V roce 1990 odešel Miloš Dvořák do Prahy, přijal v Realistickém divadle funkci tajemníka uměleckého souboru a posléze působil i v Národním divadle. Zemřel 4. srpna.
„Nikomu ale neříkám, že má dělat něco tak nebo tak. Úplně základní hodnota, kterou budu bránit, je svoboda – myslet si, říkat si...,“ dodává herec david Matásek.
Pokud v Albánii nemáte známé, kteří právě chystají veselku, stejně se jí můžete zúčastnit. V Tiraně totiž spolek tanečníků a divadelníků každý týden pořádá interaktivní představení albánské svatby.
Esperanto vytvořil v roce 1887 židovský lékař Ludvík Lazar Zamenhof. V Česku jazykem mluví několik tisíc lidí. A právě v Brně funguje nejstarší český klub esperantistů.
„Když jsme hráli první sled představení na Kašperku, dopadlo to hrozně. Povídám: ‚Nikdo nepřišel, zima jako prase, tady se mi líbí, tady zůstaneme,‘“ vzpomíná na začátky Kašpara na Kašperku Špalek.
„Je to zvláštní, protože v zásadě téměř každý, kdo je u nás v ÚDiFu, tak je strašný introvert. Ale když vylezeme na to jeviště, tak z nás se stávají obrovští extroverti,“ říká Mikulecká.
Představení Racek hrajeme s Českou filharmonií, která nás doprovází. Vzniklo už asi před 10 lety, kdy jsem poznal tanečníky, kteří zakládali soubor Dekkadancers, říká Lábus.
„Když půjdete na Něhy, jdete na klid, na ticho, na melodie v nich a snad i na nějaké myšlenky,“ říká v rozhovoru na Colours of Ostrava ke svému poslednímu projektu zpěvačka a herečka Bára Poláková.
Za svou tvorbu Turba získal mnohá ocenění, jedním z nich byla i Cena ministerstva kultury za přínos v oblasti pantomimy, nového cirkusu a pohybového divadla.
Podle hereckého kolegy Tomáše Jirmana zůstane po Stanislavu Šárském velké prázdné místo. „Doteď, do posledních chvil, se uměl velice radovat z toho, když se něco podařilo,“ říká Jirman.
Jeho život je téměř nepřetržitým sledem paradoxů. Narodil se za komunismu v křesťanské rodině, cítil ale, že má židovské kořeny. A tak bylo možné ve výčtu kuriózních momentů u Jana Špilara pokračovat.
Režiséra Tomáše Ráliše vždy fascinovala postava Ofélie, která skoro nepromluví. „Přitom je to zcela zásadní. Říkal jsem si, že by bylo skvělé propůjčit jí tou novou hrou mnohem silnější hlas,“ míní.
V pořadu Host Lucie Výborné vypráví herec Miroslav Donutil o své nové roli prezidenta v sérii Moloch, dvojroli v Čapkově Bílé nemoci nebo o svém angažmá v Divadle Huse na provázku.
Jako komická dvojice spolu poprvé vystoupili v prosinci 1972 v komedii Zuzana v lázni. Zakrátko se proslavili i jako Jonáš a Melicharová a na jevišti divadla Semafor spolu vystupují dodnes.
Herec z kultovního snímku se přiznal, že nesnáší horory a podobné role hraje čistě ze zvědavosti. „Když myslíš jako ta figura, tak tě to promění,“ popisuje pro Radiožurnál.
Slezské divadlo v Opavě se chystá na svou jubilejní 220. sezonu. Divadlo se ve slezské metropoli otevřelo 1. října 1805. Divákům v rámci oslav nabídne řadu klasických titulů, chystá ale i novinky.
„Před očima mám obraz toho, jak po výbuchu běžíme, a vidím, jak pohřbívají jednu ženu. Mariupol je teď městem duchů se spoustou mrtvých duší, jež tam chodí a neví, proč zemřely,“ říká Vira Lebedynska.
Stavebníci by měli rozšířit kapacity hlediště o zhruba 50 míst a opravit zázemí. Po dobu rekonstrukce se soubor přestěhuje do prostor bývalého multiplexu Galaxie.
„Odešel představitel nezdolných, silných chlapů,“ napsal list Pravda a označil Kvietika za jednoho z nejvýznamnějších a nejoblíbenějších herců v historii slovenské kinematografie a divadla.
Činoherní klub zakládal Jaroslav Vostrý s režisérem Ladislavem Smočkem. Vostrý se stal jeho prvním uměleckým šéfem. Za normalizace ale musel Činoherní klub opustit. Vrátit se mohl až po roce 1989.
„V Semaforu jsem hodně zaměstnaná, nemám alternaci a neustále připravujeme nové a nové premiéry, a tak jdeme od premiéry k derniéře a od derniéry k premiéře,“ popisuje herečka Jitka Molavcová.
Hra postavená na textech jednoho z nejvýznamnějších současných českých básníků Ivana Wernische zaujala divadelní kritiky mimo jiné i svou hravostí a hudbou.
Hra bratří Mrštíků, inspirovaná skutečným příběhem z moravské dědiny, popisuje nešťastnou lásku, nerovnosti ve vztazích i tlak společnosti, kterému nelze uniknout.
Přezdívaný král české dechovky začínal jako zpěvák pop music. Ale vyzkoušel si třeba i operu. Lidé ho však znají i jako herce, třeba v roli prince Radovana z Princezny se zlatou hvězdou.
„Častokrát se říkalo, že divadlo vymizí, ale ne, divadlo nevymizí. Budou různé zajímavé kombinace v divadle i s roboty,“ vypráví pro Radiožurnál herečka Anna Polívková.