V Kabaretu Pepe střídá vážné, hloubavé polohy s rozšafnými řachandami. Málem účinkovala v Semaforu. „Nikdy to nedopadlo a asi to tak mělo být,“ říká v pořadu Host Lucie Výborné Petra Bílková.
Soubor Kašpar režírovaný Jakubem Špalkem inscenaci zkoušel experimentálně, mimo jiné při venkovním představení na šumavském hradě Kašperk, řekla za divadlo Lenka Bočková.
Divadlo nejdříve fungovalo jako kočovný spolek, což se nezměnilo ani po nalezení zázemí v bývalém klášteře. „To si zachováváme, protože se nám to hrozně líbí,“ objasňuje principálka Všianská.
„Divadla typu Národního jsou opravdu takové obří tankery, které plují jedním směrem. Když otočíte kormidlo, tak to trvá hrozně dlouho, než se někam posunou,“ říká Martin Glaser.
„Divadlo je bytostnou součástí naší civilizace. Vymysleli jsme si ho, protože je to pro nás důležitý způsob, jak si nastavujeme zrcadlo. Kultura je veřejná služba,“ řekl předloni Českému rozhlasu.
Vedle fotografií Petra Bruknera představí svou práci i dvorní fotograf Divadla Járy Cimrmana Petr Hecht. Výstavu s podtitulem Lidé, portréty, divadlo zahájí pondělní vernisáž.
Dovedl by Jára Cimrman vyřešit změnu klimatu? Soubor ochotníků, kteří na toto téma hrají divadlo pro děti nebo pro vězně, věří, že cimrmanovská poetika minimálně pomůže problém pochopit a vstřebat.
Hraje se na jevišti Nové scény. Lidé sedí v kruhu na vyvýšených schodech a pozorují, co se děje uprostřed. Mladí muži například stojí u ohně, ohřívají si ruce a vzpomínají, jak to tehdy bylo.
S novou redakcí do nového roku vstoupily Divadelní noviny. Loni v září do vedení přišla publicistka Jana Machalická. Někteří členové redakce se ohradili s tím, že nezveřejnila svou koncepci.
„Jak je něco moc strojeného, není to moc pro mě. Jinak všechno hraju rád. Záleží také na tom, jak se vyspím, jakou mám náladu, ale snažím se hrát vždycky naplno,“ popisuje herec Jan Hraběta.
Tománek plánuje divadlo transformovat na výukové a umělecké pracoviště DAMU. Jeho koncepce uvádí, že důvody pro zrušení jsou nízká míra ekonomické soběstačnosti, nízká návštěvnost či vysoké náklady.
V Mariánských Lázních končí stavební úpravy městského divadla. Prvnímu představení, které se uskuteční 5. března ale ještě bude předcházet náročný úklid.
„Chtěli bychom začít už po poslední premiéře na konci června. Budeme pokračovat až do listopadu, kdy už chceme mít trošičku nějaký zkušební provoz,“ říká mluvčí Národního divadla moravskoslezského.
Zahrála si například ve snímcích Věry Chytilové Hra o jablko a Kalamita nebo komediálních trilogiích Byl jednou jeden polda a Babovřesky. Jedním z posledních filmů byla komedie Chata na prodej.
„Loutka dokáže proměnit atmosféru celého nemocničního pokoje,“ vyzdvihuje režisérka Míková. „Od dětí se skrz loutku dozvíme i to, co lékař nebo rehabilitační pracovník ne.“
„Vždycky říkal, že důležité je přiznat i své chyby,“ vzpomíná v pořadu Host Jana Pokorného Vizváry, umělecký šéf souboru Národního divadla Laterna magika, na svého „otce“ a mima staré školy.
Měl rád život, skvěle hrál na klavír a nebýt jeho, neměli bychom písničky jako Tmavomodrý svět, Život je jen náhoda a spoustu dalších, které také připomíná nová inscenace Divadla ABC.
„Není to autobiografické, ale určitě jsem tam nějakým způsobem prosáknul. Velkou inspirací pro mě bylo dílo Jana Bendy, což je psychoterapeut, který se zabývá integrativní psychologií,“ říká Myšička.
„Obecně mám pro staré lidi slabost. Ono se to úplně nenosí, ale to, že existovalo něco jako rada starších – i když jsme byli na půl opicemi, tak stejně existovala –, má prostě jistou logiku.“
„Je to velmi složité představení se speciálními efekty, loutkami, kouzly, kostýmy, světly, kulisami a projekcemi. Vyžaduje to od všech větší trpělivost,“ říká režisér nové inscenace Gabriel Barre.
Dominantou kruhového sálu s 360° hledištěm je jeviště se soustřednou točnou, díky čemuž divákům nezůstává nic skryto. Herci nastupují nebo vystupují na scénu přímo mezi publikum z hlediště.
Diváci nejen v Praze se do divadelních sálů vrací opakovaně. Aby to tak mohlo být i do budoucna, dalo hlavní město příspěvkovým scénám několik milionů korun na provoz, který o desítky procent zdražil.
Za svou činnost dostal řadu ocenění: v roce 2008 obdržel cenu portálu Colour Planet za mimořádný přínos pro LGBT menšinu, v roce 2019 získal Cenu Prague Pride za celoživotní přínos pro LGBT komunitu.
„Divadlo je velký proces, představení se vyvíjí. I když to člověk miluje a je mu líto, že už to nebude, bude zas něco jiného,“ řekla nová ředitelka divadla Viola Klára Cibulková.