Za svou tvorbu Turba získal mnohá ocenění, jedním z nich byla i Cena ministerstva kultury za přínos v oblasti pantomimy, nového cirkusu a pohybového divadla.
Podle hereckého kolegy Tomáše Jirmana zůstane po Stanislavu Šárském velké prázdné místo. „Doteď, do posledních chvil, se uměl velice radovat z toho, když se něco podařilo,“ říká Jirman.
Jeho život je téměř nepřetržitým sledem paradoxů. Narodil se za komunismu v křesťanské rodině, cítil ale, že má židovské kořeny. A tak bylo možné ve výčtu kuriózních momentů u Jana Špilara pokračovat.
Režiséra Tomáše Ráliše vždy fascinovala postava Ofélie, která skoro nepromluví. „Přitom je to zcela zásadní. Říkal jsem si, že by bylo skvělé propůjčit jí tou novou hrou mnohem silnější hlas,“ míní.
V pořadu Host Lucie Výborné vypráví herec Miroslav Donutil o své nové roli prezidenta v sérii Moloch, dvojroli v Čapkově Bílé nemoci nebo o svém angažmá v Divadle Huse na provázku.
Jako komická dvojice spolu poprvé vystoupili v prosinci 1972 v komedii Zuzana v lázni. Zakrátko se proslavili i jako Jonáš a Melicharová a na jevišti divadla Semafor spolu vystupují dodnes.
Herec z kultovního snímku se přiznal, že nesnáší horory a podobné role hraje čistě ze zvědavosti. „Když myslíš jako ta figura, tak tě to promění,“ popisuje pro Radiožurnál.
Slezské divadlo v Opavě se chystá na svou jubilejní 220. sezonu. Divadlo se ve slezské metropoli otevřelo 1. října 1805. Divákům v rámci oslav nabídne řadu klasických titulů, chystá ale i novinky.
„Před očima mám obraz toho, jak po výbuchu běžíme, a vidím, jak pohřbívají jednu ženu. Mariupol je teď městem duchů se spoustou mrtvých duší, jež tam chodí a neví, proč zemřely,“ říká Vira Lebedynska.
Stavebníci by měli rozšířit kapacity hlediště o zhruba 50 míst a opravit zázemí. Po dobu rekonstrukce se soubor přestěhuje do prostor bývalého multiplexu Galaxie.
„Odešel představitel nezdolných, silných chlapů,“ napsal list Pravda a označil Kvietika za jednoho z nejvýznamnějších a nejoblíbenějších herců v historii slovenské kinematografie a divadla.
Činoherní klub zakládal Jaroslav Vostrý s režisérem Ladislavem Smočkem. Vostrý se stal jeho prvním uměleckým šéfem. Za normalizace ale musel Činoherní klub opustit. Vrátit se mohl až po roce 1989.
„V Semaforu jsem hodně zaměstnaná, nemám alternaci a neustále připravujeme nové a nové premiéry, a tak jdeme od premiéry k derniéře a od derniéry k premiéře,“ popisuje herečka Jitka Molavcová.
Hra postavená na textech jednoho z nejvýznamnějších současných českých básníků Ivana Wernische zaujala divadelní kritiky mimo jiné i svou hravostí a hudbou.
Hra bratří Mrštíků, inspirovaná skutečným příběhem z moravské dědiny, popisuje nešťastnou lásku, nerovnosti ve vztazích i tlak společnosti, kterému nelze uniknout.
Přezdívaný král české dechovky začínal jako zpěvák pop music. Ale vyzkoušel si třeba i operu. Lidé ho však znají i jako herce, třeba v roli prince Radovana z Princezny se zlatou hvězdou.
„Častokrát se říkalo, že divadlo vymizí, ale ne, divadlo nevymizí. Budou různé zajímavé kombinace v divadle i s roboty,“ vypráví pro Radiožurnál herečka Anna Polívková.
Narazili jste v ulicích Olomouce na filmaře? Natáčí se tu komedie Když se zhasne. Předlohou je divadelní inscenace, kterou Michaela Doleželová přepsala pro potřeby filmařů.
„Máme skvělé ohlasy. Je vidět, že projekt tohoto typu, tedy dát mladým lidem profesionální zázemí a přístup, tu chyběl," říká kurátor programu ARCHA+ Štěpán Kubišta pro Český rozhlas.
Kromě filmových písní se do divadelní podoby dostala jedna, která se do filmu nevešla – Čechy krásné, Čechy vaše. „Navíc je tam třeba Chválím tě, Země má nebo Ať smolařům je hej,“ uvedl Svěrák.
V Kabaretu Pepe střídá vážné, hloubavé polohy s rozšafnými řachandami. Málem účinkovala v Semaforu. „Nikdy to nedopadlo a asi to tak mělo být,“ říká v pořadu Host Lucie Výborné Petra Bílková.
Soubor Kašpar režírovaný Jakubem Špalkem inscenaci zkoušel experimentálně, mimo jiné při venkovním představení na šumavském hradě Kašperk, řekla za divadlo Lenka Bočková.
Divadlo nejdříve fungovalo jako kočovný spolek, což se nezměnilo ani po nalezení zázemí v bývalém klášteře. „To si zachováváme, protože se nám to hrozně líbí,“ objasňuje principálka Všianská.
„Divadla typu Národního jsou opravdu takové obří tankery, které plují jedním směrem. Když otočíte kormidlo, tak to trvá hrozně dlouho, než se někam posunou,“ říká Martin Glaser.