nejlepších středoškoláků v Česku?
Je to ocenění, kterého si moc vážím. Především v kontextu toho, že mezi oceněnými výrazně převažují zástupci technických a přírodních věd, zatímco já jsem do top 25 dovedl „propašovat“ obory humanitní a umělecké.

Stojí za to makat pro svoje sny. Ono se to potom ve výsledku vždycky vyplatí, říká kadetka mise Zero-G

Číst článek

Samotnou soutěž a snahu dát možnost poměřovat své síly v mimoškolních aktivitách považuji za úžasnou iniciativu, a o to víc mě úspěch těší. Na druhou stranu pořád platí, že se rozhodně kvůli tomu necítím nijak speciálně. Fyziologické potřeby mám pořád stejné i po ocenění. Spíš jsem tím byl překvapený.

Proč jste se rozhodl dělat tolik aktivit navíc ke studiu střední školy? Co vás k tomu vedlo?
Rozhodně bych neřekl, že jsem se rozhodl dělat mnoho aktivit navíc z ničeho nic nebo z nějaké soutěživosti. Všechno vyplynulo víceméně přirozeně z mojí snahy věnovat se věcem, které mě baví.

Vždycky mě oslovovaly knihy, filmy nebo obrazy. Rád jsem o nich přemýšlel. Můj zájem o historii vyšel vlastně ze zájmu o zajímavé příběhy. Snažím se to ale nepřehánět. Nikdy jsem se jako účastník dějepisné olympiády neřadil mezi „šprty“ a neseděl hodiny s odbornými knihami – naopak jsem znalosti sbíral spíš průběžně z internetu, zámeckých prohlídek, beletrie či pamětních desek.

Nejvyšší přidaná hodnota pochází z inovace, říká student, který přišel s novou metodou valuace firmy

Číst článek

Začátky literární tvorby

Mé umělecké koníčky zase vycházely z jednoduché snahy něčím se bavit. Ať už je to napětí z živé akce při herectví a recitaci, nebo naopak samostatná práce při psaní literárních děl. Psát jsem začal za covidu skutečně hlavně z nudy. Nejdřív krátké a vesměs naivní detektivní povídky v duchu Agathy Christie, později jsem se přesunul k povídkám historickým, absurdním nebo psychologickým.

A těšilo mě vidět, jak jsem se kvalitativně posouval dál a jak jsem se učil na svou tvorbu nahlížet a přemýšlet o ní. Obecně platný zázrak umění – tedy že jsem schopný původně sluchový/vizuální vjem pomocí metafor a jazyka převést do čistě abstraktní podoby písma (nebo obráceně) a zachovat přitom jeho atmosféru, tempo a vůni – mě pořád naplňuje úžasem.

Snažím se tedy být akorát tím, kdo bude přispívat k jeho naplňování. S nadšením a snad i pokorou. Je to neustálé experimentování. Snažím se hledat fyzickou i duševní krásu, kterou má v sobě každý živý i neživý předmět. Odsud beru inspiraci. Za mými aktivitami proto stojí především stromy, nebe, krásná města nebo řeky a rybníky. A možná taky trochu grafomanie.

Rád pozoruji noční oblohu, galaxie a hvězdy. Chtěl bych pracovat na světové observatoři, říká student

Číst článek

Čeho byste chtěl v životě dosáhnout? Čemu byste se chtěl věnovat?
V obecné rovině platí, že bych se rád dál věnoval věcem, které nejsou stereotypní a současně snad mohou být alespoň nějak přínosné pro ostatní.

Mým primárním zájmem je nyní literární tvorba, v níž chci pokračovat. Co zde můžu snad aspoň naznačit: V loňském roce jsem napsal historickou novelu jakožto svůj první delší autorský celek a nyní probíhá vcelku nadějně vyhlížející jednání s nakladatelstvím ohledně její publikace. Takže uvidíme, co z toho nakonec vznikne.

Důležité je publikum

Bude pro mě velkou ctí, pokud budu za svoje dílo nadále v budoucnu oceňován, současně já jsem až ten poslední, kdo je schopný zodpovědně říci, kam až můžu dosáhnout. Jakékoli umění nemůže přece existovat bez svého publika a jeho ohlasů.

Nemám proto v „to-do listu“ cíl získat Nobelovu cenu nebo prodat milion výtisků, protože já o tom vůbec nerozhoduji. A jsem za to rád. Zůstanu prostě u toho, co mě baví. Přinese-li mi to případně úspěch, udělá mi to radost, ale rozhodně se mu nemůžu cíleně přizpůsobovat.

Současně jako součást té cesty umělce a člověka s humanitními zájmy chápu nutnost sledovat společenské a politické otázky a případně se k nim vyjadřovat. To platí především v dnešní době, kdy se blbost a hranatý kvazifašismus opět začíná etablovat jako silný politický prvek. Je potřeba pomáhat v rozvoji kritického a sociálně citlivého myšlení ve společnosti, které je bohužel vytlačováno čím dál agresivnější rétorikou. To považuji za zásadní.

Ohledně studia vysoké školy ještě nemám zdaleka jasno, i když se mi to už blíží. Zvažuji několik oborů, jež logicky spadají nebezpečně blízko okruhu filozofických fakult. Dějiny umění, politologie… Ještě uvidím. Každopádně bych rád do uměleckého a myšlenkového světa přispěl právě tím dílem, o který bude zájem a který budu schopný nabídnout. Víc teď netuším ani já ani nikdo jiný.

‚Buďme hlavně lidi‘

Je něco, co byste chtěl vzkázat ostatním mladým lidem, svým vrstevníkům?
Vzkazovat je těžký úkol, třeba budu v tomhle směru chytřejší za pár desítek let. Zatím můžu snad říct aspoň tohle: Radujme se, buďme upřímní k sobě i ostatním, hledejme to hezké, co kolem nás je. Přemýšlejme o tom.

Dělejme věci, které nás naplňují. Nemá cenu se nuceně stylizovat do formálních byznysových či jakýchkoli jiných rolí a jít proti své přirozenosti. Zdaleka ne každý z nás dokáže v životě vyléčit rakovinu, naprogramovat novou umělou inteligenci nebo napsat Mistra a Markétku a je to tak správně.

Já taky nic z toho neumím. Nepotřebujeme stovky napodobitelů Einsteina, Čapka či Warrena Buffeta. Každý se ale může zajímat o věci kolem sebe, pomáhat ostatním a být prospěšný. To je zcela stejně důležité. Současně vím, že mám sám k tomuto ideálu dost daleko. Ale aspoň máme všichni ještě na čem pracovat. Buďme hlavně lidi a ono to nějak půjde.

Matěj Kavan Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít